Na co se často ptáme: MPlayer

8. 9. 2003 | Robert Krátký

Články - Na co se často ptáme: MPlayer  

Zase ten MPlayer. Podrobný návod ke kompilaci, konfiguraci a používání. Kompilační parametry, výstup zvuku a obrazu, titulky.

Nejrůznější problémy s MPlayerem jsou vděčným tématem mnoha otázek v diskuzi na AbcLinuxu.cz. Pokusím se tedy o co nejpodrobnější popis.

[V článku zmiňované softwarové balíky mohou mít v různých distribucích odlišná pojmenování. Názvy, které uvádím, vycházejí z Debianu, ale nepředpokládám, že by se měly od jiných distribucí lišit nějak zásadně. Každopádně vždy připojím ještě odkaz na stránky daného projektu.]

Parametry skriptu ./configure

Ačkoliv lze pro mnoho distribucí sehnat předkompilované balíčky, nebudu se jim zde z pochopitelných důvodů věnovat. Nemohu sice soudit, nakolik vlastní kompilace zaručí vyšší výkon, ale vím zcela jistě, že v binárním balíku bude zakompilováno mnoho věcí, o které vůbec nemusíte stát - a naopak jiné mohou chybět. Jejich jedinou výraznou výhodou proto zůstává skutečnost, že budete ušetřeni instalace -dev (-devel) verzí knihoven, jejichž podporu chcete v programu mít. Každopádně počítejte s knihovnami XFree (xlibs).

Kompilace však není nic složitého. Může se stát, že narazíte na problém s použitou verzí kompilátoru. Dokumentace nedoporučuje gcc verze 2.96 a 3.0.x. Ale najde se dost lidí (včetně mě), kteří různé verze s těmito kompilátory zkompilovali bez problémů. Chyba se však někdy může projevit až po 'úspěšné' kompilaci - např. okamžitým pádem - ještě než se program pořádně spustí... Ačkoliv tedy nemohu poskytnout stoprocentní radu, alespoň dodám, že zatím jsem ještě nikdy nenarazil na problém s verzí gcc, která byla totožná s verzí, kterou byl kompilován kernel (viz cat /proc/version).

Většinu parametrů není potřeba vůbec zadávat. ./configure skript se pokusí automaticky rozpoznat přítomnost všech možných zařízení, ovladačů a knihoven, které máte v systému nainstalovány. Je proto důležité mít je na standardních místech, aby je skript nalezl - ale to vlastně platí pro každou kompilaci.

Začněte stažením všech externích (windowsích) kodeků, které budete chtít používat (stabilní vydání v sobě obsahují balík libavcodec, takže [úctyhodná] základní funkčnost je zajištěna i bez dalších kodeků). Protože by byla škoda ochudit se o bohaté možnosti MPlayeru, doporučuji nainstalovat všechny (nebo alespoň Quicktime) - alespoň vás později žádný formát nezaskočí. Program bude tyto kodeky standardně hledat v adresáři /usr/lib/win32. Pokud vám toto umístění z nějakého důvodu nevyhovuje, můžete ./configure skript nasměrovat jinam pomocí parametru --with-win32libdir.

Nezapomeňte, že kodeky je potřeba "nainstalovat" (resp. nakopírovat) ještě PŘED spuštěním skriptu ./configure a kompilací - jinak pro ně nebude zakompilována podpora.

Pokračujeme stažením poslední verze (v současné době 1.0pre1) samotného MPlayeru. Archív rozbalte a přepněte se do vzniklého adresáře. Třeba takto:

tar -jxvf MPlayer-číslo.verze.tar.bz2 cd MPlayer-číslo.verze

Nastal čas ke spuštění skriptu ./configure. Abychom však dosáhli kýženého výsledku, je ještě nutné se přesvědčit, jestli jsou v systému nainstalované a k dispozici všechny potřebné vývojové [development, -devel, -dev] knihovny. Můžeme si je pro přehlednost pracovně rozdělit do čtyř skupin:

1. Podpora různých formátů obrazu nebo zvuku.
2. Výstup grafické karty.
3. Výstup zvukové karty.
4. Různé funkce přehrávače.

1. Audio a video formáty

V této oblasti jsme se již o to nejdůležitější postarali instalací win kodeků. Pokud požadujete i podporu obrázkových formátů (PNG, JPEG, GIF), nainstalujte -dev balíky knihoven libpng, libjpeg, giflib.

Aby bylo možno pracovat s formátem MP3 (vytvářet), nainstalujte liblame. Pro OGG budete potřebovat libogg/libvorbis.

