Nádech a ...

dnes 20:20 | Přečteno: 174× | MeaningOfLife

Občas se ptám, kde brát sílu, když věci kolem vypadají unaveně a rezignovaně. Když vzory najednou říkají "je konec, už nekonzultuji". Nebo když mi napíše "mam rakovinu a všude hadičky, já už na besedu přijít nemůžu" - jak si na něj vzpomenout a nelitovat, že jsem ho potkal tak pozdě?

Pomáhá mi vzpomenout si, že nic nemusí být definitivní. Že i když se zavírají dveře, nemizí smysl. Jen mění podobu. Jsme na světě déle než 6.000 let ... naštěstí vždycky neznámej nějakej trouba odvrátil konec (třeba William Bassett, Stanislav Petrov nebo Vasilij Archipov)

Připomíná mi to Zbrusu nový zákon – že pravidla nejsou totéž co pravda a že Bůh nemusí škodit věčně. Sedmou pečeť – že má smysl hrát šachy se smrtí a nepoddávat se hned, i když víme, jak to skončí. A Fausta – že nejde o odměnu, ale o to, na které straně stojíme a pomoc, kterou při tom přineseme.

Možná nejde o vítězství. Možná jen o to neztratit laskavost, neztvrdnout a zůstat na světlé straně Síly. Protože to je někdy to jediné, co opravdu máme. Rezignace je přesvědčení, že už to nemá cenu zkoušet. Fantazie je ochota něco chtít, i když to vypadá naivně. Fantazie nezačíná velkým přáním. Začíná tím, že člověk vůbec nějaké přání připustí.


Jako reakce na čínský spam tady na serveru jsem si dovolil pustit ze šuplíku něco úplně jiného. Pro radost.        

Komentáře