Ztráta víry na stanici Metro B Luka

14.5.2010 09:38 | Přečteno: 1703× | poslední úprava: 14.5.2010 10:11

Vystoupil jsem na stanici na Metru B Luka a jak někdy mám zvyk, stavil jsem se na WC. Většinou na téhle stanici nebývá nával a je tam poměrný klid. Dnes to bylo trochu jinak. Kromě muže. který již výše zmíněný WC spravuje, tam stáli v předsíňce, či jak bývá dnes zvykem říkat v recepci, ještě další tři muži, něco mezi bezdomovci a proletariátem. A jedna žena.

Zaplatil jsem obligátní pětikorunu a vydal se tam kam jsem měl namířeno. Klid, pohoda, které jinak z tohoto místa plyne, byla přerušena sérií nadávek. Všechny jsem znal, takže spíše než na obsah jsem zaměřoval na směr a adresáta. Nedalo mi práci abych podle hlasu a přízvuku zjistil, že nadává muž a směřuje proud nadávek přerušovaný příkazy, vyzývající onu přítomnou Lady k odchodu. No, řekněme tam kam se obvykle vyzývá.

Pochopil jsem že se na jedné straně jedná o zhrzenou lásku, na druhé straně o ztrátu dobrého bydla pro onu dámu. Neboť slova „Seber si svý krámy a táhni, když nejsi z ničím spokojená a furt jen meleš hovadiny...” evidentně naznačovaly nespokojenost muže. Zřetelně byl nespokojen z pracovní morálkou a rozmazleností vyhazované dámy. Dáma též něco říkala, ale říkala to jaksi podnapilým chraptivým hlasem, kterému nebylo příliš rozumět.

Při mytí rukou jsem sledoval jak onen gentleman vyndavá igelitové tašky z příručního skladu a bez váhání je háže na chodbu stanice. Naštěstí nikoho netrefil. Jen jsem se divil, proč je ona dámám měla uložena tam, ale styděl jsem se zeptat. Nějak to nebylo vhod a tak jsem netušil jestli v tom skladu spolu bydlí, nebo ji je přinesl z domova a čekal až se dáma vrátí z cest. Druhá možnost byla pravděpodobnější, protože jsem zachytil něco v tom smyslu, že přeci ji nic neschází, hlad nemá a neprší na ni a je v teple. Nevím jak to bylo.

Další přítomní gentlemani, pokuřovali a přihlíželi. Měl jsem je chuť upozornit, že porušují zákon, ale jejich početní převaha a zjitřená atmosféra mě přesvědčila, že by ono upozornění nepadlo na úrodnou půdu. Tedy jsem jen požádal muže aby mě náhodou při odchodu netrefil, že bych se zlobil. Nechal mě vyjít a pak už jsem ztratil přehled o dění v sále.

Do Řeporyjí na skupinu jsem šel pěšky, jak mívám ve zvyku a přemýšlel jsem o tom, co jsem viděl. Podle křiku onoho muže jsem usoudil, že asi byl dost nešťastný a že mu na oné dámě docela záleželo. Slovník mě nepřekvapil, docela ho ovládám a reakce dámy také ne. Jí také asi onen slovník nevadil. Také ho znala. Jen jsem si uvědomil, že onen dobrý muž pravděpodobně ztratil víru v onu ženu. A svou nevíru projevil způsobem, který ani dost dobře nemohu odsoudit. Zřetelně jej ta situace bolela.

Je to zvláštní, někdy ztratíme víru a křičíme a nadáváme, a někdy ztratíme víru a zklidníme se. Mě se stalo včera, že jsem ztratil víru a nenadával jsem ani jsem nekřičel. Najednou z ničeho nic jsem ztratil víru v to co mi někteří lidé říkají a uvědomil jsem si, že je to dobře. Že už nemusím nijak přemýšlet co bude nebo nebude. Už to vím. To co jsem čekal, že se stane, se nestane protože už nevěřím, že uslyším něco jiného než jsem slyšel několik týdnů. Prostě ať se zeptám jakkoliv, uslyším to samé. Výmluvy, odkládání, ujišťování, ale uslyším jen a je ty samá slova, výtky, obhajobu atd. A žádný skutek, který by mě poskytl jakousi naději a důvod k čekání. Jednoduše nic. Jen ty samá slova.

V momentě kdy jsem to sdělil oněm lidem, uslyšel jsem odmítnutí požadavků, které jsem vznášel ještě před svou ztrátou víry v jejich slova. Takže po mém sdělení, že se neptám jestli to splní, protože když jsem víru ve splnění ztratil pak zřejmě asi neočekávám, že mi něco nabídnou. Naprosto nečekám nic. Reagovali lehce podrážděně. Onen muž na stanici Metra, též už nečekal nic. Jen to vyjevil trochu hlasitějším způsobem než já. Já jsem též nečekal nic a nijak jsem ani nekřičel. A kupodivu se ani nezlobil. A ani mě nic nepobouřilo. Vědomí, že není co řešit na co čekat mi dalo určitý druh svobody.

Jen jsem ztratil víru v ony lidi. Samozřejmě se pokoušeli mě přesvědčovat, že kdybych byl lepší a víc je chápal a víc se snažil, určitě by jednoho krásného rána dospěli ke kladnému rozhodnutí. Takhle se vlastně ani rozhodnout nemohli. Blokoval jsem to svým zájmem o splnění svého požadavku. Být slabší povaha uvěřil bych, že jsem se skutečně choval zle, když jsem chtěl jasnou odpověď na jasně strukturovanou otázku. Tu jsem nikdy nedostal. Vždy jsem slyšel jen, „Tohle vám neslíbíme, zvážíme to, podíváme se kam se to může hnout, tohohle se bojíme a pokud se bát přestaneme pak to možná uděláme.”

Upozornil jsem je, že neudělali nic do této chvíle abych měl důvod jim věřit. Znovu opakovali odmítnutí mých předchozích požadavků a znovu opakovali své výtky k mému chování. A já jsem jim jen stále sděloval, že nic od nich nežádám, nic od nich nečekám, protože jsem ztratil svou víru v jejich ochotu cokoliv splnit. Pak to pochopili a nesmírně se jich má nevíra dotkla. A ujistili mě, že tedy oni v tomto případě naprosto vůbec, ale vůbec nehodlají mou důvěru svými skutky nastolit. Padly slova. „ V žádném případě to nechceme splnit.” V momentě kdy zazněly ona slova jsem se zaradoval. Má nevíra byla na místě a dostal jsem jasnou informaci.

