Portál AbcLinuxu, 27. dubna 2024 00:53
V minulé části jsme si představili instalaci a KDE 4 ve čtvrtém vydání distribuce Mageia, dnes je čas na druhý „majoritní desktop“. A to hned ve dvou reinkarnacích. Mageia 4 samozřejmě nabízí jak aktuální GNOME 3.10, tak jakýsi hybridní režim GNOME Classic, se kterým oproti vydání Mageia 3 dost zamávali. Pojďme se na tu řež podívat blíže.
Mageia 4 používá v podstatě výchozí desktop GNOME. Liší se samozřejmě wallpaper, případně pozadí v logovacím programu GDM, ale jinak nejsou zásahy do GNOME prakticky žádné.
I GNOME vás bude vítat s novou obrazovkou, přes kterou se jde dostat na všechna nastavovátka a rychle provádět instalace základních / nejpoužívanějších aplikací či aktualizovat systém. Vizuálně se vše trochu liší přesně v intencích rozdílů mezi KDE/Qt a GNOME/GTK, ale samotná uvítací obrazovka je vytvořena v Pythonu.
Odhlašování, vypínání či nastavení jasu a hlasitosti je klasický společný dialog, nyní vše v jednom bez ohledu na to, na kterou z ikonek v pravé horní části kliknete. To byl dobrý nápad.
Zamčená obrazovka zobrazuje velkým písmem datum a ještě větším čas. Sympatické.
GNOME 3.xx používá poměrně nevzhledný dialog pro jednotlivé oblasti nastavení. Pokud je někde vidět jistý efekt, pak asi nejvíce zde. Jestli si za slovo efekt dosadíte nedodělanost GUI, nebo evidentní nesvéprávnost návrháře tohoto GUI, to nechám již na vás 
.
Tato sekce je, jako další jiné, shodná s KDE. Jde o Mageia dialogy, které, mají jen trochu jinou dekoraci oken, případně mírně odlišný vzhled fontů atd.
Stejné platí pro aktualizační GUI. To si v případě instalace nového jádra řekne o restart systému, nijak jej ale nevynucuje, ostatně v systému jsou ve výchozím nastavení zachovávány všechna nainstalovaná jádra, mezi nimiž lze přepínat v zavaděči (ve výchozím stavu GRUB 1.5).
Výchozí aplikační či dokumentová obrazovka GNOME je stále stejná. Nabízí přehled nejčastěji používaných programů či všech aplikací, aktuálně spuštěných aplikací, přehled ploch a lze v jejím rámci přímo psaním vyhledávat v aplikacích a historii dokumentů. Sympatická věc, kéž by byla svižnější, na 1,2GHz Core 2 Duo je to dost tristní.
Ale máme tu gnome-tweak-tool – s jehož pomocí lze upravit asi stovku nastavení GNOME 3.xx včetně přidání minimalizačního a maximalizačního tlačítka do horní lišty oken, a také zde máme alternativní spouštěcí nabídku.
Ta je doplňkem té velké, pomalé, hlavní a přímo z ní ji lze volat, takže nepřijdete o žádnou výše uvedenou funkcionalitu, jen s touto alternativní můžete získat možnost pohybovat se zejména v nainstalovaných aplikacích svižněji a trochu konzervativněji.
GNOME je od trojky známo několika věcmi: krácením možností prostředí a přejmenováváním letitých aplikací do nicneříkajících stupidních univerzálních názvů. Za všechny jmenuji třeba video přehrávač Totem, přejmenovaný na Videa, nebo www prohlížeč pojmenovaný velice vkusně a inovativně jako WWW. Vpravdě ženijální, ale kromě názvů se také postupně překopává GUI těchto programů do podoby slučitelné s překopáváním GUI v samotném GNOME, takže se na verzi 3.10, kterou Mageia 4 přináší, podívejme.
Již zmíněný www prohlížeč WWW staví na jádru Webkit a v mnoha ohledech jakoby Chrome, resp. Chromiu vylezl z klonovacího zařízení. Nové GUI, kde se mnohé prvky přesouvají do lišty s titulkem okna, mu ale dávají specifický ráz. První dva screenshoty ukazují vzhled prohlížeče v normálním okně, resp. v maximalizované verzi.
Dialogy se z nemalé části přesunuly ze samotné apliakce do horní lišty prostředí.
Nastavení jsou velmi podobná jiným Webkitovým prohlížečům.
Po projítí dostatku stránek se zaplní výchozí nabídka nejnavštěvovanějších. Žádné velké úpravy, které nabízela Opera, ale nečekejte.
