Portál AbcLinuxu, 3. května 2025 00:21
Brácha se zcvoknul, jinak nic. Dneska je to poněkud osobnější netechnický blogísek.
Konverzace s lennie v So 16. červenec 2011, 01:08:44 CEST:
(01:08:44) lennie: co u tebe noveho?
Znáte to. Přijde vám na IM podobná otázka a vy začnete hledat odpověď. Co je nového? Nic, napadne vás automaticky.
Jenže ouha, to je terminátor, to by nám tu konverzaci poněkud nepěkně utlo. Stalo se něco zajímavého, přemýšlíte? Tyhle otázky, kdo to má odpovídat. Je to jako když jste mladí přišli ze školy a rodiče se vás zeptali co bylo.
Jenže tentokrát ne.
Sweeet. Jako kdyby celé tělo mělo chuťové buňky a někdo vás hodil do cukrové vaty. Lepší než sex, nebo si stříknout kokain. Spánek je prostě v určité fázi strašně příjemný a nejlépe si to vychutnáte když musíte vstávat do tvrdé a hranaté reality s větším rozlišením než sny.
Spát jsem šel někdy ve tři, vstávám v půl desátý. Nebo bych aspoň měl, pokud se dokážu vyhrabat z endorfinového opojení. Dneska mě čeká první pracovní pohovor a i když včera jsem byl krapet nervózní, dneska se na něj těším. Svět má tolik příchutí a pracovní pohovor, to bude něco úplně nového, něco se slibnou příchutí adrenalinu.
"Vstávej," ozve se zpoza dveří.
Že by mi matka přišla připomenout abych vstal?
"Dneska máš ten pohovor."
Řekni mi něco co nevím, bleskne mi hlavou.
"Honza se zbláznil, včera se pokusil spáchat sebevraždu a je v blázinci."
No, tak tohle funguje lépe než kýbl vody.
Když jsem se vyhrabal z postele a došel do kuchyně, matka mě obeznámila s podrobnostmi. Mému bráchovi hráblo, jen tak, z ničeho nic. Odpoledne začal v práci mluvit z cesty a večer se rozjel do prahy, vylezl na Petřín, zjistil že rozhledna je zavřená (původně chtěl skočit) a tak se šel utopit do Vltavy. Jenže utopit se není jen tak, nějak se mu to nevedlo a tak ho vylovili strážníci a šoupli ho do Bohnic, kde se dneska probudil a odkud před chvílí volal.
Zní to divně, že? Pořád se mi to zdá krapet nereálné, jako kdyby se to nestalo, vzpomínka z blbého snu. Mému bráchovi je 20, vystudoval zámečníka, po škole si našel práci (na mašině co pokládá koleje), koupil na splátky auto, má spoustu kamarádů a každý víkend se chodí ožrat. Nemá žádnej problém, v práci se mu daří a lidi si ho tam váží, protože je pracovitej. Vždy v klidu, jeden z těch lidí kteří prostě mají co chtějí a co nemají za pár let mít budou. Najednou, ze dne na den se jde zabít. Žádné pozérské kecy kterýma se sebevrazi snaží upoutat pozornost, blokování mostu, nebo tak něco. Ne. Prostě jde, udělá to a naštěstí se mu to nepovede.
Odpoledne se matka se sestrou vydaly do Bohnic pro jeho auto a aby mu dovezly nějaké oblečení. Já na pohovor, který nevyšel (hledali elektrikáře a můj IT životopis se jim tam přimíchal nějak omylem, heh).
V sobotu jsem se do Bohnic s matkou vydal já.
Bohnice vypadají úplně jinak než jak jsem si představoval. Žádná velká šedá komunistická budova s doktorem chocholouškem, ale gigantický komplex o rozloze pražské zoologické zahrady (přesněji 64 ha), celé je to jeden velký park ve kterém se ztrácí budovy. Do komplexu se vchází jen tak, žádná vrátnice, nebo někdo koho zajímáte.
