Nevidomě po skále lézti (diskuse)

[Michal Fecko]

Celkom obdivujem, iba hmatom si vyberat vhodne miesta uchopu.

[ParadoX]

Smekám a obdivuji. Z vlastní zkušenosti vím jaké to je udělat program na víkend pro děcka. Jaké byli zpětné vazby od dětí? Stálo to za to? Předpokládál bych že děcka museli být nadšené

[Dag]

Naštěstí se zatím najdou lidé, co pomůžou, takže to pro hlavního vedoucího není tak hrozný. I když ti lidé nějak dochází. :(

Děti to baví hodně. I když snad ještě víc než to samotný lezení ta parta, kamarádi, a že se něco děje. Že se kolem nich něco děje a ony to navíc si to mohu i trochu řídit a užívat si to. To lezení samozřejmě taky. Někdy se to dozvíme až po čase, že to byl úžasnej zážitek. Ten dospělej nevidomej, co tam ve vstupu na fotky leze taky po stromě, ten třeba říká, jak je to úžasný, jak ty hlasy mizí někam do hloubky, jak se jim vzdaluje. Něco podobnýho říkal i jeden malej, ten byl navíc nadšenej, že je někde, kam moc lidí nechodí.

Určitě to za to stálo. Nadšený byly hodně. Takže my taky. :)

[ParadoX]

Jo, to přesně znám. Jedno dítě se mě po velmi vydařené hře ptalo, proč mám tak bezvadnou náladu když jsem se od rána tvářil jako kdyby mi spadli hračky do kanálu (2 hodiny spánku a starosti kam s dětma na puták), tak mě po chvilce napadla jen odpověď: "Když vy máte radost, tak my máme radost, že vy máte radost" A i když to vypadá celkem kostrbatě, tak jsem si uvědomil že je to pravda. Když se mi pro děcka povedlo něco perfektně připravit, tak jsem neměl ani tak radost že se to povedlo, ale že z toho mají zábavu...

[Dag]

U těhle je někdy sranda, že z těch všech úúúžasnejch atrakcí je nejvíc nadchne vodní pumpa, jak štěkal pes, jak se jmenovala zastávka autobusu... :) To co tam bylo omylem a co nás nenapadlo, že může být báječný. Ale lezení je baví. Někdy taky třeba: "se mi líbí, jak tam křupou ty kameny a dře se to lano" Což je ovšem radost kterou nespoluprožívám. :)

Pro ty atrakce kolem je taky, myslím, lepší lezení venku, než v tělocvičně. I když je to podstatně náročnější na zajištění.

[Martin]

Máš můj obdiv. Za ochotu a hlavně odvahu. Hodně lidí by do toho nešlo třeba proto, že by se některému "nekoukači" (hezké slovo, mimochodem ) mohlo něco stát. A obdivuju taky děti. I když ty by mému obdivu nemusely rozumět. Já na to totiž koukám z pohledu člověka, který vidí a přesto by možná neměl odvahu někde skotačit po skalách. Pro ně to musí být něco úžasného.

Zasloužil bys metál, Dagu. Ale ten by pro tebe měl určitě pramalou cenu. Radost těch dětí musí být mnohem větší odměnou.

[Dag]

Však to nedělá sám. Ani nejsem celého toho spolku šéfem. Tedy, celého... ono je nás teď asi tak pět. :) A všichni jsou stejně důležitý. Včetně dětí, ty vlastně víc.

Obdiv. To těší, všichni jsme ješitní. Po skončerní akce se potácím domů jako opilej. Únava a úleva. Pak se dostaví sebeobdiv. No, a ten přejde. :) Tu jsem zapomněl rodičům vrátit průkazku, ejhele v kapse mám prášky co jedno dítě potřebuje, hurá s tím tam a sem. Do toho úřad a pak mi začne docházet (pokud tu akci šéfuju, jako tuhle), co jsem měl udělat líp. Jak líp motivovat děti, jak se víc věnovat i lidem kolem, jak... No a jsem v ažůru. :) Sebeobdiv, otec debility je pryč. :) Pak přijde plánování další, někdy to kontinuálně přechází, ostatně ve středu máme schůzku a program... a...

Metál fakt nechci, zblbl bych úplně. :) Ty spokojený děti -- jo. Ono je nejvíc trápí to co ta vada nese sebou. Nedostatek zábavy, podnětů srandy. Takže ono je baví i to lezení i to blbnutí pod skalou i cesta vlakem.

Odvaha. To je spíš ztráta soudnosti. Ale to mají všichni, co dělají něco podobného. Nedávno jsme plánovali jednu další a jeli kolem kriminálu. Tak jsme na to koukali a říkali si, to jsme zvědaví, za co půjdeme sedět. Ublížení na zdraví? Manko v pokladně (milion projde, ale taková stovka, to je malér! a my máme ty stovky.)? Ohrožování mravní výchovy? Nebo ještě něco jinýho? Uááááá, nojo no!

[pic]

jestli hledáš pěkné lezení s pláckem pod a dobrým přístupem, tak zkus drátník na vysočině

[Dag]

Drátník je dobrej. Ale pro nás daleko. Dobrý by byly leckterý písky, ale to je zase blbý hoblovat tu skálu. Srbsko nemá dobrou struktůru pro nevidomé. Roviště a spol. -- špatný přístup, i když... by to sešly. Mařenka a spojit to s vodou, sehnat někde člun. Tady mám navíc blízko baráček, tak ušetříme za ubytování.

[pic]

tak to by se jim mohlo líbit na Tisé (u děčína) dost často jsou slaňáky na konci cesty, takže hoblování skály nehrozí a plac je tam taky hezkej - ale to asi všechno už víš líp než já

[Dag]

Tisá není špatnej nápad. Beru každou inspiraci. V Tisý bývá dost lidí. Taky možná Slepičky, malá oblástka u Hodkovic, to by bylo dobrý. Ale to bych musel vychytat ubytování, snad tam mají školu. Na jaře to budu zase chystat. Taky čundr do lesů, normálně se spaním pod širákem. Už se těším, jak ta squadra potáhne krajem.

Letos už jen individuálně, nejspíš taky s tou, co si s ní píšu Lormovkou na fotce.

[hydrandt]

Krásná iniciativa!

Taky čas od času s kamarády lezeme se zavřenýma očima a je to opravdu o dost těžší - zvláště v těžkých a stresujících situacích. Samozřejmě navigace dost pomůže, ale to už není ono

[Dag]

Já zjistil, že se zavázanýma očima lezu jinak. Využívám jinak chyty, strukturu skály. Zajímavý, že cestu kterou znám jak svý boty, lezu se zavázanýma očima jinak a když pak koukám na ty co nevidí, používají stejnou strategii.

Ovšem já mám stejně tu výhodu, že už jsem to viděl, nebo alespoň viděl nějakou skálu, znám techniku. I když nevidící dokáží jeden chyt opravdu využít dokonale. Chytnou, zatlačí pod sebe a stoupnou na něj. Pokud mají trochu tělocvičné průpravy. To je další problém, ty děti nemohou samostatně sportovat a tak bývají slabé a málo pružné. Některé, jiné ne.

Já zase neumím, co umí někteří, třeba si lousknout prsty a podle zvuku odhadnout kde co je. Maximálně slyším že je tam skála.

Ono někdy nejhorší je pod tu skálu tou šotolinou dojít. Trojkový terén jde. Ale chodit kamením... fujtajxl.