Mezi námi lidmi

6.9.2007 21:50 | Přečteno: 1372× | MeaningOfLife | poslední úprava: 7.9.2007 10:13

Mladí ještě nepřemýšlí a staří už nepřemýšlí ... o životě , anebo se to na nich tak neprojevuje. A ostatní maj zřejmě krizi středního věku. A někdo je mladý a někdo mladý duchem. Pozoruju, že mám nějaké lidi čím dál víc radši, pro to, čím jsou, akorát je mi blbé to přiznat

Přátelé přišli, zůstali či odešli. Na některé lze jen vzpomínat, další snad ještě potkám. I oni jsou těmi, v jejichž přítomnosti srdce poskočí. Občas mne to štve, kde že jsou, když slib zůstavá slibem. Dvakrát, třikrát lze uhánět. Víc krát se mi to nezdá. Prostě až bude příležitost, tak se třeba zadaří.

Pátrám, kde jsou meze mezi mojí a druhého svobodou, vůlí a chutí. Pozoruju, jak moc se liší pozorovaný svět od toho, jak byl v "dětství" líčen. To už pak i mívám chuť i vyprávět broučkovi Cimrmanovské pohádky, třeba "Jak ještě do větší bídy přišel". No, ještě to neni na pořadu dne, nejdřív bude nutno vytvořit nějakou důvěru ve svět u mimi a pak teprve případně ukazovat pochybnosti.

Napadlo mne napsat takovou koláž myšlenek mj. jako odpověď na některé moc pěkné zdejší zápisky. Krom toho, já na to přijdu, jak to těm potvorám dát najevo, že je s nima dobře Snad v Nezralých malinách jsem takové vyrovnávání se viděl poprvé.

EDIT Zapomněl jsem doplnit ještě jeden dojem ... McCartney hrál v Budapešti po Georgově smrti na ukulele pro něj Something ... a následující "jen" vyjadřuje mé pocity.

There are places I'll remember
All my life though some have changed
Some forever not for better
Some have gone and some remain
All these places have their moments
With lovers and friends I still can recall
Some are dead and some are living
In my life I've loved them all

(The Beatles, Rubber Soul, In My Life)

       

Anketa

Komentáře

[Bluebear]

Hlasoval jsem pro "jinou odpověď", protože si sice nepřipadám mladý, ale to jsem si nepřipadal nikdy, a dnes si zase nepřipadám starý...

Jinak mi Tvůj zápis připomněl jednu poněkud pesimistickou moudrost: "Přátelé přicházejí a odcházejí, ale nepřátelé se hromadí".

[vencour]

V tom by mohlo bejt i to, že si už (ještě) nechceme nebo nedokážeme z nepřátel dělat přátele?

[Bluebear]

To je možné. Také by to mohlo znamenat, že nenávist v člověku přetrvává déle než láska.

[vencour]

To je jako základ na dost dlouhou debatu. Zda je člověk dobrý či ne, jak nás ovlivňují chvilkové rozmary nálad, tedy třeba impulzivnost, jak moc si jde za svým, myslí na budoucnost a do hloubky.

Co třeba kdyby žili lidi 500 let, tak by se snad víc kladl důraz na pořádnou výchovu. zakotvení zásad a vytvoření nějakých základů pro život. Tedy tehdy by si snad více mohli vážit těch příjemných, vlastně všeho příjemného, trvalého, co je bude provázet. A proč by se vlastně nemohli chovat tak už teď? Snad je lepší milovat, než nenávidět? Nebo to dokáže strávit člověka úplně stejně?

Fakt si netroufám odhadnout rovnoměrnost rozožení optimističtějších a těch smutnějších a třeba horších. Nějak mi přijde, že na rozdíl od skepse poznávám čím dál víc fajn lidí. Třeba je to tim, že už rovnou a třeba nevědomky provádím jakýsi výběr.

[Isah]

Vždycky když si uvědomím, že mám kolem sebe hodně dobrých přátel, je mi dobře. Skepse mne přešla.

A co se týče mladistvosti ducha, mladší už být ani nemůžu. S malým dítětem to asi jinak nejde. Už se těším až bude mít šlapací auto

[Dag]

Olga Havlová říkala, že si hodně lidí myslí, že je nemá ráda. Ale že to není pravda, že jí nestojí za ten výdej energie.

Podepisuji. Nenávist je energeticky náročná. Bránit se, to je něco jinýho, ale užírat se nenávistí... přeci si nenechám tím případným %$## ještě takhle kazit život.

[Isah]

Jj, tohle si taky myslím a praktikuju.

[Bluebear]

Nenávist nebo hněv může být i zdrojem energie. Za určitých okolností to může být to jediné, co ještě drží člověka při životě a žene ho vpřed. Neříkám, že je to kdovíjak dobrá cesta, ale používá se.

[Dag]

Když je spojená s nějaký cílem. Třeba "Harmonika" v Tenkrát na západě. Ale když je to jen ukřivděná, bezmocná nenávist, tak myslím sotva. To "bezmocná" radost je na tohle lepší. Ale když není, kde jí nabrat, co? Nutit se do radosti, to je nákrok do cvokárny.

[Michal Vyskočil]

Já mám pocit, že právě končím pubertu, takže psychicky mi není víc, než 19 a půl. Občas dokonce ještě míň, to když uvidím vláček, Lego, nebo Merkur*

* běžná chlapská nemoc

[vencour]

No, pocit, že končim pubertu a že jsem jakž takž dospělý, ten jsem měl kolem 30.