Brácha je v budově číslo 26, která vypadá jako zanedbaná vila. Dvoje zamčené dveře ve stylu přechodové komory nám otevře sestra a ani se nezeptá kdo jsme, nejspíš je jí to jedno a pustí tam každého. Vevnitř je budova ještě víc zanedbaná než z venku a jasně se na ní podepisuje akutní nedostatek peněz. Na stěnách visí originální surrealistické obrazy, docela dobré podle mého názoru. Na různých strategických místech jsou tužkou a pastelkami napsané různé citáty, pravděpodobně přímo pacienty.
Jelikož tu už matka včera byla, projdeme přímo do pokoje kde je brácha. Sedí na posteli přikrytý peřinou. Když nás zaregistruje, je vidět že je těžce nafetovaný nějakými léky. Dohlížející sestry neví co mu je, teprve v pondělí bude vyšetření krve a moči na drogy a diagnóza je v nedohlednu, protože doktoři mají všichni dovolenou.
Bráchu zasáhlo něco co bych mohl nazvat iracionální svědomí. Bojí se že si napůjčoval desítky milionů a že po něm jde ruská mafie. Bojí se že všechny pomluvil a ti ho teď nesnáší. Bojí se že se v něm v noci když spí probouzí pan Hyde a chodí vraždit po okolí, takže se každé ráno ptá všech spolubláznů jestli v noci něco neukradl nebo někoho nezabil. Má pocit že může za všechno špatné co se kolem stalo, včetně bankovní krize.
Když se ho snažím přesvědčit o opaku, tvrdí že je to možné, ale že v jeho hlavě si je stoprocentně jistý co je a není pravda. Logicky si to prostě vyvrátit nenechá, jelikož popře axiomy.
O devět (možná deset) dní později se pořád nic konkrétnějšího neví. Jelikož je to do prahy docela daleko a každodenní dojíždění stojí spoustu peněz, požádala matka o jeho přeložení do Litoměřic, kde je v nemocnici psychiatrické oddělení. Když to zjistili doktoři v Bohnicích, s diagnózou už se nevzrušovali.
Odpoledne jdeme na návštěvu, bráchu zrovna před půl hodinou přivezli. Oddělení je tentokrát v nemocnici, takže žádné oprýskané zdi a rozmlácené smrdící záchody. Vypadá to pěkně, všude čisto, velké pokoje po třech se zvláštním vybavením (podivné integrované lampičky, sovětské datové konektory ve zdech). Sestra co nám po zazvonění otevře dveře se nás ptá na jména a za kým jdeme.
Brácha je těžce nafetovanej. Pokoušel se číst knížku, ale nemůže se na ní moc soustředit. Jdu si s ním pokecat na ohromný zamřížovaný balkón, který spojuje všechny pokoje. Co se jeho stavu týče, nic se nezměnilo. Přinesli jsme mu nějaké sladkosti, knihy atp..
Na odchodu hodí matka řeč se sestrou, jak je to s diagnózou atp.. Přesto že je tam brácha teprve asi hodinu a nikdo s ním zatím nemluvil, sestra má jasno - bude to jasná léčba pomocí elektrošoků do hlavy. Trochu nás to všechny vyděsí, ale říkáme si že jen straší.
Zajímavý týden. Někdy během něj vzali bráchu na všechny diagnostické přístroje co v nemocnici jsou a vyloučili prasklou žílu, nádor nebo jinou fyzickou příčinu. Přestože doktoři vyzkoušeli teprve dva léky (jeden podaný hned po příchodu do Bohnic a druhý změněný pár dní poté, Zolotec, nebo tak něco), má tentokrát jiná ošetřující sestra jasno v tom, že elektrošoky jsou jasná volba.
V Čechách musí s elektrošoky souhlasit pacient. Brácha viděl Přelet nad kukaččím hnízdem a je mu naprosto jasné že je nechce. Jelikož je stále svéprávný (i když díky lékům rozhodně ne v plném vědomí), záleží to jen na něm, i když matka je taky rozhodně proti s tím že na tohle bude čas až za pár měsíců (let) vyzkouší všechny možné léky, terapie atp..
Někdy během týdne ošetřující sestry tlačí na bráchu aby s elektrošoky souhlasil, takže se začne bát že ho to sestry donutí podepsat až bude nafetovaný. Matka se z jiného zdroje dozvídá že elektrošoky jsou v Litoměřicích oblíbená praktika a tak sepíše jasné prohlášení, které podepíše brácha a doktorka (nebo někdo takový) ve dvou kopiích. Brácha se v něm vyjadřuje že elektrošoky nechce. Trvá na založení do lékařského spisu, což se nakonec nepovede, sestra to tam podle svých slov zapíše sama.
