Občas je potřeba vylít vodu z lodě
Portál AbcLinuxu, 23. dubna 2024 17:27
Již pod minulým zápiskem jsem plánoval další říční akci. Zkusmo jsem i navrhl, že by se mohli přidat další. Nakonec se přidal slovy jeden. A když dorazil na místo, tak se dost divil, že je samojediný, při počtu čtenářů abíčka čekal davy lidí.
Volba tentokrát padla na Ohři, na jeden z nejkrásnějších úseků mezi Loktem a penzionem Hubertus, běžně končí výpravy v Karlových Varech, ale protože jsme již zkušení vodáci s jednou projetým kouskem Sázavy a jednou projetým kouskem Berounky (tu ale neabsolvovali všichni), tak jsme zvolili obtížnější a delší trasu.
Výprava startovala ráno v sedm hodin na Zličíně u metra. Sedm hodin je fakt dost brzo. Zvláště když zveřejníte, že se jdete utopit a každý si vzpomene, že než se utopíte, tak nezbytně potřebuje vyřešit ještě nějakou kritickou záležitost. Nakonec se ukázalo, že to bylo prozíravé, protože trasa přeci jen nebyla z nejkratších a do cíle jsme přijeli v šest večer a doma jsme byli s půlnocí na krku.
Po cestě se nic mimořádného nestalo, protože jsme ani nebrali benzín a ani nejeli žádným vozidlem z adrenalinové části vozového parku (vozidla kategorie veterán). V Lokti jsme byli chvíli po desáté a obratem jsme získali lodě. Půjčovna ale nebyla přeci jen na takové výši jako berounská nebo sázavská, lodě neměli umyté, byly plné písku a houby na vysoušení jsme dostali na speciální žádost a ještě se tvářili, jako kdybychom chtěli nějaký luxus. Navíc při hledání našli jen dvě houby na 4 lodě.
Občas je potřeba vylít vodu z lodě
První část plavby probíhala v poklidu, až jsme dorazili na první místo, kde se řeka rozděluje a část ji teče takovým jakoby potůčkem. Samozřejmě nejdobrodružnější loď se vydala tímto ramenem, které sice není slepé, ale nemá k tomu daleko. (V navigaci je to nakreslené jako průtočné.) My jsme dopluli na druhý konec a se zájmem sledovali, co se bude dít. Po chvíli zvoní telefon a háček volá a ptá se, jak daleko se toto rameno setkává s hlavním tokem. To jsme neuměli až tak přesně odhadnout a tak jsme chtěli vědět, jak jsou hluboko v odbočce. Ukázalo se, že asi 100 m a nemohou dál, protože už mají jen 3 cm vody a jsou ze tří stran obklopeni kopřivami. Hledali jsme v navigaci, jak asi je široký ostrov, aby přenesli loď do hlavního koryta. Moc to nebylo, takže jsme jim poradili, že mají loď přenést. To je potěšilo i nepotěšilo, protože to znamenalo probít se kopřivami. Najednou ale zahlásili, „řeka je jen kousek, slyším tam jet auto“. To nás dost pobavilo, protože řeka je nejtypičtější místo, kde auto naleznete. Nakonec se kopřivami probili a vylezli z nich asi 3 m od konce jejich původní trasy.
Svatošské skály
Pluli jsme dále až k přírodní památce Svatošské skály, kde jsme nalezli hospodu Na Mýtince. Ona se tedy jmenovala Restaurace Svatošské skály, ale to bylo jen maskovací označení, byla to hospoda Na Mýtince. Majitel totiž neměl rád lidi, vodáky zvláště. Strávili jsme tam hodinu snahou zaplatit vypité koly. A vrchní nás provokativně ignoroval. Hospoda byla zajímavá i tím, že tam nebyl žádný signál mobilních operátorů, což jsme vrchnímu vytkli, protože nám nešel Internet. On na to reagoval, že jeho 4 Mbit chodí velmi pěkně. Akorát, že ho má 3,5 km daleko. Možná bychom si tam dali i nějaké jídlo, byť ceny nebyly vodácké, ba ani lidové (řízek za 180 bez přílohy, pečená husa za 2600), ale s jeho přístupem jsme přišli o chuť k jídlu. Ale zase obsluha mluvila plynně rusky, možná jsme mohli oživit školní znalosti a byli bychom přijati vlídněji. Skutečné překvapení pro mě bylo, když vrchní chtěl po klukovi, který vyhlížel na 15 předložit občanku, aby mu nalil pivo. Sice čtu, že při kontrolách chytí tak 60 % hospod, kde nalívají mladistvým, což znamená, že asi někde existuje 40 % takových, kde nenalijí, ale v reále jsem to nikdy neviděl. Zřejmě to souviselo s celkovou uživatelskou přítulností podniku.
