OpenSolaris - 4 (síť, služby, balíčky)

31. 3. 2009 | Jakub Jirků

Články - OpenSolaris - 4 (síť, služby, balíčky)  

Další díl ze série článků, které představují OpenSolaris, popisuje základní postupy konfigurace sítí, vysvětluje systém spouštění systémových služeb a poskytuje úvod do práce s balíčky a balíčkovacím systémem IPS.

Síť

V nastavení sítě máme na výběr mezi automatikou nebo ručním nastavením. Po instalaci se o něj stará nwam, NetWork AutoMagic démon. Umí jen základy, a je určen hlavně pro pracovní stanice a přenosné počítače. Připojí drátovou linku, pokud má k dispozici funkční kabel, nebo nabídne bezdrátovou síť k výběru. Současná implementace má problémy s šifrovanými WiFi sítěmi (uživatelské rozhraní dokonce nemá v přihlašovacím formuláři možnost zadat uživatelské jméno, takže s jakoukoli sítí která ho vyžaduje neuspějete), nelze do něj zadat statickou adresu, a na pokročilosti jako ipsec nebo routování rovnou zapomeňte, nwam na to není stavěný. Implementace samozřejmě není finální, a časem by toho měl nwam umět dost, jak napovídají návrhy UI:

http://opensolaris.org/os/project/nwam/UIResearch/Sketches/ConfigPrototype/

Pomocí standardní statické konfigurace lze nastavit vše, co se dá od Unixu čekat. Jak to udělat? No, až k IPSecu, tunelům a podobným věcem zabíhat nebudeme, ale základní konfigurace za pozornost stojí, dost se totiž liší od Linuxu. První krok je zjistit, jestli se používá nwam, nebo standardní statická konfigurace. Na to jsou v systému dvě různé služby; zjistit, která je aktivní, nedá moc práce:

jakub@ferda:~$ svcs network/physical
STATE          STIME    FMRI
disabled       16:48:23 svc:/network/physical:default
online         16:48:24 svc:/network/physical:nwam
jakub@ferda:~$ 

Podle všeho se mi na stanici ferda o síť stará nwam. Přehodit systém na statickou konfiguraci lze příkazy:

pfexec svcadm disable network/physical:nwam
pfexec svcadm enable network/physical:default

Zpět to jde stejně, jen povolíme nwam a zakážeme statickou konfiguraci.

Samotné nastavení IP adres probíhá tak, že napřed namapujeme adresu na jméno v souboru /etc/hosts a pak přiřadíme jméno nějakému rozhraní vytvořením souboru /etc/hostname.<rozhraní>, ve kterém bude ono jméno. IP adresu implicitní brány umístíme do souboru /etc/defaultrouter. Další kroky už asi nikoho nepřekvapí, nastavíme /etc/nsswitch.conf, nejsnáze zkopírováním některého z předpřipravených /etc/nsswitch.něco (nsswitch.dns je v našich podmínkách žhavým kandidátem), nastavíme resolv.conf a je to, můžeme se zbavit nwamu, případně restartovat službu nebo počítač, aby se změny projevily.

Co je to <rozhraní>? Jméno rozhraní, ale jak ho zjistit, už je trochu vyšší dívčí. V tom nejjednodušším případě nám ho zjistil nwam a povolil ho, pak nám o něm řekne ifconfig -a. Pokud nwam o ničem neví, je šance, že o něm bude vědět dladm (OpenSolaris je utilit jménem něcoadm plný), přesněji dladm show-phys. Dladm je nástroj poměrně užitečný, krom fyzických rozhraní se s ním také dají konfigurovat agregace linek (v okolí Linuxu známé jako port trunking nebo port bonding), VLANy, ručně scanovat bezdrátové sítě a připojovat se k nim a (v budoucí verzi, která je teď vývojová) vytvářet virtuální lokální sítě.

Pokud zatoužíte po ručním ovládání sítě, je tady ifconfig. Od linuxového se liší jen málo, hlavně tím, že umí sám používat DHCP, a tím, že pokud chcete výpis síťových rozhraní, je třeba udělat ifconfig -a, nikoli jen ifconfig.

