Portál AbcLinuxu, 1. května 2025 11:31
Když se chceš zabít, zaklínači, pověs se ve stáji na opratích. Nezatahuj do toho druhé…:-)
Mam pocit, že je víc takových, co si neví rady se svobodou.
Třeba z Červeného trpaslíka: začal bych Bezstarostnou jízdou, Rebelem bez příčiny, pokračoval Shawshankem, Invazí barbarů, Nebem nad Berlínem, k tomu bych přidal třeba Amadea. Ať zapálím a dám nějaký obsah formě.
No a? Každý má někdy blbý dny.
Mně už ten život tak sere. Je tu zasraná nuda, nic se nedaří. Nejradši bych se šel někam zabít. Jenže k čemu si s tím pomůžu? Abych se pak jako nudil v pekle? Jak se kurva zbavit nudy! Už mi normálně jebe ve věži.
Od začátků prázdnin chodím v noci ven. Jen tak. Sám. Se svými cigaretovými přáteli, kouřím jednu za druhou a těším se, až mě to položí. Před prázdninama to byly tak tři denně, teď je to celá krabka během tří hodin, co jsem venku (mezi 11 a 2). A co? Mě to prostě už nebaví být sám.
Ve čtvrtek se zase po dlouhé době ozvala Myška. A hádejte proč? Něco ode mně potřebovala. Co? Už pár týdnů bydlí u kámoše, protože jí rodiče vyhodili z baráku. Neměla prachy a chtěla nějaký půjčit. No a? Seru na to, že mi to už nikdy nevrátí. Co budu dělat s podělanejma prachama. Dali jsme si sraz na busovce. Čekám. Koukám na hodinky, abych zjistil, kolik je hodin. Vzpomenu si, že už je měsíc nemám. Kouknu na mobil 11:05. Už tam čumim 30 minut a ona se ještě nedoplazila? Obdržím textovku. Teď vycházím, pojď mi naproti. No co. Projdu se. Potkám jí asi po 500*sqrt(3) metrech (jen odhad). Řeknu čau, dávám jí prachy, poděkuje a sdělí mi, že v pondělí dostane výplatu (je někde na brigádě) a že mi to vrátí. Jde k bratránkovi do hospody. Otáčím se a jdu tam, odkud jsem přišel. Ta hospoda je tím směrem, takže šla chvíli se mnou. Celou cestu jsem skoro nepromluvil. Prima. U hospody jsme si řekli čau. Skočil jsem si domu pro zapomenutého kámoše krabku a jdu ji zase celou ven vykuřit /*opravdu vás to baví číst?*/. Půl čtvrté ráno (trochu jsem to protáhl), dorazím domů a lehám do postele, jak jsem přišel.
Ponďelí 18:30 (včera), prachy mi nechyběj, ale když mi tak slibovala, že mi je vrátí, tak se připomenu. Napsal jsem jí, že jestli je na suchu, tak to nevadí, že na ty prachy nespěchám. Ale že budu když tak v busovce v 11:30. 11:30, ona nikde. Čekám ještě dalších 10 minut. Ona stále nikde. Seru na ní, jdu domu. Lehnu do postele. Snažim se usnout. 12:05, zazvoní mi telefon. Už skoro usínám, ale on mě za žádnou cenu nechce nechat spát. Kouknu jedním očkem na displej. Kdo? Naše malá Myška se rozhodla zavolat. "Čau, kde jsi?" "V posteli." "Jak to?" "Jen tak." "A nechtěl bys přijít do unknown_place?" (přemýšlím, jestli se na ní nevysrat). "Tak jo." "Tak tam přijď, budu čekat.". Bože, jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Příjdu na smluvené místo (Ne, není tajné. Busovka u nás ve vesnici.). Už jsem skoro tam, koukám, jestli tam je. Vidím dvě osoby sedící vedle sebe. Jedna na mě zavolá jménem. Je to ona. Jdu blíž a poznám osobu druhou. Jeden týpek, co chodil se sestrou na základku. Naposledy jsem ho viděl ve středu totálně zhulenýho a zchlastanýho na rybníku. Div se neutopil. /*Napínavé co?*/ Posedím, trochu kecáme (No, já spíš ne. Spíš kecaj oni.). Týpek si odskakuje do křovíčka vykonat potřebu. Jsem tam s ní sám. Řekla mi, že mi ty prachy vrátí, ale teď že nemá drobný (měla u sebe dva pětilitry - že to s sebou tahá). Fajn, říkám, že na to nespěchám. Chvíli ještě kecáme o kravinách. Jdeme se někam projít.
