Portál AbcLinuxu, 30. dubna 2025 10:40
Stalo se mi poněkolikáté, že mi někdo rozporoval smysl psaní blogů, specificky pak psaní blogů na abclinuxu. Protože o půlnoci, v hospodě, uprostřed davu jiných lidí, kteří všichni řvou přes sebe, se docela blbě argumentuje, a navíc už mě nebaví se opakovat, rozhodl jsem se sepsat všechny možné argumenty a důvody do jednoho textu.
Rád bych podotkl, že přestože se zde objeví i objektivní důvody, jedná se především o subjektivní odpověď těm několika lidem, kteří se se mnou o tom bavili. Sice tím také chci rozproudit diskuzi a zjistit, jak se na to dívají ostatní, mějte ale na paměti, že není třeba mi něco vyvracet - jsou to moje subjektivní důvody a nehodlám na nich nic měnit. Co mě zajímá je váš názor, případně vaše osobní důvody, proč sem píšete, nebo ne.
Začněme tou očividnou věcí - proč abclinuxu? Proč ne třeba root, vlastní web, facebook, nebo třeba psaní v angličtině někde úplně jinde?
Mezi mé důvody patří:
Někteří lidé argumentují, že abclinuxu je plné trollů, což je nejspíš do jisté míry pravda. K tomu ovšem považuji za nutné jedním dechem dodat druhou stranu mince, tedy že abclinuxu je také plné technicky zdatných, netriviálních lidí, kteří jsou schopni neočividné diskuze.
Schválně si někdy zkuste srovnat diskuze, které probíhají zde, a které mohou být klidně offtopic, s diskuzemi které jsou vedeny například na rootu pod články, zprávičkami a v tamním fóru. Ačkoliv se toho na rootu „děje“ možná 10-50x víc než tady, většina těch diskuzí je vedena na divně „dětské“ a základní úrovni. Málokdo umí argumentovat, málokdo má nějaké znalosti. Polovina, možná až 3/4 obsahu jsou trollové, začátečníci a lidé do blba opakující nějaký meme (třeba ten o lopatách a javě). Ačkoliv se tam vyskytují zkušení a schopní lidé, většina diskutujících diskutuje na úrovni, ze které mám dojem vypnutého mozku. Spousta lidí tam není schopná ani základního logického uvažování a dedukce. To zde na abclinuxu nebývá zvykem.
Místní trollové sice také představují problém, není jich ale zdaleka tolik, jako na rootu. Osobně je vnímám jako daň za svobodu abclinuxu, kde je možné stále ještě diskutovat prakticky o všem, od toho jak postavit gilotinu, po žraní dětí v době války. Většina abclinuxu je nemoderovaná, pokud diskuze nesklouzne vysloveně do vulgární roviny. Trollové jsou někdy zábavní, někdy agresivní, někdy osobní. Naučil jsem se s nimi žít.
Jedním z primárních důvodů proč píšu zrovna sem, je návštěvnost. Ta sice není tak velká, jako na jiných místech, kam jsem psal (majorita toho co jsem tu napsal má okolo 2k přečtení), rozhodně je ale podstatně vyšší, než návštěvnost na mých osobních stránkách, nebo kdybych si udělal blog někde „na konci internetu“.
Co s návštěvností souvisí a je docela unikátní je počet reagujících lidí. Není nezvyklé, že komentáře pod článkem dosahují stovek příspěvků. To jsem jinde moc neviděl.
Vím, že lidé kteří zde jsou deset a více let pravděpodobně nebudou souhlasit, ale abclinuxu si podle mého názoru udrželo i určitou odbornou úroveň. Ačkoliv je zde i spousta seriálů určená pro začátečníky, dá se říct, že většina obsahu, který se zde různě objevuje, pro ně určený není. A to je podle mého názoru dobře.
Spousta existujících portálů dělá imho chybu, když zaměřuje většinu svého obsahu na laickou veřejnost, či na začátečníky. Chápu, kde se to bere a ano, také jsem byl kdysi začátečníkem, ale každý, kdo se něco naučí jím být přestane a český internet nenabízí moc míst, kde by zkušenější člověk našel pokročilejší věci, či odbornější diskuze a uživatele.
Tohle je ta složitější část - proč vlastně obecně něco psát? A když už napíšu, proč publikovat?
Asi každý, kdo někam píše, byl jinými nařknut z grafomanie, ať již vážně, nebo ze srandy. Co ale skutečně vede ke psaní, či k nepsaní zrovna vás? Zkuste se nad tím zamyslet.
Za mě je to:
Občas prostě rodina a kamarádi nestačí. Když stojím před nějakým, v tu chvíli a z mého pohledu složitým rozhodnutím, čas od času chci znát názor většího počtu lidí. Pak píšu články ohledně životní situace a možnými variantami řešení, abych viděl jak by v mém případě reagovali ostatní.
Někteří lidé s tím začnou a pak pokračují, jako třeba zdejší McDonald story (tag).
Velká část toho, čím dnes jsem, byla formována nespočtem textů, které jsem přečetl. Ať již se jedná o knihy, články, blogy se zážitky, nebo třeba návody. Přijde mi jen přirozené chtít vrátit něco do poolu všech informací, ze kterého jsem předtím sám čerpal.
Sepisování zážitků a návodů časem také oceníte sami, když zjistíte, že paměť vyhasíná a zapomíná co bylo nedávno ještě jasné. Jakmile však jednou něco sepíšete a publikujete, zůstává to na internetu prakticky na věky. Až se tedy za pět let budete snažit zjistit, co přesně jste dělali, když jste šifrovali disk ručně z terminálu, víte kde hledat.
V podstatě odjakživa si užívám možnost mluvit o různých věcech s různými lidmi. Čím jsem však starší a čím víc toho znám a v myšlenkách kombinuji, tím je těžší vést o některých nápadech a myšlenkách konverzaci.
Abyste se mohli na netriviální úrovni o něčem s někým bavit, je nutné, abyste sdíleli stejný kontext, tedy stejnou představu toho, o čem se vlastně bavíte. Pokud se dostanete mimo běžná konverzační témata, či do sféry abstraktnějších myšlenek, začne to být složité. Nejdřív musíte v tom druhém vytvořit společný kontext, společný set pravidel a předpokladů, který spolu později budete sdílet a stavět na něm myšlenky a názory.