Hospoda Na Mýtince
Popojeli jsme další 3 km a nasytili se v bufetu u tábořiště. Zde byli přívětiví až až, ale zase neměli až až tak velký výběr. Při čekání na jídlo jsme se družili s mnoha dalšími nešťastníky, kteří okusili přívětivost hospody Na Mýtince. Čekání jsme si zkracovali jak to šlo, ukázalo se, že jeden z výletníků má v létě v kapse škrabku na led na okna auta, což je zvláště pikantní ve spojení s tím, že nemá auto. Zjišťovali jsme co se dá s takovou škrabkou dělat, ale nakonec jediné využití, které bylo realizovatelné v daném podniku byl hřeben. Aplikací škrabky na namočenou hlavu dosáhnete dokonale ulíznutého účesu. Piliny na podlaze neměli, takže jsme je nemohli shrnovat.
Po dobrém obědě jsme se vrátili k lodím, ty kotvily v přístavišti, které se vyznačovalo tím, že bylo relativně bahnité. Z důvodů, které jsem nestihl zaznamenat došlo k přátelské rozmíšce mezi Mr. G. a Mr. S, při které létaly všude kusy bahna. Zcela nezávisle, ale současně, začala nějaká holka z cizí lodi provozovat wrestling v bahně na svém kapitánovi, takže situace se stala nepřehlednou a nevěděli jsme co sledovat dříve. Naši borci postupně dospěli do stádia, kdy Mr. G. topil Mr. S., ale zanechal toho, řka, že nerad topí lidi, protože „Utopenec při topení děsně řve a to se nedá poslouchat“. S překvapením však zjistil, že v průběhu topení zapadl do bahna po pás, takže se nemůže ani hnout. Protože jsme kamarádi, sledovali jsme s napětím, jak se z bahna dostane. Dostal. Ale přišel o botu. Tu jsme už nenašli. Naskytla se možnost koupit na místě druhou botu od podobně postiženého, ale ukázalo se, že nemá kompatibilní velikost.
Následovalo improvizované praní prádla v řece, díky zvířenému bahnu však bylo zoufale neefektivní. S tím by prostě nepohla ani Lanza bílá. Nakonec se podařilo alespoň částečně smýt bojové tetování soupeřů a mohli jsme pokračovat.
Pokračovali jsme vesele, hrál nám k tomu hudební sud. Pokud byste chtěli také hudební sud, zde je návod na jeho výrobu. V první řadě si koupíte nebo pronajmete sud. V druhé řadě si obstaráte nějaké zařízení, které vydává zvuky. Pořadí těchto kroků lze i prohodit. Zařízení vložíte do sudu a hermeticky uzavřete. Tyto dva kroky již prohodit nelze. Na zařízení jsou kladeny velmi přísné požadavky, např. kytara není vhodná, protože kdybyste ji zavřeli s kytaristou do sudu, kytarista by se asi udusil. Z podobných důvodů nejsou vhodné ani dechové nástroje, protože třeba na trumpetu je v sudu málo místa a nešla by úplně vytáhnout. Sud musí být čirý, aby hudebník viděl na noty a nebo v případě, že zařízení má i světelné projevy, aby byla vidět barevná hudba nebo laserová šou. Pokud jste majiteli fádního zařízení bez jakýchkoliv světelných projevů, na barvě sudu nezáleží. Pokud zařízení není schopno ani zvukových projevů, třeba po pádu do vody, když se loď převrhne v době, kdy je sud otevřen, nezáleží ani na materiálu sudu a můžete použít klidně i dubový sud z pivovaru.
Veselých lodí bylo na řece hodně, vedro a posilňovače udělaly své. Přeci jen v dávných dobách, kdy se vozilo lahvové pivo, se ho do lodě nevešlo zdaleka tolik jako plechovkového. Potkali jsme i ruskou loď, což jsme poznali podle toho, že na ní makaly ženské a chlapi se váleli.
Dopluli jsme až k obchodnímu centru VARYADA, kde jsme doplnili stav obuvi do výchozích hodnot. Obchodníci byli zdá se překvapeni, že zákazník přišel bos. Nechápu co je na tom divného, kdyby měl boty, tak si je přeci nebude kupovat. Benzin do auta také nekupuji, když mám plnou nádrž. Ještě měli štěstí, že nepožadoval zakoupení jen jedné boty s tím, že druhou má.