Klasická reakce. Nevěříš mi a tak tedy v žádném případě neudělám nic aby si mi věřil. Budeš potrestám za to, že nevěříš, a just tedy to nesplním. A i kdybych náhodou chuť splnit měl, tak teď už nemám. Pobavila mě jejich reakce. Takto reagovali dospělí lidé. Pokrčil jsem rameny a vzdálil se. Bez hněvu, bez očekávání změny. Naučil jsem se totiž v životě několik věcí.

Chci něco jen od lidí u nichž mám víru, že mohou splnit a mají co dát. Jestliže se přesvědčím opakovaně, že ten druhý se mnou hraje habaďůru, nebo nemá na to aby moje požadavky splnil, nehodlá splnit moje požadavky a vymlouvá se. Pak usoudím, že je ztráta času očekávat, že se něco změní a on to zázrakem splní. Nesplní. A já splnění už nevyžaduji, nemám víru. A neztrácím čas žádáním něčeho, co ten druhý z nejrůznějších důvodů neudělá. A je lhostejné jestli může a nechce a nebo neumí. Ani jedno mu nemám za zlé. Jen už jej o nic nepožádám, už to není člověk, kterého bych byl ochoten považovat za sobě prospěšného. Není možná vůbec zlý, určitě má svoje klady, jen ale nemám v něj víru.

Několikrát v životě jsem byl pro některé lidi ve svém okolí ten, co ztratil jejich důvěru protože oni ztratili víru v má slova a v mé skutky. Byl to vždy strašně hloupý stav mysli i těla. Cítil jsem se jako spráskaný. Některé jsem později svými skutky přesvědčil, že mi mohou věřit. Ale své skutky jsem udělal ne proto, že mě o ně žádali, ale proto, že jsem chtěl být s nimi a mezi nimi. Pak jsem udělal vše, abych se mohl vrátit. A někteří už nikdy moje pozdější skutky nevzali v potaz. A byla to moje škoda. Ne jejich. Oni už o mne nestáli. Já o ně velmi. Těch druhých naštěstí bylo méně.

Blog z roku 2006        

Komentáře

[marek_hb]

kurva to je ze života :(

[Marcela]

...stavil jsem se na WC...

Klid, pohoda, které jinak z tohoto místa plyne, byla přerušena sérií nadávek.

Mám to asi hozené trošku jinak, když nemusím, tak tam nejdu. A když, rychle prchám... Dcerku raději vždy vyčůrám někde venku, dokud ještě může se venku obnažovat. A vždy ji tak trošku závidím, protože na travičce se čůrá vždy nejlépe

Je to zvláštní, někdy ztratíme víru... Mě se stalo včera, že jsem ztratil víru... Najednou z ničeho nic jsem ztratil víru v to co mi někteří lidé říkají..

Tato druhá půlka textu vzbuzuje otázky, hádanku, o co šlo. Já bych odhadovala nějaký rozchod...?

[Jan Jílek]

Marcelo, nějaká zvědavá.

[Marcela]

No jo. Hádanky mě vždy braly.

[=^..^= AmigaPower®]

Takhle sem chcal na magistrát ještě za Koukala, přímo pod kamerou (blbec), z druhý strany je fízlárna, jen to oběhli kámoš dostal anténou od visílačky přes péro

[ariann]

Vím že není uplně košer hodnotit někoho na dálku, ale už jste se na tomto portále tolik "vypsal", abych si dokázal udělat obrázek, že jste strašně zakomplexovanej človíček, kterej s tím sice bojuje, ale zatím zjevně prohrává. To jak se vyjadřujete, jaký je váš předmět zájmů, jaké prostředí a prac. náplň jste si vybral a kde se pohybujete vyznívá dost jednoznačně. Nevím kolik vám je let a kolik ještě zbývá a jestli ještě lze "přehodit výhybku". Hodně štěstí.

[Jan Jílek]

Děkuji za psychologický rozbor, takový si nedovolil ani jeden profesionál, který mě vedl třech psychoterapeutických výcvicích. Musíte být skutečně znalec, když vyslovíte takovou diagnosu na základě mých blogů.

[long long unsigned int]

Neříká se "psychoterapeutický výcvik", ale "skupinová terapie" nebo hovorověji "anonymní magoři".

[Jan Jílek]

vy si pane pletete pojmy výcvik ve skupinové terapii není skupinová terapie i když se to dost podobá, ani to nejsou anonymní magoři.

[long long unsigned int]

Pane, to se vám právě snažím vysvětlit, že skupinová terapie není psychoterapeutický výcvik. Jsem rád, že to víte, asi jste se tedy předtím jenom přepsal.

[Jan Jílek]

Tak pokud dávate informace tímhle způsobem, pak ti informovaní musí mít dost chaos. Pouze jen nevím, proč mi tu informaci sdělujete?

[long long unsigned int]

Ta věta byla fakticky špatně a nedávala smysl, tak jsem ji opravil.

[Jan Jílek]

Nepřepsal, prostě jsem absolvoval tři psychoterapeutické výcviky a vy s mým tvrzením, zřejmě nesouhlasíte, ale to je mi celkem jedno.

[Marcela]

Tak i pro Vás je ta bísnička, pane. Viz min. blog JJ "To be positive" před chvílí. Hezký den.

[Mattern]

už jste se na tomto portále tolik "vypsal", abych si dokázal udělat obrázek

Mám z toho celkem stejnej pocit, nechápu proč sem chrlí tuny svých děl, který jsou na stejný brdo - jak mu to jde se ženskejma, jak je úspěšnej kapitalista a jak někoho poučuje o správném chování a vztazích v rodině.

Vychází mi úplně stejně, že tohle by nepsal člověk, kterýmu ty předchozí věci fungují. Někde už psal, že je mu 60 let a že nikdy nevydržel ve vztahu, i když má nějaké děti. To se pak radí ostatním, od stolu. Štěstí člověku, který se takhle musí realizovat přes web, přeju, ale ... Myslím, že ti stejně odpoví, že se máš/máme starat o sebe, jenom číst jeho blogy, protože on VÍ, my jsme jenom blbí mladý levičáci.