Většina myšlenek se dá nasdílet během několika desítek minut rozhovoru, málokdo je však ochotný poslouchat, jen aby se s vámi o tom mohl později bavit. Navíc to není plnohodnotná konverzace. Jedna strana musí mlčet a naslouchat, druhá vysvětlovat.
Řešení vnímám několik:
Nevýhodou prvního přístupu je, že protistranu nemusí myšlenka do téhle úrovně zajímat. Další nevýhodou bývá čas na reakci. Když někomu vložíte do hlavy netriviální koncept, těžko na něj bude okamžitě schopný reagovat jinak, než očividně. Většinou to chce nějaký čas, aby si mohl myšlenku promyslet a přijmout za vlastní.
Příklad: Těžko se můžete s průměrným windowsákem bavit o výhodách a nevýhodách pojmenovaných rour pro ZeroMQ inproc:// sockety, když neví co je to pojmenovaná roura, zeromq, inprocess komunikace a socket. Než tohle vysvětlíte, je většinou lepší to nevysvětlovat.
Nevýhodou druhého přístupu je geografická omezenost co do protistran. Internet v tomhle pomáhá, ale zase vzniká problém najít někoho, kdo se s vámi bude bavit, pak překonat úvodní sociální tanečky a pak až budete chtít něco probrat, tak se s protistranou o něčem bavit. Občas to takhle provozuji, ale je to relativně obtížné a někdy se s druhou stranou nebavíme celé měsíce, nebo roky, protože spolu prostě jinak nic nesdílíme.
Nevýhodou třetího přístupu je nutnost psát články. To je náročná, hodiny trvající činnost, za kterou většinou ještě dostanete pojebáno v diskuzi, ne-li i jinde.
Na druhou stranu, už jen vytvoření článku s patřičným tématem k němu láká lidi, které to zajímá. Dostanou se k vám přes vyhledávače, přes RSS, přes jejich sociální kruhy, jenž jim váš článek doporučí. Často se pak zapojí do diskuze něčím přínosným, čímž se vám námaha vyplatí.
Psaní je nejlepší mně známý způsob, jak si utřídit myšlenky. Doslova vás to nutí myšlenky sesumírovat na jednu kopu, roztřídit je, seřadit, vyleštit, uhladit a podívat se na ně z mnoha různých uhlů, než je publikujete.
Zde se trochu otevírá prostor pro grafomanii. Já třeba chrlím textů strašná kvanta, v podstatě co týden rozdělám nějaký nový. Naprostou většinu z nich však nedopíšu, občas protože je s tím hodně práce a žere to čas, jindy proto, že už jsem si utřídil myšlenky a dál nevidím důvod se tématu věnovat. „Ven“ se dostanou jen ty komplexnější, nebo ty u kterých stojím o názory čtenářů.
Poněkud abstraktním důvodem proč psát je také předávání informací nejen napříč sociálními skupinami, ale skrz vrstvy času.
Informace mají tendence přežívat své tvůrce. I když většina toho, co napíšete nebude za pár (desítek) let relevantní, stále je zde možnost, že to někoho bude zajímat.
Osobně rád čtu o historii výpočetní techniky a starých počítačích obecně. Nemyslím tím teď jen články na rootu, snažím se shánět si starší časopisy, četl jsem různé diskmagy, dobové knihy a tak podobně. Přitom mi došlo, že kdo po sobě nezanechal z té doby nějaký záznam, tak už dnes není relevantní. Existoval, ovlivňoval ostatní, ale pro nás je teď v neviditelný. Nemůžeme ho vnímat, nejsou nám dostupné jeho myšlenky. Jen ti, kdo po sobě zanechali texty, programy, zdrojové kódy a různá média jsou pro nás dostupní, i když jen nepřímo.
Záznam je to jediné, co po letech zbude z minulosti, a zároveň si zanechá možnost ovlivňovat budoucnost.
Příklad: Před pěti lety jsem napsal článek, prostě proto, že mi vadily ostatní články na podobná témata, jejich naivita a blbost. Do toho článku jsem dal email. I po pěti letech mi píší řádově desítky lidí ročně, že ten článek četli. Celkem jich napsalo něco kolem dvou set. Občas přihodí nějakou zajímavou informaci a s některými z nich jsem navázal dlouhodobé konverzace. Kdybych po sobě nezanechal tenhle záznam, tak by mi nikdy nedošlo, že jsem změnil myšlení stovek lidí, což bude pravděpodobně pokračovat i po mé smrti.
Jedna z primárních motivací, které k psaní mám je feedback od čtenářů. Nutno dodat, že jsem získal spoustu zpětné vazby a názorů, díky čemuž se mi psaní „vyplatilo“. Kromě toho jsem získal i pár vlastností a schopností, se kterými jsem na začátku nepočítal;
Když srovnám své staré zápisky, je vidět jasný pokrok ve schopnosti vyjádřit myšlenku. Spolu s diskuzemi na internetu mi psaní blogů dalo ohromný prostor, abych si vyzkoušel všechny možné způsoby argumentací, formulací vět, dramatizace a přesvědčování ostatních.
Tohle je schopnost, která má zcela reálné použití v každodenním životě a v mém fyzickém okolí jí zvládá jen málokdo. Zcela typicky se to hodí v práci při psaní emailů směrem k zákazníkům. V minulé práci, kde byl děsný problém získat novou židli, i když stará už se rozpadala, mi schopnost racionálně a přesvědčivě argumentovat pomohla zajistit novou. Předpokládám tedy, že se to bude hodit i při jednání s úřady a dalšími institucemi.
Jak diskuze, tak psaní článků mě naučily rozpoznat běžně používané argumenty, různé vzory a způsoby argumentace. Naučily mě lépe vnímat a chápat psaný text, ale také dávat si pozor na často používané klamy a nepravdy ve vlastním uvažování a vyjadřování.
Tahle schopnost mi vzala požitek z většiny žurnalistiky a koukání na televizi, která je vzorů vyjadřování, argumentačních klamů a polopravd plná.
Základní škola mě naučila skutečně intenzivně a bezmilostně nenávidět češtinu. Vždycky jsem rád četl, ale jak přišlo na gramatiku, léta frustrace a opruzu udělaly své a dodneška tím trpím. Nebýt posledního ročníku na střední škole, kde jsme na asi půl roku dostali učitele, který nejenom znal gramatická pravidla, ale také je uměl vysvětlit, asi bych nikdy psát nezačal.
