Portál AbcLinuxu, 2. května 2025 05:51
Doufám, že ke mě budou trolové v diskuzi shovívaví, dnes jsem se totiž rozhodl publikovat několik poněkud abstraktnějších myšlenek, které se mi poslední dobou honí hlavou.
Pokud se podíváte na sci-fi psanou před masovým rozšířením počítačů, nelze si nevšimnout, že téměř nikdo z autorů nedokázal extrapolovat vývoj „výpočetní techniky“. Budoucnost v jejich představám patřila kosmickým lodím a paprskovým zbraním, hrdinným dobrodruhům cestujícím z planety na planetu mistrovskou pilotáží své kosmické lodě joystickem..
Prakticky nikdo z nich nedokázal předpovědět masivní výpočetní sílu, či globální informační síť prostě proto, že to byla příliš cizí myšlenka. Pokud už si představovali robota, jednalo se o personifikovanou představu myslícího stroje, který tvarem, nebo způsobem myšlení připomíná lidi, či se je přímo záměrně snaží napodobovat. Nikdo si nepředstavoval robotické ruce v továrně, které nemyslí, dokonce ani nemají potenciál k myšlení a jsou tu jen od mechanizace práce, prostě proto, že to není dost romantické a pěkné.
Podle mého za tím stála (technická) nevzdělanost autorů, kteří neznají omezení daná fyzikou a matematikou (P=NP, či odražený laser, co vysmaží oči všem okolo). Skoro každý si dokáže představit něco, co přibližně zná, třeba pilotování lodi, mimozemšťany, nebo paprskomet. Málokdo ale dokáže vymyslet úplně nový koncept, například kompletně virtuální lidi žijící jako softwarové konstrukty v šesti-dimenzionálním prostoru (Diaspora), nebo decentralizované distribuované korporace před tím, než se skutečně začaly objevovat (Daemon). Ještě méně lidí to pak zvládne popsat.
Přijde mi zvláštní, že přestože počítač je docela normální součástí domácnosti už asi 20 let, tak stále skoro nikdo nechápe potenciál, který přináší. Je to jako kdyby většina autorů v mysli zatuhla na současném stavu techniky, maximálně co použijí je nějaký hologram, umělé inteligence, či nějakou formu nadsvětelného cestování prostorem či časem. Světlou výjimku tvoří mimo jiné Stross, Stephenson, Sterling, Gibson, Vinge, či Egan.
Dobře je to také vidět třeba na mobilních telefonech, které tu s námi jsou už asi 25 let, přesto si jen málokdo dokázal třeba v roce 96 představit, že by mohl mít dotykovou obrazovku, foťák a internet a že by je mohl mít každý. Přitom zařízení podobné třídy v té době existovala a prodávala se - různé palmtopy a handheldy. Jen málokoho však napadlo, že tohle budou mít všichni, že budou stát jen pár tisíc a že budou mít větší výkon, než tehdejší kancelářský počítač.
Většina autorů stále opakuje pořád to samé dokola, přebírá od ostatních různé nápady a sem tam je opepří pozlátkem tady a tu zas tamhle. Jen zcela výjimečně někdo propíchne bariéru budoucnosti a přinese nápady, které se ujmou, aby se od něj ostatní zase začali opičit.
Přijde mi, že když už autoři sci-fi extrapolují budoucnost, občas sice berou v úvahu technologii, ale jen málokdy berou v úvahu lidskou potřebu. Například Internet se nerozšířil proto, že by existovala technologie na jeho vytvoření (ta existovala už dávno před tím). Rozšířil se tak masivně proto, že existovala jeho potřeba a s každým dalším připojeným člověkem rostla jeho užitečnost.
Mobilní telefony jsou stejný případ. K jejich masivnímu rozšíření, přidání kamer a komfortních dotykových obrazovek nedošlo jen proto, že by to bylo možné, to ostatně bylo možné už minimálně deset let před tím, než iPhone provedl revoluci. Došlo k tomu proto, že to bylo užitečné a lidi měli tu potřebu a tahle potřeba vyzdvihla koncept podobného telefonu do středu pozornosti většiny.
Předpovězte lidskou potřebu a touhu komunikovat a předpovíte i Internet. Proložte jí Moorovo zákonem a dostanete mobily. Takhle na to kdysi šel i Engelbart, či Licklider.
