Portál AbcLinuxu, 2. května 2025 05:32
Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 13:04
| Přečteno: 1738×
| nazařaditelné
| poslední úprava: 18.9.2008 13:04
Upozorňuji předem, že se jedná o miniblog s příhodou ze dnešního rána.
Dnešního hnusně studeného a deštěm prochcaného dne jsem se jako vždy probudil díky řinčení mých dvou telefonů, zapalil si cigárko, vyčůral jsem se, oblíknul, nakapal kocourovi do očí jeho kapky, bafnul svačinu a hurá ještě polospící do práce. Zívám ve výtahu a dole vycházim do tý hnusný zimy, píp, otvírám auto, lezu rychle dovnitř (jako by tam snad bylo větší teplo, nebo co?), startuju a dávám panel do rádia, nic neobvyklého, prostě jako každý den. Vyjíždim z parkáče, potom na hlavní, první světla, druhý světla, no a pak se to stalo...
Jak tak stojim na těch světlech a čekám na šipku vpravo, přes přechod si to pomalu šine taková babka o holi, šipka už mi svítí, tak na babku upřeně zírám kdy už se konečně dobelhá na chodník abych mohl jet.
No a najednou přiběhnou 2 takový malý parchanti, tak 13-15let a jeden z nich schválně šlehne babu školní taškou zezadu do palice, babka letí na hubu na silnici a parchanti zdrhaj. Byl to moment, teď to mam před očima jak zpomalenou scénu z matrixu, vytahuju klíček, bouchám dveřma, dělám píp a letim...
Né, nezvedám babku ze silnice, vyrážim za těma smradama, mam strašnou chuť toho jednoho proplesknout. Po prvních sto metrech začínám parchanty slušně dotahovat, jejich zděšené tváře mně ještě víc motivují, adrenalin stoupá a já běžim jak ďábel! Po asi třech stech metrech se mi mládež začíná vzdalovat a já pomalu procitám ze snu, že dneska někomu splácám prdel... Dalších padesát metrů a už jsou v pr..., otočim se, zapálim si a volnou chůzí se vracím k autu, chrchlám a kašlu, až se za mnou lidi otáčejí. Z dálky jsou slyšet nadávky parchantů a já se pomalu belhám zpátky k autu. Babka už nikde neni, asi se zvedla a odjela autobusem (no, taky jsem se zpátky plazil dobrejch deset minut), takže ani žádný "dík za snahu" nebo tak něco. Sedám do auta, startuju a zjišťuju, že plynovej pedál je pro mně takřka "nesešlápnutelná věc", nakonec ale odjíždim, protože by si č*ráci za mnou jinak asi strhali klaxóny...
No a teď asi po pěti a půl hodinách v bolestech přemejšlim nad tim, jestli zas příště mam dělat superhrdinu, nebo babku jen nezvednu, nebo jestli jí raději nemám jen objet...
Anketa
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
18.9.2008 13:23
Jirka | skóre: 36
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 13:31
pasmen | skóre: 45
| blog:
glob
| Praha
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 13:54
zde | skóre: 9
| blog:
Linuch
| Brno
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 13:55
hikikomori82 | skóre: 18
| blog:
foobar
| Košice
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 17:04
spang
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 17:17
marek_hb
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 18:10
depka | skóre: 20
| blog:
eterity
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 18:13
Fluttershy, yay! | skóre: 93
| blog:
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 18:33
YYY | skóre: 29
| blog:
martinek
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
18.9.2008 19:36
hikikomori82 | skóre: 18
| blog:
foobar
| Košice
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
19.9.2008 11:34
h.xman | skóre: 10
Re: Jak jsem se nestal superhrdinou...
Založit nové vlákno •
Nahoru
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.