Tuhnický jez
Hned za nákupním centrem je obávaný Tuhnický jez. Letos je ale tak nízký stav vody, že nevypadá nijak nebezpečně. Možná právě to, že nevypadá nebezpečně jej nebezpečným činí. Každopádně já jsem jej raději přenesl, nechtěl jsem riskovat že po úderu do hlavy přijdu o zbytky rozumu. Ti, kdo se ničeho takového obávat nemusí, jej sjeli. Před jezem je tabule, hlásící, že se tam utopilo 16 vodáků, ale německy psaná cedule hlásí 15 lidí. Je otázka, zda za rozdíl může nedodatečná aktualizace a nebo zda jeden vodák nebyl člověk. Říkali jsme si, že pokud alespoň dvě oběti přidáme, tak poznáme, jak se změní německé a české číslo. Pokud bychom přidali jen jednu oběť, třeba by se nikdo s aktualizací neobtěžoval. Protože ale žádná z potenciálních obětí neměla papíry na hlavu, nakonec jsme se rozhodli nikoho neobětovat, nebyla totiž jisté, zda by se počítaly do skóre.
Nakonec jsme dopluli do cíle, abychom zjistili, že akorát stihneme poslední autobus do Varů ten den. To byla dobrá zpráva, resp. byla by, kdyby ten autobus jel. Nejel. Takže jsme ukecali odvozníky lodí, aby nás vzali do Varů a zbytek výpravy šel čekat do hospody. Ve Varech jsme zjišťovali, jak dál. Na to se mimořádně hodí třeba IDOS, bohužel to totální hovado, které jej programovalo, detekovalo náš mobilní prohlížeč a tak nás místo na vyhledávání přesměrovávalo na nějakou neexistující stránku a užívali jsme error code 404. Slyšel jsem v poslední době nějaké stesky, ale protože jsem novou verzi nezkusil jinak než z Firefoxu, tak mi to nepřišlo tak děsné. Tady prostě soudruzi programátoři udělali chybu a manager co je na to najal by měl být koupán v koši v Ohři. Tohle fungovalo i na Siemensu S45 a dneska to nechodí ani v mobilní opeře ani v IE na nejluxusnějších komunikátorech. Naštěstí byla na vlakovém nádraží milá paní, která nám všechno našla. Takových zaměstnanců drah se moc nevidí, rozhodně ne v Praze na Hlavním nádraží. Ukázalo se ale, že výprava vlakem svou délkou a dobou odjezdu příliš nevyhovuje. Byli bychom tam pěšky asi tak 20x než by přijel vlak. A autobusy už ten den žádné nejely. Nechtěli jsme ale nechávat v hospodě zbytek výpravy čekat příliš dlouho, aby jim nedošlo pití nebo peníze. Proto jsme se rozhodli popojet kousek taxíkem, což proběhlo v klidu a ani jsme nezískali pocit, že by nás chtěl někdo okrást nebo podvést. Samozřejmě nad rámec toho, že sazebník připomínal ten pražský, holt bohaté lázeňské město.
Vrátili jsme se zpět do hospody a dali si chutnou večeři. V jejím průběhu jsme zjistili, že výčepní udělal dobrý kšeft a čekajícím prodával nějaké neprodejné víno s velkou slevou po celých lahvích. Bylo červené, sladké a teklo, což je pro nenáročného vodáka akorát to co potřebuje. Děkovali jsme bohu, že jsme nešli pro auta pěšky a byli tak brzy zpět. Cesta domů však byla veselá.