Když se díváme do budoucnosti, nelze jen odhadovat co bude technologicky možné (možné je všechno), ale také co bude potřebné a užitečné. Humanoidní roboti jsou pěkným příkladem. Když se autoři sci-fi dívají do budoucnosti, vidí mluvící roboty řešící existencionální problémy, možná ještě válku proti strojům, či naopak utopii, kde vám zahradu stříhá robotický zahradník a děti si hrají s robopsem. Úplně přitom ignorují skutečnost, už asi sto let lidé mají největší potřebu vytvářet roboty automatizující práci, kde vůbec nehraje roli jak budou vypadat, ale kolik toho udělají.
Internet věcí přijde nikoliv jen proto, že to technologie umožňuje, ale hlavně proto, že lidi odjakživa potřebují ovládat své okolí. Tohle je jen další iterace možností. Místo vypínače na zdi bude zařízení, které vám umožní přes bluetooth ovládat světlo třeba mobilem, nebo hodinkami, či hlasovým ovládáním.
Rád bych se dnes zamyslel nad úvahou, kam bude vývoj počítačů pokračovat a jak by mohla teoreticky vypadat budoucnost, pokud vezmeme v úvahu další zvyšování výkonu a změnu paradigma ovládání, ale i lidskou potřebu komunikovat a ovládat své okolí.
Nejdříve několik omezení:
Dále pak existuje možnost, že lidstvo někdy v budoucnosti vytvoří nanotechnologie, pomocí kterých bude možné vyrobit prakticky cokoliv, co neodporuje fyzice v podstatě z ničeho.
Ačkoliv úvaha, nakolik má tato technologie potenciál změnit lidstvo je také velmi zajímavá, považuji jí za relativně hodně probranou ve sci-fi (Accelerando, Diamantový věk, Počítání hlav), proto jí použiji jako další omezení časové osy této úvahy.
Myšlenky, kterým se dále budu věnovat se tedy nachází na ose někde mezi dneškem a singularitou, a/nebo vynálezem univerzálního nanotechu, který zrealizuje magii.
Abych mohl nějak smysluplně extrapolovat budoucnost světa počítačů, je nutné se nejdříve podívat na minulost. Postupně budu uvádět několik příkladů ve své době ikonických počítačů. Vybral jsem takové modely, které ve své době představovaly průměr, se kterým se mohl zainteresovaný jedinec (programátor) v té době setkat.
Naschvál jsem vynechal nejvýkonnější modely (superpočítače, kromě doby kdy nic jiného nebylo), i modely pro běžné uživatele, které výkon zase většinou postrádají (notebooky, elektronické diáře a tak).
ENIAC | |
---|---|
Rok | 1946 |
Výkon | 0.05 MIPS (milionů instrukcí za vteřinu / Mega Instructions Per Second) |
Vzdálenost od mozku | Virtuálně metry (obsluha), reálně kilometry (programátor) |
Interaktivita | Nulová (přepojovací panel) |
„Vzdáleností od mozku“ myslím vzdálenost reálného programátora / uživatele od samotného počítače. U Eniacu byly programátorkami teoreticky ženy, které ho obsluhovaly a předělávaly propojení spínačů na přední straně. Podle mého názoru je však pro tuto úvahu nelze považovat za skutečné uživatele, neboť algoritmizace a vývoj programu probíhal jinde, klidně stovky kilometrů daleko. Jejich úkolem bylo pouze nacvakat existující program do stroje. Proto virtuálně metry, reálně však kilometry a více.
„Interaktivita“ označuje jak moc byl počítač interaktivní, tedy jak rychle na pokyn zpracoval úlohu a zprostředkoval uživateli data. Neřeší se zde obtížnost, ale spíše rychlost a schopnost počítače reagovat na svého uživatele. Děrnoštítkové počítače byly interaktivní „velmi málo“, počítače s dálnopisem „použitelně“, počítače s obrazovkou „středně“, tablety a mobily pak „velmi“.
Univac 1 | |
---|---|
Rok | 1954 (průměrné datum) |
Výkon | 0.002 MIPS |
Vzdálenost od mozku | Virtuálně metry (obsluha), reálně kilometry (programátor) |
Interaktivita | Nízká (děrná páska/štítek) |
Menší výkon oproti ENIACu je daný menší rozlohou a příkonem (150kW ENIAC, 120KW Univac), nemluvě o dostupnosti. ENIAC nebyl na prodej, Univac ano.
