Portál AbcLinuxu, 2. května 2025 15:40
Tiskni
Sdílej:
Příliš moc "pánů Porubjaků"
Porubjak je slovenský divadelný režisér a dramaturg a jeho žena hrávala v Radošinskom naivnom divadle. )) Zrejme dosť bežné meno aj v ČR.
Co mi zase asi chce? Pomyslel si Seth u svého černého stolu,Tady bych použil přímou řeč. A dál je něco podobnýho znova. Na zbytek jsem moc unavenej, ale vypadá to zajímavě.
Uděláš si kostru a pak je to jenom psaní více méně prostého textu.
Jinak bych udělal alespoň sazbu do bloku a automatické rozdělování slov.
Horký vzduch v ordinaci byl nasáklý vůní kiwi, doktor i jeho sestra se potili pod bílými plášti kvůli rozbité klimatizaci. Ale i přesto zde panovala chladná atmosféra, jelikož ty dva spojovala jen práce.Prvoplánové rozdelenie myšlienky, len aby nepresiahla určitý počet slov. "Ale" by malo spájať vetu a nie ju začínať. Čo tu už viacerý naznačili je "Porubjak", pokiaľ si pisateľ chce uľahčiť prácu a nechce písať štýlom aby každý hneď pochopil, kto to hovorí, sa používa "Porubjak: "... "Doktor: "..., nieje to žiadny prehrešok a čitateľ už to nevníma, že sa v deji niečo dookola opakuje. Inak písanie z pohľadu lietajúcej webkamery a nie z pohľadu osoby ti prinesie ešte veľa vecí, ktoré bude treba dopilovať.
"Ale" by malo spájať vetu a nie ju začínať.J8 myslím, že to je v pohodě a přípustné. V tomto je čeština hodně natahovací. Můj jazykový cit to alespoň nepobuřuje.
"Přesto zde panovala panovala chladná atmosféra, ty dva spojovala jen práce."
Horký vzduch v ordinaci byl nasáklý vůní kiwi. Doktor i jeho sestra se potili pod bílými plášti kvůli rozbité klimatizaci.
,,Ale" kľudne môže začínať veta. V škole síce pani učiteľka hovorila, že sa to nehodí, ale to mala zo zastaralých štylistických príručiek))). Okrem toho, nie je sa píše osobitne, len ,,neni" spolu, a to sa tiež môže, pretože dnes je autor bežne v 1. osobe a v úlohe rozprávača a reč je jeho významná charakteristika. Tiež nerozumiem tej kombinácii úvodzoviek (všetky hore) a veľkého písmena v slove doktor, oddeleného od ,,Porubjaka" trojbodkami ze dvobodkou. V každom prípade veľmi originálna interpunkcia. V modernej literatúre sa dá použiť.))) Slovosled ,,...čiateľ už to nevníma, že sa v deji niečo dookola opakuje..." nie je celkom v poriadku, pretože to to patrí skôr pred už, alebo - ešte lepšie - vôbec tam byť nemusí. Tá posledná veta ma úplne dojala.)) Vyplýva z nej, že autor by mal viac švenkovať webkamerou (odporúčam tento jej model umiestnený na prilbe), ale už dopredu je jasné, že aj tak bude ešte potrebovať radu.( Hej, a to ,,ti" , osobné zámeno v gen. sg. by mohlo byť s veľkým, ale, pravdaže, nemusí. Z toho sa zase nestrieľa.)
P.S. Inak dobrá literárna kritika.))
„začal v kapse lovit ID kartu, už jí držel, ale jak jí vytahoval, roh karty zachytil za svazek klíčů...“
1. pád: onaČili: už ji držel, ale jak ji vytahoval... (Jiná věc by byla třeba „už jí držel růžek...“)
Stejně tak 4. pád dalších slov: svoji (vytahoval svoji kartu, ne svojí kartu, ale 3. pád – mluvil o svojí kartě), tvoji (tvoji kartu, ne tvojí kartu, ale 3. pád – tvojí kartě), moji, vaši, naši...