V tomhle musím říct, že mi psaní dalo hodně. Ne že bych měl najednou snahu se zlepšovat, ale když vám čtenáři omlátí některé chyby o hlavu, dřív nebo později se jim začnete vyhýbat. Stále mám spoustu co dohánět, ale lepší se to.
Několikrát v životě jsem zažil, že jsem přišel na nějaký sraz plný neznámých lidí, představil se, řekl svůj nickname a s údivem zjistil, že spousta lidí tam četla moje články.
Psaní na internetu mi získalo určitou reputaci. Těžko říct, jestli dobrou, nebo špatnou, ale ostatní lidé do jisté míry vědí, kdo jsem. Když pak na ně někde narazím, mají už docela dost sdíleného kontextu abych se s nimi mohl bavit na netriviální úrovni. Je to docela fajn pocit.
Related: https://www.heronovo.cz/motivace-psani-clanku/
Tiskni
Sdílej:
Heron vie zas výborne vysťuhnúť myšlienku, napr. v diskusií čo tu beží o systemd som chcel napísať +1, potom som si hovoril, že to je detinské, tak som napísal svoj názor a potom ho neodoslal.+1 piš. Už pár měsíců si pohrávám s myšlenkou, že projdu všechny diskuze a spočítám, kdo dostal nejvíc neformálních +1.
Já bych to vzal asi prostě ze začátkuJj, osobne to nepoužívam, ale vyskytuje sa tu aj +100, akože stopercentý súhlas, takže by stačil REGEXP /*\s*+1/ aby to proste odstránilo prípadné biele znaky na začiatku a začínalo to jedničkou. Samozrejme keby si sa do toho pustil, zaujímavé by bolo aj "-1". No a a vyhonotiť najväčšieho humoristu s najviac smajlami /^\s*:-*)|D/
Nejradši bych si odzálohoval všechny diskuse, do kterých jsem něco psal, k sobě a pak nad tím dělal statistikyProč to teda neuděláš?
No a a vyhonotiť najväčšieho humoristu s najviac smajlami /^\s*:-*)|D/Kruci tak to budu já, já mám na to zlozvyk
jako plnohodnotný článekZa což většinou dostaneš pár drobáků a vzdáš se majetkových autorských práv.
<link href="https://url/primárního/umístění" rel="canonical"/>a vyhledávač by tam pak měl posílat uživatele a neměl by mu vadit duplicitní obsah, protože ví, že jsi to neukradl, ale je to tvůj text, který jsi umístil na dvě různé adresy.
A propos, jakým stylem kdo píšete?Dlouho o tom jenom příležitostně přemýšlím a pak to najednou lineárně zapíšu. Nechám to den uležet a většinou upravím jenom detaily. Přiznám se, že poslední dobou už články tolik nepíšu. Nějak mi přijde, že oproti technické dokumentaci musí být víc uhlazené. Pokud ze mě teď chcete tahat informace, tak si proklikejte odkazy na zápisky a howta co mám na webu.
Kdybych tak věděl, z jaký je to IP, abych věděl jestli rovnou volat na neuro.94.112.206.24 Opice z UPC.
autista bude lidi v hospodě odkazovat na článek, to nemá chybuMy spolu většinou komunikujeme docela širokospektrálně. Dřív jsme to dělali tak, že jsme si s ostatními posílali dodatkové emaily třeba s 10 odkazy na to o čem jsme se bavili, ale od doby co máme všichni mobily s internetem a jsme na jednom slacku / irc, tak si to posíláme během hovoru. Je pravda, že u většiny lidí jsem to neviděl, ale obyčejná hlasová komunikace je docela nevhodná pro výměnu odkazů, obrázků a dat. Samozřejmě, že je to nahovno. Chtělo by to osobní personalisovanou databázi s fulltext vyhledáváním, protože jinak hledat něco na mobilu ve stavu lehké opilosti je docela opruz.
Pokud byste chtěl psát do budoucna dál, asi bychom dali přednost tak zhruba maximálně polovičnímu rozsahu textu tedy +- 8000 - 9000 znaků nebo to rozdělit na seriál. Nejlepší jsou články kolem 6000 znaků.
Stejně tak mi neni jasný, proč se jednou píše mně a jindy mě. Teda vim, že se to rozlišuje podle pádu, ale PROČ?Protoze ti to pomuze pochopit vyznam. "Dal (koho) me do jine skupiny" vs. "Dal (komu) mne pres hubu.".
Hypvofxy - A kdyz nad necim premyslim sam, tak mi asi nejvic vyhovuje prochazet se po mistnosti a predstirat, ze nekomu neco vysvetluju - něco jak Vondruška v Marečkovi?Nevim, o cem je rec. Nekdo si kupuje vyskove polohovatelny stul a behaci pas, ja to zatim resim tak, ze se proste obcas prochazim po mistnosti. Polohlasem si u toho mluvit se vyplati v pripade, kdy si pripravujes, co budes rikat (vim, ze jsem se takhle ucil na maturitni zkousku z literatury).
"Dal (koho) mne do jine skupiny" vs. "Dal (komu) mne pres hubu."
pak by bylo zmatení dokonalé. :-)
Protoze ti to pomuze pochopit vyznamNepomůže. Nemám problém chápat význam u mluveného slova, kde se to nerozlišuje, tudíž je to rozlišení zjevně nadbytečné.
tak ještě dopilovat (a)by jste/(a)byste a bude to superTohle je zajímavé, protože už mě za to někdo pod nejedním článkem zjebal a konkrétně si to pamatuji. Vždycky, když to pak ale píšu, tak v tom udělám chybu. Přijde mi, že v tomhle jsou pravidla v rozporu s mluvenou řečí, stejně jako v případě výjimky vs vyjímky.http://www.pravidla.cz/hledej/?wdskip=0&qr=aby%20jste
Třeba Slováci prděj na shodu podmětu s přísudkem.Když jsme u toho, klidně by se to zápisky mohly psát v rušině, to by bylo z pohledu pisatele asi nejjednodušší, ale chudák čtenář potom. Buďme ještě rádi za nejpokročilejší slovanský jazyk ze všech…
Jinak ruština a čeština jsou podobné (než budu kamenován já – z velmi velké výšky pohledu), ale čeština je mnohem bohatší a má mnohem větší entropii – snáze jí vyjadřuje, snáze se s její pomocí dorozumívá a snáze se i čte.
snáze jí vyjadřuje, snáze se s její pomocí dorozumívá a snáze se i čte.Je-li tvým rodným jazykem, pak zcela určitě.
