Portál AbcLinuxu, 1. května 2025 13:57
Blbost, pokud b=0 tak nemuzu z x=a/b udelat xb=a, resp. z x=a/0 udelat x*0=a, jelikoz v tomto kroce nasobim b, tudiz nulou. A nasobeni nulou neni ekvivalentni uprava.
Blbost to není. Násobení nulou sice není ekvivalentní úprava, ale to on nepotřebuje. Jemu stačí jen ta implikace zleva doprava a ta platí. Jsou-li si dvě čísla rovna, jsou si rovna i po přenásobení nulou. Naopak to samozřejmě neplatí, ale o tom řeč nebyla…
a
. Obě úvahy jsou korektní a právě tím dostanete spor. Striktně vzato ta úvaha nedokazuje, že nulou nelze dělit, ale že nelze operaci dělení na R rozšířit tak, aby byla definována i pro nulový druhý operand, ale přitom byly zachovány všechny vlastnosti, na které jsme zvyklí; zde konkrétně platnost vztahu b(a/b) = a
. Ten je ovšem poměrně klíčový - právě kvůli němu se dělení vůbec zavádí…
Jinak nadefinovat smysluplné rozšíření reálných čísel tak, aby bylo možné logaritmovat záporná čísla, samozřejmě lze. Příkladem jsou třeba komplexní čísla. Jen musíme opět rezignovat na určité vlastnosti logaritmu - obvykle je to požadavek, aby to byla jednoznačná funkce…
to bych asi musel prvne dostudovat nejky matematicky teorie
To byste asi měl, chcete-li se k problematice kvalifikovaně vyjadřovat.
coz ovsem nic nemeni na tom, ze je to teoreticky mozny a svym prispevkem sem se snazil rict, ze nadefinovat si muzu prakticky cokoliv a potom tvrdit, ze ostatni sou vedle, protoze v moji algebre funguje deleni nulou, logaritmy zapornych cisel, arcus sinus -5 a dokonce se tam daji zapsat iracionalni cisla jako zlomky
Pominu-li fakt, že většina těch výdobytků, o kterých píšete, je mimo rámec algebry, uniká vám podstata toho, jak a proč se podobná rozšíření konstruují. Nedělá se to proto, abyste se mohl vytahovat, že máte definovaný arcsin -5
(třeba jako 27), ale proto, abyste dostal strukturu, která vám poskytne něco víc než ta původní, ale přitom zachová co nejvíc z toho, co nabízela ta stará. Ale to souvisí s výše uvedenou reakcí na první větu vašeho příspěvku…
Na druhou stranu to samozřejmě není jediný možný model. Z těch známějších bych zmínil třeba různé varianty nestandardní analýzy nebo Vopěnkovu alternativní teorii množin. Můžeme samozřejmě vést spory o to, který model lépe odráží realitu, ale všechno jsou to jen modely. R není o nic méně reálné než R*.
Zkuste se na to podívat z trochu jiného úhlu: ne tak, že si dodefinováváme nekonečna pro vlastní pohodlí, ale že v mnoha situacích (věta o supremu, (sekvenciální) kompaktnost, …) se nám nekonečno samo nabízí jako přirozená součást reálných čísel, na kterou jsme v původním modelu zapomněli. Stejně tak, jako bychom se obešli bez nekonečen za cenu trochu složitější formulace některých vět, bychom se totiž opravdu mohli obejít bez reálných čísel - mohli bychom pracovat s racionálními a všechna tvrzení o reálných přeformulovat pomocí řezů nebo cauchyovských posloupností. Ale to by samozřejmě bylo velmi nepřirozené a smysluplnosti takového modelu by to rozhodně nepřidalo. A stejně tak je tomu i s rozšířením reálných čísel o +∞ a -∞.
Opäť si s vami dovolím nesúhlasiť. Hovoríte, že nekonečno sa samé ponúka ako prirodzený objekt. A čo pridanie delenia 0? Pozrite sa, akú búrlivú debatu a pohoršenie vyvoláva to, že sa 0 nedá deliť. Budeme sa ho teda len kvôli tomu snažiť pridať do reálnych čísel? Samozrejme, že nie, lebo je to hlúposť. Podobne aj nekonečná nie sú prirodzená súčasť reálnych čísel, pretože nedovoľujú počítanie s nimi. Jediné, čo funguje, sú operácie vychádzajúce priamo z definície, .i.e: nekonečno je väčšie ako ľubovoľné reálne číslo. Z toho napríklad vyplýva, že môžeme v pohode sčítavať reálne čísla s nekonečnom. Ale odpočítanie nekonečna od nekonečna už nedefinujeme, pretože to prináša divné výsledky. Už vidíte, čo je na tom umelé?
Už jsem to napsal asi třikrát, ale nezbývá než to zopakovat znovu: nekonečno (nekonečna) se k R nebo C nepřidávají z algebraických pohnutek, ale z čistě topologických. Kdyby šlo čistě o algebraické operace, nikdy bychom je tam nepřidávali, protože přinášejí více problémů, než kolik jich řeší. Z hlediska topologie (a tedy i analýzy) jsou ale naprosto přirozenou součástí reálných čísel. Jen s nimi nemůžeme počítat - nebo jen částečně. Ano, přiznávám, analýza je mi bližší než algebra, takže jsem se v minulém příspěvku dopustil určitého zjednodušení.
A práve s tým rozšírením racionálnych čisiel si dovolím nesúhlasiť, pretože axióm súvislosti zďaleka nie je tak strelený, ako "nejaký" objekt, ktorý je dosť veľký. Reálne čísla nám napríklad konečne ponúkajú nájdenie uhlopriečky ľubovoľného štvorca, apod. Pritom o nekonečne ako o riešení nejakej rovnice môžeme hovoriť len veľmi ťažko
Tady nemáte pravdu. Reálná čísla nevzniknou jako rozšíření racionálních pro účely odmocňování (nebo řešení algebraických rovnic). Pokud byste totiž chtěl zkonstruovat uzávěr racionálních čísel vůči řešení algebraických rovnic, dostanete algebraická čísla. Je to těleso, můžete tam odmocňovat (kromě sudých odmocnin záporných čísel), řešit algebraické rovnice (přinejmenším stejně dobře jako v reálných číslech). Ale nejsou to všechna reálná čísla, je jich dokonce jen spočetně mnoho. Proto jsem psal, že reálná čísla algebraickými úvahami nezavedete (a vlastně ani nepocítíte jejich potřebu), na to je potřeba topologie. Obě klasické konstrukce zavedení reálných čísel jsou čistě analytické - řezy jsou motivovány větou o supremu, cauchyovské posloupnosti jsou klasické zúplnění metrického prostoru.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.