Portál AbcLinuxu, 22. června 2026 17:50
Aneb laciná oprava vesmírné plechovky snadno a rychle.
Mám toho v knihovně docela dost. Mimo jiné i několik ročníků časopisu Zápisník z let 1962–1967. Na to, že šlo o armádní magazín ČSLA musím říct je to opravdu výborné a poučné čtení. Především v tom, jak odrážel tehdejší optimismus ohledně cestování do vesmíru. Pochopitelně v mé knihovně nechybí ani výborná kniha Neználek na Měsíci (originál vydaný r. 1965) či Cesta na Mars (1979), od Karla Pacnera, který optimisticky předpokládál, že do roku 2000 už tam budem – bez ohledu na probíhající studenou válku.
Ovšem 28. ledna 1986 přišlo první důrazné varování, které ty optimisty vrátilo zpět na zem. Jedno podchlazené těsnění při startu, a nosná raketa i s raketoplánem a sedmičlenou posádḱou byla v čudu. Ale po několika letech optimistům narostly nová křídla, která spálila 1. února 2003 další fatální havárie, která připomenula, že každá cesta ke hvězdám není jenom drahá, ale také riskantní od začátku do konce.
Jenže evoluce biologického druhu Homo neskončila v roce 1758 a poddruh Sapiens, nenápadně vytlačují zástupci poddruhu Stultus, co slyší na takové výzvy, i když se jich evakuace do nových světů netýká. Neboť i kdyby se podařilo na Mars dopravit celý zástup kolonistů, včetně všeho potřebného k přežití, tak z něj druhá Země a poklidné místo k životu stejně nebude. A teď už je také jasné, že bez schopného klempíře taková kosmická loď, plná studovaných mozků, moc daleko nedoletí.
Jedna taková experimentální orbitální stanice nám krouží nad hlavami už 28 let. V roce 2000 byl k němu připojen ruský servisní modul Zvezda. Ale v noci na 30. srpna 2018 se v přechodovém tunelu, kterým se na ISS dopravují zásoby, objevila dvoumilimetrová díra a od té doby „teče”.
Podle ruské vyšetřovací komise ji vyvrtal někdo z američanů, aby tak uspíšil návrat na zem, který byl plánován až na 4. října 2018. Na ISS tehdy byli dva rusové: Oleg Artěmjev, Sergej Prokopjev. Tři američané: Andrew J. Feustel, Richard Arnold a Serena Auňón-Chancellor a němec Alexander Gerst.
Ponechme stranou spekulace kdo za tím tehdy byl. Vracet se měli jen ti tři tučně vyznačení. Pro američany to byla poslední mise. 55 letý Arnold to doklepal v NASA do roku 2025 a o dva roky mladší Feustel, který se proti závěru ruské vyšetřovací komise ohradil, odešel z NASA v roce 2023. Na české Wikipedii se mimo jiné dočtete, že při téhle misi měl sebou ve vesmíru Krtečka, ale o té patálii s dírou se tam nedočtete nic.
Díru po vrtáku rozezná od praskliny každý a pokud by rusové chtěli ten modul vyměnit, museli by ten starý – a ním i svůj jediný důkaz – nechat shořet v atmosféře. Takže se tu díru nejdřív pokoušeli zamáznout nějakým lepidlem, jenže to asi moc dobře nedrželo, když jim začal ten kyslík zase utíkat. Ale proč najednou ta panika na americké straně, když se rusové konečně rozhodli mávnout rukou a ten svůj „důkaz” odvrtat, aby tu díru mohli konečně pořádně zaflikovat?
Havárie Columbie američanům dost názorně předvedla, co se stane během přistání, když dostane díru tepelný štít. Ale řešili už defekt v plášti orbitální lodě? Té imploze nehrozí, ale s „píchnutou” vesmírnou lodí na Mars kolonisté také nedoletí. Že by v USA už nevěděli nic o flikování? No. Možné to je, protože z google nic kloudného v tomto směru také nevypadne a na flikovaný hrnec narazíte leda v antiku na území středoevropských kolenovrtů, protože v minulosti se flikováním opravovaly staré plecháče a smaltované hrnce, které prožrala rez v místě kde odprýsknul smalt. Cínem to opravit nešlo, poněvadž by se v tom hrnci už nedalo vařit. Takže se šídlem, nebo vrtákem dírka zvětšila tak, aby se do ní vešel nýtek (většinou uštípnutý z drátu), který se rozklepal a díru utěsnil. A když byla díra o něco větší, než byl jeho průměr, podložil se plechem.
Tiskni
Sdílej:
Se mi zdá, že ty si taky koleduješ o trvalé štěstí.
Nicméně, znalci Červeného trpaslíka vědí.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.