Normální je neinstalovat

12.12.2005 23:23 | Přečteno: 1064× | Ze života

Aféry se svérázným DRM softwarem od firmy Sony asi většina lidí chápe jako zlé konání této firmy. Ale lze se na to dívat i jinak. Že se při sebemenší příležitosti do počítače něco instaluje, leckdo bere jako zcela normální věc. Ale ono to normální není - asi jako kdybych si třeba koupil obraz, a s ním se mi do bytu "jaksi mimochodem" nainstalovala ještě nějaká speciální lampa.

V dnešním světě to chodí tak, že když si člověk zakoupí nějaký nový hardware, přinese si v krabici také jedno nebo více datových médií (CD, DVD, výjimečně i disketu) s "nezbytným" softwarem. V mnoha případech nejsou přiložené programy vůbec potřeba, někdy to ale bez nich nejde, a rozchození foťáku/tiskárny/scanneru apod. znamená instalaci až stovek MB dat. Abych upřesnil, řeč je stále o instalaci na OS Windows, o ostatní systémy se výrobci bohužel/bohudík tolik nestarají.

Ovšem ne dosti na tom. Lze pochopit, že i když je nejlepší, aby připojovaná zařízení používala otevřené a standardizované komunikační protokoly, někdy je prostě potřeba tam mít něco navíc. Ale mánie instalovat speciální programy přímo bují - a pronikla i do oblastí, kde nemá co pohledávat.

Jednou z takových oblastí jsou právě nosiče audiovizuálních dat. Že nepřekonatelná ochrana proti kopírování neexistuje, je známá věc. Že autoři hudby a filmů, a ti, kteří jejich práva vykonávají, mohou rozhodovat o tom, jak šířený obsah zabezpečí, je také jasné. Ale snažit se tento rozpor "řešit" tím, že se bez vědomí uživatele do počítače něco nainstaluje (navíc tak, že to poškodí operační systém a sníží úroveň bezpečnosti), je jak nelegální, tak především hrubě nemorální - minimálně stejně, jako šířit autorsky chráněný obsah.

Ale to není to, o čem jsem chtěl hovořit. Aby se něco mohlo do počítače nainstalovat, musí mít instalační program příslušná oprávnění. Bez nich by se mohl daný software spouštět jen s právy běžného uživatele, a v žádném případě by nemohl zasahovat do jádra OS. Problém je ale v tom, že ačkoliv všechny dnešní operační systémy (používané na PC) umožňují striktní oddělení běžného uživatele od správce systému, není toto oddělení důsledně využíváno.

Na systémech GNU/Linux (a také *BSD a dalších podobných systémech) naštěstí není mnoho lidí, kteří by dělali takovou "nerozvážnost", jakou práci s plnými administrátorskými právy bezpochyby je. Jednak se jedná o poměrně informované uživatele, a za druhé (a to je podstatné) instalátory distribucí přímo vytváří odděleně správce a běžného uživatele. I když to nikomu nebrání v nebezpečném stylu práce, aspoň jistou pomocí to je.

Na OS Windows ovšem bohužel panují jiné poměry. Vznikly ještě v dobách 95/98/Me, kdy byl v systému jeden uživatel s plnými právy. Tyto manýry přešly i do WinXP, a to přesto, že uživatelé WinNT/2000 (jejichž následníkem tato verze je) byli zvyklí na oddělení uživatelů. Takže situace vypadá tak, že cca 90 % uživatelů "jede" s maximálními právy, a tedy vydáno napospas záškodníkům všeho druhu (viry, červi, dialery apod.). Mezi tyto záškodníky patří i software na audiovizuálních nosičích. Po vložení média do mechaniky se spustí instalátor, který si hladce a nerušeně může dělat se systémem cokoliv.

Proto tedy, i když činy firmy Sony jsou silně zavrženíhodné, je nutno část viny přisoudit i uživatelům, kterým je prakticky jedno, co jim do počítače vleze. Máslo na hlavě má i Microsoft, protože instalátor Windows XP bez jakéhokoli varování nastaví systém do tohoto nebezpečného stavu. Prostě, jako je normální nekouřit, tak je také normální, že se programy instalují pouze v okamžiku, kdy se uživatel rozhodne: "teď chci nainstalovat tento program" - a nikdy jindy (automatické aktualizace nepočítám).

       

Komentáře

[#Tom]

Pod Windows to tak prostě je. Programy se instalují instalátorem. V jiných systémech (v DOSu a Unixech) stačí vybalit a spustit, leda že by šlo o zásah do jádra (třeba o instalaci ovladače). V posledních letech vytvořili Microsoft Installer, který však ve starších Windows není a musí se tam nejprve nainstalovat, Microsoft tedy klade na instalaci důraz. A proč že se to musí instalovat? Snad proto, že mnoho programů si (i na doporučení Microsoftu) odkládá své součástky do adresáře WINDOWS a nastavení háží do registru, což je na uživatele zpravidla příliš a odstanění programu ze systému bez odinstalátoru by patrně nezvládli. (To, že instalátory -- zejména ty starší (ne MSI) -- bývají někdy poněkud rozbité, nebo jen neslučitelné s jinými programy či novější verzí systému, je druhá věc.)

Registr stojí také za zmínku. Jsou pohodlné pro programátory, jistě jsou i velmi rychlé. V Microsoftu to možná mysleli dobře, ale nějak se to nepovedlo. Registr je pro uživatele nepřehledný (trochu připomíná černou skříňku), mnohdy podléhá "samovolnému" rozkladu. (Ten rozklad není samovolný, jde zřejmě o neblahé důsledky toho, že běžný uživatelský účet je obvykle zařazen skupiny Administrators a může tak systém bez omezení zprasit.)