[Jan Jílek]

No vidíte dokonce víte co vám řeknu. Vypadá to, že jste čtenář myšlenek. A pokud vy osbně jste mladý levičák, pak se asi názorově nesejdeme. Umět se o sebe postarat a neměnit druhé je docela dobrá vlastnost.

[sheeryjay]

Je to sice trošku hnusné interpretovat něčí chování a domnívat se že něco dělá právě proto že (něco něco) ... jakoby vkládat mu nějaké myšlení do mozku (nejlépe to svoje protože ho znám), tím ho omezovat na něco co si dokážu představit a domnívat se tedy že přesně takhle uvažuje, ale dle mého to třeba sem pan Jílek píše proto že se domnívá že někomu tyto jeho spisky mohou pomoci.

Přinejmenším tedy pro mě přinášejí dosti často podněty k zamyšlení a zhodnocení toho jak uvažuji. A když už holt nemám chuť tak ten blogpost přeskočím, rozhodně mě baví víc než Amigoviny a nebo Jeepoviny (ty už ani neotvírám ale také nikomu neberu to aby je sem psal protože vím že kupa lidí si je tady očividně ráda přečte).

[default]

Jediný, s čím má pan Jílek problém, je sedmý pád. V takovém případě se píše S; nikoli Z.

Normálně takovýhle pravopisně-related kecy nepíšu, ale když už čtu Z podesátý… prostě si nemůžu pomoct.

[Jan Jílek]

Jo já vím, cpu mi to do hlavy, dokonce ještě všechny pády umím, ale občas se mi tam vloudí "z" místo "s" a čárky mám na háku.

[Marcela]

A taky to "aby jste, aby jsem, vy by jste" / Správně: abyste, abych, vy byste/. Ale koukala jsem, že tyhle patvary tu používá hodně lidí, zdaleka nejste sám.

[Marek Bernát]

Napríklad Slováci. Ale my to máme legálne

[Marcela]

Tak to je bez debat

Navíc, slovenština je hned po francouzštině nejkrásnější jazyk na světě

[Marek Bernát]

Hm, ja neviem takto zoradiť jazyky; raz sa mi páči viac jeden, raz druhý. Istý čas sa mi veľmi páčila čeština, ale to ma už prešlo. Možno to bude tým, že už pár rokov v Česku žijem, takže stratila ten nádych netradičnosti

Francúzštinu som mal tiež kedysi veľmi rád, ale v poslednej dobe ma viac oslovuje španielčina A vždy ma brala čínština. Ani nie kvôli kráse, ale tie tóny, to je úžasné, že sa dá komunikovať v podstate spevom

[Marcela]

Pravdou je, že se ty sympatie k jazykům trochu mění. Mně se teď docela začíná líbit i ruština, jazyk mých předků. Ruština, kterou jsem ve škole nenáviděla a neměla chuť se jí učit...

[Marek Bernát]

Ruština je celkom pekná. Mne zasa istý čas veľmi páčila polština Čo sa týka školy, tak tam som dokázal znenávidieť nemčinu a už je to asi na celý život. Ale kto vie...

[Sunfire]

Zpěvavá čínstina? LOL. Zní staccato jako čeština nebo Japonština, navíc se převážná většina Asiatů vyznačuje nekultivovaným hlasem a ještě k tomu řvou.

Bushi yīnwèi tā di Meili, Dan yǔqì, Zhe shì jīngrén de, nǐ jīběn Shang kěyǐ gōutōng chànggē. Dāndiào zhōng? Dà shēng xiào. Tīng qǐlái duànduànxùxù, jiékè, rìběn, chúle jué dà duōshù yàzhōu rén de tèdiǎn shì cū de shēngyīn, shènzhì jiān jiào.

[Marek Bernát]

Staccato tiež do spevu (alebo obecnejšie do hudby) patrí Ale prirovnávať čínštinu k japončine môže len nevzdelanec, ktorý o tých jazykoch vie len toľko, že sú z Ázie A k češtine... mno, spoločné prvky by sa našli (čeština je tiež dosť spevavý jazyk), ale je ich zrejme ešte menej ako s tou japončinou. Holt, každý z tých jazykov patrí do úplne inej jazykovej rodiny a nemajú spoločné vôbec nič

[Sunfire]

Holt, každý z tých jazykov patrí do úplne inej jazykovej rodiny a nemajú spoločné vôbec nič.

Je to naopak, Marku. Všechny evropské jazyky vznikly ze stejného původního jazyka. Jazyky se postupem času v různých etnických skupinách rozvíjely (cestováním, válkami, obchodem), převzaly prvky z jiných forem jazyka.

Ale prirovnávať čínštinu k japončine môže len nevzdelanec, ktorý o tých jazykoch vie len toľko, že sú z Ázie

A nejsou? Pro zajímavost, víte odkud pochází původní pohanský český jazyk, tradice?

PS:Japonci štěkaj o něco víc než Číňané a Češi, silný důraz je na počátku slov.

[Marek Bernát]

Hovoril som o češtine (indoeurópske jazyky), japončine (rodina obsahujúca len japončinu a ryuukyuu dialekty -- až tak je to unikátny jazyk ) a čínštine (niekoľko dosť rozdielnych dialektov, ktoré sa vyznačujú tónami -> čínska rodina), ktoré ste narvali dokopy.

Samozrejme, že viem. Český jazyk pochádza z protoslovanského jazyka, ktorý zasa pochádza z protoindoeurópštiny. Jak súvisí s čímkoľvek, o čom sme sa bavili?

PS.: Ach jaj, prestaňte sa prosím strápňovať. Japončinu sa už pár rokov učím a základy čínštiny (mandarínskej aj kantónskej) mám za sebou tiež. Tak isto pozerávam japonskú tvorbu a pozerávam čínske filmy a dokumenty. Takže mám dostatočnú teoretickú aj praktickú znalosť na to, aby som vedel, že tie jazyky skutočne nemajú nič spoločné a rozhodne to nie je o nejakom štekaní Jediné, čo niekomu môže pripadať ako štekanie, je 4. tón v mandarínčine, ktorý skutočne znie ako u nás intonácia pri rozkazovacom spôsobe. V japončine ani češtine v bežnej komunikácii nič podobné nie je.

[Sunfire]

Jste s nimi v dením styku, žijete mezi nimi? Vřele doporucuji.

