Portál AbcLinuxu, 30. dubna 2025 10:16
Loni touto dobou jsem o Linuxu věděl jen to, že něco takového existuje. Jediné mé předešlé setkání s Linuxem se odehrálo někdy kolem roku 2003 na hodině informatiky na gymplu, kde nám učitel předvedl svůj notebook s Linuxem. Nebýt toho, tak bych nejspíš vůbec netušil, že něco takového existuje.
Pro upřesnění dodám, že jsem už od dětství pronikal do světa počítačů a většinové Windows XP jsem si během střední školy poměrně důkladně osahal a dost s nimi i experimentoval.
Až do loňského ledna jsem tedy měl o Linuxu pouze mlhavou představu a když pominu zmíněného učitele, tak jsem neznal žádného člověka, který by Linux používal. Koncem ledna jsem však poznal Péťu Tomeše, čímž to všechno začalo...
U něj jsem poprvé důkladně viděl Linux. Bylo jím Ubuntu 6.10, které běželo na starém Celeronu a tuším 128 MB RAM. To byla asi první věc, která mě zaujala: Vypadalo to jako nový systém, ale běželo to na neskutečně starém hardware. Ano, nebylo to oslnivě rychlé, ale tehdy již několik let stará XP bych na podobném počítači opravdu trápit nechtěl, ač vím, že i to jde.
Uplynula nějaká doba, kdy mi onen stále ještě záhadný Linux neustále vrtal v hlavě. Během února jsem se tedy odhodlal to zkusit. Stáhnul jsem si instalační liveCD Ubuntu 6.10 a začal připravovat vše ke své první instalaci Linuxu.
Ubuntu se poměrně rychle uhnízdilo na mém hlavním počítači (A64 2,4 GHz,1 GB RAM, Nvidia 7600 GS) jako sekundární systém, ve kterém jsem postupně trávil stále více času. Ve své další verzi 7.04 se usídlilo i na starém notebooku (P4M 1,7 GHz, 256 MB RAM, ATI 7500) využívaném teď už pouze k přístupu na internet, a v mém počítači na koleji (A64 2,0 GHz, 512 MB RAM, Nvidia 5700 LE). Postupně jsem zkoumal dostupné programy a hledal alternativy k těm oblíbeným z Windows. Ačkoliv jsem stále využíval dualboot s XP, tak jsem drtivou většinu věcí dělal v Linuxu, a pouze hry hrál pod XP.
Během léta jsem pak volný čas využil k dalšímu poznávání Linuxu a jeho distribucí. Na notebook putoval po krátkém experimentování s Xubuntu Debian Testing. Ani Debian se na něm však neohřál dlouho a vystřídala ho Fedora 7.
Na podzim se na můj hlavní počítač krátce dostalo openSUSE 10.2, které však bylo velmi záhy vystřídáno verzí 10.3 poprvé s KDE. OpenSUSE 10.3 s KDE proniklo i na můj počítač na koleji, po krátkém zkoušení Ubuntu 7.10. (Péťa mi tam prostě openSUSE narval a bylo.)
Zároveň mě počátkem zimy oslovil článek o Linuxu na flashce, takže se na ní objevil Puppy Linux.
Během takřka roku jsem tedy na vlastní kůži poznal Linux ve formě několika distribucí s několika prostředími a osahal si některé jeho programy. Nyní Linux používám k surfování po internetu, tvorbě dokumentů, poslechu hudby, sledování filmů, úpravě fotografií, IM, vektorové grafice a programování v Javě. Při těchto úkonech mi Linux plně dostačuje a je pro mě příjemným operačním systémem. Windows XP zůstaly na mých PC jako sekundární systém na občasné hraní a některé specifické aplikace potřebné ve škole.
Teď bych se v krátkosti věnoval jednotlivým distribucím, které jsem zkoušel. Dělal jsem na nich běžné věci tj. internet, multimedia, kancelářské činnosti, základní programování a drobné úpravy k obrazu svému.