Procházíme kolem vlakovky, zrovna přijel vlak. Vyleze jedna holčina, čirou náhodou ji (kromě nich) znám i já - ze základky. Kecáme, pak se zeptá, jestli nedáme nějaký brčko. Prima, trochu se alespoň odvážu. Ve čtyřech jsme vyhulili dvě pořádný brčka. /*Zase něco nového, co jsem ještě nezkusil.*/ Holčina (přece byste nechtěli vědět jméno, ale je to kus) rozdala žvejky, zažvejkali jme si, kecali (já zas moc ne, ale dověděl jsem se pár nových věcí. Třeba, že Myšku v neděli honil divočák). Holčina odešla domů, šel s ní i týpek a já tam s Myškou zůstal sám na schodech. A co bylo? To je přece jasný. Nic. Už jsem si říkal, proč mě vytáhla ven, když mi nechtěla vrátit prachy, když ode mně nechtěla nic půjčit. Pak to z ní vylezlo. Že jestli bych jí prý nepůjčil na dnešek kolo ...zase tu něco sakra chybí, už nevim, co tu bylo, ale to kolo jsem jí půjčil, odjela a já šel chrápat (byly asi tak 4 hodiny)... . V osm má přijet nějakej chlap měřit okna (fotr si usmyslel, že chce plasťáky - že se na to nevysere). Fotr samozřejmě jde do práce, matka taky, tak to zůstalo na mě. Po třech hodinách spánku se ... den pokračuje až dovrší sedmá hodina večerní ... .
Myška píše, že mi v osm přiveze do busovky kolo. Prima, zase jednou přišla včas. Vrátila mi kolo a k tomu ještě to pětikilo. Dlouho se nezdržela. Kolem jel nějakej její známej, skočila mu do auta a odjela.
Přítomnost, 21:32, nudím se. Nemám nic na práci. Na JXP Commander jsem od včera ještě nesáhl. Zítra snad pár řádků napíšu. Ale to je až zítra, co budu dělat celý dlouhý večer? Spát se mi nechce. Myška? S tou jsem si už dávno vyříkal, že budeme jen kámoši. Jó, fetuje, hulí, ale dokáže se bavit. Za to já ne. Ona má spoustu kámošů, kámošek, kteří si dokáží užívat života. Za to já ne. Co zase budu dělat v noci? Procházet se s kamarádkou krabkou? Mě to už nebaví.
Takže analýza. Co očekávám od života? Nic. Proč? Život mě nebaví. Mě vlastně nabaví nic. Už i tyhle bláboli píšu, protože se nudím, jinak bych to nepsal. Ale je tu něco, co bych chtěl. Chcípnout. Tak proč nechcípneš? To zas rodičům nechci udělat. Takový starosti s pohřbem, prachy to stojí, debilní farářovy keci nad mým hrobem fakt poslouchat nekecám (tu má být nehodlám - moje chyba).
Kurva, už je ten zápis nějak dlouhej, asi bych měl skončit, ale mě vám nějak začalo bavit psát ty kraviny. Je to prima, když někomu můžete říct, co vás trápí, když někomu můžete ukázat, jakej jste fakt kretén. Mě je jedno, co si o mně myslíte. Vidím to na poruchu osobnosti. Ne jako BLEK. Něco horšího. Nedokážu se bavit, protože mě nic nebaví. Holky nechtěj zamlklýho vola. Akorát mě mrzí ta Myška. Mrzí mě, že to nevyšlo. Mrzí mě, že jsem přišel na to, že já jí vlastně ani nemiluju. No nic, posílám pár kámošum zprávu, jestli se nechtěj jít nudit. Vidím to ale tak, že nikdo nepůjde. Serou na mně. Já jsem vlastně naprosto nepotřebná věc na tomhle zkurveným světě.
Před tím, než se rozhodnu skončit se životem, dodělám alespoň ten JXP Commander. Ať odejdu s pocitem, že jsem alespoň něco zanechal.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.