O firewall se v OpenSolarisu stará starý dobrý ipfilter, který je k nalezení v různých BSD, ale i v komerčních unixech. Má li počítač sloužit jako směrovač, je potřeba zapnout předávání paketů. Pro IPv4 stačí pfexec svcadm enable network/ipv4-formwarding, pro IPv6 jen změnit číslo.

Služby

Nejednou tu proběhlo ono tajemné svcadm, o co jde? svcadm je nástroj na správu služeb v OpenSolaris, ale napřed trochu teorie.

Staré verze Solasiru měly klasické SYSV rc skripty, které se staraly o spouštění služeb. Ve verzi 10 ale přišla novinka: Jakožto součást nových "predictive self-healing" mechanismů byl systém správy služeb zcela přepracován. Tradiční skripty, adresáře /etc/rc.d a runlevely zmizely a nahradilo je SMF, service management facility. V SMF je každá služba popsána XML souborem (říká se jim manifesty a sídlí v /var/svc/manifest), který obsahuje nejen informace o tom, jak službu nastartovat a vypnout, ale také o tom, jaké má služba závislosti nebo práva.

Ne všechny služby znamenají reálně běžícího démona, někdy jen služba nakonfiguruje nějakou část systému a při vypnutí ji vrátí do původního stavu, jako výše zmíněná network/ipv4-forwarding. Další služby obsahují jen závislosti, hlavně služby v kategorii milestone, které nahrazují původní runlevely. Pokud ale služba je skutečně běžící démon, systém se postará o to, aby se po náhodném pádu spustil znovu. Každá služba má svůj vlastní contract, takže je pro systém jednoduché poznat, kdy služba skončila, i bez toho, aby si systém musel pamatovat PID, a služba je považována za běžící, dokud běží nějaký potomek.

Služby mají několik stavů, nás budou hlavně zajímat stavy online, offline, disabled a maintenance.

• Online znamená, že je služba povolená a běží,
• offline znamená, že je služba povolená, ale neběží,
• disabled znamená, že je služba zakázaná.

Nastartování služby a její nastavení tak, aby se aktivovala po restartu, je tedy totéž, pokud si specificky neřeknu o dočasný start. Pokud se systému nepovede službu nastartovat nebo udržet v chodu, přehodí službu do stavu maintenance a počká si na administrátora, až s tím něco udělá.

Krom toho mají služby přiřazené i vlastnosti, které mohou startovací skripty služby nebo služba sama číst. Jde o informace, jak na kterých rozhraních má naslouchat sendmail, nebo kolik má být spuštěno NFS démonů. Často jsou to informace, které se musí démonům předat jako parametr v příkazovém řádku.

A teď prakticky. Výpis služeb poskytne nástroj svcs. Normálně vypíše jen aktivní služby, ale lze ho přesvědčit, aby vypsal všechno. Užitečná je kombinace -xv, která vypíše nefunkční služby a vysvětlení, proč je SMF prohlásilo za nefunkční. Druhým nástrojem je svcadm, parametry enable a disable popis snad nepotřebují, ale pokud přídáte -t, budou služby (ne)aktivní jen do restartu. Pomocí parametrů mark a clear lze službě nastavit, jestli má, nebo nemá být v maintenance stavu (a udělat svcadm clear je tedy potřeba, pokud jsme například opravili konfiguraci a chceme, aby SMF znovu zkusilo službu spustit. Nastavovat vlastnosti služeb jde utilitou svccfg, ale je to složité a spousta služeb se stejně nastavuje v tradičních konfiguračních souborech v /etc, takže vás jen odkážu na manuálovou stránku s tím, že po změně nezapomeňte udělat svcadm refresh.

Jméno služby, se kterou chci něco dělat, není potřeba psát celé - jen tak, aby SMF vědělo, se kterou službou chci pracovat. Tedy network/physical nestačí, protože můžu myslet jak veri default, tak nwam, ale ipfilter je jen jeden. Pokud přidáte nový manifest (třeba instalací něaké služby), sice se uloží na správné místo, ale se služba nijak neprojeví. Je potřeba manifest ručně naimportovat pomoci svccfg import <manifest>, nebo restartovat počítač.

Balíčky

A poslední téma pro dnešní den, balíčkovací systém. Krom SYSV balíčků, které podědil po Solarisu (a kterým se věnovat nebudeme), má OpenSolaris vlastní balíčkovací systém - IPS, Image Packaging System. Byl vytvořen speciálně pro OpenSolaris tak, aby napodobil pohodlnost, jakou Linuxu dává apt-get a podobné nástroje, a přitom využil další možnosti, které OpenSolaris nabízí.