Celkově jsou Windows poměrně nepřehledné. Tato nepřehlednost je široce využívána, v nepořádku se utopí třeba údaje o instalaci programů, takže časově omezené demoverze jsou omezené doopravdy (špatně se to hledá). Také se tam dobře schovají škodlivé programy.

[alblaho]

Trochu pleteš koše s baňama.

Ve Woknech nejde o to, že se použije nějaký EXE, co to nainstaluje, jde o práva. RPM a DEB balíky taky obsahují skripty, které kdeco modifikují, ale běžný uživatel je nespustí, resp ta "kdejaká" modifikace neprojde.

[#Tom]

RPM a DEB sice můžou nějaké skripty obsahovat, nevím, jak moc je to časté, protože je nepoužívám. V drtivé většině případů by to šlo i bez nich, ve svém LFS si dělám .tar.bz2 balíčky a bez před- a po- od/instalačních skriptů se obejdu docela dobře. LFS sice není běžná distribuce, nicméně stejně by se dalo nakládat s programy i v jiných distribucích, kdyby si to uživatel přál.

Pod Windows se mnoho instalátorů pěkně pošťárá v systému či aspoň v registrech. Vedlejším důsledkem může být nejen onen nepořádek, ale také nefunkčnost programů po nové instalaci Windows. Zcela obecně to neplatí, ale je to velmi časté.

[wake]

temer kazdy deb kro tech nejtrivialnejsich obsahuje instalacni/odinstalacni skripty. nektere z nich svou slozitosti daleko predci instalovany software ;)

[Sodalite]

Teď jsem měl možnost zase chvíli dělat ve Windows, řekl jsem si, že nebudu pracovat pod adminem, ale přineslo mi to spoustu rozčilování.

Jeden příklad za všechny: Pustil jsem TotalCommander a chtěl si připojit nové ftp místo. Bez admina jsem to nebyl schopen udělat, protože program hulákal, že nemůže zapsat na adresu XYZ. Pod adminem šlo všechno.

To se pak nelze divit, že spousta lidi na to kašle.

[Q]

Vtip je v tom, ze i ve Windows to (udajne) vsechno funguje. Ale musi se to nejprve "nastavit". A jak, na to potrebujes mraky skoleni od M$ za mnoho desitek (kdo vi, jestli ne stovek) tisic, protoze tyto informace nejsou volne pristupne. IMHO spravne zkonfigurovat Windows je tedy mozne, ale patrne mnohem slozitejsi, nez Linux a obzvlaste pro "laika", ktery se dostane jen k informacim verejnym.

[Luk]

Není potřeba školení za drahé peníze. Stačí resource kit (bichle o tlouštce 10 cm a ceně okolo 2000 Kč) a pár (desítek) nocí strávených čtením a zkoušením

[Zdeněk Štěpánek]

Programu co pod obyc. uzivatelem nefungujou je povicero, zejmena tech z dob Win9x, dale nejake jednoduche programky od "takyprogramatoru" co nekde ukradli Delphi atd atd...

Ono na druhou stranu, aspon se ty wokna driv rozlozej a ja mam vic prace a penez za preinstalovani.

Zdenek

[Luk]

Pokud nějaký program vyžaduje adminovská práva (nejčastěji proto, že chce něco zapisovat do adresáře, ze kterého se spouští), tak je prasácky napsaný. Tohle se dělalo v dobách DOSu, ale už dlouho k tomu není žádný důvod.

[#Tom]

Třeba Microsoft Office 97, že. Oprávněná námitka je, že jde o starý program, ale nová verze se dá zadarmo stáhnout leda tak warezová, takže v naší škole to nakonec vyřešili asi instalací OpenOffice.

[Filda]

Víceméně s článkem souhlasím. Podobně o tom píše Honza Hučín.
Myslím, ale že dost to záleží na zkušenosti uživatele. Software z přiloženejch CD instaluju až ve chvíli kdy je jasný, že danej HW nefunguje. K foťáku a routeru nic potřeba instalovat nebylo. Autorun mám samozřejmě vypnutej.
Co se týče instalačních skriptů tak to je dost problém. Některej sw si prostě do registrů potřebuje něco zapsat i kdyby se mělo jednat jenom o asociace exáčů k typům souborů.
Jak se vůbec řeší asociace(v jakym programu otevírat danej typ souboru) v linuxu. Nebo je to otázka až nějakýho window managera? A taky by mě zajímalo jestli typ souboru rozpoznává podle přípony(sic) nebo podle hlavičky, tak jak by to měl dělat každej slušnej OS.

[Michal Vyskočil]

V Linuxu to řeší každý program po svém. Gnome a KDE (a možná i ostatní) podporují mime-typy podle freedesktop.org, takže by měly být navzájem kompatibilní. Mc má vlastní bindings (je to logické, protože podporuje i aplikace v textovém režimu).

[kavol]

A taky by mě zajímalo jestli typ souboru rozpoznává podle přípony(sic) nebo podle hlavičky, tak jak by to měl dělat každej slušnej OS.

man file

[Fill]

Doufám že se o tomto tématu bude hodně hovořit hlavně mezi uživateli nesvobodného SW a že to buď přispěje buď k umravnění praktik "ochránců" autorských práv, nebo lépe k rozvoji svobodného SW, a produkci svobodných děl obecně.

Lidi by konečně měli pochopit, že jednoduchá kopírovatelnost intelektuálního díla je jeho výhoda a ne problém a že existence megakorporací (ať už výrobců SW nebo nakladatelství) produkujících nesvobodná díla a vyžadujících tak nepřirozené prostředky, zákony a organizace (OSA, BSA) jen vytváří nerovnováhu mezi kvalitou, oblibou a zisky.