Láska a pravda

23.1.2006 14:29 | Přečteno: 1685× | poslední úprava: 23.1.2006 14:36

Jeden můj přítel, skutečně dobrý terapeut má takovou větičku, kterou velmi často říká svým klientům. "Láska je víc než pravda". Před lety, kdy jsem to slyšel poprvé byl jsem ochoten to považovat za jednu z těch rádoby hlubokomyslných sentencí, jakých jsem slyšel v životě stovky. Dnes vím, že je za tím hluboká zkušenost člověka, který dlouhá léta pracoval v manželské poradně a měl obrovskou zkušenost s partnerskou komunikací. Sám dnes se zabývám výukou asertivity a komunikace a jsem si vědom toho, jak mnoho mě tato věta ovlivnila.

Velmi často ke mě přicházejí lidé, kteří mají velký zájem pokračovat ve svém vztahu, ale díky trvání na požadavku "pravdy" se nemohou domluvit. Což je nakonec proti nim v celém důsledku. Stále a stále jim musím opakovat aby se nesnažili zvítězit a pokořit toho druhého svým požadavkem na uznání té jejich "pravdy".

Málokdy si uvědomují, že označit něco nebo někoho za hloupé, špatné, krásné atd není kritika a pravda, ale pouze vlastní hodnocení, které pravdou nemá co dělat. Mimochodem, hodnocení není názor. Hodnocení je projevem pýchy, která má demonstrovat naši převahu nad těmi druhými. Takže v konečném důsledku se hodnocení stává velmi často urážkou.

Hodnotící lidé nejsou schopni pochopit, že trvání na požadavku uznání pravdy a hodnocení je v konečném důsledku ani k lásce ani ke sblížení nevede. Vede pouze k vítězství, které nakonec přináší porážené straně jen a jen hořkost, vyvolává pokus a revanš a kolo "Zákona a pravdy" se roztáčí víc a víc.

Jediný výsledek je vždy to, že obě strany nedosáhnou nikdy víc než toho, že jedna má pocit zadostiučinění, druhá ponížení a pokud jsou dostatečně odolní , tak se rozjede další kolo hry na "pravdu a vítězství". Až do úplného zhroucení všech účastníků. Někdy tyto hry trvají celá léta a nechávají za sebou jen spoušť a zkázu.

To čemu se dá říkat nezpochybnitelná pravda se odehrává v rovině emocí. To co člověk prožívá je tou naprosto nezpochybnitelnou pravdou, protože to co prožíváme se v nás odehrává jako emoce, je reakcí organismu na vnější podněty, které nezměníme. Dějí se bez ohledu na naší mravnost, politické nebo náboženské přesvědčení, věk a postavení ve společnosti.

Emoce můžeme ventilovat, sdělovat je přijatelnou formou pro jiné lidi, můžeme je prožít ale je to jen a jen o nás, o našem prožívání a vidění světa, které je naše. Je takové jaké je a právě i když je pravdivé v tom smyslu prožívání je zároveň omezené v tom smyslu prožívání. A není závazné pro jiné lidi.

Nejbezpečnější způsob komunikace je asi ten že lidé mluví o svých emocích. Mluví o své radosti, potěšení, strachu , nejistotě, lhostejnosti či hnusu. Pokud tak činí, mluví o pravdě, sdělují li tuto pravdu přijatelným tónem pro druhé docházejí dříve nebo později sluchu a porozumění. T Trvají-li-li na tom, že jsou nositeli pravdy ocitají se často v izolaci. Pak buď změní svůj způsob komunikace a nebo se dostávají do velmi vážných osobních potíží.

Moje zkušenost je jedna. Pokud jsem v životě dosáhnul jakéhosi vítěství a z mého hlediska zadostiučinění, většinou jsem se svojí pravdou zůstal osamocen. A nebylo to nijak příjemné. A nakonec od toho samotného autora. "Laskavá pravda, pravdivá láska". Autorem obou těch vět je můj přítel Jan Lutera.

       

Komentáře

[vencour]

Mně zase říká dost plakát, reklama, na "pánské zboží" s textem "nebojuj, ale miluj", přijde mi s tím vyzněním docela podobná.

Jedna kamarádka zase říkala "žij a nech žít" - to je přece pěkné, když se to domyslí do důsledku.

[Pravák Bob]

Nebylo to "Žij a nech zemřít"?

[JiK]

to tvrdili jen bolsevici a nacisti

[Pravák Bob]

ee, to zpívala skupina jménem "The Beatles" a taky Guns 'n Roses, a taky je to jméno jedné bondovky...

[Sodalite]

No. spíš parafráze na jeden díl Jamese Bonda - Žít a nechat zemřít. Nemohlo by být?

[leste]

Ale houby. Hned ta druhá

[klassik]

nene oko za oko

[vencour]

To znam jako "oko za oko a stát je mrtvý".

[Mikos]

Já zas jako "Oko za oko a svět bude slepý"... a musim říct že je to nesmírně moudrá věta, sám věci jako odplata absolutně neuznávam.

[Martin Lebeda]

Jenže někdy mám takový vztek, že si na taková moudra ani nevzpomenu...

[vencour]

Za trest vám dnes již neřeknu nic o ježkovi, vy nehodní chlapci!

Omlouvám se autorovi blogu, v co se to zvrhlo. Prostě jsou Češi "smějící se bestie", jak zjistili i Němci, a to při povodních

[vencour]

Pokud jsem v životě dosáhnul jakéhosi vítěství a z mého hlediska zadostiučinění, většinou jsem se svojí pravdou zůstal osamocen. A nebylo to nijak příjemné.

Zase mi to připomíná Celestýnské proroctví, boj o energii. Případně to, že je potřeba při maximalizaci zisku stále spolupracovat - viz Čistá duše.

[Dag]

Ony ty pravdy co se za ně perem mají někdy velmi pofidérní hodnotu a jde spíš o naše ego. Ostatně za nějakou chvíli tu pravdu opustíme, přehodnotíme, a perem se na druhé straně o tu novou pravdu a stále dál, dokola. To není pozorování „těch druhých blbých“, to pozoruji na sobě. Snažím se z toho poučit. Se střídavými úspěchy.:)

[Isah]

Tolerance je moudrá víra, že i ten druhý může mít svou pravdu.

[daymoon]

Krásné. Poznávám se v tom. Poznávám v tom jiné. Poznávám v tom můj vztah. Vždy si rád přečtu Tvůj blog.

[Bruno Bager]

Suhlasim a pripajam sa.

[Veritas]

Myslím, že právě kvůli takovýmto zápiskům je dobře, že ty blogy tady jsou a že tento kousek krásný po stránce stylové i obsahové pro mě nezapadl a mohl jsem si ho přečíst