2. Výstup grafické karty

Zmíním se o nejčastěji používaných kartách. Všechny budou fungovat i bez jakékoliv zvláštní přípravy, ale pak nebudete moci využít hardwarové akcelerace, což se podepíše na výkonu - především při celoobrazovkovém módu.

Matrox (G200/G400/G450/G550)

MPlayer nabízí jaderný modul mga_vid. Můžete ho používat jak ve framebufferové konzoli, tak v XWindow.

Nejprve si jej však musíte zkompilovat, vytvořit zařízení /dev/mga_vid a modul natáhnout do kernelu. Skript ./configure toto zařízení nalezne a podporu automaticky zapne. Z hlavního adresáře zdrojáků MPlayeru zadejte:

cd drivers make mknod /dev/mga_vid c 178 0 insmod mga_vid.o

Abyste měli /dev/mga_vid připravené i po rebootu, zkopírujte zkompilovaný modul mga_vid.o do adresáře /lib/modules/verze_kernelu/někam, přidejte do vašeho /etc/modules.conf souboru řádek:

alias char-major-178 mga_vid

a aktualizujte seznam natahovaných modulů - většinou depmod -a.

V Debianu vložte řádek s "alias..." do samostatného souboru mga_vid, který umístěte do /etc/modutils/. Nakonec spusťte update-modules.

Pokud používáte DevFS, můžete vynechat příkaz "mknod...". mga_vid je už nějakou chvíli DevFS kompatibilní a soubor zařízení /dev/mga_vid se po natažení modulu vytvoří automaticky. Abyste se opět dočkali zařízení i po rebootu, vložte do vašeho souboru devices pro DevFS řádek (v Debianu samostatný soubor s takovým řádkem do /etc/devfs/devices.d/):

mga_vid c 178 0 root video 0660

 

3Dfx

Máte dvě možnosti. Buď použít novější a kvalitnější ovladač tdfx_vid, který se instaluje na vlas stejně jako předchozí mga_vid -- a nebo využít standardní jaderný ovladač tdfxfb.o. Většina distribučních jader by ho měla mít zkompilovaný. Pokud máte vlastní jádro, přikompilujte si ho. ./configure skript budete ještě muset instruovat parametrem --enable-tdfxfb.

 

ATI

K dispozici jsou VIDIX ovladače. MPlayer by měl vaši kartu správně rozpoznat a automaticky použít ten správný (mach64_vid, rage128_vid a radeon_vid). Pak je tu ještě možnost použít overlay ovladač radeon_vid, který můžete najít a zkompilovat v adresáři drivers/radeon. (Postup opět stejný jako v předchozích dvou případech - s tím rozdílem, že ovladač potřebuje ke své funkci VESA BIOS, což se projeví na podobě parametru pro výběr video výstupu při spouštění přehrávače. Více viz drivers/radeon-README

 

S3

Standardní xv ovladač by měl ve většině případů posloužit optimálně.

 

nVidia

Použijte ovladače přímo od fy. nVidia. Pokud máte novější kartu, bude xv ovladač fungovat bez problému. Riva128 bohužel Xvideo rozšíření nepodporuje (resp. firemní ovladač ne).

Kromě ovladačů specifických pro konkrétní typy grafických karet jsou k dispozici ještě zvláštní možnosti grafického výstupu, které vám usnadní použití MPlayeru v nejrůznějších podmínkách. Pokud budete mít o zakompilování podpory zájem, opět nainstalujte příslušné knihovny.

• SDL (libsdl - Simple DirectMedia Layer): Pokud vás zvláštní okolnosti nenutí využívat tento výstup (i audio), oceníte ho asi jen kvůli tomu, že umožňuje zobrazovat titulky k filmu mimo vlastní obraz (tedy pouze relevantní u širokoúhlých záznamů).
• Framebuffer na konzoli fbdev (vyžaduje zakompilovanou podporu pro vaší kartu v kernelu): Když už používáte konzoli ve vysokém rozlišení a frekvenci, proč si v ní ještě nepustit film?
• SVGALib: Další z možností, jak si v konzoli pustit video. V tomto případě je to záležitost instalace a konfigurace jediné knihovny.
• AAlib: Skutečně velmi kvalitní způsob zobrazování grafiky pomocí běžných ASCII znaků. Sice ne moc použitelné, ale určitě zajímavé.