Jak to funguje? Celé IPS je síťové, jediným možným zdrojem balíčků je repozitář. To je nevýhoda, protože nejde jen tak stáhnout balíček a někam ho přenést, a pokud chci vyvíjet balíčky, nezbývá mi, než používat nějaký repozitář, do kterého je budu nahrávat. Krom toho ale IPS umí všechny věci, které se od balíčkovacího systému v dnešní době očekávají, tedy automatické řešení závislostí, hromadné aktualizace, vyhledávání; a repozitářů mohu samozřejmě používat víc najednou.

Celková koncepce se od linuxové trochu liší, což je dáno vývojovým modelem OpenSolarisu. Místo aby skupinky vývojářů spravovaly každá jeden balíček, nahrávaly je do repozitářů a v jeden den jste si tak mohli stáhnout nový vim a jindy zase nový Firefox, u OpenSolarisu probíhá vývoj centrálně, a to tak, že nové balíčky se neobjevují postupně, ale jednou za čas se vydá nová verze OpenSolarisu, zvedne se číslo verze u všech balíčků a aktualizace se tedy dělá hromadně. Jednou za čas znamená dvakrát do roka u stabilní verze a zhruba jednou za dva týdny u verze vývojové. Na druhou stranu, IPS pracuje hlavně s rozdíly mezi verzemi balíčků, takže se může stát, že aktualizace balíčku na novou verzi proběhne jen zvýšením čísla verze v databázi.

Tady trochu odbočím. V minulém článku jsem mluvil o snapshotech a klonech (tedy rw snapshotech) v ZFS a o tom, jak je snadné vytvořit snapshot a klon souborového systému a nestojí to téměř žádný čas a prostor. Nebylo by zajímavé provozovat vedle sebe několik různých verzí systému tak, že si vytvořím klony kořenového adresáře? Pravděpodobně bylo a OpenSolaris na tuhle funkci nabízí nástroj. Je jím utilita beadm (boot environment adm), která se krom vytvoření klonu postará i o úpravu GRUBu tak, abych si mohl při startu systému vybrat, které BE chci spustit. Je tedy snadné vytvořit prostředí a dělat v něm nějaké pokusy, instalovat aplikace, a potom se vrátit k původní verzi systému nebo naopak pokusné BE nastavit jako implicitní a původní smazat. Vytvořený klon se ale týká jen kořenového adresáře, tradiční úložiště dat /export zůstává společné, takže není potřeba data nijak kopírovat.

Proč o tom mluvím pravě teď? Je to proto, že když požádám IPS o aktualizaci celého systému, tak přesně tohle udělá - vytvoří nové prostředí, udělá v něm aktualizaci a až se mi bude chtít, můžu systém restartovat a spustit novou verzi.

IPS jde ovládat dvěma způsoby, buďto příkazem pkg v terminálu:

• pkg install <balíček>
• pkg uninstall <balíček>
• pkg image-upgrade

Neplést s pkgadd a pkgrm, které pracují se starým formátem balíčků), nebo GUI nástrojem, který najdete na ploše po instalaci.

Jak jsem říkal, IPS stojí na repozitářích. Po instalaci bude v systému zaveden jen jeden: pkg.opensolaris.org/release. Další možností, pokud toužíte po vývojové verzi, je používat pkg.opensolaris.org/dev. Vývojáře webových technologií by mohl zajímat repozitář pkg.opensolaris.org/webstack, kde najdete třeba Django, Drupal a nginx. Existuje i pkg.sunfreeware.com (jen pozor, na portu 9000), který obsahuje software z původních companion CD. Repozitáře mají webové rozhraní, takže stejné URL, které používá balíčkovací systém, jde zadat do prohlížeče a prohlédnout si obsah repozitáře. Přidat repozitář je možné pomocí pkg (pfexec pkg set-authority -O <url> <název>) nebo v grafickém package manageru.

Přístě

V dalším díle uvidíte OpenSolaris jako desktop pro vývoj a multimédia.