Stejně tak mi neni jasný, proč se jednou píše mně a jindy mě.Poznáš z toho kontext, smysl. A psát to správně je snadné – bývají dvě možnosti, jedna má tři písmena a druhá dva, jedna má háček nad e a druhá ne (např. mně a mi) A taky si můžeš pomoci tím, že si to řekneš ve druhé osobě (tobě, tebe, tě…) a v první je to analogicky.
Poznáš z toho kontext, smysl.Jaký jiný smysl mají slova mě a mně? Z ZŠ si pamatuju pravidlo "zkuste si tam říct tobě", takže jsem to měl zařazeno, že to vyjadřuje totéž, akorát se to prostě píše na různých místech jinak (jak je v češtině zvykem).
Divil bych se, kdyby cestina do nekolika staleti nevymrela.Na tomto území se čeština do podoby jakou ji známe dnes vyvíjela v podstatě odkdy? Od dob Velké Moravy? Přežila téměř půl tisíciletí monarchie, přežila nacisty, přežila komunisty a o tom že z povrchu zemského za sto let zmizne docela silně pochybuji. Více než sto let jde o úřední jazyk a tendence zavádění nového úředního jazyka jsem si zatím nevšiml.
Mluvime s nim jako jediny narod s malou, nekolikamilionovou populaci, vzhledem ke globalizaci je znacny vliv jinych jazykuSlovanská jazyková skupina je po angličtině AFAIK druhá největší na světě. Alespoň co se rozlohy mluvčích týče. Možná by si zasloužila malou konsolidaci, ale rozhodně nejede o nějakou malou několikamilionovou populaci mluvčích.
Na tomto území se čeština do podoby jakou ji známe dnes vyvíjela v podstatě odkdy? Od dob Velké Moravy? Přežila téměř půl tisíciletí monarchie, přežila nacisty, přežila komunisty a o tom že z povrchu zemského za sto let zmizne docela silně pochybuji. Více než sto let jde o úřední jazyk a tendence zavádění nového úředního jazyka jsem si zatím nevšiml.Rika ti neco narodni obrozeni?
Slovanská jazyková skupina je po angličtině AFAIK druhá největší na světě. Alespoň co se rozlohy mluvčích týče. Možná by si zasloužila malou konsolidaci, ale rozhodně nejede o nějakou malou několikamilionovou populaci mluvčích.To je nejaky mozkovy vymol, ne? Jak muzes na jedne strane mluvit o skupine jazyku a na druhe strane o jednom konkretnim jazyku? Co ma byt vysledkem toho srovnani a v jakem vesmiru je to relevantni?
Rika ti neco narodni obrozeni?No mně jo. A vzhledem k tomu že v jeho době měla němčina několikanásobně větší váhu než dnes používané anglicismy, nebál bych se dalšího v případě kdy by angličtina měla tendence stát se dalším úředním jazykem.
To je nejaky mozkovy vymol, ne?Mozkový výmol? No když to píšeš tak asi ano.
Co ma byt vysledkem toho srovnani a v jakem vesmiru je to relevantni?Řekl bych že v tomto. Oficiální čeština mi z celé té jazykové skupiny přijde nejpokročilejší, takže si nemyslím že ji čeká smrt z nevyužití a i kdyby ano, no tak se holt bude hovořit nějakým jednodušším slovanským dialektem.
hlaholice? wtf?Z mého pohledu skoro jo? Jak se to vlastně jmenuje? A nebo když se to nahňahňá k sobě a nafláká se pár řádků tak to skoro vypadá jako binární data z Optaru i CRC.
Ano, mluvci jsou. Relevantni srovnani jsou Vietnamci vychovavani od utleho veku v CR. Zkus se nektereho z nich zeptat, jak dobre umi vietnamsky. Co si myslis, ze se nauci lip? Vietnamstinu, kterou muze mluvit pouze doma, nebo cestinu, kterou muze mluvit vsude jinde? A to se bavime teprve o prvnich generaci, jak asi bude situace vypadat za dalsich 5 generaci, kdy vetsina vietnamske populace nebude mit ani kontakt s kymkoliv, kdo by vietnamsky poradne mluvil. Kdyby se nase populace rozutekla po celem svete, tak to bude zrovna tak.Existuje pouze jediná horší věc na světě než je čínština (či katonština či jedno která): Vietnamština. Takže se jim ani není co divit.
Ve srovnani treba s tou anglictinou ma cestina vyrazne nizsi sanci na preziti, to mi nikdo nerozporujte.To ani nikdo nebude ale znovu se podívej na dobu před obrozením: To bylo 10× horší, protože německy nejen že mluvili mladí lidé, ale šlo o oficiální úřední jazyk. Přesto nejen přežila, ale ještě lépe. I kdyby mělo jít pouze o rozutekou diasporu, i ta by prostě ten jazyk udržela.
Existuje pouze jediná horší věc na světě než je čínština (či katonština či jedno která): Vietnamština. Takže se jim ani není co divit.Cestina taky neni zrovna prochazka ruzovou zahradou.
To ani nikdo nebude ale znovu se podívej na dobu před obrozením: To bylo 10× horší, protože německy nejen že mluvili mladí lidé, ale šlo o oficiální úřední jazyk. Přesto nejen přežila, ale ještě lépe. I kdyby mělo jít pouze o rozutekou diasporu, i ta by prostě ten jazyk udržela.Co si predstavujes pod pojmem "jeste lepe"? V te dobe uz na tom cestina byla, pokud vim, tak bidne, ze obrozenci museli vymyslet uplne nova slova - vyslovene si je vycucali z prstu. Kompletovali uplne nove slovniky. Uz zde bylo receno, ze obrozenectvi do znacne miry pohanela nenavist vuci nemcum. To je dost jina situace...
Přesto nejen přežila, ale ještě lépe. I kdyby mělo jít pouze o rozutekou diasporu, i ta by prostě ten jazyk udržela.Tehdy bylo mnohem pomalejší mísení obyvatelstva a minimální komunikace. Takže zapomínání češtiny, co trvalo od Bílé hory 200 let, by dnes bylo mnohem rychlejší.