Díky tomuto projevu jasné vůle jsou sestry nasrané a vztek si docela divně vylévají, například v podobě tlumící injekce před procházkou, takže je pak brácha jako zombie sotva schopná chůze, i když normálně je jen lehce nafetovaný.
Dnes je sobota, takže to je zatím vše. Napsal jsem to, protože něco podobného se prostě jen tak nestává a já měl chuť se o to podělit.
V komentářích si můžete ušetřit věci typu "to je mi líto". Není, tak netřeba předstírat. Naopak docela rád bych byl za podobné zkušenosti, popřípadě informace o tom jak se to časem změnilo, jak probíhala léčba atp..
Tiskni
Sdílej:
dělá se to v narkóze a snad se dává i menší proudCo se proudu týče, to nevím, ale rozdíl je skutečně v tom, že se to dělá v bezvědomí (což si elektronik vysvětluje tak, že když rejpu do desky, je lepší ji předtím odpojit nebo alespoň uvést do nějakého suspend stavu) a hlavně se podávají myorelaxans, takže nehrozí poškození těla křečemi.
iracionální svědomíříká se tomu obvykle „bludy“...
V komentářích si můžete ušetřit věci typu "to je mi líto". Není, tak netřeba předstírat.Ale notak. Ty vidíš ostatním do duše? :-O
Vidíš a přitom existuje spousta lidí, co má větší představivost/schopnost empatie...Taky existuje spousta lidí, kteří se tak rádi tváří.
Nebo je i spousta lidí, kteří si vůbec neumí představit, že by někdo mohl soucitit s lidma bez ohledu na to, jestli má k nim nějaký osobní vztah. Neumí si to představit, protože nejsou citliví k lidem. Mají prostě na tohle vyšší práh citlivosti ve srovnání s běžnou normou,nebo ani nejsou sto mít hlubší citový vztah, no.I tací asi jsou.
Až najdou vhodnou kombinaci antipsychotikNechci sýčkovat, ale všichni asi víme, jak diametrálně odlišná (ústav od ústavu, oddělení od oddělení) je kvalita českého zdravotnictví. Tím chci říct - jestli kombinaci antipsychotik hledají. Nebo ho jenom něčím náhodně vybraným nafetují, aby s ním neměli moc práce. Z předpředposledního odstavce se mi bohužel zdá, že právě na takovéhle sestry a doktory natrefil. Pokud nebude za týden nikdo schopný odpovědět, jaké terapie na něm zkoušeli, uvažoval bych o změně instituce.
Jaké jsou možnosti, dostat se odsud? Zvládnete se o něj postarat? Myslím, že pobyt v blázinci dokáže udělat blázna z kohokoliv, je to možná horší než vězení. Pokud není nebezpečný, nechceš ho odsud dostat?
V komentářích si můžete ušetřit věci typu "to je mi líto". Není, tak netřeba předstírat.Bystroushaaku, Tvůj blog čtu pravidelně, dost na to, aby mi to líto bylo. A myslím, že nejsem jediný. Něco jiného je, číst v novinách o tom, že se zbláznil někdo mě neznámý, a něco jiného slyšet to od někoho, koho 'znám' v tom smyslu, že pro mě není anonymní osoba. Mimochodem, díky za některé Tvoje zápisky (Dračí syndrom, Věnováno kouzelníkům, Jazyk D ) nejen zde na ABC.
Jaké jsou možnosti, dostat se odsud? Zvládnete se o něj postarat?Po zkušenostech s Litoměřicema to je v plánu, barák máme velký, takže to problém nebude. Do nemocnice by pak měl docházet jen na medikaci/diagnózu. Horší je, že on nepřišel do blázince sám*, ale byl tam přiveden policií jakožto sebevrah, tudíž není možné si ho jen tak odvést a bude to vyžadovat trochu diplomacie. Jinak dík za podporu, jsem rád že to někdo čte a dokonce se mu to líbí :) *Věděli jste že do Bohnic můžete jen tak přijít, dostanete tam postel a jídlo, mají tam různé kroužky (pletení, malování atp..), psychoobrazy a vůbec se mi to jeví docela fajn oproti tomu být pod mostem?