[Marek Bernát]

A čo tak nejaký faktický argument, ktorým by ste oponovali niečomu, čo som povedal? Aha, jasné, nemáte. Holt, čo sa dá robiť... Tak aspoň neurčité kecy, no tie Vam idú

Btw, Vy medzi nimi žijete? Medzi japoncami aj medzi číňanmi? A ako riešite synchronizáciu svojich klonov?

[Sunfire]

Marku, můj táta říkával "Kolik řečí umíš, tolikrat jsi člověkěm". Já říkám "Je jich mnoho, jsou všude".Je od vás odvážné studovat dokonce dva obtížné jazyky najednou. Tak pilně studujte, možná je budete potřebovat, i vaše děti. Čínština se stává obchodnim jazykem. Mě osobně Asiati nevadí, jen ta jejich náchylnost k hádavosti, řvaní a nesmírná hrabivost. Jsem s nimi v dením styku. Mají krásná moudrá průsloví, doporucuji vám se s nimi seznámit.

[Marek Bernát]

A s ktorými konkrétne ste v dennom styku? Celkom ma to zaujíma, rád by som sa o živote medzi nimi dozvedel viac (ak sa budete chcieť k tomu vyjadriť). Sám totiž plánujem odsťahovať sa do Japonska a informácií z prvej ruky nie je nikdy dosť.

Príslovia majú rozhodne hlboké. A nielen tie, ale aj kopu múdrych textov. Sun Tzu, Konfucius, I-ting, zen, kungfu a medicína... Raz by som rozhodne chcel dospieť k tomu, aby som to mohol čítať v originále. Ale pár rokov to ešte potrvá

[Sunfire]

Marku, ptal jste se mě co o Japonštině vím. Hmno, je to slátanina všeho možného, mě zaujal mandarin. Doporučuji knihu 'Nihongo-no kigen', autor Susumu Oono, Iwanami.

Z archeologických a antropologických nálezů pochází japonština z rozdilných kultur. Tři původní kmeny, (záznam v čínských spisech 400-300BC) hovořily rozdilnými jazyky, přesto všechny tři kmeny věřily že jsou potomky TaiBo z Wu. Influence: 1)Turecko, Mongolsko,Tunguisie-altaický jazyk. 2)Malaysie-Indonésie-Polynesie 3)Fino-Ugric odvětví Ural-Altaic jazyka (Ainu kmen, ze severního Uralu se rozšířil do Finska a Severovýchodní Sibiře 700BC do 700AD. Ve staré legendě Sima Qian psal ze Xu Fu oznámil Shi Huang Di z Qinu že odplouvá na jih hledat lék nesmrtelnosti do Fenglai (Houraiských ostrovů). Z toho důvodu někteří jazykovědci mylně považovali japonštinu za čínskou větev, místo za jazyk potomků kmenů které zformovaly Evropské národy. Z Koreje přišla rýže, jazyk byl rozšířen o korejštinu. Myslím ze nejzajímavější místo za podívání je historické Hokkaido. S kým se stýkam? LOL, tvrdě přemýšlím...někdy pouze nahodile, odhadem s príslušniky skoro všech národu.

[Marek Bernát]

Fíha, tak to toho viete viac, než sa zhodnú lingvisti. Tie tri vplyvy sa zmieňujú, ale obvykle každý lingivista zastáva len jednu z tých teórií, nie všetky naraz Ale dík za tip na knihu, pozriem na to.

Myslel som s kým sa stýkate prevážne. Alebo to žijete v nejakej metropole s vyváženým zastúpením všetkých národov?

[Sunfire]

Napůl jste uhodl. Nemohu si vybírat, kromě domorodců jsou zde nevyváženě zastoupeny všechny národy. I ten náš.

[default]

Na to jsem dávno rezignoval. Ale když to vidím, chce se mi někoho zabít.

Výše uvedená věta není česky.

[Sunfire]

Která věta, Defaulte?

[default]

No, původně se mi nezdála ta druhá, ale teď — s odstupem času — se mi nelíbí ani ta první.

[=^..^= AmigaPower®]

Ja was obydwóch pierdole...

[default]

No, pěkný věci ses v Polsku naučil.

[Sunfire]

Defaultemněsezdajívšechnykrásněčeský.

[Lubos]

Pěkný zápisek, ostatně jako vždy. Jen se mi, patrně následkem překlepů, špatně četla třetí věta ve čtvrtém odstavci.

[kralyk z abclinuxu]

Možná by nebylo od věci si uvědomit, že vztahy mezi lidmi nefungují na principu důvěra → požadavky → splnění požadavků → důvěra. Takhle mohou fungovat vztahy v obchodním styku, mezi firmami, mezi politiky, mezi počítači v síti, mezi roboty,... ale ne mezi lidmi na osobní úrovni. Pokud budeš "víru v lidi" podmiňovat splňováním nějakých požadavků, zodpovídáním jasně strukturovaných otázek a podobných nesmyslů, budeš o tu víru opravdu neustále přicházet. A nemyslím si, že něco takového dělá člověka šťastným...

Nikdo není dokonalý, nikdo nemůže 100% splňovat tvoje požadavky, nikdo nemá povinnost splňovat něčí požadavky. To, že někdo splní něčí požadavky, je pouze ukázkou jeho/její dobré vůle, nikoli dostání nějaké povinnosti. Jasně, můžeš se tady ohánět slovy jako "spravedlnost" a "chovat se fér"... ale upřímně... to jsou jen slova. Ve skutečnosti jde jen o sympatie / antipatie...

[Jan Jílek]

Pokud někdo v osobním styku neplní své závazky, dohody, sliby, pak se pro mne stává nedůvěryhodným a nijak od něj už nečekám že bude něco plnit.Nejsem naiva, co si myslí, že to bude dělat, protože to přece jednou pochopí. Zařídím se jinak. O žádn spravedlnosti nikde nebyla řeč. Jen o důvěře na základě skutků.

[kralyk z abclinuxu]

Pokud někdo v osobním styku neplní své závazky, dohody, sliby, pak se pro mne stává nedůvěryhodným a nijak od něj už nečekám že bude něco plnit.

Jenže ty nemůžeš čekat ani u "důvěryhodných" lidí, že budou něco plnit. Pokud toto budeš vždy očekávat, dřív nebo později víru v lidi ztratíš, jak popsáno v blogísku...