Česká republika neexistuje ani čtvrt století a je velmi malá pravděpodobnost že by další čtvrtstoletí existovala. Ale čeština existovala dávno předtím a největší rozvoj zažila v době kdy český stát neexistoval a úředním jazykem byla de facto němčina.THX CAPTAIN OBVIOUS. Hint: Spravne jsem nemel napsat "České republice", ale "území současné České republiky". Veskere moje argumenty se samozrejme vztahuji na uzemi a populaci na nem. Kdybys ale precejen chtel slovickarit, tak jsem schopen ti odprezentovat nekolik scenaru, kdy k faktickemu zaniku ceskeho jazyka dojde prakticky bezprostredne po faktickem zaniku Ceske republiky. Napriklad dopad obriho meteoritu kamsi do prostredka Evropy.
Tu hlavní informaci (že nesnášíš EU a musí být zničena) jsme všichni pochopili, takže to nemusíš pořád opakovat.Jsi schopen mi bez hledani a z pameti vyjmenovat alespon jednu konkretni diskuzi, kde jsem napsal nejmene 1 komentar o mych postojich vuci EU? Nebo se te proste dotklo par poznamek k tematu, mozna kvuli chorobne lasce k modrym vlajkam a zlutym hvezdickam?
Včetně těchto?Česká republika neexistuje ani čtvrt století a je velmi malá pravděpodobnost že by další čtvrtstoletí existovala. Ale čeština existovala dávno předtím a největší rozvoj zažila v době kdy český stát neexistoval a úředním jazykem byla de facto němčina.THX CAPTAIN OBVIOUS. Hint: Spravne jsem nemel napsat "České republice", ale "území současné České republiky". Veskere moje argumenty se samozrejme vztahuji na uzemi a populaci na nem.
Uz ted Ceska republika ani neni suverenni stat, protoze ztratil pravo svobodne se rozhodovat o financni podpore jinych statu...A ano, pár poznámek "k tématu" se mě skutečně dotkne, když jsou zcela mimo téma. A netýká se to jenom modrožlutých vlajek, z hlavy mě napadá pár dalších neoblíbených věcí - jaderná energie, obnovitelné zdroje energie, kapitalismus, USA, všeobecné hlasovací právo, dělnické hnutí, privatizace, křesťanství, byrokracie... Ostentativní pomlouvání všech těchto věcí je záležitostí módy a momentálně je v módě zrovna EU.
Včetně těchto?Ne.
A ano, pár poznámek "k tématu" se mě skutečně dotkne, když jsou zcela mimo téma.Budoucnost jazyka je nutne spjata s budoucnosti naroda i jeho formalniho zastreseni, tj. statu. Ty priklady jsem zvolil zcela zamerne. Kdyby sem najednou zacali prichazet imigranti z Nemecka, kteri uz za par let mozna budou mit nemecke obcanstvi, museli bychom je zde akceptovat, protoze jsou to rovnopravni obcane partnerskeho statu. A jak "priznive" by to ovlivnilo cestinu, kdyby najednou cesky mluvila mene nez treba polovina obyvatel? Ve skutecnosti lze ocekavat mnohem mirnejsi postup a nic tak drastickeho se nestane, ale princip zustava stejny. Zbyle dva body, tj. ESM a EUR/CZK, zase souvisi s ekonomikou. U kratsich, mene drastickych vykyvu, to pouze muze stimulovat lidi k tomu hledat si kratkodobou praci v zahranici, v horsim pripade odstartovat vlnu trvale emigrace. Pak zalezi na tom, zda vsichni emigruji na stejne misto a (k nelibosti dosavadnich obyvatel) by organicky vznikaly ceske ctvrti, podobne jako italske ctvrti v USA. Ve ctvrtich s vysokou koncentraci Cechu by samozrejme cestina prezila mezi lidmi mnohem dele nez v osamocenych rodinach uprostred cizojazycne hovoriciho sveta. Cele je to fakt uzce spjate a nemuzu za to, ze se te to dotklo.
A netýká se to jenom modrožlutých vlajek, z hlavy mě napadá pár dalších neoblíbených věcí - jaderná energie, obnovitelné zdroje energie, kapitalismus, USA, všeobecné hlasovací právo, dělnické hnutí, privatizace, křesťanství, byrokracie... Ostentativní pomlouvání všech těchto věcí je záležitostí módy a momentálně je v módě zrovna EU.Nemuze pouzit argument "rikas to, protoze je to v mode" jen proto, ze je to momentalne v mode. Moje nazory na EU jsou stejne poslednich zhruba 6 let a predtim jsem byl prilis mlady a nemel jsem ani volebni pravo. Zde jsem nicmene zminil jen nekolik objektivnich veci, ktere dle meho nazoru s tematem souvisi, a ze to shodou nahod vyznelo jako nejaky hate na EU je docela zajimava korelace. Neco jako konstatovat objektivni, citove nezabarveny fakt, ze nejake auto ma probodane gumy, pomackane plechy, cele je rezave a tece z nej olej a nekdo by to interpretoval jako ryze subjektivni nenavist proti tomu autu a prenesene i jeho majiteli a cele jeho rodine do 10. kolene.
Mimochodem mám trochu obavu, že národní obrození mohla pohánět i nesnášenlivost vůči německy mluvícím národům a skupinám, a že by čistě na pozitivních základech nikdy neprorazilo.Jsem si takrka jisty, ze to bylo prave tak.
A dneska bychom možná měli srovnatelnou životní úroveň se sousedními německy mluvícími zeměmi.... coz je presne argument, ktery jsem kdysi pouzival proti narodnimu obrozeni. Ze vlastne cestina z ryze praktickeho hlediska zadne vyhody nema a kdybychom mluvili nemecky, zrejme by to bylo po vsech stranach lepsi. Mne se cestina docela libi, ale z praktickeho hlediska to je spis horsi nez lepsi. To je ostatne take duvod, proc si nedelam moc velke iluze, ze by ten jazyk nejak dlouho prezil. Pokud se nijak vyrazne nezmeni politicke pomery, tak se nejspis cestina bude pouzivat i nadale (jen se v ni bude objevovat vice anglicismu), ale to je neco, v cem jsem proste spis skepticky.