PDP-1 | |
---|---|
Rok | 1960 |
Výkon | ~0.1 MIPS (link uvádí 100k součtů za vteřinu) |
Vzdálenost od mozku | Virtuálně metry (obsluha), reálně kilometry (programátor) |
Interaktivita | Nízká (děrná páska/štítek) |
IBM System/360 | |
---|---|
Rok | 1964 |
Výkon | 0.029 - 10 MIPS (commercial performance podle modelu) |
Vzdálenost od mozku | Virtuálně metry (obsluha), reálně kilometry (programátor) |
Interaktivita | Nízká (děrná páska/štítek) |
Staré dobré sálové počítače, kterých se prodalo docela hodně.
PDP-8 | |
---|---|
Rok | 1965 |
Výkon | 0.5 MIPS |
Vzdálenost od mozku | Desítky metrů / metry. |
Interaktivita | Nízká (děrná páska/štítek) |
Jeden z prvních komerčně úspěšných minipočítačů, který si mohly dovolit univerzity a různé společnosti mít v IT odděleních, místo aby musely posílat data hromadně někam přes kus světa ke zpracování.
PDP-11 | |
---|---|
Rok | 1970 |
Výkon | 0.33 - 0.75 MIPS |
Vzdálenost od mozku | Desítky metrů / metry |
Interaktivita | Nízká (děrné pásky) až skoro použitelná (dálnopis) |
Apple 1 | |
---|---|
Rok | 1976 |
Výkon | 0.4 MIPS (výkon 6502) |
Vzdálenost od mozku | ~1 metr |
Interaktivita | Použitelná (klávesnice, monochromatická televize) |
Konečně vznikají první domácí počítače.
Acorn Atom | |
---|---|
Rok | 1980 |
Výkon | 0.4 MIPS |
Vzdálenost od mozku | ~1 metr |
Interaktivita | Použitelná (klávesnice a televize) |
Macintosh | |
---|---|
Rok | 1984 |
Výkon | 0.7 MIPS |
Vzdálenost od mozku | ~1 metr |
Interaktivita | Dobrá (GUI) |
Dál se budu věnovat čistě konceptu PC, které vrhlo stín na všechny ostatní platformy, protože si člověk najednou mohl složit počítač sám jak chtěl. Následovat tedy budou procesory, ne konkrétní modely, které je používaly, ale myšleno je tím vždy PC, které má model v sobě.
Intel 386 | |
---|---|
Rok | 1986 |
Výkon | 11.4 MIPS |
Vzdálenost od mozku | 1-2 metry |
Interaktivita | Dobrá (textový režim / jednoduché GUI) |
Intel 486 | |
---|---|
Rok | 1989 |
Výkon | 40-50 MIPS |
Vzdálenost od mozku | 1-2 metry |
Interaktivita | Dobrá (textový režim / GUI) |
Intel Pentium | |
---|---|
Rok | 1994 |
Výkon | 188 MIPS |
Vzdálenost od mozku | 1-2 metry |
Interaktivita | Dobrá (GUI) |
Intel Pentium III | |
---|---|
Rok | 1999 |
Výkon | 2054 MIPS |
Vzdálenost od mozku | 1-2 metry |
Interaktivita | Dobrá (GUI) |
Intel Core 2 Extreme QX6700 (Quad core) | |
---|---|
Rok | 2006 |
Výkon | 49161 MIPS |
Vzdálenost od mozku | 1-2 metry |
Interaktivita | Dobrá (GUI, multimédia) |
Zhruba v této době nastupuje exploze všemožných zařízení jako jsou levné notebooky (netbooky), které si může dovolit běžný člověk (cena <10k), smartphony a první pokusy o tablety. Výkon různě kolísá od stovek MIPS v mobilech po stovky tisíc MIPS v desktopech (238 310 MIPS u i7).
Naschvál jsem se snažil vybírat jen ikonické historické počítače odstupňované zhruba pěti lety. Uvědomuji si, že jsou tam míchány jablka se sálovými počítači, ale jak jsem psal na začátku, šlo mi o to, k čemu se mohl programátor v té době dostat.
Pokud by někoho zajímaly komplexnější tabulky, tak doporučuji:
Ze zkráceného průřezu je možné vidět hned několik trendů:
Zcela očividně se dají prohlásit dvě tvrzení:
S opatrností se pak dá prohlásit i třetí tvrzení:
Tohle je jasný trend, jehož směrem se zaměřuje drtivá většina výzkumu a vývoje. Počítače bude mít stále více MIPS, paměti budou mít stále více GB, sběrnice stále větší datové toky, sítě stále větší šířku pásma (optika, Li-Fi).
Přibližně ještě 10 až 15 let půjde věci prostě jen zmenšovat. Momentální špička technologie na 10 nanometrech není zas tak daleko od fyzikálního limitu zmenšování tranzistorů, který je někde u 5 nanometrů. Ten bude pravděpodobně dosáhnut do roku 2020 a komerčně masivně používán v letech následujících.