3. Výstup zvukové karty

Nejčastěji používanými ovladači jsou buď jaderné OSS nebo od projektu ALSA. MPlayer je na konfiguraci zvukového výstupu dost citlivý a může vám klidně oznámit, že váš počítač není dost výkonný, aby mohl soubor XY přehrát. Pokud skutečně nesedíte u pomalého stroje, bude důvodem nejpravděpodobněji nevyhovující OSS ovladač zvukové karty. Budete přinuceni vyzkoušet ALSA ovladače, což však není na škodu, protože jsou obecně kvalitnější a podporují více funkcí zvukových karet.

Ovladače správně nainstalované v systému skript opět nalezne a přidá k nim i podporu aRts a esd, pokud k těmto systémům máte nainstalované potřebné vývojové knihovny. Jejich zakompilováním pak získáte možnost nasměrovat audio výstup z MPlayeru na vámi používaný zvukový server.

4. Různé funkce přehrávače

Několik dalších užitečných parametrů:

• --language=cz Aby na vás program mluvil česky. Nevýhodou je, že případná chybová hlášení jsou někdy také česky, což prakticky znemožňuje dohledání jejich významů na internetu.
• --enable-gui Zakompiluje podporu grafického rozhraní. Budete potřebovat knihovny Gtk+ 1.2 (libgtk).
• --enable-menu Zapne podporu obrazovkového menu. Sice poměrně zbytečné, ale hezky to vypadá .
• --enable-dvdnav Pokud chcete přehrávat DVD včetně jejich menu a rádi byste vyzkoušeli experimentální podporu knihovny libdvdnav, použijte tento parametr. Moc si toho však od něj neslibujte, protože moc nefunguje.
• --disable-runtime-cpudetection Pokud budete mít autodetekci procesoru zapnutou, upozorní vás MPlayer při každém spuštění, že to není optimální. Ačkoliv podle nápovědy ke skriptu je tato funkce ve výchozím nastavení vypnuta, vždy se mi při kompilaci zapnula. Vyřešil to až tento parametr.
• --enable-xinerama Zakompilovat podporu pro zobrazení na více obrazovkách.

Kompilace

Až budete spokojeni s vybranými parametry kompilace, spusťte ./configure skript a nezapomeňte zkontrolovat jeho výstup. Na úplném konci naleznete šikovný přehled zapnutých a vypnutých parametrů v jednotlivých oblastech.

Takto vypadá příkazová řádka většinou když kompiluji MPlayer:

./configure --disable-runtime-cpudetection --enable-dvdnav --enable-menu --enable-gui --language=cz

A takhle vypadá závěrečné shrnutí. Pokud najdete některou z požadovaných funkcí/knihoven/ovladačů v "Disabled" části, ačkoliv byste ji radší viděli v "Enabled", opravte instalaci příslušných knihoven ve vašem systému a pak spusťte ./configure (se všemi parametry) znovu.

Enabled optional drivers: [zapnuté/nalezené funkce]   Input: streaming edl tv mpdvdkit2 vcd   Codecs: qtx divx5linux xvid libavcodec dshow/dmo win32 libvorbis libmad   Audio output: alsa9 arts oss nas sdl mpegpes(file)   Video output: xvidix sdl vesa jpeg png mpegpes(file) svga aa xmga mga opengl dga xv x11 Disabled optional drivers: [vypnuté/nenalezené funkce]   Input: tv-v4l tv-bsdbt848 cdda dvdnav dvdread dvdcss smb   Codecs: divx4linux libdv real xanim liblzo gif   Audio output: sgi sun esd dxr2 win32   Video output: bl zr dxr3 dxr2 directx gif89a fbdev ggi directfb tdfxfb 3dfx

Zkompilujte příkazem make a proběhne-li vše bez nějakého zádrhelu, nainstalujte program: make install (jako root, třeba pomocí su). Později můžete MPlayer odstranit spuštěním příkazu make uninstall ze stejného adresáře.

Pro Debian si můžete snadno vytvořit .deb balíček. Informace v souboru debian/README.debian.

Konfigurace

Ačkoliv je možné veškerou konfiguraci provádět z příkazové řádky, pohodlnější je nastavit základní parametry v konfiguračních souborech. Pokud vás to neláká, máte možnost použít konfigurační nástroj, který je součástí GUI. Hodnoty nastavené v něm sice budou platit pouze pro GUI verzi programu, ale pokud rozhraní příkazové řádky stejně nehodláte používat, může vám to být jedno. Nastavení v tomto Gtk+ prostředí je celé počeštěno a navíc velmi přehledné. Na tom skutečně není co vysvětlovat. Zmíním tedy jen doinstalaci samotného GUI (skinu) -- přestože jsme jeho podporu zakompilovali, žádné nainstalováno nebylo; MPlayer ve svém základním "balení" žádné neobsahuje.

