SUSE 9.0 - instalace z FTP

1. 12. 2003 | Robert Krátký

Články - SUSE 9.0 - instalace z FTP  

Odlehčený pohled a několik prvních postřehů.

Jak nejlépe strávit volné odpoledne, když venku prší, je zima a shodou okolností byla nedávno uvolněna nová verze populární distribuce? Ano, není nad to zkusit si nainstalovat nové distro.

Samozřejmě, tak úplně dobrovolný počin to nebyl. Rozhodoval jsem se totiž, po které distribuci sáhnout, aby byla pokud možno co nejvíce "klikací". Nejsem sice fanda distribucí založených na RPM, ale na druhou stranu musím přiznat, že moje neblahé zkušenosti se datují někam okolo Red Hatu verze 6.2. V poslední době jsem vnutil různé verze Mandraku několika svým Linuxem nedotčeným kamarádům a s úžasem zjistil, že urpmi výborně funguje. Také apt-rpm ve Fedora Core šlapal skvěle. Tak hrozné to tedy přeci být nemůže... .

(Jak možná víte) SUSE neposkytuje ISO obrazy své distribuce k volnému stažení. Chcete-li si systém nejprve vyzkoušet, máte na výběr mezi volně dostupným LiveCD a instalací z internetu. Plná verze toho samozřejmě nabízí více (krom pohodlí).

Mimochodem, před nedávnem došlo k přejmenování společnosti SuSE na SUSE. Přesto je však na všech obrázcích v rámci distribuce nadále uváděna starší verze názvu SuSE. Asi nebylo dost času...

Distribuci SUSE jsem naposledy viděl jako LiveCD a budou to nejméně 4 roky. Tehdy mě moc nenadchla, ale na verzi 9.0 čtu jen samé nadšené recenze. A protože nejnovější Red Hat (tedy Fedoru) i Mandrake už jsem zkoušel, bylo na řadě SUSE. LiveCD mě nelákalo, takže před případným zakoupením zelené krabice jsem zvolil nabízenou instalace ze sítě.

Instalace

Samotný začátek instalace je triviální. Na jedno CD-RW jsem si vypálil bootovací ISO (cca 20 MB), které po startu nabídne grafické menu. Kromě možnosti použití jako velmi prostého záchranného disku z něj můžete spustit instalaci běžnou a ze sítě. Zadal jsem tedy adresu českého mirroru ftp.suse.com na serveru sunsite.mff.cuni.cz a čekal. Z CD se natáhne instalační jádro a po rozpoznání živého připojení se začne stahovat asi 46 MB velký balík, který předpokládám obsahuje instalační program YaST.

YaST mě hned zkraje docela vyděsil, protože okamžitě po svém spuštění oznámil, že se bude formátovat první primární a první logický oddíl na prvním disku. A protože kvůli stahování seznamu dostupných balíčků chvíli nereagoval, cedil jsem pár vteřin mezi zuby nehezká slova. Naštěstí se ukázalo, že vůbec není tak drzý, aby se na takovou věc nezeptal. Očekával jsem totiž průběh instalace podobný jako u Red Hat a Mandrake, kdy instalátor uživatele hezky vede za ručičku a předkládá jednotlivé kroky popořadě. YaST naproti tomu hned zpočátku navrhne (podle něj) optimální nastavení a uživatel pak může automaticky zvolené výchozí hodnoty upravovat. A nastavit toho lze skutečně dost. Ze všech grafických instalátorů nabízí YaST nejvíce volnosti - i když ji vůbec nemusíte využít.

Zbytek instalace byl standardní. Žádná nepříjemná překvapení. Zarazila mě absence nejnovější verze GNOME, ale asi je to způsobené základní orientací na KDE. Částečně také proto jsem KDE vynechal. Při instalaci standardního desktopu bych pravděpodobně na nic zajímavého nenarazil - předpokládám, že to bude vypilované. Chtěl jsem zjistit, jak to bude vypadat bez KDE. Zvolil jsem tedy předpřipravenou sadu balíků, která slibovala "Základní grafický systém". K tomu jsem přihodil pár drobností (ImageMagick, lynx, links, atp.). Narozdíl od Mandraku a Fedory byl mezi automaticky vybranými balíčky i Midnight Commander. Musím přiznat, že v konzoli jsem bez něj jako slepý.