(Predikce lineární regresí do roku 2030.)
Poté bude muset podle prognóz přijít něco jiného. Ze začátku půjde o změnu architektury na různé 3D vrstvené procesory, při částečném zachování výrobní technologie. Pak budou muset nastoupit nové výrobní technologie, založené například na grafenu, či jiných materiálech použitých místo křemíků, například indium-gallium-arsen (InGaAs). Pravděpodobně se nedočkáme čistě optických procesorů, ale sběrnice dost možná na optiku přejdou.
Na co se nejvíc těším, jsou komplexní změny architektury. Dnešní počítače se za posledních 30 let zas tak moc architektonicky nezměnily. Stačilo prostě zmenšovat a přidávat paralelní pipeline a víc jader. Ve chvíli, kdy tohle nebude možné budou s trochou štěstí na světlo vytaženy staré exotické koncepty, či vymyšleny úplně nové principy. Příkladem budiž třeba Computational RAM, memristory, rekonfigurovatelné procesory, asynchronní procesory a tak dál.
Většina článků, které pojednávají o trendu nárůstu výkonu se zaměřuje pouze na nárůst a predikce do budoucnosti, přičemž opomíjí zdůraznit další aspekty vývoje:
Konkrétně se jedná o:
Je jasné, že každých pár let si můžeme za stejnou cenu koupit násobně výkonnější hardware (ponechme stranou násobek a přesnou definici páru let). Málokdy se ovšem mluví o tom, že nejenom, že bude k dispozici čím dál výkonnější hardware za stejnou cenu, ale také méně výkonný, menší a méně energeticky náročný hardware za malou cenu.
Příkladem tohoto trendu může být třeba Raspberry PI, Arduino, či ESP8266. Posledně jmenovaný bych rád zdůraznil, neboť bude hrát roli ještě dále v textu:
Jedná se o miniaturní desku s mikroprocesorem (~1.2 MIPS(1, 2)) a wifi modulem, v ceně okolo 90kč (i s poštovným). Tento modul může být programován jako ostatní mikrokontrolery (jde k tomu použít varianta pythonu) a tedy použit k ovládání další elektroniky přes wifi. To vše za cenu jednoho oběda.
Tohle je taky jasným trendem, který v posledních pár let zažívá další změnu paradigmatu s nástupem dotekových technologií. Nejde však jenom o nový hardware, ale hlavně o software. Například hardware pro doteky zde byl docela dlouho (kdo si ještě vzpomíná na WinCE mobily?), ale trvalo, než někdo přišel s nefrustrujícím způsobem, jak ho ovládat.
Podívejme se na přehled paradigmat, kterými si ovládání prošlo v minulosti:
Kam by to mohlo pokračovat? Jedná se samozřejmě o spekulace, ale vidím to takhle (seřazeno náhodně, ne chronologicky):
Je mi jasné, že seznam je velmi kontroverzní a spousta čtenářů namítne, že to jsou zdánlivě blbosti. Osobně si myslím, že některé z uvedených konceptů mají možnost změny paradigma tak, jako byl například iPhone, nebo ve své době Macintosh (či Xerox Alto). Některé z konceptů však nepochybně budou sloužit jen jako doplňkové, například notebook, který ví kam se díváte (kliknutí na odkaz dvoj-mrknutím) a umožňuje ovládání gesty, ale stále používá jako hlavní vstup klávesnici.
Z hlediska mobilních zařízení vidím velmi silný tlak na osvobození uživatele od nutnosti psát prsty. To totiž u některých konceptů, jako jsou například chytré hodinky přestává být možné. V krátkodobém horizontu se bude pravděpodobně jednat o diktování, v dlouhodobém pak o nějaký jiný způsob, od snímání pohybu svalů po čtení myšlenek.
Čtení myšlenek zní možná jako sci-fi, ale do určité primitivní míry je využíváno již dnes pro lidi s pohybovým postižením. Jen se jedná o silně uživatelsky nedotaženou záležitost s velmi pomalou rychlostí „psaní“. Dejte tomu ale 20 nebo 30 let vývoje a možná se dočkáme systému, který umožní bezhlesné diktování, nebo něco podobného. Dejte tomu pár staletí a budete mít přímé neurální propojení, které bude doslova číst myšlenky.
