Portál AbcLinuxu, 3. května 2025 18:51
Překlad povídky „Aha! aneb záhada královnina náhrdelníku“ je hotový. Zároveň můžete začít vybírat svobodný překlad na září.
Překlad opět najdete v mém archivu překladů na GitHub Pages. Jako vždy je pod licencí CC0 a obsahuje i poznámky k překladu.
Svobodný překlad na září si můžete vybrat z následujících možností:
Další případ detektiva Hawkshawa, i když se to podle úvodu nezdá. Zdroj
„Buď mou, má lásko!“ žádal mladý Reginald Adjernon Lancelot Montmorency krásnou Gwiniveru de Readycash, půvabnou a distingovanou dědičku, dceru starého multimilionáře Readycashe.
„Žel,“ vzdychla; „Nemohu. Můj otec tě nemá rád. Jen dnes se o tobě zmínil a dělal poznámky v řeči, kterou jsem považovala za řečtinu, neb jsem jí vůbec nerozuměla. A pak je tu vévoda de Blooey z Černé hory. Dvoří se mi a otec ho má rád, protože umí hrát dámu.“
„Vyzvu toho bídáka na souboj,“ zařval vášnivě Reginald; „budeme spolu bojovat!“
„Jen to ne!“ žadonila Gwinivera, držíc se kravaty svého milence; „to nesmíš! Prosím tě!“
„Tak dobrá, má lásko!“ odpověděl Reggie s obrovskou úlevou; „Věděl jsem, že to řekneš, jinak bych… Chci říct, vévoda má štěstí, že tě příliš miluji, než abych neuposlechl tvého příkazu. Nebudu ho do souboje nutit.“
Netřeba popisu, nadpis a první věta mluví za vše. Zdroj
Ve kterém si ukážeme, jak lze salónního kejklíře nadobro vyléčit z jeho karetního triku.
Salónní kejklíř, který se na konci partie whistu lstivě zmocnil balíčku karet, řekne:
„Viděls někdy nějaký karetní trik? Jeden parádní ti ukážu; vyber si kartu.“
„Díky, nechci kartu.“
„No tak, jednu si vyber, jakou chceš, a já pak řeknu, jakou jsis vybral.“
„Komu to řekneš?“
„Ale ne; myslím to tak, že uhodnu, která to byla. A teď si vyber tu kartu.“
„Jakou chci?“
„Jo.“
„Libovolnou barvu?“
„Jo.“
„Libovolnou hodnotu?“
„Jasně, tak už si vyber.“
„Tak dobře, vybírám… si… zelené eso.“
Cirkusový krotitel leopardů vypráví tragický příběh svých dvou kolegů z manéže. Zdroj
V očích měl zasněný nepřítomný pohled a jeho smutný naléhavý hlas, něžný jako hlas panny, zněl jako poklidné ztělesnění nějaké hluboko zakořeněné melancholie. Byl to leopardí muž, ale nevypadal na to. Jeho životním údělem, kterým se živil, bylo vystupovat v kleci se cvičenými leopardy před obrovským obecenstvem a bavit ono obecenstvo různými ukázkami odvahy, za což ho jeho zaměstnavatelé odměňovali úměrně podívané, jakou předvedl.
Jak jsem řekl, nevypadal na to. Měl útlé boky, útlá ramena a byl chudokrevný, přičemž ho zřejmě netrýznila ani tak deprese jako spíše laskavý a vlídný smutek, jehož tíži nesl stejně laskavě a vlídně. Celou hodinu jsem se z něj snažil vydolovat nějakou historku, jenže mu podle všeho chyběla představivost. Pro něj v jeho úžasném povolání nebyla žádná romantika, žádné smělé činy, žádné vzrušení — nic než šedá jednotvárnost a nekonečná nuda.
Lvi? Ale jistě! Bojoval s nimi. Nic na tom nebylo. Stačilo jen zůstat střízlivý. Každý by dokázal lva ochromit obyčejným klackem. S jedním kdysi bojoval půl hodiny. Prostě ho praštil po čenichu pokaždé, když vyrazil, a když začal chytračit a vyrazil s hlavou dole, no, tak stačilo jen nastavit nohu. Když po vaší noze chňapl, tak jste ji zatáhli a zase ho praštili po čenichu. To bylo vše.
Příběh malého sirotka v koloniální Indii. Zdroj
„Trestancova hlava nedosáhla na vrchol přístavu,“ jak někdy píší anglické noviny. O tomto případu se ale nepsalo, protože život malého Tobry nikomu nestál ani za kus konopného provazu. Porota kvůli němu zasedala v červené soudní budově celé dlouhé horké odpoledne a pokaždé, když mu položili otázku, jen říkal „Salám“ a kňoural. Usnesli se, že důkazy byly nedostatečné, a soudce s nimi souhlasil. Mrtvé tělo sestry malého Tobry se sice opravdu našlo na dně studny a malý Tobra byl v té době jediným člověkem v okruhu jednoho kilometru; jenže to dítě mohlo do studny spadnout nešťastnou náhodou. Malého Tobru proto osvobodili a řekli mu, ať si jde, kam bude chtít. Takové svolení ovšem nebylo až tak velkorysé, jak se zdá, neb neměl kam jít, neměl nic kloudného k jídlu a neměl ani žádné oblečení.