"podej MI to, přines MI to, chce se MI, počkej na MNE" na to snad nemusí být nějaký zvláštní jazykový citJe to trochu potíž pokud jsi zvyklý na dialekt kde je naprosto normální "podej mě to, chce se mě, já tě to ukážu" (viz též "titěva" z Nejisté sezóny).
A: píše komentář; B: čeká B: čte komentář, odpoví; A: čekáTak to čekání se dá vyplnit jiným tématem:
A: píše komentář k tématu 1; B: píše komentář k tématu 2 A: čte komentář a píše k tématu 2; B: čte a píše komentář k tématu 1Pochopitelně jak A tak i B dělají překlepy a rozhodně nepíší gramaticky správně, ale oba jsou v kontextu. Potom je ovšem sranda, když k tomu přijde někdo třetí, to se potom dějí zajímavé věci.
nijak nebrání předání myšlenkyTo není tak docela pravda, protože „předání myšlenky“ není jev binární (myšlenka předána/nepředána), ale spojitý. Samozřejmě nezáleží jen na schopnosti čtení, ale také na dalších znalostech čtenáře a také na kvalitě textu. Takže se klidně může stát, že rychlé čtení nijak nevadí, protože v textu není víc obsahu, který by čtenář při rychločtení nepostřehl. Ale v kvalitním textu je víc úrovní obsahu, a k těm hlubším úrovním se prostě člověk, který čte povrchně a nerozlišuje mě/mně, nedostane. Ostatně jazyk v tom není žádná výjimka, když bude nějaké vědecké pojednání nebo matematický důkaz číst laik, pochopí toho jen málo a chyb si nevšimne. Když to bude číst odborník, pochopí toho daleko víc, ale zároveň mu chyby budou to pochopení komplikovat.
Ale v kvalitním textu je víc úrovní obsahu, a k těm hlubším úrovním se prostě člověk, který čte povrchně a nerozlišuje mě/mně, nedostane.Také jde o to jaký je to text a jaké myšlenky má předat. V mém případě jsou to většinou odborné texty z oblastí fyziky (astronomie, matematiky), kde se používá jednoduchý jazyk (fakt to nejsou slohová cvičení na nějaké umělecké škole a slova jako mě tam snad ani nejsou - co by tam taky dělala, že), a kde se myšlenka předává pomocí jiných prostředků (grafy, rovnice, náčrtky). Protože toto se jen pomocí slov předat snad ani nedá (kapacita pro krátkodobou paměť pro udržení kontextu je přece jen omezená, takže čtenář by zapomněl o čem je řeč).
Ale často zas kolem sebe slýchám "neser mi", takže asi nemáš až tak pravdu.Ja casto slycham osloveni 1. padem ("pane Novak"), ale to neznamena, ze je to dobre.
naštvi mě/mněMarne si zkousim predstavit, kde dava smysl fraze "naštvi (komu) mně".
Ja casto slycham osloveni 1. padem ("pane Novak"), ale to neznamena, ze je to dobre.V jiných příkladech ÚJČ kodifikuje jakoukoli chybu čistě na základě její četnosti, čímž přestává být chybou. Oslovení je kulturní záležitost a momentálně je v módě oslovovat pátým pádem příjmení, ale nebývalo to tak. Kdyby ta zvyklost mezi lidmi zůstala, ÚJČ by to zcela jistě kodifikoval, dostalo by to nějaký hezký název a bylo by to správně. Máš tedy pravdu, že to není správně, ale je to do značné míry dílem náhody a jakési kulturní módy.
Ale často zas kolem sebe slýchám "neser mi", takže asi nemáš až tak pravdu.Neser mi, neštvi mi a další varianty jsou naprosto běžné. Možná je to nářeční, narážel jsem na to běžně v Praze u určitých lidí, kteží možná měli původ ve stejné oblasti. Takže to sice není spisovně česky, ale je to součástí širšího českého jazyka. Hádám, že to nemá nic společného se změnou pádu, jen ti lidé pro daný pád používají podle svých zvyklostí jiný tvar, takže asi netřeba hledat logické vysvětlení na základě změny vazby.
Oslovení je kulturní záležitost a momentálně je v módě oslovovat pátým pádem příjmení, ale nebývalo to tak. Kdyby ta zvyklost mezi lidmi zůstala, ÚJČ by to zcela jistě kodifikoval, dostalo by to nějaký hezký název a bylo by to správně.No, nevim. Je to dost silne nekonzistentni. Pokud by byla spravne veta "Dobrý den, pane Novák", bylo by spravne i "Dobrý den, pane Antoníne Novák"? Nemluve o tom, ze to zni proste hrozne, a vzdycky, kdyz me tak nekdo oslovi, tak mi to trha usi. Nevim, nakolik to souvisi s modou, jak rikas. Kdyz jsem byl v nemocnici, tak jsem odpozoroval, ze sestry pouzivaji jen ten 1. pad, zatimco doktori to sklonuji do 5. padu. Proto bych spis tipoval, ze to souvisi se znalosti jazyka jako takoveho.
Pokud by byla spravne veta "Dobrý den, pane Novák", bylo by spravne i "Dobrý den, pane Antoníne Novák"?To by klidně mohla být výjimka. Na mostě Karla je stylisticky špatně a píšou se o tom celé články, zatímco na mostě Karla Velikého nebo na mostě Karla čtvrtého nic takového nevykazuje. Podle mě se nastavují pravidla dost kreativně, to se dá přednost pravidelnosti, tu se dá přednost zvyklosti, tu se dá přednost něčemu, co já si nedokážu absolutně vysvětlit. Osobně si nemyslím, že by nekonzistence sama o sobě znamenala, že to ÚJČ odmítne a spíše bych se spoléhal na měnící se zvyklosti.
Proto bych spis tipoval, ze to souvisi se znalosti jazyka jako takoveho.Když jsem byl prcek, oslovovalo se příjmením bez skloňování zcela běžně, hlavně ve spojení se slovem „pane“. Dneska si tím člověk vyslouží ostudu. Chápu to tak, že se doktor spíše snaží jít s dobou, a sestra na to spíše kašle. Nesahal bych hned po argumentu, že je doktor vzdělaný muž a sestra buranská pomocná síla...
Když jsem byl prcek, oslovovalo se příjmením bez skloňování zcela běžně, hlavně ve spojení se slovem „pane“.