[Jan Jílek]

Já můžu čekat co chci. Otázkou je co dostanu? Pokud nedostanu co chci i přes výslovný slib, pak se zařídím jinak. Důvěryhodnost bud je, nebo není.

[kralyk z abclinuxu]

Důvěryhodnost bud je, nebo není.

Právě že tak to není. Důvěryhodnost je buď větší nebo menší, ale nikdy (nebo hóódně málokdy) je nebo není úplně. Taky záleží jak v čem. V něčem můžeš někomu důvěřovat v něčem zase ne... Taky důvěryhodnost lidí se mění s časem...
No zkrátka chtěl jsem říct to, že rozdělovat lidi do škatulek důvěryhodný vs nedůvěryhodný není zrovna ideální...

[Jan Jílek]

Jako že trochu věřím? Podle hesla: "trochu důvěryhodný jako trochu těhotný."

[kralyk z abclinuxu]

No jistě, vždycky je to trochu. Trochu věřim. Věřim trochu víc. Trochu nevěřím. Hodně neveřim, hodně věřim... Apod. S těhotností to nemá nic společnýho...

[Sunfire]

Pokud je na mě pokládán požadavek splnit slib neprozřetelně daný bez předchozího uvážení pro a proti nebo dohodu která se projeví být v můj neprospěch, neženu se do toho hlava nehlava. Prospěch a důvěra musí být oboustraná. Závazky, sliby, dohody dávám a dělám s virou že jsou v mojí moci je splnit. A také mám právo je zrušit když poznam že jsou výhodné pouze pro žadatele.

[Jan Jílek]

To jistě máte právo je zrušit. Proti tomu nic. Hovořím o situaci, kdy mě lidé slibují, bez nátlaku, někdy jen tak s e chtějí ukázat, co by mohli. Pak jsou zváženi a shledáni lehkými, jak praví Písmo svaté. Oni mají právo své sliby rušit, já mám právo jejich slibům nevěřit.

[Luboš]

Pokud někdo v osobním styku neplní své závazky, dohody, sliby, pak se pro mne stává nedůvěryhodným a nijak od něj už nečekám že bude něco plnit.

No, to je jak od Rychlých Šípů - dá se s tím souhlasit, ale reálný život je jinde. Kdybych tohle měl dotáhnout doslova v každé situaci až do konce, tak nemám žádné kamarády, ani rodinu, ani práci. Ani bych nebyl moc populární...

[Jan Jílek]

Mám spoustu známých od kterých nic nechci protože se jejich slova a sliby ukázala nedůvěryhodná. Tedy neplýtvám energií žadosti na jejich plnění. na jejich Nicméně, stýkám se s nimi pokud je potkám, zdravím je. Ale jsem si vědom toho, že nejsou spolehliví. Mám pár dost spolehlivých kamarádů od kterých vím, co mohu čekat. Třeba jen něco, ale to stačí. Od každého něco jiného. Nejsem zas extremista abych vyžadoval úplně všechno. Zrovna tak od žen. Od některých se dá čekat něco, od některých nic dobrého. Podobně jako od těch známých a kamarádů. Absolutní důvěra, stejně jako absolutní přátelství, obojí patí do říše snů a pohádek.

[Luboš]

Takhle ano, předtím mi to dávalo moc jednostranný pohled....

[sheeryjay]

Samozřejmě že by to tak mělo fungovat i v osobních vztazích. Pokud se někoho zeptám jestli by mi s něčím nepomohl tak pokud se omluví že nemůže tak bych to tak měl brát (a nerozčilovat se), pokud se tohle stane vícekrát pak se mu naopak může samozřejmě stát že až on bude potřebovat pomoci tak já nebudu mít čas (třeba proto že budu pomáhat někomu kdo mi naopak předtím pomohl), anebo budu protože vím jaké mám nízké sebevědomí a jak mi udělá dobře někomu pomoci a prokázat si tím svou vlastní důležitost.

Ale pokud už se dotyčný rozhodne že mi s tím pomůže, slíbí mi to a pak se na to vykašle, nenajde si čas, zpozdí se, má něco sakra důležitějšího co musí naprosto nutně udělat ... a toto se opakuje několikrát (třeba i u jiných slibů), tak pak už přece dotyčný nemůže čekat že mu uvěřím až mi zase něco slíbí a naopak já jej nebudu shazovat tím že bych jej o něco žádal a tím přiměl k dalšímu slibu který by zase nesplnil (což by možná i mohlo způsobit že by se cítil nepříjemně že něco nesplnil), naopak já ho tohohle všeho ušetřím a o nic jej nepožádám (= už nemám víru v to že splní co slíbí), což ale neznamená že se s ním nepobavím o politice nebo nezajdu zahrát tenis. A navíc tím oběma ušetřím ztracený čas a energii - win-win situace.

[kralyk z abclinuxu]

a toto se opakuje několikrát (třeba i u jiných slibů), tak pak už přece dotyčný nemůže čekat že mu uvěřím až mi zase něco slíbí a naopak já jej nebudu shazovat tím že bych jej o něco žádal a tím přiměl k dalšímu slibu který by zase nesplnil (což by možná i mohlo způsobit že by se cítil nepříjemně že něco nesplnil), naopak já ho tohohle všeho ušetřím a o nic jej nepožádám (= už nemám víru v to že splní co slíbí)

No, anebo ho můžeš požádat, akorát s tím nepočítat (třeba požádat zároveň někoho jiného). Prostě (pokud tě to nic nestojí, nebo jen málo) dávat šance stále. Vzpomněl jsem si na tu pohádku... jak se to hernajs menovalo... "My to s vámi lidmi zkusíme třeba po milion páté. Ánébó po milion šesté"...

[Marcela]

No, anebo ho můžeš požádat, akorát s tím nepočítat (třeba požádat zároveň někoho jiného). Prostě dávat šance stále. Vzpomněl jsem si na tu pohádku... "My to s vámi lidmi zkusíme třeba po milion páté. Ánébó po milion šesté"

To musí být dost vyčerpávající, ne? . A žádat o něco vždy duálně, to je dvojí práce. Přičemž radši si nepředstavit, že ten druhý se bude chovat stejně jako ten první. To už je situace k popukání /vzteky/...