GUI

Stáhněte některý ze skinů, rozbalte a výsledný adresář přesuňte buď do /usr/local/share/mplayer/Skin/ (pokud jste ovšem ./configure skriptu nezadali nějaký jiný instalační adresář v parametru --prefix) nebo do ~/.mplayer/Skin. První varianta je samozřejmě celosystémová, druhá pouze pro právě přihlášeného uživatele. Adresář se skinem pak přejmenujte na default (pokud chcete skiny obměňovat, bude výhodnější vytvořit pouze symbolický odkaz: ln -s adresar_se_skinem default). MPlayer v GUI podobě se spouští příkazem gmplayer.

Konfigurační soubory

Hlavní celosystémový konfigurační soubor umístěte do /usr/local/etc/mplayer.conf, jeho uživatelský protějšek (který má při běhu programu přednost) pak do ~/.mplayer/config. Jako šablona vám může posloužit soubor etc/example.conf ze zdrojového adresáře.

example.conf je velmi bohatě komentovaný, takže nastavení by nemělo činit zvláštní potíže. V následující tabulce jsou proto vyjmenovány jen ty nejdůležitější parametry (parametry pro příkazovou řádku, které jsou vysvětlovány na jiných místech článku, můžete také zařadit do konfiguračního souboru - jen zápis se změní např. takto: -subcp cp1250 -> subcp=cp1250).

Parametr	Význam
vo	video výstup; spusťte mplayer -vo help, což vypíše dostupné ovladače.
ao	audio výstup; mplayer -ao help opět vypíše tentokrát audio ovladače. Nezapomeňte, že pokud již máte spuštěný nějaký program obsluhující systémové ovladače (ALSA, OSS) zvukové karty, budete muset jako výstup pro MPlayer použít právě ten (tzn. např. aRts v KDE).
gui = yes	Vždy používej GUI řežim.
skin = nazev_adresare	Použij skin ze zadaného adresáře.
framedrop = yes	Když nestíhá ovladač/procesor/atd., vynechávej snímky.

Fonty

Fonty pro titulky k filmům a pro zobrazení obrazovkového menu. Máte několik možností, jak se s touto věcí vypořádat. Asi nejjednodušší je použít relativně novou funkčnost MPlayeru - totiž schopnost používat jakýkoliv truetype font tak, jak je. Podmínkou je mít při kompilaci správně nainstalované vývojové knihovny FreeType2. Pak už je jen potřeba opatřit si pěkné (české) fonty, což můžete řešit třeba instalací sady microsoftích fontů pro web. Jednotlivé fonty si v akci můžete vyzkoušet při spuštění s parametrem -font /cesta/k/fontu/nazev_fontu.ttf (více o titulcích v části "Praxe"). Od požadovaného fontu pak vytvořte symlink do adresáře MPlayeru ve vašem home:

ln -s /cesta/k/fontu/nazev_fontu.ttf ~/.mplayer/subfont.ttf

Pokud vám uvedený postup z nějakého důvodu nevyhovuje (například nechcete instalovat knihovny FreeType - i když nechápu, proč by se mohl někdo chtít o její skvělé funkce ochuzovat...), můžete využít připravené baličky s fonty, které můžete získat přímo na stránkách MPlayeru. Obsah takového balíčku pak nakopírujte do adresáře ~/.mplayer/font/.

Kódování češtiny

Menší - ale důležitá - vsuvka. Nebudu se pouštět do žádných obšírných vysvětlení. Chcete-li si přečíst něco více o tom, proč vůbec máme nějaká kódování a kde se vzala, zkuste třeba stránky cestina.cz. Při používání MPlayeru budete asi nejčastěji hledat řešení pro přehrávání filmů s externími titulky, které jsou ve většině případů v kódování Win1250. Pokud se vám nechce titulky pomocí některého z mnoha konverzních programů (nebo online) převést do kódování, které používá vaše instalace Linuxu (tj. ISO8859-2, případně UTF-8), budete muset MPlayeru říct, jaké kódování má v textovém souboru titulků očekávat.

K tomu slouží parametr -subcp kódování. Pokud používáte pro zobrazení titulků rovnou truetype fonty (viz výše), máte po starostech. Usnadnit život vám ještě může utilitka Enca, kterou napsal nestor diskuzního fóra AbcLinuxu, David Nečas (Yeti). Enca je velmi šikovná v rozpoznávání jednotlivých kódování, takže pokud si ji nainstalujete (zkompilovanou s podporou programu iconv, jehož označení různých kódování MPlayer používá), můžete parametru -subcp naservírovat "hodnotu" `enca -i soubor_s_titulky.sub`. Nemusíte si pak dělat hlavu s tím, v jakém kódování titulky vlastně jsou.