Seriál OpenSolaris (dílů: 4)

První díl: OpenSolaris - 1 (historie, představení), poslední díl: OpenSolaris - 4 (síť, služby, balíčky).
Předchozí díl: OpenSolaris - 3 (ZFS)

Diskuse k tomuto článku

[Jardík]

Škoda, že je u mě nepoužitelný. Poslední testovaná verze se mi na amd64 chvilku po bootu restartovala, na intelu naběhla, ale zase neuměla broadcom wifinu, ani broadcom LANku, což se rovná nemožnosti doinstalovat ovladače i SW (né, tahat z jiného PC a přenášet po flashce nepřipadá v úvahu)

[Radek Hladik]

Nechci rozpoutat nějaký flame, spíš jen přihodit historku k dobru... Měli jsme jakýsi Solaris (ne Open) a jediný problém byl, že nešla síťovka. Driver sice byl, ale ne na tom počítači. A tahat flashku a přenášet to na ní, to taky nešlo, protože byl obdobný problém s ovladači pro USB. Takže ani USB CDROMka. Nakonec jsme to přenesli na staré dobré 3.5" disketě

[alblaho]

Tak to jste měli štěstí, já žádné floppy harampádí neviděl ani nepamatuju

Ovladač síťovky je dneska naprosto kritická záležitost, když nefunguje je to špatné. Dobře si pamatuju pocit když jsem si nainstaloval Debian Woody (netinst) a jádro 2.2 nemělo na mém HW šanci - byl jsem ztracen. Pochopitelně jsem nevěděl, že stable release byl tehdy beznadějně zastaralý, Sarge byl skoro před vydáním a ten už zafungoval.

[Milan Jurik]

Ktera byla ta posledni? WiFi Broadcom je nekonecny problem, Ethernet spise dusledkem toho, ze Broadcom se SUNem obcas pozapomenou na nejaky aktualnejsi chipset a pridaji ho se spozdenim.

Btw. pro autora teto serie, slo by na konci serie zminit nejaky zakladni "troubleshooting", jak treba po crashi posbirat zakladni data (savecore, mdb X, $c) a kam je poslat (czosug list, bug.opensolaris.org)?

[Jardík]

Bylo to tak nějak chvilku poté, co se tu objevil první díl. Ještě zkusím stáhnout novější, jestli bude.

[Milan Jurik]

Kdyz by byl nejaky ten crash, kontaktuj me, prosim, a mrkneme na to, zda je to znama chyba.

Jinak nejnovejsi je dev verze build 110.

[Jardík]

Našel jsem ještě na disku to iso, je to "osol-0811.iso" (snad je to ono), to je to aktuální, nebo je novější?

[Milan Jurik]

Posledni dev iso lze stahnout zde - http://www.genunix.org/ (osol-0906-110-x86.iso)

[Jardík]

Ok, zkusím

[obrys]

Pěkný článek, jen bych se přimlouval za článek, který by popisoval řešení některých průs*rů. V OpenSolarisu jsem narazil na některé nepochopitelné chování nejrůznějších částí systému:

• V gnome-terminalu nefunguje klávesa delete. Nefunguje i přes ssh, což mi vadí dost. Když chci smazat nějaké písmenko, na kterém stojím, musím se posouvat doprava a řešit to backspacem. Jde to nějak změnit, aby se to chovalo, jak všichni předpokládají?
• Česká klávesnice funguje jak má jen s jednou jedinou výjimkou. Nefunguje &, který se nachází všude na AltGr + c. V OSOLu to napíše jenom "c". Je to průšvih, protože se s tím blbě programuje.
• vim je v nějaké sprasené konfiguraci. Ten v Linuxu se chová, jak by normální člověk předpokládal. V OSOLu je zapotřebí před začátkem vložit :set nocp, aby se alespoň daly používat šipky na klávesnici, ale i tak se tam vyskytuje neschopnost používat backspace nad textem, který vznikl přeď posledním savem. Mazat se dá jen přes delete (opačnej problém terminálu).
   

Jinak jsem se "Soláčem" spokojenej, ale tyhle drobnosti kazí dojem.

Máte s tím někdo zkušenosti? Řešil někdo tyhle bugy?