Tudíž dále na str. 3 „Budeme se těšit na Vaší další návštěvu“: jednak to není dopis, takže i s ohledem na konzistentnost s ostatními stranami té ukázky nepatří do zájmena velké písmeno, není důvod celou dobu na ostatních stranách používat malé, a pak najednou jednou velké (velká písmena ve Vy, Vaší, Ty, Tvoji atd. patří do dopisů pro vyjádření úcty, ne do běžného textu, do knihy, do přímé řeči, pokud to není přímo citace dopisu nebo jiného textu, kde to tak je napsané), jednak opět ten 4. pád, krátké i, takže „Budeme se těšit na vaši další návštěvu“. (Jiná věc by byla třeba „Stalo se to při vaší návštěvě.“)
Nebo v závěru: „hodili na ní prostěradlo“. To prostěradlo pak bylo na ní, ale předtím ji hodili na ni.
Možná že přijde.
Hlavně že se neukázal.
Jistě že ano.
Ovšem že tam šel.
Hlavně když to víš.
Samozřejmě že je nutné být doma.
Samozřejmě že ne.
Škoda že se to nedověděl dřív.
Nejrozšířenější chyba v psané češtině současnosti: skloňování zájmen, 4. pád.Nu, což o to, že je to proti nějakým blbým pravidlům, ale ono to hlavně takhle lze číst jako porno„začal v kapse lovit ID kartu, už jí držel, ale jak jí vytahoval, roh karty zachytil za svazek klíčů...“
Jenže já to takhle píši schválně, protože chci, aby u toho čtenáři přemýšleli a chci, aby se ta kniha dala číst i poněkolikáté.To je sice dobrý přístup, ale musí se to dělat tak, aby se čtenář nemátl (což se například hned ze začátku děje). Vnitřní konzistence je opravdu důležitá věc - protože u čehokoliv netriviálního je nemožné dosáhnou úplnosti a bezrospornosti zároveň, je lepší vzdát se úplnosti ve prospěch bezrospornosti, protože zatímco neúplné informace si čtenář může doplnit dle vlastní fantazie, vzájemně odporující informace (a to i čistě z pohledu čtenáře) ho budou v lepším případě mást a v horším případě z nich bude naštvaný. Osobně si myslím, že text by měl být v prvním plánu dobře čitelný a nedělat čtenáři problém s pochopením, protože když čtenář musí lušit každou větu a přemýšlet kdo je kdo, kdo řekl v rozhovoru co a podobně, tak mu nezbyde moc energie na to, aby vnímal příběh jako celek. A pokud má být příběh zajímavý i při druhém přečtení, tak doporuju vyšší úroveň, například dopředné náznaky (foreshadowning), které nelze pochopit bez znalosti následujícího příběhu, nebo třeba výklad jednoho a toho samého děje z úhlú pohledu různých postav, případně postava či postavy, jejíchž jednání může čtenář vyložit rozdílně před a po přečtení celého příběhu. Někteří autoři používají ještě další techniky (nelineární čas, alegorie, symbolika, rekurzivní vnoření příběhů jeden do druhého a pod.) ale ty jsou opravdu obtížné udělat dobře a mimo toho jsou příliš závislé na znalostech a schopnostech čtenáře. Na druhou stranu, pokud počítáte, že čtenáři jsou idioti, tak to budou číst zas jen idioti, takže optimální je psát tak, aby "bonusové" vlastnosti nebyly nutné pro pochopení příběhu, ale aby čtenářům, kteří je pochopí, zlepšovali požitek ze čtení. Někteří autoři jsou v tom tak dobří, že anotace k jejich knihách jsou často delší než kniha samotná
Upřímně, trochu mě to otrávilo
Pišťanek svoj prelomový debut písal niekoľko rokov z potreby písať.) Tu je rozhovor s autorom,tu ukážka.
Otráviť sa nedať. Kritikov je vždy dostatok. Jeden čo tu tiež vie písať, a škoda, že v tom nepokračuje, Vám napísqal, že sa mu to páčilo a čaká na pokračovanie. Postupy sú rôzne. Najlepší je ten, čo vyhovuje Vám.
Ze čtyřiaosmdesátého patra vypadali lidé jako mravenci. Všichni někam spěchaly, (...)
O mých textech čtenáři přemýšlejí, píší mi a objednávají se ke mě na konzulatceJen aby to spíš nebyl exploit než um
To je váš problémTo je možný, ale bez vysvětlení je pak diskuze celkem nanic.
talentovaný inteligentní, sociálně zdatnýJinak to je omyl, já se za sociálně zdatného nepovažuji
Mně stačilo jen si přečíst ty komentáře, nemusel jsem ani číst to dílko, abych měl jasno (...)lol
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.