Když si vzpomenu na školu, zejména základní, tak tam to bylo běžné bez toho "pane": "Novák, nehoupej se na židli!" To byl ale spíš jeden ze způsobů, jak dávat najevo nadřazenost.
Ale souhlasím, že dřív byl první pád po "pane" běžný, spíš bych až řekl, že opak byl výjimkou - mně třeba dodnes kombinace "pane" a pátého pádu příjmení zní trochu divně.
To by klidně mohla být výjimka.Mohla by to byt vyjimka a lidi to jako vyjimku ostatne pouzivaji. V tomhle jsme se ale asi dostali do slepe ulicky, protoze prinejmensim ja nevim, jakym zpusobem jazykovedci z UJC kodifikaci presne provadeji. Moc neverim tomu, ze zalezi jen na mnozstvi lidi, ktere danou (v te dobe) chybu dela, ale kdo vi...
Když jsem byl prcek, oslovovalo se příjmením bez skloňování zcela běžně, hlavně ve spojení se slovem „pane“. Dneska si tím člověk vyslouží ostudu.To asi hodne zalezi v jakych kruzich, ale vyslouzit si tim primo ostudu mi prijde trochu prehnane. Je to proste jen jedna z castych chyb, o ktere dost lidi ani nevi, ze to vlastne chyba je, a tem ostatnim to muze tahat usi, nebo jim to taky muze byt uplne jedno.
Nesahal bych hned po argumentu, že je doktor vzdělaný muž a sestra buranská pomocná síla...Delat tuhle konkretni chybu jeste z cloveka nedela burana, nemluve o tom, ze registrovana sestra neni zrovna "pomocna sila". Korelace je to nicmene pomerne zvlastni a pravda asi bude nekde uprostred. Castecne te ovlivnuje okoli, castecne tve vlastni znalosti cestiny. Je totiz prirozenejsi zacit pouzivat spravnou variantu pote, co si uvedomis, ze ostatni to rikaji gramaticky spravne, nez naopak zacit schvalne delat chybu, protoze ostatni ji delaji taky.
Moc neverim tomu, ze zalezi jen na mnozstvi lidi, ktere danou (v te dobe) chybu dela, ale kdo vi...Ani já ne. Podle jejich vyjádření ke konkrétním jevům je četnost daného jevu naprosto zásadní. Ale není to četnost vztažená k celému obyvatelstvu, ale spíše většinou k nějakému výběru literatury, kterou oni sami považují za hodnotnou nebo který mají prostě při ruce. Asi by nebyl až takový problém se jich zeptat, pokud by to někoho hodně zajímalo. Třeba správnost vazby „aniž by“ se záporným slovesem odůvodňují právě její netriviální četností v existujících textech.
Je totiz prirozenejsi zacit pouzivat spravnou variantu pote, co si uvedomis, ze ostatni to rikaji gramaticky spravne, nez naopak zacit schvalne delat chybu, protoze ostatni ji delaji taky.Nesmíš zapomenout, že koncept správnosti u přirozených jazyků je do značné míry umělý, vzhledem k tomu že o správnosti (například češtiny podle ÚJČ) nutně nerozhoduje konzistence ani žádná jiná objektivní metrika.
Ale často zas kolem sebe slýchám "neser mi", takže asi nemáš až tak pravdu.To je nějaká nářeční nebo slangová varianta tohoto jednoho slovního spojení, o pravidlech to nevypovídá vůbec nic. Je to jako kdybyste ze rčení „jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet“ odvozoval typické řazení české věty.
Nicméně je IMHO jednodušší prostě použít mi nebo mě/mně a je to jednoznačné. Vytoč mi (sud), vytoč mě/mně (naštvi mě/mně), naser mi, naser mě/mně.Není to jednoznačné, protože mě/mně mají jiný význam, takže je nemůžete volně zaměňovat. Ono to nevzniklo tak, že by se někdo rozhodl, že stejná slova budeme zapisovat dvěma různými způsoby. Ta slova se původně vyslovovala různě, postupem času jejich výslovnost splynula ale zápis zůstal různý. Navíc vaše řešení všude používat „mi“ není možné, protože varianta „mi“ se nepoužívá po předložce. Proto se dnes už nepoužívá v šestém pádě a proto neřeknete „stál proti mi“ ale jenom „stál proti mně“. Varianta „mne“ je zase považována za knižní a v hovoru ji použijete, pod chcete na to slovo dát důraz. Takže používat jenom „mi“ a „mne“ nejde.
puvodni ceska vyslovnost kterou zadny cech, ktereho jsem za zivot poznal, neuziva?Tvůj omezený rozhled mě netrápí, ostatně tím nijak nevybočuješ z průměru. Odkazy na středověk jsou ovšem obzvlášť úsměvné od člověka, jenž ve 21. století neumí používat diakritiku.
Velká část toho, čím dnes jsem, byla formována nespočtem textů, které jsem přečetl.napoprvé jsem ji nemohl rozparsovat a v půlce věty mě napadaly věci jako změna pohlaví nebo že to za tebe píše Miriam či nějaký nedokonalý generátor.
V podstatě odjakživa si užívám možnost mluvit o různých věcech s různými lidmi. Čím jsem však starší a čím víc toho znám a v myšlenkách kombinuji, tím je těžší vést o některých nápadech a myšlenkách konverzaci. Abyste se mohli na netriviální úrovni o něčem s někým bavit, je nutné, aby jste sdíleli stejný kontext, tedy stejnou představu toho, o čem se vlastně bavíte.Tohle je mj. důvodem úpadku politiky – moc se mluví a málo píše/čte. Televize zabíjí politiku.
Když srovnám své staré zápisky, je vidět jasný pokrok ve schopnosti vyjádřit myšlenku. Spolu s diskuzemi na internetu mi psaní blogů dalo ohromný prostor, abych si vyzkoušel všechny možné způsoby argumentací, formulací vět, dramatizace a přesvědčování ostatních. Tohle je schopnost, která má zcela reálné použití v každodenním životě a v mém fyzickém okolí jí zvládá jen málokdo. Zcela typicky se to hodí v práci při psaní emailů směrem k zákazníkům. V minulé práci, kde byl děsný problém získat novou židli, i když stará už se rozpadala, mi schopnost racionálně a přesvědčivě argumentovat pomohla zajistit novou.V osobním životě je ale příliš racionální argumentace občas na škodu – když někoho upozorníš na to, že je vnitřně nekonzistentní a jeho výroky nedávají smysl (v konfrontaci samy mezi sebou), tak to nemusí unést a přestane se s tebou bavit.
ale když vámTo bylo schválně – zkouška pozornosti?chybyčtenáři omlátí některé chyby o hlavu
Tohle je mj. důvodem úpadku politikyOdkdy konkrétně? Od dob Imperium Romanum?