Vyběhl tedy na nádvoří soudu, sedl si na zídku studny a přemýšlel, jestli by neúspěšný skok do černé vody na dně skončil nucenou cestou přes tu druhou černou vodu. Podkoní na cihly položil prázdný nasazovací vak na krmivo a malý Tobra z něj z hladu začal vyškrabávat těch pár mokrých zrnek, která v něm kůň nechal.
Dialog dvou andělů o životě, vesmíru a vůbec. Zdroj
Oinos: Promiň, Agathe, slabost duše čerstvě obdařené nesmrtelností!
Agathos: Neřekl jsi nic, milý Oine, co by vyžadovalo omluvu. Ani zde není vědění věcí intuice. O moudrost žádej anděly dle libosti, aby mohla být předána.
Oinos: Jenže jsem snil, že v tomto bytí budu okamžitě vědět vše, a tedy okamžitě dosáhnu blaženosti všeho vědění.
Agathos: Ach, blaženost netkví ve vědění, ale v získávání vědomostí! Něco vědět je věčné požehnání; ale vědět vše je prokletím démona.
Oinos: Ale nezná snad Nejvyšší vše?
Agathos: To (neboť je Nejblaženější) musí být ta jediná věc stále neznámá i Jemu samému.
Oinos: Jenže když naše vědění narůstá každou hodinou, nebude nakonec známo úplně vše?
Agathos: Pohleď dolů do nesmírných dálek! — Pokus se zrakem proniknout za mnohočetné mozaiky hvězd, zatímco jimi pomalu proplouváme tak — a tak — a tak! Nenaráží snad i duchovní zrak ve všech směrech na zlaté zdi vesmíru? — Zdi bezpočtu zářících těles, až se jejich množství zdánlivě slilo do jednoho celku?
Krátká pohádka v 5 kapitolách o moudrosti. Zdroj
Kapitola I
Za rozbřesku života přišla dobrá víla s košíkem a řekla:
„Zde jsou dary. Jeden si vezmi, ostatní ponechej. A buď opatrný, vybírej moudře; ach, vybírej moudře! Neb jen jeden z nich je cenný.“
Darů bylo pět: Sláva, Láska, Bohatství, Slast, Smrt. Mladík dychtivě odvětil:
„Není nad čím uvažovat;“ a zvolil si Slast.
Pak vyrazil do světa a hledal slasti, ve kterých si mládí libuje. Jenže každá z nich trvala jen krátce a byla deprimující, marná a prázdná; a každá se mu při odchodu vysmívala. Nakonec řekl: „Tolik let jsem promarnil. Kdybych si jen mohl vybrat znovu, vybíral bych moudře.“
Hororová povídka o tajemné knize, která otvírá brány do jiných světů. Zdroj
Mé vzpomínky jsou velmi zmatené. Mám dokonce velké pochyby, kde vlastně začínají; neb chvílemi cítím úděsné přehlídky let táhnoucích se za mnou, jindy se zase zdá, jako by nynější okamžik byl osamoceným bodem v šedém beztvarém nekonečnu. Nejsem si jist, ani jak sděluji tuto zprávu. Sice vím, že mluvím, ale mám neurčitý pocit, že aby se má slova dostala tam, kde jsou mí posluchači, bude třeba nějaký podivný a zřejmě strašlivý přenos. I má totožnost je nepochopitelně mlhavá. Patrně jsem utrpěl těžký šok — zřejmě z nějakého naprosto strašlivého důsledku mého koloběhu jedinečných, neuvěřitelných zážitků.
Hlasování končí v neděli 6. září večer, kdy vyhlásím vítěznou povídku. Ostatní návrhy s velkým počtem hlasů postoupí do říjnového hlasování, místo povídek s malým počtem hlasů vyberu do dalšího hlasování něco jiného. Finální překlad ukázkových částí se může od výše uvedených textů trochu lišit. Nezapomeňte, že můžete hlasovat pro více možností současně.
Tiskni
Sdílej:
30.8.2015 19:47
Václav "Darm" Novák | skóre: 26
| blog: Darmovy_kecy
| Bechyně / Praha
30.8.2015 19:44
Václav "Darm" Novák | skóre: 26
| blog: Darmovy_kecy
| Bechyně / Praha
30.8.2015 23:13
Bedňa | skóre: 34
| blog: Žumpa
| Horňany
30.8.2015 18:33
pushkin | skóre: 43
| blog: FluxBlog
That is not dead which can eternal lie,... takže kdo jiný?
And with strange aeons even death may die.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