Po stažení balíků, instalaci, restartu a spuštění základního systému se chvilku marně pokoušely naběhnout X-window. Ani jsem nečekal, že při nepřítomnosti jednoho z velkých desktopů by systém rovnou startoval do grafického režimu, ale což - xdm nainstalováno bylo, takže by teoreticky neměl být problém s grafickým přihlašováním. Jak jsem však řekl, po asi třech pokusech jsem byl vrácen do konzole (příjemný VESA framebuffer). Problém bylo poměrně snadné odhalit: při konfiguraci X instalátor zjistil, že mám grafickou kartu Matrox G550 DualHead. A do konfiguračního souboru tedy zapsal parametry pro připojení dvou monitorů (které nemám). A navíc to provedl špatně... Byl jsem tím trochu rozladěný, protože při nastavování grafické karty a vlastností monitoru při instalaci jsem vše kontroloval a o něčem podobném nebyla ani zmínka. Snadná pomoc - odkomentoval jsem téměř polovinu XF86Config a vše bylo v pořádku.

Ještě poznámka: 3D akcelerace byla ve výchozím nastavení vypnutá. Konfigurační nástroj mě upozornil, že ta celá věc je ještě nestabilní, takže oni si myjí ruce. Tak proto nebyl TuxRacer mezi základními balíčky... .

Po ručním spuštění skriptu startx už X naběhly. A protože jsem nic jiného neupravoval, vybral pro mě dodávaný soubor .xinitrc okenní manažer Fvwm2. Fajn (přesto jsem si všiml drobné chybičky v nastavení fontů - viz titulek okna YaSTu).

Pokračování

Až na malé škytnutí při prvním pokusu o spuštění X jsem byl spokojen. Nainstaloval jsem tedy celé KDE, abych se přesvědčil, že bude všechno pěkně klikací, až (pokud) budu systém instalovat z DVD na počítač své sestry. Když byla instalace KDE téměř hotova, ... vypadl proud. To by tolik nevadilo, protože jsem věřil, že pro YaST by to neměl po restartu být velký zádrhel. A také nebyl. Ale čekalo mě jiné překvapení. Tentokrát se kupodivo xdm úspěšně spustilo a po přihlášení mě vyplivlo do twm. Mám sice rád některé minimalistické okenní manažery, ale twm mezi ně zrovna nepatří... Nevadí. Dokončil jsem v YaST (tentokrát v textové verzi) instalaci KDE a rovnou zrušil automatické spouštění xdm.

Nemohu však říct, že by mě podobné nečekané chování nějak zvlášť obtěžovalo. Kdybych se nesnažil "přijít na něco zajímavého", vůbec by se mi to pravděpodobně nestalo. Navíc nešlo o žádné zásadní problémy. Když už si někdo zvolí jinou než doporučovanou cestu instalace, neměl by pak být zaražený, že je od něj sem tam potřeba trochu práce navíc.

Po spuštění kdm, přihlášení a naběhnutí KDE jsem konečně viděl to, co by měl v ideálním případě vidět každý, kdo instaluje standardní výběr balíků a nedělá nepředpokládané vylomeniny tak jako já.

Hned musím zmínit skvělou rychlost celého KDE desktopu. U Fvwm2 nebo twm je to samozřejmé, ale KDE je pořádný drobeček. Ze srovnání s KDE v Mandrake vychází SUSE jako jasný vítěz. A to ve všech směrech. Nejen při spouštění nativních KDE aplikací. Ten výrazný rozdíl oproti Mandraku mě skutečně překvapil. GNOME ve Fedora Core je při porovnání naprostý šnek.

To ostatní

Zbývalo doinstalovat programy, které v distribuci SUSE nejsou. Tím myslím především software pro přehrávání video souborů a DVD. SUSE sice nabízí xine, ale bez pluginu pro kódovaná DVD... Zkompiloval jsem tedy MPlayer a ze zvědavosti začal hledat, jestli jej někde někdo nenabízí pro SUSE připravený již jako binární balík.

Netrvalo dlouho a měl jsem připravený k použití apt-rpm. Potěšilo mě, že může vesele koexistovat se standardním způsobem instalace balíků v YaSTu. Podrobný návod pro instalaci, nastavení a používání APT v SUSE (včetně zdrojů balíků) najdete zde.

A nakonec

SuSE se mi zalíbilo. Pro sebe bych si krabicovou verzi nekoupil, ale komukoliv jinému bych ji doporučil. Těším se na přečtení plnokrevné recenze českého vydání.