K tomuhle použiji upravenou tabulku z minula:
Když se podíváme na předpokládaná další paradigmata:
Virtuální brýle jsou asi jasné. Google ukázal nástin budoucnosti se svými Glass. Samozřejmě, že proto, aby se něco podobného ujalo se bude muset jednat o podstatně tenčí a lépe vypadající hardware. Taky ovládání se u Glass úplně nepovedlo, neboť ovládání hlasem je docela nevhodné do společnosti a ovládání dotykem zase nevhodné k čemukoliv, kromě nejjednodušších vstupů. Microsoft to u svých Hololens řeší sledováním gest uživatele, ale jak moc to bude praktické k zadávání třeba textu se teprve ukáže.
Velkou budoucnost taky imho mají brýle pro virtuální realitu. Rok 2017 by měl být rokem virtuálních brýlí, protože se jich na masový trh chystá mnoho.
U spousty uživatelů zatím vládne skepse, zda to bude mít nějaký smysl. Osobně jsem si byl Rift vyzkoušet a skepsi už nemám - je mi jasné, že tahle technologie má budoucnost. Po desíti letech inovacích ve směru tabletů a smartphone se tak konečně rozvíří smrduté vody uživatelského interface a přijde na řadu něco úplně nového. Konec konců, kdo by nechtěl nekonečně velký, nekonečně hluboký monitor?
Virtuální čočky dnes působí jako sci-fi, ale první dětské krůčky už byly v tomhle směru podniknuty. Ačkoliv rozlišení je z dnešního pohledu naprosto k ničemu (čočka z fotky vypadá, že má 8x8 pixelů) a je pravděpodobně, že čočky nikdy nebudou mít nějaký podstatný výkon, takže k nim bude zapotřebí mít někde v kapse počítač s vysílačem, tak se jedná o poměrně jasné přiblížení směrem k mozku uživatele.
(Kontaktní čočka s displejem. Zdroj: Augmented Reality in a Contact Lens, IEEE spectrum)
Z dnešního pohledu to může vypadat kapku neprakticky a spousta lidí asi bude mít problém představit si, že by kdy něco takového mohli používat, ale to je pouze šok z budoucnosti. Dejme technologii 20 - 50 let a nebudeme se stíhat divit, co všechno je možné.
Představte si třeba kontaktní čočky s dokonalým displejem a mikrofonem, který snímá vibrace vašich očí, když mluvíte. Také je v nich akcelerometr a magnetometr a kamera*, takže dokáží odvodit, kam se koukáte, to vše s sub-milimetrovou přesností.
* Není myšlena kamera na pořizování fotek, ale dopočítávání pohybu oka, trochu jako senzor v myši.
Edit: Během psaní tohoto článku jsem učinil pokus s (dioptrickými) kontaktními čočkami a musím říct, že cpát si do očí kus plastu prostě není pro mě. Ale někomu to třeba bude vyhovovat.
Neurální interface dnes působí jako naprosté sci-fi. Málokdo pravidelně sleduje nemalý postup, který tahle technologie urazila za posledních pár let. Dá se říct, že dnes lze principiálně číst přímo z mozku signály takového charakteru, že je lze použít jako vstupy pro počítač, který z nich může skládat písmena, či slova.
Samozřejmě, do praktické použitelnosti to má daleko. Celá desetiletí daleko; podle mého laického názoru tak někde mezi třiceti až padesáti lety. Už dnes ale víme, že to je možné a že teď stačí jen vylepšovat přesnost, senzory a algoritmy, aby něco podobného jednoho dne bylo dostupné. I když to dnes může působit jako sci-fi, je dobré si uvědomit, že notebook, na kterém píšu tenhle článek by před padesáti lety byl sci-fi zhruba podobného charakteru.
Abych byl konkrétní, z počátku nepůjde o přenos samotných myšlenek, spíš si to představte jako jakousi neviditelnou klávesnici a myš, která je čtena přímo z vašeho mozku zařízením, které máte třeba jako náušnici v uchu, či - z dnešního pohledu poněkud hrozivě - implantované v mozku.
Později dojde na rozšiřování - přenášení myšlenek mezi lidmi v jejich přímé podobě (viz třeba Researcher sends thoughts over Internet, moves colleague's hand: Human-to-human brain interface), napojování nových periferií na mozek (dokonalá paměť, jazykové moduly, ovládání věcí).
Z hlediska interface se jedná o pomyslnou singularitu technologie interface člověk-stroj, za kterou se v podstatě nejde dostat, pokud by měl ještě člověk zůstat stále člověkem. Také se jedná o nejbližší možné umístění počítače k mozku, za kterým následuje už jen jeden jediný možný krok; umístit mozek do počítače.