Díky

[Milan Jurik]

Delete - ekonecny souboj s nastavenim terminalu, ze by zde - http://defect.opensolaris.org/bz/show_bug.cgi?id=3090

to vypada na "globalizacni" problem, zkuste se poptat zde - http://mail.opensolaris.org/mailman/listinfo/g11n-cs-discuss

problem vimu asi nikdo neresi, neni ani zalogovan na bugs.opensolaris.org

[obrys]

Díky za nasměrování.

Vim jsem pořešil přes vložení :set nocp do ~/.vimrc (standardně je v kompatibilním módu s vi a to je pěkná odpornost).

Delete jsem pořešil podle toho návodu. Vzal jsem /etc/inputrc z Ubuntu a mrsknul ho na místo v OSOLu a najednou to začalo chodit.

Zbývá už jen neschopnost napsat &. Zkusím to hodit někam do diskuze. Jsem na to zvědav.

[petr_p]

Mám té aktualizaci do nového boot enviroment rozumět tak, že při aktualizaci (instalaci?) balíčků se neprovádí žádné skripty na běžícím systému?

Jak to řeší třeba Gnome, které při každé změně potřebuje nakopnout gconf nebo přepočítat cache s shared-mime-info?

[Milan Jurik]

Takove veci muzou byt schovany do "akci" IPS (on takovy IPS balicek je ve skutecnosti sada akci, jednou z nich je napriklad doruceni souboru, jinou muze byt instalace ovladace). Dalsi moznosti, kdyz do hry vstupuje nove BE a reboot, je vyuziti SMF sluzeb (po startu se nektere z nich provadeji jen za ucelem spracovani nejakych sad skriptu, napriklad postrun). Cilem je opravdu minimalizovat mnozstvi operaci na zivem systemu, vysledek zkusenosti, dovrsenych patchovanim sparse zon.

[Kenji]

Zdravím,

Já jsem OpenSolaris zkoušel poměrně nedávno a byl jsem nepříjemně zklamán. Prostředí velmi pomalé, boot velmi pomalý, po nabootování ihned spotřeba 1GB ram bez zjevného důvodu. Instalace bez možnosti zvolit si jiný FS nebo nějaké rozšířené věci - raid, LVM. Navíc OpenSolaris neobsahuje ovladače na mou ethernet kartu, nemluvě pak o wifi.

Kvůli těmto věcem se u mě dlouho neohřál. Co bych mu zase pochválil je docela pěkné prostředí (ať už obrázek Grubu, přihlašovací obrazovka anebo theme Gnome) - působí jednoduše, ale hezky a profesionálně. Pak se mi na Solarisu líbí všechny jeho pokrokové vymoženosti typu ZFS, zóny, apod., bohužel jsem se nedostal k jejich vyzkoušení. Nakonec se mi líbí, že není pod GPL, tímpádem může obsahovat nesvobodné ovladače...je hezké nabootovat a bezprostředně po instalaci vidět logo NVidia.

[Milan Jurik]

Co se tyce bootu, treba si Dan Price najde cas a po urychleni shutdownu prozkouma i boot skripty (i kdyz tam je spise prostor pro lovce mrtveho kodu a cekacich smycek). Muzu se zeptat, na jakem systemu se vam to prostredi zdalo pomale a v cem konkretne?

1GB pameti si rado obsadi ZFS, vyuziva maximum mozne pameti pro cache (coz je spravne, proc mit volnou pamet zbytecne), horsi je, ze obcas je lenive tu pamet uvolnovat (a tak se da ZFS cache limitovat...).

Nemoznost zvolit jiny FS vyplyva z toho, ze OpenSolaris distro stoji ho vlastnostech ZFS hodne (viz IPS) a samotny Solaris ma k dispozici pak uz jen UFS, pripadne EXT2 (ale ne jako root filesystem). Obecne je spise snaha ostatni FS podporovat pripadne jen pro transfer dat (ci sdileni v podobe FATky). Z toho vyplyva i neuzivani LVM (ac SVM je k dispozici, s LVM samozrejme kompatibilni neni) ci RAID, nebot to si resi ZFS samo.

U nepodporovani perifernich zarizeni jako jsou sitovky jde casto jen o to, ze neni v databazi prislusne PCI ID (a nebo se jedna o WiFi Broadcom...), k dispozici je pak i slusne mnozstvi ovladacu sitovek od tretich stran.

