Portál AbcLinuxu, 14. května 2025 00:21
V posledních desetiletích se rozmáhá přesvědčení u určité části spoluobčanů, že pokud nemají to na co si ukážou, strádají. A že nejenom strádají hmotným „nedostatkem,” také vlastně tím nepřímo naznačují, že jestli se někdo o ně nepostará poškozuje tím jejich lidská práva. Neb nejsou naplněny jejich možnosti blahobytu.
Tito spoluobčané mají jakýsi zvláštní pocit, že mají nárok na vysokou životní úroveň a je povinností ostatních jim ji zajistit. Především vlády. A úkolem vlády a společnosti je zajistit jim uznání, pochopení, vzdělání, slušné bydlení. Prostě cokoliv. V případě že někdo o mém tvrzení pochybuje, stačí když tak kolem desáté hodiny dopolední cestuje městkou dopravou a poslouchá některé své spoluobčany.
Naše společnost je z velké části zblblá levičáckými psychopaty a humanistickými idealisty. Přidáme-li k tomu další naivní sociální aktivisty, tak zjistíme, že ti všichni dohromady hlásají, že je možno zajistit spravedlivě pro všechny stejnou míru uspokojování potřeb. Štěstí a rovnosti. Hlásají rovnost a myslí tím: „Stejně chudí.” Hlásají vzdělání a myslí tím: „Omezenou mizernou vzdělanost.”. Hlásají zdravotní péči pro všechny. Samozřejmě ale neřeknou, že ne pro všechny je možné zajistit stejnou dostupnost úplně všeho. Oni to vlastně ani říci nemůžou protože by museli uznat, že nestačí něco jen ukrást. Ale že je nutné vydělat a o něco se postarat. Aby to měl těm chudým a potřebným kdo zaplatit.
Jejich spojenci se rekrutují z řad naivků, kteří propagují multikulturní společenství. Politická korektnost a adaptace odlišnosti je jejich heslo. Učí nás „toleranci.” Takové toleranci, která vlastně umožňuje menšinám se domáhat ještě větších práv než mají ti ostatní. Pod tímto pojmem tolerance se myslí omezování většinové společnosti ve prospěch menšiny.
Křičí o právech a povinnostech nemluví. Tedy mluví, ale jen o povinnostech některých. Jako by si nevšimli, že je dost členů nejrůznějších menšin, kteří nemají žádnou potřebu se něčemu přizpůsobit.Pokud nemají povinnosti tak bez ostychu se začnou chovat jakoby pro ně nebyla stanovena žádná hranice. Tito jedinci mají pak za to, že je jim dovoleno vše a na vše mají nejen právo, ale i nárok.
Většina lidí si obvykle plete tyto dva pojmy. Nárok a právo. Někteří se domnívají a také i tak vykládají jakože to je totéž. K jejich lítosti, případně k radosti ostatních jim musím sdělit, že se mýlí a právo a nárok není totéž. Pokusím se to objasnit na několika příkladech.
Lidé jsou si samozřejmě rovni před zákonem a někteří z nás věříme že i před Bohem. Ale nejsou si rovni schopnostmi, úsilím, pracovitostí, leností, majetkem a nadáním. To bohužel žádný socanskohumanistický zákon nezajistí. A nemá to co dělat s lidskými právy ani s politickou korektností. Zákon je schopen zajistit rovné šance, ochranu menšin. Ale úkolem zákona není zajistit větší nárok jedné skupině před druhou. Pouze jen dodržování pravidel demokracie.
Pozvu-li si nějakého muslima domů, rozhodně nemá nárok na to abych sundal obrazy zobrazující nahé lidské tělo ze zdi. Má právo na žádost abych to udělal. Mohu mu vyhovět a nemusím. Jsem totiž doma. A pravidla doma určuji já. Nikoliv host. Může být nespokojený, ale dokud není členem domácnosti a nezíská nějaký oprávněný větší nárok na rozhodování než je ten můj. Tak, prostě a jednoduše: Nemá nárok na nic. Vše co dostane je jen projev mé dobré vůle a laskavosti. Má nárok se pouze chovat jako host. Pokud tak nebude činit, bude vykázán a bude zbaven možnosti se mnou pobývat v mém bytě.
Chci tím říci, že lidé, kteří se přistěhovali do naší země mají mít všechna práva jako mám já. Mají právo žádat abych respektoval jejich náboženství, zvyky měl úctu k jejich svatyním, ale nemají nárok na to abych to vše s nimi povinně sdílel. Což některým z nich a jejich ochráncům prostě nedochází.
Abych to ještě domyslel a dořekl. Komunisté, socani i naivní humanisté mohou slibovat cokoliv, ohánět se právem na cokoliv, ale stejně nejsou schopni zajistit stejný nárok na každému na jeho štěstí. Jsou to jen čiré bláboly z jejich strany.
Lidé jim mohou věřit a můžou mít díky jejich slibům pocit, že mají nárok na štěstí a toleranci podle jejich zbloudilých představ. Ale jak se ukazuje. Chci-li skutečný blahobyt, odříkání, námaze, vytrvalosti se nevyhnu. Chci-li být šťastný musím pro to něco udělat. Tedy pokud si komunisticky nenakradu. Jenže ukradeného a zdaněného si komunisti ani socani neváží. Pak plýtvají a nakonec je jen krach. Což už jsme jednou zažili. Čtyřicet let kradli, mrhali bohatstvím a když to vše promarnili a nebylo z čeho už brát šli od válu. Teď v té zlodějně a podvodu hodlají pokračovat.
Tiskni
Sdílej:
Do obálek s důchodem ? Proč ? Nebylo by rovnou lepší důchodce postřílet ? Vždyť nepracují, ne ?
Ty jsi takovej inverzní komunista. Když řekne komunista ANO, ty řekneš NE a obráceně. Ale co se týká schopnosti rozumne diskutovat o jiném názoru, seš na tom zhruba stejně....
Z.H.
Ale to jo, jen nevím, proč by se jim měl posílat tenhle blog. To jako aby šli v 80-ti pracovat ?
Z.H.
Nebudu. Jen krátkou poznámku: Je zajímavé, že zrovna Ty vykládáš něco o telepatii a určování lidí na dálku...Ty, kterej každýho, kdo s Tebou nesouhlasí nazveš komunistou, nebo socanem....
Z.H.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.