Hodilo by se, kdyby do toho vnes trochu světla někdo z oboru, kdo ví jak se věci mají.
Jj, postaraj, ze zákona musejí. Samozřejmě se takových pacientů snaží zbavit třeba formou spádovosti. Zkusí, jestli by LDN nebo soc. zařízení v místě bydliště takového pacienta přijala. Nám Bohnice zrovna chtějí vrátit agresivní paní, kterou my na interním odd. nezvládneme. Léky nevezme, Inzulin si píchnout nedá...
Poplatky se vymáhají, ale někdy jsou nevymožitelný. Pokud vím, přechází pak povinnost uhradit dluh zdrav. zařízení na příbuzné.
Bohnice jsou strašná léčebna, právě u nedobrovolně hospitalizovaných. Vím o praktikách, kdy si nemocní nesmí přes den lehnout, takže se těžce nemocní lidé válejí kde to jen jde, i na zemi. Na prochcaných židlích se nedá sedět. Krade se cokoliv, i houska k snídani. Za cigára jsou určití lidé schopní čehokoliv.... Fakt není o co stát. Úroveň psychoterapie je na těchto pavilonech směšná. Lékař se s pacientem nebaví a sestry se zamykají. Na geronto psychiatrických pavilonech jsou běžné rvačky kvůli špatnému pohledu. Nic pro slabší jedince. Mám pár kolegů, kteří tam nevydrželi dlouho.
Samozřejmě, je to pavilon od pavilonu. Někde je i slušná psychoterapie. Kroužky bývají povinné, stejně tak jako úklid Wc a koupelny. To dělají pacienti. Na volnějších pavilonech.
Srovná-li se PL Bohnice s PL Na Karlově, vítězí humánní Karlov, kde se psychiatrie dělá celkem na slušné úrovni. I sestry jsou tam normální, lidské. Bohnice měly velmi dobrou krizovou péči a jsou dobří v krizové péči o děti. Celkem na úrovni je i Psychiatrické centrum. Ale jinak jsou tragické.
Elektrošoky nic tak hrozného nejsou, znám pár lidí, kterým pomohly v těžkých depresích nebo u schizofrenie. Je to prostě jeden z možných druhů terapie.
Elektrošoky nic tak hrozného nejsou, znám pár lidí, kterým pomohly v těžkých depresích nebo u schizofrenie.Jak teď na to koukám, tak pod schizofrenii spadají snad všechny poruchy (rozuměj nemůžu číst dál, protože bych se ještě v něčem poznal) a fakt to sídlí kdesi v čelním laloku, takže i ta ECT by s tím něco udělat mohla, ale jak jsem tušil, bere se spíš jako jedna z posledních možností, když se nenajde použitelná medikace (což určitě nejde zvládnout za týden).
A nebudou mi cpat zadny prasky?To nemůžu říct, zas tak jsem to nezkoumal. Brácha jen říkal že se to dá a že to tam tak pár lidí se kterýma mluvil udělalo.
V komentářích si můžete ušetřit věci typu "to je mi líto".Je mi to ukradený. OK? Mimochodem, tohle mě děsí na psychických chorobách - z ničeho nic mi přeskočí a skončím ve vypolstrované cele po zbytek života :/
Neděsí mě že by se to mohlo stát mě, protože se považuji za hodně psychicky stabilního (to by chtělo minimálně mučení, či tak něco). Horší je to u ostatních, když se bez jediného náznaku ze dne na den zlomí a rozpadnou.Třeba to nebylo ze dne na den... Takovej infarkt taky nebývá ze dne na den...
protože se považuji za hodně psychicky stabilníhoTo se tvůj brácha považoval asi taky...
Doporučuju něco si o schizofrenii nastudovat, pomůže to stav tvého bratra více chápat (pokud tedy opravdu bude mít schizofrenii, třeba ne, jak už jsem psal: IANAP) a celou situaci lépe psychicky zvládat...To mám samozřejmě v plánu, jen co se dozvím nějaký název. Jinak já s tím psychický problém nemám (že bych se nějak hroutil, nebo tak něco), to spíš rodiče.