Ubuntu jsem používal ve verzích 6.10, 7.04 a 7.10 s prostředím GNOME a krátce i Xfce. Celkově jsem tuto distribuci používal ze všech nejdéle a na všech svých sestavách. Hardwarové nároky systému mi osobně přišly jako velmi příznivé i vůči mému obstarožnímu notebooku, kterému co do rychlosti nejlépe sedělo odlehčené Xfce.
+ Jednoznačně největším kladem Ubuntu je podle mě synaptic (apt-get) a .deb balíčky, což dohromady vytváří velice rychlý, přehledný a přívětivý nástroj pro instalaci i aktualizaci softwaru.
+ Během času se Ubuntu také velmi polepšilo ve svém vztahu k proprietárním mediálním formátům. Způsob, pokud něco potřebuji, je to staženo a nainstalováno, je pro mě ideálním řešením tohoto problému.
+ Po nainstalování Ubuntu spousta věcí prostě fungovala bez nutnosti nějakého zasahování, což potěší.
- Záporem však podle mě je absence nějakého nástroje pro nastavení systému. Nastavování Ubuntu je poměrně nepřehledné a spousta věcí se musí dělat z příkazové řádky. (Příkazová řádka mi osobně nevadí, ale nedovedu si představit mamku jak vůbec cokoliv do příkazové řádky píše)
- Osobně také vidím jako zápor styl vývoje, kdy je obtížné instalovat aktuální verze softwaru (Pořádně jsem si užil kompilace nejnovější verze Pidginu pro AMD64 a jeho pluginu pro libnotify, které v 7.04 nebyly dlouho nikde k sehnání. Ale stálo to za to.)
- Kombinace Ubuntu (32 bit) + beryl + beagle a další běžné aplikace znamenala na obou AMD64 postupné nakynutí procesu beagled-helper a využití 100% CPU. (Ne vždy jsem měl nainstalovanou 64 bit verzi, u které byly zas celkem alespoň z počátku problémy rozchodit flash.)
Mou poslední negativní zkušeností s Ubuntu byl upgrade z 7.04 na 7.10, který neproběhl zcela hladce a po jisté době nebyl systém úplně stabilní. (Oproti tomu upgrade z 6.10 na 7.04 proběhl bez problémů.)
V zásadě však Ubuntu uspokojovalo mé potřeby celkem dobře, nemůžu si stěžovat na výrazné nedostatky, ačkoliv má řadu drobných mušek. Pod Ubuntu jsem zkoušel především GNOME a Xfce. GNOME mi jako prostředí celkem vyhovuje, občas mi chybí podrobnější nastavení a díky své roztahanosti dokáže být pro mě celkem nepřehledné. Na Xfce jsem si příliš nezvykl, ale měl jsem ho poměrně krátce.
U Debianu se zastavím jen krátce. Asi jsem ho nezkoušel ve vhodný čas a dost možná se k němu ještě někdy vrátím, ale prozatím prostě neumím, nebo jsem neměl dost času či trpělivosti, si nastavit Debian. Přesto že má Debian lákavé výhody jako velmi snadná dostupnost nových verzí softwaru, synaptic a .deb, má pro mě poněkud méně čitelné nastavení.
Fedora 7 vystřídala na mém notebooku Debian a zůstala na něm dodnes. Hardwarové nároky jsou jen nepatrně vyšší než u Ubuntu, takže i práce na mém notebooku je celkem pohodlná.
+ Snadná dostupnost nových verzí softwaru mi jednoznačně vyhovuje.
- Změna klávesnice při instalaci nefunguje stejně jako při přihlašování do systému je stále US. V heslech mám čísla a na notebooku mi to připravilo pár perných chvil.
- Práce ve Firefoxu s touchpadem jde občas trochu na nervy. Systém si některé tahy prstem vyloží jako kliknutí na tlačítko zpět.
- Yum je velmi pomalý, vím, že za tím je i pomalý notebook, ale ze srovnání s jinými distribucemi je vidět, že to jde lépe. Navíc je jeho grafické rozhraní poněkud vytržené z ostatního systému a není příliš přehledné.