Protože jsem od přírody solidní a prost škodolibosti, tak jsem po najetí na liduprázdnou dálnici předvedl osádce vozidla A, které remcala, že moje jízda je málo plynulá, malý slalom. Byl přijat velmi vděčně, takže jsme po chvíli museli zastavit. Zastávek bylo po cestě ještě povícero. Osádka ovšem musela sdělit do vozidla B, jak se máme, což se telefonujícímu skoro podařilo, kdyby ovšem při zapínání telefonu nespletl 3x PIN a nezablokoval si telefon. Takže z jiného telefonu sháněli někoho, kdo by jim řekl PUK. Způsobem, který mi nějak unikl, PUK získali. To je zajímavé, protože mám za to, že hesla k získání PUK vím jen já (a nepamatuji si je) a potom řidič, který řídil vozidlo B. No to ještě prověřím. S PUK již bylo možné navázat spojení a tak jsem se spolu s protistranou dozvěděl, že po dvou kolách jedu po dvou kolech 320 přes plnou čáru. To mohu klidně zveřejnit, protože každý sezná, že to tvrzení je nepravdivé, ty koly byly minimálně 4 a mám na to svědky. Potom jsme řešili zásadní otázku, zda lze otevřít za jízdy ve 130 dveře. Jedna skupina tvrdila, že to nejde, kvůli nějakým mechanickým a elektrickým bazmekům v zámku, já jsem zastával názor, že to nejde kvůli aerodynamickému odporu otevřených dveří a nakonec neměl pravdu nikdo, protože silný vodák podepřený vínem se sacharidy má dost síly a nějaká aerodynamika jej nezajímá. Kam se hrabe špenát a kde mohl být Pepek námořník, kdyby to byl seriál pro dospělé. Na tomto příkladu vidíte, proč řidič musí trvat na připoutání i těch co sedí na zadním sedadle. Další kolo pokusů o překonání aerodynamického odporu se bude konat v letadle, byť to není originální nápad, protože tuším minulý týden jej již někdo neúspěšně vykoušel. Ten se ale posilňoval tvrdým alkoholem, který nemá zdaleka tolik energie.
Zpět na Zličín jsme přijeli v pohodě na poslední metro.
P. S. Ještě na speciální žádost (znáte to, slabšímu pohlaví se těžko odolává a kdybych nevyhověl, tak by mě zbila) uvádím, že vzpurný háček z minulého příběhu jel dneska s jiným kormidelníkem a to naprosto v pohodě a poklidu. Za to původní kormidelník se cvaknul, čímž je dokázáno, že háček je výbornej. Konec citátu. Abych si šplhnul, tak dodávám, že zřejmě kromě dekorační funkce plní i stabilizační roli.
Tiskni
Sdílej:
Takže kamarádi ho letos sjeli v šesti v jedný lodi.
Zkusmo jsem i navrhl, že by se mohli přidat další. Nakonec se přidal slovy jeden. A když dorazil na místo, tak se dost divil, že je samojediný, při počtu čtenářů abíčka čekal davy lidí.Snad někdy příště, až budu mít ve stanovený termín čas a pojede se něco, kam to nemám 200km...
Majitel totiž neměl rád lidi, vodáky zvláště.DO TÝHLE HOSPODY AŤ NIKDO NECHODÍ. VEDOUCÍ NEMÁ RÁD KYTARISTI. Já taky ne. Tak si kup varhany, blbečku.
Před jezem je tabule, hlásící, že se tam utopilo 16 vodáků, ale německy psaná cedule hlásí 15 lidí.No jasně, to byl vodák-pes.
tak nějak ... jednodenní výprava přes celou republiku není zrovna moc efektivní využití času navíc se mi o tom neřekloZkusmo jsem i navrhl, že by se mohli přidat další. Nakonec se přidal slovy jeden. A když dorazil na místo, tak se dost divil, že je samojediný, při počtu čtenářů abíčka čekal davy lidí.Snad někdy příště, až budu mít ve stanovený termín čas a pojede se něco, kam to nemám 200km...
onim silencem co jel skoro pres celou republiku jsem byl ja naplanoval jsem si to jako soucast dovolene... v praze sem byl od soboty do ctvrtka a mimo jine sem stihnul i tuhle vodu
akorat priste by nas mohlo z abicka byt vic...
a jen takovy napad, co takhle pred pripadnou pristi akci to dat do zpravicek? v blogu si toho opravdu moc lidi asi neprecetlo...
Před jezem je tabule, hlásící, že se tam utopilo 16 vodáků, ale německy psaná cedule hlásí 15 lidí.Zrejme cesej vodak != nemeckej clovek
Tyhle plastovy kanoe sou supr. Aspon teda me se s nima skvele pracuje, na jejez pohodicka, pravdepodobnost cvaknuti minimalni, pokud nejsi poleno. Jedou rychle, akorat je potreba sebou vzit houbuNo ale tohle všechno platí i u laminátek.