Nastřelené směry vývoje technologií samozřejmě nemusí proběhnout v tomhle pořádí, ba ani vůbec. Z dnešního uhlu pohledu se možná dokonce jeví většině děsivě. Je ovšem nutné si uvědomit, že stejně tak děsivě by se jevila dnešní doba většině lidí před sto lety;
Představa, že budeme celé hodiny nehnutě zírat do bedniček s trubadůry, každou chvíli kontrolovat malé placky, které nás spojí s kýmkoliv kdykoliv kdy na to jen pomyslíme, ba dokonce, že se vykašleme na spiritualitu a vydáme se cestou konzumu by byla pravděpodobně velmi nepřirozená, až děsivá. Přitom z dnešního pohledu je to samozřejmé.
Co je nutné vysvětlit, je odpověď na otázku „proč?“. Proč by někdo chtěl nositelné počítače, virutální brýle, či snad čočky? Nebo dokonce neurální implantát?
V dnešní době spousta lidí stále nechápe, že počítače nejsou jen bedny pod stolem, notebooky, tablety a mobily. Jsou to miliardy malých zařízení, které jsou dnes prakticky v každém kuse elektroniky. Tenhle trend bude pokračovat do z dnešního pohledu absurdních rozměrů. Všechno co funguje na elektřinu bude kontrolované nějakou formou počítače (mikrokontroleru). Spousta z těch věcí, které dnes na elektřinu nefungují stejně budou nějakou formu počítače obsahovat. Zkráceně cokoliv, co má smysl nějak kontrolovat, či ovládat, bude ovládáno nějakým druhem počítače.
Tohle ale není všechno - jak jsme měli možnost vidět s osobními počítači, jakmile máte někde po hromadě několik počítačů, vzniká potřeba spolu komunikovat. V budoucnosti každé zařízení, které bude ovládané počítačem bude součástí sítě. Tenhle trend nastupuje už dnes v podobě buzzwordu Internet of Things, IoT (připomínám ESP8266).
Před pouhými 100 lety se ve spoustě domácností stále ještě svítilo petrolejkou. Dům mého otce dostal zavedenou elektřinu až v roce 1920. Člověk, který celý život používal ke svícení petrolejku a svíčky by měl asi malý problém uznat dnešní systém všudypřítomných vypínačů. Neříkám, že by měl problém to pochopit, ale pravděpodobně by se mu to zdálo přehnané, stejně jako se mě ještě před pár lety zdály přehnané stmívací vypínače, když jsem je poprvé viděl.
Nyní existují žárovky, které se ovládají přes wifi. Je v nich malý počítač, který se připojí na váš access point a vy potom můžete žárovku ovládat přes mobil. Tenhle trend se zdá dnes přehnaný spoustě lidem, ale když se nad tím zamyslíte, zas tak moc není. Od doby co EU zakázala žárovky je každé zařízení, které cpeme do patice ve svítidle sofistikovaný kus elektroniky, ať již se jedná o běžné „úsporky“, nebo LED svítidla. Přidání pár čipů se zabudovaným WIFI modulem zas tak moc cenu nezmění, jakmile se to jednou rozběhne ve velkém. Moje varná konvice už v sobě počítač má, jelikož umí ukazovat teplotu a „inteligentně“ provádět několik různých režimů, například uvařit vodu jen na 70°C, či vodu prvně převařit, pak počkat až klesne na 70°C a pak teprve zapískat, že je hotovo.
Tenhle trend bude pokračovat všude kolem vás. Další přijdou na řadu zámky ve dveřích, ovládání žaluzií, topení. Když jsem kdysi dávno zkoumal čip ukrytý v telefonní kartě, zjistil jsem, že se ve skutečnosti jedná o miniaturní kousíček křemíku.
(Rozměry čipu z telefonní karty.)
Podobně velké „počítače“ (připomínám klesající parametry za MIPS) osazené všemožnými senzory a schopností bezdrátově komunikovat (připomínám ESP8266) budou v budoucnosti přidávány do všeho možného, ať již se jedná o náhradu čárových kódů u zboží v samoobsluze, či o betonovou zeď vašeho domu, kde budou dohlížet na integritu. Podobné senzory se už dnes dávají do kol náklaďáků, kde bezdrátově ukazují řidiči tlak v pneumatikách.
Odpověď na otázku proč by někdo chtěl virtuální brýle, či snad čočky spočívá stejně jako u dnešních mobilů; kvůli možnosti interakce. Ti kdo je budou mít budou mít pohodlnější život a možnost interagovat se svým elektronickým okolím způsobem, který prostě není dostupný lidem bez této technologie.