[kralyk z abclinuxu]

No jo no, tak už to prostě chodí. Já jsem nikdy neříkal, že milosrdenství šetří čas nebo nedejbože přináší výhody

[Amarok]

Musim to cele cist? (A ze jsem nepochopil smysl zverejnovani 4 roky stareho pribehu ze zivota na linuxovem foru, necham trochu stranou...)

[Marcela]

Musim to cele cist?

Někdo Vás nutí?

[Jan Jílek]

Já asi Marcelo uspořádám demonstraci za práva těch, kteří mě nechtějí číst aby je nikdo k tomu nenutil.

[void]

My name is Luka, I live on the second floor. I live upstairs from you, yes, I think you've seen me before...

[=^..^= AmigaPower®]

mazec jak hovado

[Marcela]

Suzanne Vega je málo hustá, na amíga...

A tohle už je mazec? džoplinka zpívá amígovi

[kralyk z abclinuxu]

Mazec mám v patičce
Ale uznávám, že Joplinka zní fajn. Má něco společného (kromě jména) se Scottem Joplinem, legendou to ragtimovou?

[Marcela]

Patičku máte nádhernou /Boogie Woogie/- moc roztomilý. Taky si asi konečně nějakou tu patičku zřídím. Každopádně s odkazem na něj. příjemný mazec .

Jestli měla Janis Joplin něco společného /kromě múzického talentu/ se Scottem Joplinem, to nevím. Nevypadá to.

[=^..^= AmigaPower®]

Měli společnej záchod v pavlačovém domu v Nuslích, co pevný zdraví podryje, bělochů i rómů.

[Luboš]

No, to by muselo bejt nějak přes koleno, protože vždycky tvrdila, že v její vlastní rodině nikoho hudba nezajímala - klasická úřednická rodinka.

[Andrej]

Takový veřejný hajzl je vůbec zajímavé místo. V dobách, kdy se ještě o rekonstrukci Hlavního nádraží možná ani neuvažovalo, jsem se zastavil na tamním záchodě. Vždy jsem měl z takového místa obavy, nicméně tentokrát jsem tam zkrátka musel.

Zaplatil jsem pětikorunu a paní hajzlbába určila, do které kukaně mám jít. Tomu jsem se velmi podivil, protože přece jen nádraží není totéž jako koncentrační tábor, ale vzhledem k situaci jsem v žádném případě neměl v úmyslu se hádat.

Možná by v tomto okamžiku stálo za to podrobněji vykreslit denní dobu a situaci. Tenkrát jsem odjížděl z Prahy domů do Zlína velmi pozdě, nočním vlakem. Byl ošklivý deštivý večer a tomu odpovídal počet bezdomovců ve foyer, lze-li tak příslušnou halu nazvat. Jeden z nich se evidentně pochcal, posral a poblil zároveň a nacházel se v jakémsi stavu, který připomínal zároveň epileptický záchvat i delirium tremens. Dva přátelé podobného ražení ho podpírali a on u toho občas něco blábolil. V protějším rohu haly, kam jsem po půlminutě chůze dospěl, zase policisté legitimovali nějakého Ukrajince. Podezřele dlouho se hrabal v neobvykle velké sportovní tašce a ochránci zákona na něj přísně hleděli s rukama na svých služebních zbraních.

O minutu později jsem se už chystal usednout v kukani, kterou mi paní hajzlbába určila. Ale v té chvíli se mi před očima rozsvítila spousta červených kontrolek. Prkénko vypadalo divně... Vypadalo asi tak, jako by ho někdo polepil samolepkou a později samolepku strhl. Zůstane po ní taková odporná porézní plastová hmota... Už na první pohled nevypadala příliš čistě. Inu, nedalo se nic dělat. Na nějaké námitky či hádky jsem se vskutku necítil. Nezbylo mi než se spokojit s bezkontaktním postupem obvyklým u takzvaných tureckých záchodů.

Následujících několik minut ovšem bylo zcela neuvěřitelných. Vyslechl jsem několik rozhovorů paní hajzlbáby s jejími známými. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nikdy bych mu nevěřil. Proto počítám s tím, že ani mně nikdo neuvěří.

• Hanifko, kde tady můvu pfefpat?
• No, Lojzo, jdi na desítku. Za padesát, jako dycky.

• Ahoj Hani, mu-mu-můžu sssi tady nnněkde šššlehnout?
• Jo, jasně, jdi na dvanáctku.

V podobném duchu se neslo i několik dalších rozhovorů. Během nějakých pěti či deseti minut takto přišlo kolem pěti lidí a všichni byli postupně „ubytovaní“. Tak už jsem pochopil, proč jsou některé kukaně nepřístupné a proč je tak přesně určeno, kdo má kam jít.

Dnes sice hajzl na Florenci i na Hlavním nádraží stojí desetikorunu, ale aspoň má člověk menší pravděpodobnost, že se nakazí žloutenkou, případně jinými chorobami, které se vyskytují v souvislosti s fetováním a bezďáctvím. Desetikoruna je takový regulační poplatek. Ty levnější hajzly se regulovaly samy — kdo opravdu nemusel, nikdy tam nešel.

Celý můj off-topic příspěvek je vlastně o dvou věcech. Zaprvé o tom, že zmíněný pán, napůl bezdomovec a napůl proletář, možná opravdu bydlel v tom skladu u WC. Ve větších městech se nejspíš takové věci zkrátka dějí. Zadruhé jsem možná ten večer i já ztratil jakousi víru. Jde o víru ve svou vlastní osobní bezpečnost. Léta jsem chodil sám v noci městem, jezdil posledním metrem, nočními tramvajemi i nočními trolejbusy (ve Zlíně). Chodil jsem v noci na vlak, jezdil nočními vlaky... Nikdy mě nikdo nepřepadl, neoloupil, nezmlátil ani neokradl. Říkal jsem si: Kde jsou ti vrazi, zloději a násilníci, o kterých se píše v novinách? Vždyť tady je všechno „v pohodě“. Ten večer jsem si uvědomil, že nic není v pohodě. Často jsem naprosto hloupě riskoval a jen jsem měl prostě štěstí, nic víc. Vlastně jsem rád, že jsem si to uvědomil včas. Poprvé jsem viděl takto zblízka lidi v naprosto zoufalé situaci. Pak se lze těžko divit, když někdo z nich spáchá nějaký zoufalý čin.