Ja jsem spis myslel oproti tem nafukovacim (palava apod.), proste stara dobra kanoe, ty nafukovaci novoty nejsou ono...Nafukovaci jsou hlavne problem, protoze jste v nich vysoko nad vodou a daleko od vody, protoze nafukovaci stena je silnejsi. Vysledkem je podle me mnohem vetsi drina pri padlovani a horsi manevrovatelnost. Zacatecnici ale ocenuji nepotopitelnost a protoze i na klasicke kanoi vice vesluji nez padluji, tak nevidi zas takovy rozdil.
Nafukovaci jsou hlavne problem, protoze jste v nich vysoko nad vodou a daleko od vody, protoze nafukovaci stena je silnejsi. Vysledkem je podle me mnohem vetsi drina pri padlovani a horsi manevrovatelnost.neřekl bych, že tyto problémy jsou důsledkem zrovna relativně vysokého posezu ... aneb zkus si to někdy na něčem jako Helios
Zacatecnici ale ocenuji nepotopitelnost ...ano, častý a velmi oblíbený omyl ... dík kterému pak v místech jako Tuhnice nebo Radošov přibývají křížky
ano, častý a velmi oblíbený omyl ... dík kterému pak v místech jako Tuhnice nebo Radošov přibývají křížkyOmyl to není, ta loď je nepotopitelná. Ale otočit se může a posádka už nepotopitelná není.
Omyl to není, ta loď je nepotopitelná.vážně? - no my co už jsme ve vodě potkali dráty, prkna s hřebíky, rozbité porcelánové izolátory a koneckonců i ostré kamení, si to nemyslíme ...
Ale otočit se může a posádka už nepotopitelná není.no a to je právě druhý častý omyl začátečníků, že tyto dvě věci nerozlišují
Ja jsem myslel nepotopitelnost v tom smyslu, ze kdyz se cvaknou, lod nezustane lezet na dne a nemusi se vylevat. Mimochodem laminatky mivaly zaslepene konce, takze v nich vzdycky zustal vzduch a plavaly tesne pod hladinou, byt dnem vzhuru. Plastove nic takoveho nemaji, alespon ty co jsem videl, a kdyz se naplni vodou zustavaji lezet spolehlive na dne. Vypadnout z nafukovaci nebo z raftu je asi snazsi nez vypadnout z klasicke Vydry. A ten kdo si nehral parkrat pod nejakym strednim jezem nebo nelezl do more v dobe, kdy se to nesmi, nema nejmensi tuseni jakou silu ma voda. Ve skole se evidetne nic o mechanismu vzniku valce nerika, takze kluci mi moc neverili, ze nefunguje intuitivini, kdyz tam voda rychle tece, musi rychle odtekat, prece se tam nebude zdrzovat. Zkousel vygooglit nejaky rez nebo animaci a tezky neuspech.Zacatecnici ale ocenuji nepotopitelnost ...ano, častý a velmi oblíbený omyl ... dík kterému pak v místech jako Tuhnice nebo Radošov přibývají křížky
takze kluci mi moc neverili, ze nefunguje intuitivini, kdyz tam voda rychle tece, musi rychle odtekat, prece se tam nebude zdrzovat.Což o to, ona odtéká, ale jinudy, než lidi obvykle čekají...
Mimochodem laminatky mivaly zaslepene konce, takze v nich vzdycky zustal vzduch a plavaly tesne pod hladinou, byt dnem vzhuru. Plastove nic takoveho nemaji, alespon ty co jsem videl, a kdyz se naplni vodou zustavaji lezet spolehlive na dne.Tak tady bych nesouhlasil, ten plast z kteryho ty kanoe jsou ma mensi hustotu takze lod nejde ke dnu ale zustava tesne pod hladinou dnem vzhuru. Praxi mnohokrat overeno
Do laminatek se kvuli tomuhle davaj do pride a zade polystyrenovy plovaky, pokud si dobre vzpominam...
Do laminatek se kvuli tomuhle davaj do pride a zade polystyrenovy plovaky, pokud si dobre vzpominam...Hlavně platí, že pokud už se člověk cvakne, chce to loď neobracet a táhnout jí ke břehu dnem vzhůru, protože tam vždycky nějaká bublina zůstane a nadnáší ji.
1.8.2008 14:39
Václav "Darm" Novák | skóre: 26
| blog: Darmovy_kecy
| Bechyně / Praha
Doporučuju jezdit co nejvíc vpravo (a ještě lépe v singlu). Poslední čtyři průjezdy jsem tam měl takhle téměř suché...