V osobním životě je ale příliš racionální argumentace občas na škodu – když někoho upozorníš na to, že je vnitřně nekonzistentní a jeho výroky nedávají smysl (v konfrontaci samy mezi sebou), tak to nemusí unést a přestane se s tebou bavit.Moje zkušenost je taková, že spíš než že se přestanou bavit, tak začnou být agresivní a začnou nějakým způsobem útočit (hlavně řečnicky). Na druhou stranu je to zase jednoduchý filtr: S takovými lidmi se v osobním životě prostě moc nebavím.
Prosím o doplnění čárek do věty:
To bylo schválně – zkouška pozornosti?Btw, tyhle věci můžeš opravovat přímo na githubu: https://github.com/Bystroushaak/clanky. V pravo nahoře v popisu blogu je tam na to odkaz.![]()
když někoho upozorníš na to, že je vnitřně nekonzistentní a jeho výroky nedávají smysl (v konfrontaci samy mezi sebou), tak to nemusí unést a přestane se s tebou bavitTo je dobře, ne?
diskuziTohle mi umí hnout žlučí.
Nejsem moc přesvědčen, že je něco takového žádoucí. Stejně jako v normálním světě by měl být člověk srozuměn s tím, že to, co dělá, má určité následky, které ho v krajním případě mohou pronásledovat i celý zbytek života. Nemyslím, že je žádoucí podporovat přístup "můžu se chovat jako ten největší trotl, žádná křeč, až mne to přestane bavit, zmáčknu čudlík, využiju 'práva na zapomnění' a začnu znovu s čistým štítem".
Jestli někdo nechápe, že nemůže odsuzovat dospělého člověka za to, jaký pohled na svět měl ve čtrnácti, je to spíš jeho problém. Na druhou stranu, i osmnáctiletý už by měl chápat, že život nemá funkci "reload" a že jeho aktivity na síti jsou a budou jeho vizitkou, a to v kladném i záporném smyslu.
On i ten web trochu "zapomíná". Běžně se mi třeba stává, že mám problémy dohledat své vlastní pár let staré příspěvky, přestože vím, kam jsem je psal a kdy to přibližně bylo. Nebo starší články z webů typu iDnes a Novinky.
V každém případě mi přijde pokrytecký přístup mnoha lidí, kteří se škodolibým uspokojením konstatují "Jo jo, Internet nezapomíná", když na některého politika nebo jinou celebritu vypluje na povrch nějaký starý hříšek, ale považovali by za nemorální podpásovku, kdyby se totéž stalo jim.
On i ten web trochu "zapomíná". Běžně se mi třeba stává, že mám problémy dohledat své vlastní pár let staré příspěvky, přestože vím, kam jsem je psal a kdy to přibližně bylo. Nebo starší články z webů typu iDnes a Novinky.Otázka je, jak moc je toto zapomínání spravedlivé resp. náhodné – spíš bych řekl, že to bude selektivní vaporizace konkrétních „nežádoucích“ informací – a to bude v rozporu se zájmy uživatelů.
V každém případě mi přijde pokrytecký přístup mnoha lidí, kteří se škodolibým uspokojením konstatují "Jo jo, Internet nezapomíná", když na některého politika nebo jinou celebritu vypluje na povrch nějaký starý hříšek, ale považovali by za nemorální podpásovku, kdyby se totéž stalo jim.To bych si mohl brát osobně :-). Ale já po mazání mých příspěvků nevolám – píšu to s tím, že to tu zůstane navěky. A spíš mi vadí, když to zmizí (proto si svoje komentáře zálohuji, aspoň ty důležité). Když nechci, aby bylo něco spojováno s mojí osobou, tak to píši rovnou pod jinou identitou (tzn. jinou osobou/osobností). Ale někdo třeba takhle důsledný není a mohl kdysi neuváženě publikovat něco, co teď chce vzít zpátky. Uznávám, že je to dost diskutabilní – výchovnější by bylo ty lidi naučit, že internet nezapomíná a že si mají dávat pozor, co kam píší a pod jakým jménem. Nicméně lidé dělají chyby a byl bych spíš pro, tenhle vstřícný krok pro ně udělat a umožnit jim vzdát se autorství toho, co napsali, ovšem s tím, že samotný text zachovaný zůstane (pro potřeby ostatních a vydavatele). BTW: Tady na Abíčku v minulosti zmizelo pár blogů resp. autor jejich texty promazal – kdyby měl tehdy možnost vymazat jen svoje jméno, tak by to možná udělal a texty by tu pro ostatní zůstaly.
Na druhou stranu v nepočítačovém světě lidi zapomínají – co jsi kdy řekl nebo udělal, ví jen ti, kdo u toho přímo byli a i ti to časem zapomenou. Ostatní to znají leda z vyprávění a neví, co je pravda a co si k tomu kdo přidal. Jako v internetové diskusi by to bylo, kdyby někdo nahrával na diktafon všechno, co řekneš, a kdokoli si to mohl přehrát (a vyhledávat v tom).Nope. Jediná možnost by byla lobotomie :-P .
Od e-mailu se to lisi vyrazne horsim UX a vyssimi naroky na uzivatele (tj. nutnost nastavovat filtry).Myslel jsem to presne obracene:
Notifikace e-mailem oproti tomu maji vyrazne horsi UX a kladou vyssi naroky na uzivatele (tj. nutnost nastavovat filtry).
System komentaru na abclinuxu je naprosto dokonaly.Je dobrý, ale k naprosté dokonalosti má docela daleko. Typická ukázka jsou třeba hodně větvené diskuze, které ujíždí doprava tak moc, že jsou nečitelné i na 27" 2k monitoru. Na stejném monitoru se také rozpliznou všechny příspěvky do děsivých nudlí.
.ds_odsazeni { min-width: 35em; background-color: #fff; }
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.