[tomasgn]

pred par lety jsem mel solaris na nejake plecce s malym mnozstvim pameti, presto system jel jak z praku. rychly start, rychly shutdown, dobre odezvy i grafickeho rozhrani (tehdy CDE).

kdyz jsem zkousel solaris 10 bez ZFS, pozdeji se ZFS, a ted OSOL, ve srovnani s ostatnimi systemy na stejnem zeleze se o rychlosti snad ani neda mluvit. dlouhy start i shutdown, pomale odezvy GUI, velke pametove naroky, aktualizace systemu trva neskutecne dlouho.

problemy s ovladaci zde uz nekolik lidi zminilo. pocinaje verzi 6, kterou jsem zacinal, jsem zapasil hlavne se sitovymi kartami. ani soucasne verze na tom nejsou lepe, opet jsem musel do noveho systemu vpasovat ovladac pro sitovku pres USB flashku. navic me prekvapilo, ze SCSI radic adaptec, ktery funguje jinak ve vsem moznem bez znasilnovani a dodatecnem instalovani ovladacu, S10 ani OSOL neznaji :-O kdyz to vidim, tak si vzdycky vzpomenu na QNX verze 6.neco, ktery na stejnem stroji dodneska spokojene bezi, ackoliv se pod nim nekolikrat vymenil hardware, a prezil nekolik presunu z disku na disk (dd) - s radici a sitovkami zadny problem.

i kdyz ZFS vypada lakave a zony se me libi, zatim me S10 ani OSOL nepresvedcil k vaznemu vyuziti.

[Milan Jurik]

Mno, on Solaris (specialne 10) byl urcen pro "nabusenejsi" servery, takze hlavne spotreba pameti se resila proste vetsim mnozstvim DIMMu. Kdyz chcete maly nenarocny system, zkuste EON ci Milax, tam bude zrave jen ZFS

Radice jsou podporovany hlavne ty, ktere se vyskytovaly v SUNem dodavanych boxech (+ plus HP pridavne), navic ty starsi se uz nedostaly do OpenSolarisu (ale jdou vytahnout ze starsich verzi a rucne nahrat do systemu, vyhoda stabilniho ABI ovladacu).

Chybejici ovladace sitovek bohuzel do systemu opravdu jinak nez diskovou metodou dostat nelze (pokud to tedy neni jen o update_drv).

[Kenji]

Milan Jurik:

S tím filesystémem asi máte pravdu, ale stejně mi přijde, že má Solaris při instalaci málo voleb. Například to, že nudí instalovat grafické prostředí. Myslel jsem, že Solaris je primárně určen na servery, já osobně si ale nedokážu představit mít na serveru grafické prostředí. Možná jsem moc kontroverzní, ale myslím, že Unix, který se vyhýbá konzoly a naopak podporuje grafické rozhraní o 106 není pořádný Unix. Dokonce ani defaulně nemá zapnuté virtuální konzole.

Prostředí se mi zdálo pomalé samo o sobě, možná že je stejně rychlé jako normální Gnome, ale jsem hold zvyklý na ultrarychlý Openbox

tomasgn:

QNX jsem zkoušel jen na pár minut jako live systém, ale moc jsem nevěděl co s tím a taky si nejsem úplně jistý licencí a toho, jestli to nebyla jen nějaká 30-ti denní zkušební verze a jinak se musí systém zaplatit.

Nechtěl byste napsat nějaký článek, případně rovnou seriál o QNX z pohledu dlouhodobého uživatele? Mám pocit, že informací o QNX je velmi málo a rád bych se o tomto systému dozvěděl něco více a věřím, že nejsem sám.

[Milan Jurik]

Malo voleb pri instalaci je OpenSolaris tymem vyzdvihovano jako cil (a protlacit "advanced" mod se nedari). Ze by pry byl uzivatel zmaten a zkusenejsi si to muze nastavit po instalaci...

OpenSolaris distro je pak urcene primarne vyvojarum, na server se da rozumneji uzit az posledni vydani. V tom se lisi o Solarisu 10, pripadne budouciho "Solarisu Next".

Virtualni konzole mi take chybely (a ten, ktery rozhodl pred lety je zrusit, byl osel), ale nejak jsem odvykl, lenivim, klikam

K rychlosti - tak uzijte treba Milax distro, nebo lze si tam dotlacit i ten OpenBox a zahodit Gnome.