Jo, to je vaření z vody. Může to být stresová porucha, porucha chování, začátek epilepsie, psychotická ataka jednorázová.... O schizofrenii vůbec jít nemusí. A i ta se dá kvalitní péčí a důsledným braním léků zvládnout na únosnou míru. Zase, jak u koho.
Psychoterapii bych v prvních fázích vůbec nečekala, s Dr. by mluvit měl, ale ne formou PT rozhovoru. Spíše klasika, jak mu je, jak se cítí po lécích, co spaní... Než léky zaberou může to trvat 3-6 týdnů. Nevím, jak antipsychotika, ale AD to trvá takhle dlouho.
Neděsí mě že by se to mohlo stát mě, protože se považuji za hodně psychicky stabilníhoTakovejch bylo… Hardwarovou poruchu nepředpovíš a triggerem pro softwarový bug může být kde co.
To se to kritizuje, kdyz jsem anonym, co ?Ne že bych souhlasil s jeho kritikou… ale anonym to není – je to xm.
Všechny jsou pořád stejné (a to pozoruji už mnoho let co jsem tady), podle přesně daného schématu: ublíženecké fňukání (postěžování si na něco, většinou na jiné lidi, kteří vám pořád ubližují), následné poukázání na to jak jste dobrý a zvládl jste to jen a jen díky vám, a k tomu neodmyslitelná dávka arogance ve stylu "já to vím nejlíp, poučte se ode mě" a občasné poukázání na to jak většina lidí jsou nespolehliví a neschopní blbci (a vy jste samozřejmě lepší než oni). Jak přes kopírák.jj, do popisu toho patternu jeste chybi nejaka poznamka o penezich. typicky: ,,mohl jsem vydelat tolik a tolik, ale nechtel jsem''
Nebo v ramci svych dusevnich poruch maji sbahu lidi manipulovat a to vcelku nevybiravymi zpusoby.ANAP, ale nesměšoval bych duševní nemoci s poruchami osobnosti...
Bráchu zasáhlo něco co bych mohl nazvat iracionální svědomí. Bojí se že si napůjčoval desítky milionů a že po něm jde ruská mafie. Bojí se že všechny pomluvil a ti ho teď nesnáší. Bojí se že se v něm v noci když spí probouzí pan Hyde a chodí vraždit po okolí, takže se každé ráno ptá všech spolubláznů jestli v noci něco neukradl nebo někoho nezabil. Má pocit že může za všechno špatné co se kolem stalo, včetně bankovní krize.
Sam mam paranoidni schizofrenii (projevila se kolem 18-19 roku). Nejhorsi cast byl pocit, ze jenom kvuli mne vymysleli zakony, protoze jsem byl ten nejhorsi, ze jinak by si lidstvo bez zakonu vystacilo; jako bych byl novodoby Goebbels.
Za poslednich 10 let se mi objevuje pravidelne manicka faze (nejvetsi peak se objevuje cca jednou za 5 let), kdy mam pocit, ze vsechno ovladam, vsechno se deje dle mych predstav. Pak spadnu a vsechno si vycitam (rozumej: posledne treba Arabske jaro).
Vystridal jsem 3 psychiatry, nekolik druhu prasku, vetsina atypickych antipsychotik mne dostala do stavu kdy jsem nemohl spat, nebot mi branila v schopnosti videt "skryte" bugy ve softwaru, ktery jsem debugoval. Osobne mi prijde schizofrenie jako "too much processing power without enough data" (cehoz vysledek je mnoho otevrenych moznosti). U programovani je to neco jako videni extremnich podminek - coz je muj dar na videni bugu.
Soucasna holka stravila nejaky cas v Bohnicich (bipolarni porucha), mozna by to znelo divne, dat dokupy dva psychopaty, jenze to prave funguje skvele: rozumim, co si mysli, kdyz spadne do sve propasti, stejne ona rozumi mne. (Modulo drobnost jako mit "down" soucasne, ale prakticky se to az tak moc nevyskytne.)
