Portál AbcLinuxu, 30. října 2025 13:58
Jak se bráníte proti stárnutí? Asi se všeho časem přejí, přesto dnes mi stále ještě je bližší nějaká aktivita než nějaká pohodlnost.
Co se dá dělat pro udržení mladého a tvůrčího ducha?
Snažit se o střídmost v životosprávě, udržovat nějaké životní návyky, snažit se nepohodlnět a neuhýbat těžkostem. Dotahovat věci do konce, aby dlouhodobě netížily. Mít, znát partu lidí podobných zájmů a "nechat se překvapovat". Jde tohle vůbec bez nějaké fantazie dělat? Přijde mi, že čím víc znám, tím víc toho neznám.
Možná by to šlo popsat tak, že je hlavní "nezapomenout umět být dítětem"? Radovat se i z blbosti, z toho, že hodiny pěkně tikaj, voda chladí, stromy pěkně šustí ve větru. Nebo když objevíte technickou krásu jednoho řešení.
Všímáte si, jak stárnete? Děláte proti tomu něco?
Tiskni
Sdílej:
Nebát se začínat něco nového. Neodpouštět si chyby a napravovat je. Vědět, co asi tak chci, kam směřuji. Na blbosti spíš nereagovat.
Mimochodem, když byla řeč o žasnutí ... přijdou biolasery?
Strašně mě to mrzí, ale mám dojem, že zabránit stárnutí prostě neumíme
Přesněji řečeno, lidská medicína nemá proti stárnutí organismu jako celku žádný recept.
Všichni doktoři, co znám, se shodují na tom, že:
Pak jsou tu drsnější postupy, které sice člověka neomladí, ale prodlouží mu život. Některé orgány umí medicína vyměnit, ale je to stále ještě riskantní podnik (ty operace jsou komplikované, dlouhé a docela riskantní). Bohužel, ne všechno vyměnit umíme. Kdybychom dokázali vyrobit náhradní játra a trávicí trakt, posunula by se IMHO doba aktivního života o dvacet i více let. Ale to nebude nic jednoduchého.
No, a pokud jde o budoucnost (ale to mluvíme dejme tomu o sto letech, a to ještě s velkou dávkou štěstí), tak viz příslušné téma na Wikipedii
Ale obávám se, že naše generace (tvoje i moje) si nejspíš tak může společně s Alphavillem zazpívat It's so hard to get old without a cause / I don't want to perish like a thin voice / Tears are like diamonds in the sun / And diamonds are forever...
)
Vzpomínky, které jsou používané, i když staré, neblednou; jen se někdy konvertují tak, že některé části jsou nahrazeny modernějšími, ale smysl zůstává zachován.
Jak zachování, tak "blednutí" se děje už od raného věku, takže je zřejmé, že 1) kapacity je dost, 2) paměť člověka stejně není nijak přesné médium. Takže přeplnění bych vůbec neřešil.
A vůbec, co tu kecám, čtěte si: Human memory a přidané odkazy na literaturu - je toho požehnaně.
. Navíc po prožití tak 1000 let by informací, které se nesmí zapomenout bylo tolik, že by ta oblast mozku na refresh na to nestačila. Nebo by se člověk musel smířit s tím, že by zapomněl komplet věci za třeba prvních 200 let života. Což by ale imho znamenalo, že by to byl jiný člověk.
Koneckonců kdyby člověk žil posledních 1000 let, tak by si určitě chtěl zapamatovat kvanta historických údajů.
P.S. Někdy mám pocit, že můj mozek je už dlouho přeplněnej
.
. Něco ve smyslu externí paměti bylo i v nějakým sci-fi od Clarka (možná snad i Vesmírná oddysea).
Co máš proti Borgům a kolektivnímu vědomí? Mohlo by to mít i určitý pozitiva - všechno by se sdílelo, stačilo by aby se na film podíval jeden člověk a viděli by ho všichni. Konec pirátsví jak ho známe a novej level ve sdílení
Ale protože sme blbý, tak bysme si to určitě zase zmrvili regionama, šifrovánim, drm ochranama a jinýma nesmyslama. Nedejbože by si člověk přečet nějakou knížku a pak by mu jí Amazon na dálku vymazal z paměti a ani by nevěděl že jí kdy vůbec čet (jako když si v Červenym trpaslíkovi Hol vymazal vzpomínky na knížky Agathy Christie aby si je moh znova přečíst) ...
To je lepší než Ccleaner s Defragglerem na win
Pak máš kapacitu jako Johnny Mnemonic
. A aby se mě po 320GB začal přepisovat mozek to fakt ne
.
.
. To jaký potraviny je potřeba koupit už ne. Věci jako třeba ovládání nějakýho programu je asi potřeba si zapamatovat dýl.
Jak se vůbec stavíte k tomu "musim si umět poradit" a "musim vědět vše" a "hlavní je vědět, kde tu informaci najdu"?
Přístup "musim vědět, kde ta informace je" by měl umožnit toho obsáhnout více, než "musím vědět vše".
.
Podle mě je problém toho přístupu před indexování v tom, že informace se může stát lehko nedosažitelnou (viz třeba google). Stačí totiž zapomenout ten index, což je mnohem jednodušší než zapomenout samotnou věc.
Zatim jsem ve stádiu provozování nějaké wiki. Něčeho v mé správě. No a spolíhám na přátele, že se umí pochlapit a přiložit ruku k dílu.
Zatim jsem ve stádiu provozování nějaké wiki. Něčeho v mé správě. No a spolíhám na přátele, že se umí pochlapit a přiložit ruku k dílu.
No, tak pokud ti mohu poradit, moc na to nespoléhej. Také jsem žil kdysi v naivní představě že se lidé touží podílet na společných projektech. Netouží. Tedy alespoň drtivá většina z nich.
