Portál AbcLinuxu, 1. května 2025 14:02
Navštívil jsem zemi orlů
21.8.2006 12:28
| Přečteno: 1545×
| poslední úprava: 21.12.2007 09:08
Osud tomu chtěl, že jsem v krátké době zavítal do další tajemné, málo navštěvované země. Tentokrát
jde o "Zemi orlů", což je překlad originálního názvu Albánie
- Shqiperia. Dlužno dodat,
že pro mě ta země až tak úplně tajemná nebyla, neboť jsem v "dávné" minulosti v této zemi několik
let žil i s celou rodinou. Mělo se tedy jednat o návrat po pár desetiletích na známá místa, ovšem
dost jsem se zmýlil. Země se změnila téměř k nepoznání, ale bohužel i dnes nese známky izolace, obrovského
útlaku a teroru, který Albánie prožívala téměř 50 let.
Již příjezd do země dává tušit, že se nejedná o běžný turistický výlet, kterých bývá v létě velký výběr.
Celníci nás přivítali sice s úsměvem, ale řekli, že celní procedura bude trvat několik hodin, neboť minulý
týden dostali počítače a vidí je prvně v životě (!) a musí se s nimi zaučit. Tak se omluvili, že si
pasy ponechají a pustili nás do země k volnému pohybu a pasy budou k dispozici až při odjezdu ze země.
Tak zažil jsem již různé vízové formality, ale tahle logika mě dostala - vždyť se mohli dostat do země
i Marťani, aniž by o tom někdo věděl.
Vstup do země byl ale jinak příjemný a překvapivý. Na hranici byla malá kavárnička, kde jsem si dal hned
výborný koňak Skanderbeg a plechovku s místním pivem Tirana, které bylo vynikající a pokračovalo se
v dobré náladě do vnitrozemí k prohlídce města Shkodra (Skadar) na břehu překrásného Skadarského jezera.
Proč byl vstup do země příjemným překvapením? Nyní by bylo vhodné se zmínit o poměrech, které v Albánii
panovaly do roku 1990.
Toto malé odbočení bylo proto, aby byl jasný můj údiv nad obchůdky, kde byla k dostání limonáda a pivo,
na ulicích byly vidět osobní automobily - a to především mercedesy, které jediné vydržely
příšerný stav silnic, reklamy na známé výrobky apod, ale i údiv nad existencí obnovených kostelů a mešit.
Mezi těmito vymoženostmi však občas prosvítaly pozůstatky minulosti. Neudržované domy, díry v silnicích,
žebrající děti. Navštívili jsme archeologické muzeum a starý albánský dům ve Shkodře, bohužel nešel
proud (funguje jen několik hodin denně), tak díky slabému agregátu jsme mohli vidět pár exemplářů, zbytek
tonul ve tmě.
Ani pro nás cizince nebyl život o moc jednodušší, voda tekla dvě hodiny denně (při 40 stupňových
vedrech),
to se musel člověk stačit umýt, navařit, vyprat plenky pro dítě, a vše ostatní, ale my jsmě měli
alespoň základní potraviny. To vše vyvažovaly nádherné pláže s půlročním létem, děti nám vlastně
vyrostly přímo v moři ..
Země má navíc jedno specifikum: Je v ní asi třista tisíc betonových bunkrů, které diktátor nechal
vybudovat na obranu proti imaginárnímu nepříteli. Za každý takový bunkr bylo možné postavit dvoupo-
kojový byt, ale jak už to v takových režimech bývá - ideologie má přednost před skutečným životem.
Dnes je velmi obtížná a nákladná likvidace těchto bunkrů.
Země byla úplně izolovaná od světa, nesmírně chudá a panoval tam krutý režim komunistického diktátora
Envera Hodži, který dovolil živoření
na pokraji života a smrti. Lidé měli jídlo na příděl, viděl jsem stovky vyhladovělých dětí s vypouklými
bříšky, lidé nemohli volně cestovat ani po zemi (pasy vůbec neměli), nebylo dovoleno mít osobní auto,
v obchodech zatuchající potraviny (pouze zelenina a chléb), v přímořské zemi nebyly ryby, protože rybáři
by mohli utéci, rodina měla jen pár metrů čtverečních na bydlení, nebylo dovoleno mít svou drůbež nebo
králíky, celou zemi hlídala všudypřítomná tajná státní policie a vojáci s kvéry.
V zemi bylo zakázáno jakékoliv náboženství, tajné křty se trestaly smrtí pro kněze i rodinu dítěte.
Když se v červnu 1990 postavili studenti proti režimu, ten neváhal ihned čtyři na místě zastřelit.
(viz foto - památník těmto studentům).
Lidé v Albánii jsou pracovití, vděčni za každý pokrok, který je prý den za dnem vidět. Dnes je tam
demokratický systém se soukromým podnikáním, lidé však vědí, že pozůstatky minulosti budou odstraňovat
dlouho. Tak nereptají, když nejde proud, vědí, že nové rozvody stojí peníze a ty zatím nemají.
Fotografie s nápisem "Lavazh" je myčka auta. Občas tam pán s hadicí ostříká i koně nebo oslíka ...
Měsíční plat je v průměru 200 EUR, cenová úroveń podobná jako u nás, na vyskakování to tedy není.
Hlavně si cení ale svobody, kterou dneska mají a na minulost vzpomínají jako na zlý sen.
Pracovní síla je levná a tak vzniká spousta textilních firem, které úspěšně vyvážejí do okolních
zemí.
Není divu, že po zkušenostech s životem v Albánii mám utvořený názor na komunistickou ideologii.
Systém v Albánii byl mnohem tvrdší než v té době u nás, ale některé znaky měly oba systémy společné.
Společný je také problematický přechod k demokracii. V Albánii byli lidé navíc ožebračeni podvodnými
hrami v 90. letech, dnes se však již vzpamatovávají a mají chuť do podnikání, i když prostředků mají
málo.
Jedná se skutečně o zemi s budoucností. Mají nádherné pláže a hory, moře je v Albánii čisté, písčité a
přímo stvořené ke koupání. Co však chybí je infrastruktura - dálnice, hotely, ostatní služby .. To čeká
na mnohé podnikatele - i od nás, nejdříve však bylo nutné uklidnit situaci v oblasti. Pokud by
někdo tuto zajímavou zemi chtěl navštívit, může. Dnes již to není problém.
Země též potřebuje
počítačové odborníky
, takže
vzůru do práce!
Fotky k nahlédnutí jsou tady
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
21.8.2006 12:50
xxxxxxxx | skóre: 16
| blog:
mrtvy blog
| v nebi
Re: Navštívil jsem zemi orlů
21.8.2006 13:03
klassik | skóre: 24
| blog:
Klassikov
| Praha
Re: Navštívil jsem zemi orlů
Založit nové vlákno •
Nahoru
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.