Tohle všechno řečeno; jak asi budou vypadat a fungovat lidé v budoucnosti?
Tradiční představy budoucnost jsou jasné - budou vypadat úplně stejně, jako dnes, akorát tam podle tématu buďto v utopii budou létající auta, čistá energie a spokojeně žijící občané globálního státu, nebo v dystopii zničený nefunkční svět zaplavený znečištěním a katastrofami, případně ještě s utlačitelským politickým režimem.
Osobně si myslím, že to jsou nesmysly. První je projevem našich nadějí, druhé projevem našich strachů. Ani jedno není reálným odhadem budoucnosti.
Budoucnost není černobílá. Někde bude dobře, jinak špatně. Na světě budou naprosto klidné oblasti, stejně jako přelidněné díry, podobné dnešní Indii, kde lidé budou žít a umírat v chudobě. Na tomhle se nic nezmění, protože za to může naše přirozenost. Na světě budou existovat oblasti s čistou energií, dbající na ekologii, stejně jako oblasti plné špíny a hnusu, kde lidi sotva živoří. Samozřejmě také oblasti, kde lidé mají jiné priority a žijí tak nějak mezi, jako třeba my dnes v Čechách.
Létající auta jsou docela pravděpodobná, co je ovšem diskutabilní je jejich využití. Pilotování letadel a prostředků, které se v rychlosti pohybují kupředu imho nikdy nebude záležitost běžných lidí, ale vždy se bude jednat o výsadu pilotů. Na druhou stranu si dokáži představit systémy podobné kvadrokoptérám, řízené běžnými lidmi a počítačem, který vykonává jejich povely.
Něco takového by asi chtěl každý, ale je nutné si uvědomit, že udržet něco ve vzduchu je energeticky podstatně náročnější, než překonávat valivý odpor na silnici. Libovolný létající prostředek tak bude ekonomikou provozu násobně náročnější než auta a nevidím jako reálné, že by se to mělo v příštích 50 letech změnit, i kdyby na krásně byla tahle technologie široce dostupná masám. Létající auta už dnes ve skutečnosti nejsou bržděna technologií létání, ale vývojem na poli baterií a ukládání energie.
Dystopie je nepravděpodobná. Lidé se prostě chtějí mít dobře a dělají všechno pro to, aby to tak bylo. Ačkoliv historie ukázala, že špatné politické režimy mohou přinést velkou krutost a bídu, nikdy to není konečný stav. Dříve nebo později dochází ke změnám a zvolnění režimu.
Tolik tedy k politice. Nic moc se nezmění, protože za posledních 50 let se taky nic moc nezměnilo, nejmíň ze všeho lidská přirozenost.
Proč si před čtvrt stoletím prakticky nikdo nedokázal představit dnešní smartphone? Podle mého za to může selhání fantazie ve dvou bodech:
První bod je kapku překvapivý, protože Mooreův zákon platil už tenkrát desítky let. I dnes, když se zamýšlíme nad počítači za 20 let, tak prakticky všichni počítají cenu za MIPS. Ano, je téměř jisté, že za dalších 25 let budeme mít o několik řádů rychlejší počítače, za stejné ceny jako dnes.
(Predikce lineární regresí do roku 2040)
Bylo by však hrubým podceněním počítat pouze s „desktopovými“ počítači, či servery a superpočítači, na základě kterých se tyhle předpovědi dělají. Ty představují pouze body na vrcholu grafu, sice zajímavé výkonem, ale nepřekvapivé interaktivitou. Mnohem zajímavější je ta na první pohled neviditelná plejáda zařízení, která se nachází výkonem pod nimi, která bude v reálném světě úplně všude, kam jen půjde nacpat.
Všechna tato zařízení budou komunikovat po jedné jediné celoplanetární síti. Tohle zní jaksi samozřejmě, když už tu máme internet. Ten tím ale nutně nemyslím. Internet je celoplanetární z hlediska předávání si packetů mezi různými sítěmi. Z hlediska uživatele je naopak silně lokální. Když se chci připojit na internet, musím si zvolit poskytovatele a vybrat technologii. Někde je xDSL, jinde je optika, jinde zas jen 2G síť, ve městě pak třeba 3G, nebo LTE, někdo se připojuje přes WiFi, jiný zas k modemu třeba přes bluetooth..