Aby měl tedy takový projekt úspěch, musí svým zaměřením oslovit tak velkou množinu lidí, aby se v ní nalezl alespoň jeden.
Jak o tom přemýšlím, byl jsem u cca tří asi organizovaných akcí, na které bych mohl být spíše hrdý. Jedno byl týmový sport, je to už 17 let, kdy jsem měl nejlepší sezónu, hodně ulehčilo být členem týmu a fungovat. Další bylo v práci, kdy fungování bylo přímo vyžadováno okolím, tedy projevy spolupráce. No a třetí, to, čeho si možná vážim nejvíc, je zážitek s virtuálníma pilotama (ani nevim, jestli jich půlka nebo víc lítá i v reálu), byla radost s nima sdílet práci i úspěch 
Takže jo, občas se musim spolehnout na sebe. A občas na ostatní. Tuším, že i Dag o tom psal, jmenovitě o lezení 
))
Dík, Bluebeare. De facto jsem se ptal, jak se neztratit mezi mladšími a možná dravějšími. Jak zajistit, aby moje píle něco nesla.
Pozoruju dost často malou pracovitost u lidí v mé branži. Nevim, o kolik % se jedná, ale podle ohlasu a aktivit v diskusních fórech je to celkem dost. To je jeden z mých zdrojů klidu.
Ohledně dlouhodobého stavu musím věřit v to, že neudělam moc velké boty. Že se nějak připravím na stav, kdy už nebudu jako dřív. A vlastně spolíham na to, že pořád budu lepší, než většina ostatních.
To, že jednou skončím, je v pořádku. I proto, že to mladší potřebují jako příklad, že nic neroste do nebe. Anebo že každá blbost má svou mez 
„Přesněji řečeno, lidská medicína nemá proti stárnutí organismu jako celku žádný recept.“
Jaktože ne?
Mimochodem, existuje stav buňky, kdy buňka nikdy nestárne a buňka je přitom stále mladá, neopotřebovaná a to i když jí držíte na živné půdě stovky let. Tomu stavu se říká: rakovina.
Je tu jen jeden Miroslav Ponkrác? Teď poznávám toho, co je nad věcí a s kterým spíše souhlasím.
Nic není jen černé a bílé. Bez poznání slz není radost.
K otázce nesmrtelnost či dlouhověkosti dodám jen to, že podstatné by bylo, v jakém stavu použitelnosti by člověk byl.
Rakovina, která by si rostla vně těla, někde na trávníku, by se příliš nelišila od rostoucí květiny a nikdo by ji nepovažoval za nic strašlivého.Na druhou stranu pokud by se pořád dál množila a žádná z buněk by neumřela, tak by se to lidem po čase líbit přestalo (zvlášť, kdyby ji nešlo zničit).
Přesně tak. Kupř. mě se takhle nelíbí veškeré moje buňky v oblasti pupku. Ne a ne se přestat množit 8-P Zatím co ty ve svalech na ten růst z vysoka..Rakovina, která by si rostla vně těla, někde na trávníku, by se příliš nelišila od rostoucí květiny a nikdo by ji nepovažoval za nic strašlivého.Na druhou stranu pokud by se pořád dál množila a žádná z buněk by neumřela, tak by se to lidem po čase líbit přestalo (zvlášť, kdyby ji nešlo zničit).
.
Na druhou stranu je to imho škoda
. Ale ještě je šance v dalším velkém třesku...
Lze dělat různé věci, uzavírat/rušit dlouhodobé spoření/smlouvy. Barvit si vlasy. Navštívit ta místa, která chtěl člověk aspoň jednou nebo ještě jednou vidět. Psát paměti. Nekazit si už tolik charakter.
Už jsem si vzpomněl ... "Pro těch pár let života, co mi zbývaj, si přece nebudu kazit charakter" ...
Jak se bráníte proti stárnutí?Jezdím rychle a doufám, že mi dilatace času zpomalí stárnutí.
býkon... podľa mňa niečo súvisiace s >astrológiou...nejaká fáza výkonostného harmonogramu závislá od postavenia hviezd alebo také niečo
Souhlasím s tím, že člověk prožívá více fází, částí, života, ve kterých zpětně může hodnotit vše, co udělal. Podle zkušeností, znalostí, pocitů. V tom ohledu pozoruji, co je asi tak nejvhodnější pro použití ve výchově. Tak abych mohl vychovávat, ukazovat na příkladech i zkušenostech.
Mění se člověk stárnutím v méně agresivníhp? Nebo spíše poznává, že místo pouhého hurá přístupu musí vše promyslet a je opatrnější? Případně si začnete více vážit toho, co vůbec máte?
S jedinečností okamžiku souhlasím, spoustu věcí nelze koupit ani snadno získat.
Všichni zemřou? No jo. Kdysi jsem přečet celkem dost knih od Seneky, mám z nich hlavně pocit a dojem, vyjádření, pokory.
Abych zas někdy nevytáh R.A.Heinleina 
Demokracie je založena na předpokladu, že milión mužů je chytřejších než jeden. Jak že to je? Něco jsem přehlédl.
Autokracie je založena na předpokladu, že jeden člověk je chytřejší než milión jiných. Taky to zkusíme znova. Kdo rozhodne?
Jsem zvědavej, jaké bude další stádium, kdysi jsem se ptal, kde jsou ti starší a snad moudří nebo aspoň moudřejší. Teď mam pocit, že zíraj na svět, co se to na něm děje. A spíš mlčí, protože občas jsou všechna slova marnost. A rozhodujou činy.
- kolik dilu ma nejnovejsi Jilkuv televizni serialProsím nepřivolávat
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.