Citim zodpovednost za bordel v Libyi, Syrii, ... Kontext pro Breivika nemuzu uvest (ale nikdy jsem ho nevidel, nikdy jsem nevedel ze existuje jako konkretni osoba; nicmene jsem zacal ziskavat obranne prvky pro protest typu uvedenych zemi).
Final remarks: I have spent so much time in polishing this post ... so I want to command you ./..
má tentokrát jiná ošetřující sestra jasno v tom, že elektrošoky jsou jasná volbaNo ty jo, to je jak ve středověku. Krvácí? Pustíme žilou. Má horečku? Pustíme žilou. Vždycky jsem měl za to, že elektrokonvulzivní terapie, jak se tomu teď moderně říká, se aplikuje na čelní laloky mozku, a tedy se používá výhradně při depresích, a hlavně je prosmažení 300 mA tak necílený a hrubý zásah, že se o něm začíná teprve uvažovat až po dlouhé diagnostice a určitě se nedělá hrr do toho, když někomu ruplo v kouli minulý týden.
No ty jo, to je jak ve středověku. Krvácí? Pustíme žilou. Má horečku? Pustíme žilou.Jo, přesně tak mi to taky přišlo.
Spíš náhodné přenastavení vah, zničení cest atp..No to jsem rád, že to tak necítím sám. Původně byla v draftu komentáře u necitlivé a necílené poznámka, že to právě nějak nasmažíme a doufáme, že stav, do kterého se to obnoví, bude lepší, než byl. A že existuje řekněme humánnější metoda, transkraniální neurostimulace, kdy se působením řádově menšího proudu (2 mA) po delší dobu (půl hodiny) snaží o postupné měnění elchem potenciálů. Já ale opět slyšel o jejím použití pouze při depresi, kdy se snaží působit na centra, která normálně produkují serotonin, endorfin a podobné.
teprve v pondělí bude vyšetření krve a moči na drogyTakže nejdřív ho nafetují oni a pak zkoumají, jestli nefetoval sám bez nich?
podivné integrované lampičky, sovětské datové konektory ve zdechNemáš fotku?
Nemáš fotku?Příště až tam pujdu, tak to vyfotím. Když jsem tam byl, měl jsem s sebou jen G1 a ta fotí bez silného světla úplně otřesně.
Link: http://www.cchr.cz/files/Czech-Bklt-ECT.pdf
Nic mi do toho není, ale psychické problémy blízkého člena rodiny bych takhle nepředhazoval cizím lidem. Nezdálo by se mi vhodné umožnit některým arogantním a sebestředným individuím to potěšení popásat se na cizím neštěstí.
Z pohledu deformované společnosti, kde je ideálem člověk, který bezduše pracuje jako poslušné kolečko v nějakém průmyslovém ekonomicky či celkově mocensky fašizoidním mechanismu, je ovšem léčba elektrošoky (kombinována s elektrickým karabáčem proti politickým aktivistům) zjevně ideálem.Zase nějaký levičácký žvást
Z hlediska hlubinné psychiatrie a psychoterapie a dle poznatků dalších duševědných poznávacích metod, jak je dosud aplikovali např. František Kafka, MUDr. Stanislav Groff a PhDr. Marta Foučková existují energoinformační struktury, parametry a projevy duše a myšlenkové činnosti a paměti, které nejsou tradiční medicínou definované a z hlediska hrubě materialistické fyziky možná ani definovatelnéAu, já to neměl vůbec začít čísl
Lidské vědomí jedince je určitou vibracíROFL
Schválně, jestli znáte i pravicové demagogie a lži, hlásané pravicovým slovníkem.Pochopitelně.
Jsem já to ale blbec! Teď jsou v módě levičácké!Já za to nemůžu, reaguju na to, s čím se setkávám ve svém okolí (ať bezprostřením, tak „mediálním“). Bohužel musím konstatovat, že v současnosti levičácká demence výrazně převažuje nad to pravičáckou. (P.S. Abychom si ujasili terminologii, rozlišuju „levičácký“ od „levicového“ a „pravičácký“ od „pravicového“...)
Nezdálo by se mi vhodné umožnit některým arogantním a sebestředným individuím to potěšení popásat se na cizím neštěstí.Ze jsem tak smely, dela to tu nekdo?
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.