1.8.2008 14:53
Václav "Darm" Novák | skóre: 26
| blog: Darmovy_kecy
| Bechyně / Praha
Tohle s oblibou dělá krumlovák. Člověk to projede, spokojený že pod sebou stále cítí sedačku lodi a pak když koukne pod sebe, nemile překvapen zjistí že v lodi sice sedí, ale ta je jaksi pod hladinou :Djo, tak to se mi na Jelení lávce taky stalo
pro Honzu Jaroše: v singlu!
- bylo ňák málo vody; poté, co mi to nadhodilo prázdnou špici, jsem zádí dosedl na dno (princip houpačky), což mě (spolu s opřením plochy břicha o vlnu) skoro zastavilo, a voda měla spoustu času natéci do lodi přes boky ... naštěstí se mi podařilo nasměrovat špici ke břehu a klesnout pod hladinu až u něj, kde jsem dosedl na dno v dostatečně malé hloubce, takže kytara uvázaná na vrchu bagáže zůstala nad vodou
1.8.2008 18:15
Václav "Darm" Novák | skóre: 26
| blog: Darmovy_kecy
| Bechyně / Praha
Pro Kavola - no vždyť říkám, že to chce do té vlny bez ohledu na počet lidí v lodi najíždět úplně vpravo...
S kytarou na Jelení lávku a nepřenášet? Dobrý blázen :Dmě na tom nic divného nepřijde, Jelení lávku jsem za minimálního stavu vody znal, neviděl jsem důvod se tam cvaknout (taky že to nebylo cvaknutí
), tak proč ne
problém byl ten "minimální stav" - Lipno II má teoreticky zaručovat osm kubíků, jenže tentokrát asi šlo míň, což jsem pouhým okem nepoznal, a jelikož jsem předtím za minimálního stavu problémy s nedostatkem vody ve šlajsně neměl, neočekával jsem je ani teď ... kdybych poslední metr neprodrncal po prdeli, byl by to hladký průjezd
No laminatky jsou o neco tezsi,ehm, ehm ... moje laminátová mrcha měla výrobní hmotnost 28 kg, kamarádova plastovka 38 kg a je o dvacet čísel kratší
a taky se snadnej prorazi nez ty plastovy.což ovšem bývala výhoda, když plastovky nebyly, tak na vodu nejezdilo každý hovado, člověk k tomu měl určitej vztah (minimálně musel investovat energii do toho, aby se to naučil, nechtěl-li o loď přijít, a mimo vodu měl práci s opravama)
Ale jinak je to skoro to samy.jo, až na to že laminátkám se po nějaký době na sluníčku nevytvoří ze dna "lavor" (prohnutí dovnitř) a jsou výrazně rychlejší (proč se asi nezávodí na plasťákách ...)
Ja jsem spis myslel oproti tem nafukovacim (palava apod.), proste stara dobra kanoe, ty nafukovaci novoty nejsou ono...ty už to nehul ... nafukovadla tady byly podstatně dýl než plasťáky; expediční loď se šedesátých let minulého století bych neoznačil za "novotu" (teď nemyslím Pálavu, to je design někdy ze začátku osmdesátých let, nemýlím-li se)
a jsou výrazně rychlejší (proč se asi nezávodí na plasťákách ...) Právě proto že jsou těžší a proto jsou pomalejšíhm, jasně, z hlediska tření se všechny materiály chovají stejně, roli hraje jen hmotnost, co my jsme se to v té fyzice učili za bláboly o nějakých součinitelích
Jen mi ten plast pripada nejaky tezsi, ale to bude asi vekem.vs. (z příspěvku od Kralyka výše)
No laminatky jsou o neco tezsi, jestli se nemylimAle jinak souhlas, plastová loď toho vydrží víc, než laminátová. Na druhou stranu pokud nedojde k nějakému výraznému poškození, tak tu laminátku je možné lepit do aleluja, kdežto plastová je (AFAIK) neopravitelná.
vs. (z příspěvku od Kralyka výše)No jo psali jsme odpoved soucasne.
Pěkné počteníčko.
V úterý jsem se vrátil z Vltavy, sjížděli jsme ji z Vyššího Brodu do Boršova.
Jelikož nedojel jeden člen výpravy, tak jsem si svoji loď odřídil a odpádloval sám. No, sám úplně ne, měl jsem háčka - 5ti litrový kanystr plný rumu.
Uvažovali jsme, co pojedeme příští rok, a ta Ohře nevypadá spatně.
1.8.2008 14:52
Václav "Darm" Novák | skóre: 26
| blog: Darmovy_kecy
| Bechyně / Praha
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
31.7.2008 12:21