[Marcela]

Hezké. Napsal jste plnohodnotný blog v blogu... Přemýšlím jaký by mohl mít nadpis. Snad Mordorské WC?

[Andrej]

Pravda je, že v okamžicích, kdy jsem dřepěl nad odpudivým prkénkem, jsem skutečně myslel na Mordor a říkal jsem si, jaké asi mají WC zrovna tam.

[Sunfire]

Pro mě je na WC zabiják zajistit dveře. Jedny se nedovíraj, na dalších uzávěr chybí. Jiné se vyznačují neznámým mechanizmem. Když ho konečně vykoumám někdo ty dveře otevře dokořán a řehtá se na celý kolo 'Proč se nezavřeš'? Nejhorší dveře byly na pláži v Bulharsku. Zámek nikde, fronta, otevřely se se strašným skřípotem beznadějně samy. Právě v tom nejlepším.

[belisarivs]

To mas jeste v pohode.

Byli jsme v Chorvatsku kousek za Dubrovnikem.

Na jedne nalinke plazi byl zachod, ze by jeden neveril.

Zahazeny odpadky a osrany metr vysoko.

Bracha si jenom stoupnul ke vchodovym dverim a chcal nekde smerem dovnitr. Dal si pro naval odpadku a hoven netroufal.

[=^..^= AmigaPower®]

Fotka samozřejmě chybí...

[kotyz]

asi to bylo neco jako ten "nejhorsi zachod ve Skotsku" z Trainspottingu

[houska]

Zahazeny odpadky a osrany metr vysoko.

Jo to chapu, u more prvni pulku umiram na spaleniny a druhou na hroznou sracku.

Kdyz jsem byl malej cekal autobus plnej lidi, az se moje streva uraci prestat ...

Lepsi zustat doma :)

[Sunfire]

ROF. To mě taky jednou postihlo.

[Amarok]

Tohle je vcelku normalni vec na dovolene u more, kdyz je to mimo stredni Evropu. Fakt lepsi zustat na svem kousku pudy.

[Andrej]

Typické pro každý chorvatský kemp někdy kolem roku 2000, tedy ve zlatých dobách cestování Čechů do Chorvatska. Lord Hoven byl tenkrát ještě neznámý pojem, proto člověka poněkud překvapilo, když byly všechny kukaně natřené hovnem, a to i ve výšce, kam se ani náhodou nedá dosrat. No, možná dá, kdyby někdo stál na míse, jenže tam žádná mísa nebyla. Byly to turecké záchody. Člověk šel raději do lesa. (A podle toho to v tom lese taky vypadalo.)

Často jsem si říkal, jak je tohle vůbec možné a zda tam existuje nějaký úklid. Jednoho dne ráno jsem to zjistil. Procházela tam taková paní a do jednolivých kukaní stříkala z dálky hadicí, jako by zalévala kytičky. Kde to bylo moc zlé, tam jen pootevřela dveře a znechuceně šla dál. Kde to bylo ještě v pohodě (například hovna pouze na podlaze a na zdech maximálně po pás), tam se pár vteřin zdržela ve snaze chabým proudem vody tu spoušť trochu smýt. Výsledkem byla děsivě vypadající hnědá louže na podlaze. Naneštěstí tu paní nenapadlo podívat se na druhou stranu dveří a na zeď za dveřmi.

Dodnes netuším, kdo tohle udělal a proč. Qui prodest?

[=^..^= AmigaPower®]

A Hanka už tam nemaká? Takže nejbližší šlehárna je teď až na Muzeu?

[Michal]

Příští stanice "Amigova", přestup na linku OK, vystupujte nahoře - proti směru jízdy.

[Andrej]

No jako nevím, ale na Muzeum mám taktéž jen a pouze nejhorší vzpomínky. A tentokrát nepramení z toho, že bych tam snad kdy byl, ale naopak z faktu, že jsem tam nebyl.

Jednou jsme šli s kolegou ze školy během týdne pracovat do ocelárny. (To znamená, že jsme šli kalit.) Ježto jsme chtěli před dalšími známými z jistých důvodů tuto akci utajit, rozhodli jsme se, že jeden z nás zkrátka musí za každou cenu stihnout další den ráno přednášku, aby to vypadalo, že se žádná kalba nekonala. Při mé smůle pochopitelně tento neblahý los padl na mě.

Kolem osmé hodiny ranní jsem tedy po necelých dvou hodinách těžkého alkoholního spánku začal znovu bootovat svoji neouronovou síť. Po několika „Kernel panic: Daylight at night!“ se to konečně podařilo. Následně jsem musel vydolovat z celé své dýchací soustavy odporné zelené nudle páchnoucí po směsi vodních dýmek, jointů a jiného kuřiva. I to se časem podařilo. Vlastně tam byli i holubi, ale to není podstatné.

Stále ovšem bylo něco špatně. No pochopitelně, smrděl jsem jako kanál. Tedy jsem zamířil do koupelny. Byl začátek jara. V této překrásné době bývá studená voda skutečně studená... Což jsem pochopil velmi rychle, protože právě ten den byla přerušená dodávka plynu. Za zpěvu árií z Rusalky (zejména těch o měsíčku) jsem se umyl a doufal jsem, že medaile za hrdinství mě nemine. Tím ale celé utrpení zdaleka neskončilo.

Jedu takhle metrem, přestupuji na Muzeu, když tu náhle tlusté střevo povídá: „Hey, guys! I won't tell you again: Keep it DOWN!!! Fed up to HERE now!“. No nevadí, co se dá dělat, na Muzeu je přece hajzl, ne? Zamířil jsem tedy co nejrychleji do příslušné chodby. Jenže tam se zrovna paní hajzlbába měla k odchodu. Viděla sice můj zoufalý výraz ve tváři, ale bylo jí to úplně jedno. Povídá mi: „Hele, teď máme pauzu!“ No a fakt odešla. V devět pauzu???

Už jsem myslel na nejhorší, když jsem si vzpomněl na MacDonalda na rohu. Vběhl jsem tam právě ve chvíli, kdy tlusté střevo povídalo: „All right, that's it! Everyone, get out!!!“ Hajzl tam mají jen pro zákazníky, kdo si tam nic nekoupí, musí zaplatit pětikorunu. Přiběhl jsem tedy k tamní paní hajzlbábě, lovím pětikorunu... A ona si změřila zkušeným pohledem můj bledý ksicht a povídá: „Aha... No, tak pán zaplatí až při odchodu, že jo...“ Nepopsatelná úleva.