Ale dost pláče nad rozlitým prohlížečem, podívejme se na Videa. Tedy ne na nějaké avi či mkv soubory, ale přehrávač zvaný Videa. Kdysi známý jako Totem. To víte, Zlín se také jmenoval Zlín odjakživa, jenže pak pár chytrých hlav vymyslelo jeho přejmenování na Gottwaldov. Ale to sem vlastně nepatří.
Gottwaldov sice změnil jméno, ale jinak je to ten stále stejný starý dobrý Zlín, tedy Totem. Základní přehrávač videí s podporou všeho možného skrze Gstreamer pod kapotou.
Standardním prohlížečem fotografií je jednoduchý, ale sympatický prográmek, jehož název je skutečný jazykový majstrštyk: Fotky. Budu sám velmi zvědav, kam se tento prográmek vyvine, jeho oficiální pouť jako součásti GNOME začala s verzí 3.8, tedy té předcházející tři-desítce z Mageiy 4.
Vedle Fotek jde samozřejmě buď doinstalovat nebo přímo ve výchozí instalaci volby desktopu GNOME používat spousta dalších foto aplikací. Dnes vynechám RAW editory, ukažme si pouze klasický Shotwell a klasický GIMP.
Je zde také výchozí jednoduchý přehrávač hudby zvaný Hudba. Každému jistě vyhovovat nebude, pro rychlé snadné přehrávání ale nabízí potřebnou základní funkcionalitu, opět oblečenou do strohého čistého GNOME designu.
Jednodušší textový editor gedit již také částečně migroval do prostředí GNOME 3. Zatím je to ale takové chaotické, většina nastavení se stále volá nabídkami z menu, ale předvolby již z horní lišty. Trochu matoucí, napoprvé jsem to déle hledal, než mi to docvaklo.
Souborový správce vypadá poněkud výpočetně náročněji než třeba Thunar z Xfce. Je na něm znát jistá elegance a vícevláknovost, ale postupné načítání položek ve velkých adresářích či náhledů souborů je tak pomalé, že než se vše ustálí, neustále vám v okně hopsá měnící se seznam. Thunar v tomto funguje přeci jen efektivněji. Pokud bych navíc mohl za něco orodovat, tak to bude možnost větší velikosti náhledů, abych kvůli každé probírce fotografií nemusel pouštět Shotwell či GwenView.
Několik dalších součástí již jen na screenshotech.
Alternativní nabídku v GNOME berte jako oslí můstek ke „klasickému“ režimu. Zatímco Mageia 2 či 3 měly k dispozici režim, který se víceméně podobal nějaké kombinaci GNOME 2 s Xfce a částečně GNOME 3, musím bohužel konstatovat, že v Mageie 4 je tento režim totálně zabit. V podstatě pokud si nainstalujete do standardního GNOME onu alternativní nabídku, tak jste na dvou třetinách cesty k novému režimu GNOME Classic. K mému velkému zklamání je tento režim nyní v podstatě z valné části jen jinak oskinované GNOME s alternativní nabídkou a některými dalšími úpravami á la gnome-tweak-tool.
Mimo jiné tak kupříkladu zůstává přes Alt+F2 spouštěný rychlodialog pro spouštění programů, který v minulé verzi Mageiy hezky napovídal zbytek názvu aplikace (podobně jako v KDE, Xfce, Mate (snímek se zeleným pozadím), Unity, …), zatímco ten v GNOME 3 ne. I GNOME Classic tak nyní nutí uživatele psát kupříkladu celý „firefox + Enter“ namísto pouze „fir + Enter“. Je to děsně zdržující a ještě smutněji tohle vypadá v porovnání s tím, že v GNOME Shellu ono „fir + Enter“ stačí.
Navíc ač je samotné GNOME Classic oblečeno do šedivého skinu, jsou některé dialogy černé jako v originálním GNOME 3. Vypadá to dost divně a jedním z těchto podivných dialogů je právě spouštěč Alt+F2. Zkrátka za GNOME Classic dávám čtyřce mínus, byť chápu, že zůstat u původního pojetí bylo do budoucna neudržitelné. Naštěstí jsou tu další desktopy jako Xfce či Mate a Cinnamon, ale o těch zase příště.
Obecně z hlediska pomalejšího notebooku s 1,2GHz dvoujádrem Intel považuji GNOME za dobře použitelné. Ano, některé dialogy jsou trošilinku trhanější či s pomalejší odezvou (vyhledávání psaním ve Shellu, například), ale nebrání to všednímu používání kombinace Mageia 4 s GNOME. Pokud bych svižnost KDE 4 ohodnotil jako 2 – 3, pak s GNOME to bude zhruba 2-.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.