Při použití balíčků s fonty je situace trošku složitější. Fonty jsou totiž většinou určeny jen pro jedno kódování (ty, na které ukazuje odkaz výše, jsou pouze pro kódování ISO8859-2). Můžete zkoušet různé kejkle popisované na spoustě míst, ale řekl bych, že úplně nejprostší řešení je zároveň to nejlepší. Nahradíte-li soubor font.desc z balíčku fontů takovým, který je upraven i pro zobrazení českých znaků definovaných v kódování Win1250, máte opět po starostech. Stáhněte si jej třeba odsud (upravil Artwine).

Praxe

Předpokládám, že nejnázornější bude ukázat vše na příkladech.

Běžné použití

Chcete-li přehrát jakýkoliv soubor bez dalších speciálních nastavení (a za předpokladu, že v konfiguračním souboru už máte nastavené preferované výstupy pro video i audio), spusťte MPlayer s názvem (a případně cestou k němu) tohoto souboru jako jediným parametrem:

mplayer film.avi

Pokud chcete již popisované nastavení z konfiguračního souboru "přebít", vložte parametr na příkazovou řádku. Třeba:

mplayer -ao alsa9 http://server.cz/radio.pls

DVD, VCD, SVCD, CD

Přehrávání všech těchto disků je velmi snadné, a pokud jej budete chtít provozovat častěji, doporučuji vytvořit pro jednotlivá zařízení symbolické linky, abyste nemuseli MPlayeru vždy na příkazové řádce říkat, kde to DVD/CD hledat. DVD mechaniku očekává program na /dev/dvd. CD zase na /dev/cdrom.

mplayer -dvd 1 -dvd-device /dev/hdc

Kde -dvd 1 značí stopu na DVD. Uvedený příkaz by toho ve většině případů moc nepřehrál, protože stopa 1 bývá obyčejně několikavteřinové logo produkční společnosti nebo copyrightové upozornění.

Na tomto místě stojí za zmínku nastavení DMA vaší CD/DVD mechaniky. Při použití staršího PIO režimu se budete potýkat s pomalým přenosem => přehráváním. Současný stav zjistíte třeba pomocí hdparm -v /dev/dvd. U konkrétní mechaniky pak můžete DMA zapnout parametrem -d1.

Titulky

V části, která se zabývala fonty, jsem už mluvil o kódování titulků. Dalším problémem však bývá, že MPlayer titulky u širokoúhlého filmu nezobrazí hezky v černém pruhu pod obrazem, nýbrž nešikovně do obrazu. Jsou dva způsoby, jak tomu předejít.

Prvním a systémovějším řešením je říct MPlayeru, kam chceme, aby titulky umístil, pomocí parametru -vop. Tento parametr se používá pro nastavení všech filtrů/pluginů, které MPlayer zná. Jejich seznam získáte příkazem mplayer -vop help, bližší popis pak v man mplayer. Nás teď zajímá filtr "expand", který zvětší videovýstup o zadané hodnoty (obraz zůstane nedotčen, nejedná se manipulaci s rozlišením filmu). Budeme předpokládat, že soubor s titulky se jmenuje film.sub a tím pádem ho MPlayer načte automaticky.

mplayer -vop expand=0:-100:0:0 film.avi

Ke spodnímu okraji obrazu jsme tímto přidali 100 bodový černý pruh, který je pro zobrazení titulků plně dostačující. Při přepnutí do celoobrazovkového režimu se toto nastavení projeví posunutím obrazu filmu o úměrný počet bodů výš.

Druhou možností je využití video výstupu SDL (-vo sdl), který titulky automaticky umístí do volného prostoru pod obrazem (tzn. pouze v celoobrazovkovém režimu).

Závěr

Tento článek nemůže a ani nechce být kompletním průvodcem. To už by bylo snazší přeložit celou dokumentaci. Přesto jsem se snažil nevynechat žádnou oblast, která obvykle (alespoň to tak vypadá podle otázek v diskuzním fóru) dělá uživatelům problémy. Opravy a doplňující informace jsou samozřejmě vítány.

Seriál Na co se často ptáme (dílů: 11)

První díl: Na co se často ptáme 1: LILO, poslední díl: Na co se často ptáme: Balíčkovací systémy.
Předchozí díl: Na co se často ptáme 1: LILO
Následující díl: Na co se často ptáme: Organizácia disku