Celkově mi Fedora 7 připadá jako nevyvážený systém s několika otravnými komáry a pořádnou masařkou v podobě pomalého Yumu. Zatím jsem neměl čas vyzkoušet Fedoru 8, ale snad se k tomu po zkouškách dostanu. Fedoru jsem zkoušel s prostředím GNOME, zkusmo jsem jednou bootoval KDE, na které ale bez úprav můj notebook nestačí.
Když jsem viděl openSUSE 10.2 řekl jsem si nejprve, že to vypadá velice zajímavě. Poté, co jsem si začal se systémem trochu hrát a instalovat do něj ovladače grafiky a svůj oblíbený software, došlo to tak daleko, že jsem si řekl už nikdy více. Podotknu jen, že jsem systém zkoušel s GNOME a právě z něj jsem nabyl pocit, že je GNOME až příliš roztahané (výběr dalšího softwaru, instalační rozhraní, konfigurace systému).
Poté, co na podzim vyšla verze 10.3 a také po jistém Petrovu přesvědčování, jsem se rozhodl dát openSUSE ještě jednu šanci. A musel jsem uznat, že proti minulé verzi učilo openSUSE veliký pokrok. OpenSUSE 10.3 jsem zkoušel s prostředím KDE, což byl pro mě celkem logický posun, vzhledem k tomu, že jsem už dlouho používal řadu KDE aplikací.
+ Snadná instalace s pokročilými volbami.
+ Příjemné a funkční pracovní prostředí, integrované vyhledávání.
+ Jednotný konfigurační nástroj, ač mi trochu chybí hrabání se v konfigurácích
+ Snadná instalace jedním kliknutím, nejen proprietárních multimediálních kodeků, ale i nových verzí programů.
+ Rychlý start i vypnutí.
- Instalace a aktualiazace softwaru je pomalá a velmi zatěžuje procesor, než se aktualizují všechny zdroje, jede několik minut CPU na 100% (Na jednojádrovém CPU to je velmi znatelné)
- OpenSUSE nepoužívá rolling updates.
- Trochu vyšší náročnost na hardware ani 1 GB RAM není úplně ideální (Na systém a mnoho spuštěných programů).
- Zvláštně fungující hibernace, po probuzení zůstává část programů ve swapu. Po dalším uspání a probuzení se to dále načítá.
Celkově je však openSUSE pro mě velmi příjemný systém, se kterým jsem se rychle sžil, a který má mnoho důležitých výhod. I přesto tu však je jeden pro mě podstatný problém a tou je pomalost instalace a aktualizace softwaru.
Za tento rok vidím veliký posun v použitelnosti u distribucí, které jsem zkoušel. Kladně bych hodnotil zjednodušení instalací (ať už v podání Ubuntu nebo openSUSE, kde je snadná instalace použitelná na větší množství softwaru), stejně tak rostoucí podporu pro různý hardware. Vůbec rychlost vývoje je velmi příjemná.
Compiz-Fusion zaznamenal velký pokrok a beru ho jako nástroj, který mi usnadňuje práci. Některé jeho schopnosti jsou sice čistě okrasné, ale možnost volby a nastavení, která je s OS softwarem spojená, mi nebrání tyto rozšíření vypnout. Co se dalších aplikací týče, nenašel jsem oblast, kde by pro mě nebyla obstojná náhrada fungující v Linuxu (krom her). Firefox pro web, Amarok pro hudbu, Kaffein na filmy, Kopete nebo Pidgin na IM, Wammu pro zálohování SMS a jiných dat z mobilu, Digikam na úpravu fotek, OpenOffice a Lyx na kancelářskou činnost, Inkscape na nějaké to kreslení, Krusader místo průzkumníka a Rsync na synchronizaci a zálohování.
Také mám pocit, že se o Linuxu stále více mluví a píše i na serverech, kde ještě tak před rokem o něm nebyla skoro ani zmínka. Jsem zvědavý na další vývoj kolem Linuxu a co nového přinese rok 2008.
Děkuji Péťovi za seznámení a pomoc s Linuxem, připomínky k zápisku a jeho částečnou korekturu.
Tiskni
Sdílej:
no tak, budme prece radi ze ho tu mame. ja rad sem. bez nej by to tu nebylo kompletni, neco by tomu chybelo. nemyslite?
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.