Portál AbcLinuxu, 3. května 2025 12:15
Tak jsem dostal za úkol sestavit domácí kino. První část byla poměrně snadná. Prostě jsem jenom zapojil 6 reproduktorů do receiveru, pak jsem k němu připojil DVD přehrávač pomocí koaxiálu a audiokabelu, který nebyl součástí dodávky(!) a nakonec jsem propojil televizi a DVD přehrávač a připojil antény k rádiu. Práce na pár minut.
Následovalo zapnutí a vyzkoušení, zda jsme zapojili reproduktory správně. Ale žádný zvuk se neozval! Naštěstí, jako dlouhodobý uživatel Linuxu , vím, co to znamená - hlasitost byla na nule.
Prvním nepříjemným překvapením byla anglická nabídka, česky to nemluví! Další vadou na kráse byla komplikovanost ovládání, kdy se musela zapnout televize, ručně ztlumit zvuk, zapnout receiver, vybrat DVD, zapnout DVD přehrávač. K zbláznění. Takže nezbylo nic jiného, než přečíst dva manuály. Dálkové ovládání Sony by mělo umět s televizí Thompson mluvit, ale mě se to ani po pěti minutách nepovedlo. Takže jsem krok za krokem pokračoval v nastavování - předvolby v rádiu, ... .
Teď už nerozumím jediné věci. Spotřební technika je jednodušší, než technika výpočetní. Ale když jsem chtěl sestavit domácí kino, musel jsem číst manuály, protože bych to jako začátečník pořádně dohromady nedal. Na finty typu, vypneme receiver, držíme tlačítko a pak ho zase zapneme, bych nikdy nepřišel, nebo jak bych jinak věděl, co je to Dolby Digital, Surround, Logic a já nevím co všechno. Proč tedy panuje představa, že počítače dokáže používat, nastavit a zapojit každý jenom tak, bez ničeho? Proč u počítačů čtou manuály spíše zkušenější uživatelé? Není někde něco shnilého?
Tiskni
Sdílej:
Háček je i v tom, že počítače jsou dnes dostupné v jednom standardu, u spotřební techniky je to s ovládáním těžší, náročnější, najde se více špeků.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.