Přednášku jsem stihl, vydatně posilněn obrovksou lahví Pepsi, kterou jsem tekrát ještě mohl pít. A vůbec, byly to tenkrát skvělé časy!

[=^..^= AmigaPower®]

- dobré -

[Marcela]

Úžasné. Já zrovna před chvílí snídala

[kotyz]

ja teprv budu ...

[Andrej]

Snídat před polednem? Zvláštní zvyk. Tomu jsem nikdy nepřišel na chuť.

[kotyz]

jo hajzly v prazskym mcd kde se plati petikoruna (v plzni se nic neplati, ale mozna by se melo, jak byly ty treskuty mrazy, tak se tam zabydlela nejaka zebrava cikanka, toho dne ji museli vyhazovat snad 6x), tam sem mel taky zajimavej zazitek ... vedle umyvadla tam stal pullitrovej kelimek od coly a bylo v nem nachcano az po okraj (a pomalu to zacinalo prosakovat dnem ven). sakra, naco tam vybiraji tech pet korun, kdyz to tam nemuzou udrzovat aspon drobet uklizeny? mozna bylo jeste nekde nasrano na podlaze, ale to uz mi v pameti fakt neutkvelo ...

[default]

Vběhl jsem tam právě ve chvíli, kdy tlusté střevo povídalo: „All right, that's it! Everyone, get out!!!“ Hajzl tam mají jen pro zákazníky, kdo si tam nic nekoupí, musí zaplatit pětikorunu. Přiběhl jsem tedy k tamní paní hajzlbábě, lovím pětikorunu... A ona si změřila zkušeným pohledem můj bledý ksicht a povídá: „Aha... No, tak pán zaplatí až při odchodu, že jo...“ Nepopsatelná úleva.

Nevím proč se mi po přečtení tohoto odstavce vybavila jedna příhoda, kterou jsem zažil před pár lety. Víc psát nebudu. Když si na to s odstupem času vzpomenu, válím se smíchy po zemi. Ale pak se nad tím vždycky zamyslím a je mi z toho smutno.

Takže víc detailů psát nebudu. Alespoň prozatím ne.

Beztak musím dodělat ty podělaný Test Casy. :-/ Dost mi to pije krev. Když jsem dělal na projektu pro jednu českou banku, test casů bylo 506. Tohle je složitější a mám čtyři. :-/

Kluku, hezky's to napsal. Ale já se musím vrátit k Renegade Soundwave a jejich Thunder. A k Test Casům…

[default]

Ale já se musím vrátit k Renegade Soundwave a jejich Thunder. A k Test Casům…

Seru na Renegade Soundwave a hlavně na ty Test Casy!

• Jacques Loussier Trio - Plays Bach: The 50th Anniversary Recording - Partita In E Major
• Itzhak Perlman - Alezander Glazunov - Violin Concerto in A

[default]

A nebo tohle

[Sunfire]

DefaulteděkujumockrátzalinkjsiskvělejdenvhájiskončenejBolerem.

[default]

OMG!

[kralyk z abclinuxu]

Příloha:

• humoreska (original).pdf (173739 bytů)

To je klasika nejtěžšího zrna
Doporučuji odlehčení (které je mimochodem mnohem lehčí zahrát...)

[Sunfire]

Králíku, děkuju za link. Lehčí zahrát? Jak pro koho. Hmmmm...bejvalo když piáno stálo u okna. Už tam dávno nestojí.

[kralyk z abclinuxu]

Máš recht... Tím "lehčí zahrát" jsem měl na mysli spíš "dá se to naučit" (naorzdíl od Ravela, kterej je naprosto nemožnej ) Pokud to budeš hrát, doporučuju si občas trochu upravit prstoklad, to co maj v těch notách není vždycky optimální...

[default]

Pokud to budeš hrát, doporučuju si občas trochu upravit prstoklad, to co maj v těch notách není vždycky optimální...

Já se prstokladem v notách snad nikdy neřídil. Snad jen v úplných začátcích, když jsem se s klavírem seznamoval. Jo, a ve stupnicích. To taky.

[kralyk z abclinuxu]

Btw. nemohli byste mi poradit?
Můj parser not nějak nezvládá tu věc v umístění první strana/poslední řádek/předposlední takt/pravá ruka/třetí dvojhmat/dolní nota - tam je béčko u g, a fakt nechápu co tím chtěl básník říci. Ges? To by tam nemusel dávat béčko. F? To by napsal F rovnou, a navíc to nesedí do melodie. Nejvíc mi tam sedí prosté G, ale to by tam byla odrážka, ne? Nechápu...

[rita-gabriela]

bych to hrála podle sluchu, ty schválně falešnící autory, jako že disharmonie skladbě dodá drama taky moc nemusím, však to není na koncert do filharmonie, ne? Jen tak pro radost, a to se snese všechno

[default]

Humoresku neznám. Ale Perlmann s Yo-Yo-Mou a Pavel Šporcl to hrajou v G Dur. Aspoň co já slyším…

Doporučuju jiný noty…

Tohle se mi docela líbí… Taky G Dur.

A když už jsme u klavíru Tohle je fakt dost hustý! A tohle jsem zase žral já. Docela mě mrzí, že tu nemám klavír. Hned bych si to zahrál. Glen Gould to hraje skoro tak, jak si to já představuji…

[kralyk z abclinuxu]

É, nikoli, to první video (Perlmann) je Ges-dur. Ten Šporcl je ale skutečně G-dur. A to třetí (jak jsem odkazoval taky) je taky jako první Ges-dur.
Já tu taky mam výstisk kde to je v G-dur, ale to není originál, to je lamařina [což nemyslim vážně, jen mám prostě ten originál radši]
Ovšem nejoriginálovatější originál humoresky je bezesporu tohle, akorát se to trochu blbě čte

Hm, já takovou tu těžkou klasiku osobně moc nemusim (hlavně baroko apod.), a od Mozarta jen něco (například Tureckej pochod). Já teď brnkám tadyto, snažim se naučit humoresku a ještě tohlencto (zatim dám jen začátek a navíc s chybama)...

[=^..^= AmigaPower®]

Ten testosteron s váma dělá věci klucí...