A ta hravost, ta mi přijde vhodná proti stárnutí, dědkovatění, jako podpůrné chování pro užívání si života, realizování se. Pokud jsme tu fakt jen jednou, tak nevidím jiné východisko.

[Dalibor Smolík]

Když já jsem končil po padesátce pubertu, tak začala nastupovat stařecká demence
Ale vážně: člověk si musí zachovat určitý stupeň hravosti, jinak začne neodvolatelně stárnout. Je třeba se zajímat o svět kolem sebe, přírodu, technologie, dělat si radost z maličkostí. Jinak by to stárnutí byla jedna velká tragédie . Pravidelně se scházíme se svými bývalými spolužáky, abychom se přesvědčili, jak kdo na tom je a vzájemně se podporovali v tom stárnutí.

[Dag]

Čéče, já s s vrstevníky skoro nesetkávám. Krom vyložených dětí je mé okolí složené většinou z 18-24 věku. Jó, jeden kamarád je ve věku, že bych tak starý dítě měl jen s obtížemi. Taky mi připadá děsně starej. No, a manželka, pravda, ta už je taky v "nejlepších letech".

[Dalibor Smolík]

Nojo - manželka. Když člověk nechce měnit manželky jako ponožky, musí vzít na vědomí, že prostě stárne s ním. Jinak přátele si člověk pochopitelně vybírá, aby mu s nimi bylo dobře. Je pravda, že pohybovat se mezi mladými lidmi je docela fajn.

[Dag]

A já byl v úterý v muzeu Merkuru! Hééééč! Hééééč!!!

[vencour]

Dagu, dík za inspiraci, to je prostě žůžo

[Dag]

To je ono! Ona je v Polici i ta továrna, co to vyrábí.

Se přiznám, my tam byli obhlížet možnosti programu pro děti i věkem. Měli jsme v úterý čas, museli tam, a tak jeli. Ono je toho v okolí, krom nádherný přírody, víc. Kdo si chce hrát na vojáčky, jsou tam bunkry (opevnění) i s expozicí, vybavením. Taky hvězdárna v Úpě, nebo kde, nemám tu u sebe poznámky.

My tam jedeme do Trutnova s dětma z Tyfloturisťáku na čtyři dny. Budeme tam (krom jinýho) cestovat časem za bratry Čapky a nejvíc se těším na závěrečnou bitvu. Vymysleli jsem si řež s Čapkovými kritiky. Mám zamluvenou roli Durycha, už se těším, jak mi poženou po louce a já budu vřeštět hrůzou v řeči vázané. Stroj na absoulutno bude asi v tom muzeu Merkuru, Krakatit bouchne při tý bitvě. Večer "pátečníků" -- to už máme taky vymyšlený, ale Mářa mi vyfoukl roli T.G.M. Bůůůůů.

Kolik že mi to je?

[freshmouse]

Chlapi jsou pořád kluci, jen už mají dražší hračky.

[Dag]

Připadám si mladý, až infantilní. Většinou se tak i projevuji. :)

Ovšem rodné číslo a má tělo říkají něco jiného.

Ovšem 2, naprostá většina mých přátel je mladší nežli mé děti, takže to je pak sranda cítit se mladý.

Ovšem 3, často mi okřikují ať se nechovám jako malej kluk. To když si chci hrát na babu, skákat do kaluží a podobně. :)

[freshmouse]

Nevím, za nějaký ten měsíc mi bude dvacet (konečně se zbavím nálepky teenager, hehe), takže o nějakém mládí a stáří přemýšlím taky. Zjistil jsem, že v dobách, kdy jsem byl fyzicky mladý, jsem se cítil starý, a teď, když jsem fyzicky starý, se cítím nějak moc mladý... Je v tom bordel.

[Dalibor Smolík]

No a tenhle rozpor mezi fyzickým věkem a jak se člověk cítí se bude nadále zvětšovat a zvětšovat.

[bobbin]

"Copak je to tady? Lidská bytost, nebo něco jí velmi velmi podobné. Kalendářní věk: tak pětadvacet, biologický věk čtyřicetsedm. Trpí nadváhou a je zbytečně ošklivý, jinak bych ho doporučil do muzea. Kromě toho nemá žádnou hodnotu."

Řekněme, že se takhle cítí momentálně moje duševno. No a samozřejmě také každé pondělí ráno.
Jinak samozřejmě chodim v dešti, brouzdam příbojem, čůrám proti větru a hrdě se dívám do hlavně, když jí na mě někdo míří.

[klassik]

Me uz je 11 let 17 let

[Aleš Kapica]

Chápu tvoje pocity. Protože ten zlom kdy se přestáváš cítit být klukem nastává tehdy, když máš doma mrňouse který ti říká tati..

Patřím k lidem, co si pamatují hodně věcí už raného dětství - hlavně svoje pocity a tak se snažím neopakovat chybu mého otce, který na můj vkus až příliš mnoho času věnoval druhým. Chybu, kterou dělá i dnes, když vyrůstá jeho vnuk.

Občas jsem ho přistihnul, jak Quida oslovuje mým jménem. A tak nevím, zda vůbec postřehnul že už jsme o generaci dál..