Síť budoucnosti se bude od současného internetu lišit. Stále půjde o síť spravovanou plejádou různých subjektů více/méně decentralizovaně, a stále půjde o přepínání packetů. Z hlediska uživatele se však bude jedat o homogenní, všudypřítomnou síť, tak trochu podobnou dnešní elektrické síťi, jejíž elektrická zásuvka je pro běžného člověka všudypřítomná. Stačí přijít a zapojit svoje zařízení, ať už jsem v restauraci, u kamaráda, nebo v hotelu na druhé straně světa.
Představte si to jako rouming, který za stejnou cenu jako doma funguje po celé planetě, ve vesmírné stanici, v restauraci, v budovách, nebo třeba ve sklepě, prostě všude, kde něco poskytuje signál. Libovolné zařízení se může připojit a komunikovat s libovolným jiným zařízením kdekoliv v síti. Tahle síť bude z větší míry bezdrátová, i když samozřejmě jednotlivé budovy budou i nadále připojeny kabelem.
Aby bylo možné zpřístupnit síť skutečně každému a libovolnému zařízení, bude nutné uvolnit frekvenční spektrum internetu. To v současnosti vypadá podle formuláře na webu ČTU takto:
(Rozdělení spektra podle ČTU.)
Využití spektra je do určité míry dáno fyzikou, některé části prostě nejde použít pro vzdálenou komunikaci, jiné je zase například nutné používat pro radary kvůli rezonančním frekvencím materiálů, od kterých se mají paprsky odrážet. Spoustu spektra ale zabírá nějaká forma komunikace. Z dnešního uhlu pohledu nutno dodat, že naprosto zoufale neefektivní forma komunikace, která by šla využít líp.
(Analýza datových služeb ve spektru.)
Abych to ilustroval, vyrobil jsem (přibližnou) vizualizaci prvních 8GHz spektra, kde je vidět jak moc velká část se používá pro internet. Každý pixel představuje 1MHz a je červený, pokud je někde v tom 1MHz přítomno spektrum používané pro přenos dat.
(Analýza datových služeb ve spektru - lepší zobrazení.)
Jak je vidět, je kde brát. Například dnes jsou celé části spektra vyhrazeny pro různá tísňová volání, což je naprosto brutální plýtvání místem na něco, co se použije jednou za čas a jinak je tam ticho. Mnohem větší smysl by mělo nasadit na těchto frekvencích packetové systémy, které budou automaticky prioritizovat tísňové hovory. Samozřejmě, že tohle není nic, co by se dalo nasadit dnes bez masivních investic do infrastruktury, ale bavíme se tu o budoucnosti.
Už jsem se tu zmiňoval o plejádě různých zařízení, nakousl jsem sítě i přibližování počítačů člověku. Zatím jsem se ale nedostal k tomu, jak to vše bude zapadat do celého světa.
Pravá budoucnost je imho nepředatelná, stejně jako by byla nepředatelná naše současnost lidem z minulosti, protože jim chybí kontext. Vzpomínám si, když jsem poprvé slyšel o internetu, tak jsem naprosto nepochopil o co se jedná. I když mi to bylo vysvětlováno z různých uhlů a přečetl jsem o tom nějakou úvodní knížku, stejně mi to nebylo moc jasné, dokud jsem nezískal osobní zkušenost a nestrávil na internetu celé měsíce.
Představte si město budoucnosti optikou dnešního člověka. Aby bylo něco takového možné, zkuste si představit současné město (třeba Prahu) optikou křováka, nebo ještě lépe psa. Optikou někoho, kdo nerozumí technologiím a neumí číst. I když vás někdo jiný provádí městem a ukazuje mu jak v něm dělat běžné činnosti, které považujete za normální, nerozumíte mu.
Vaši průvodci se jím pohybují naprosto přirozeně, občas se ale vyděsí a okřiknou, vás, když se rozhodnete udělat něco tak normálního, jako je přejít ulici kdy chcete a jak chcete, nebo se vyčůrat na stěnu domu, když potřebujete. Jejich chování a motivace jsou pro vás zvláštní. Jakoby svázáni tisícem pravidel, přesto však svobodnější než vy. Umí používat stroje, kterými se pohybují po ulicích, na kolejích, i v podzemí. Dokáží získávat jídlo pohybem ruky s plastovou kartou nad blikajícím strojem.
Co vám přijde nejzázračnější je, že se v celém tom šíleně složitém a matoucím světě kolem vyznají a zcela bez problémů se skrz něj pohybují, aniž by je něco přejelo. Nějakým zázrakem jsou schopni se koordinovat s ostatními a organizovat přesuny z jedné strany města na druhou zdánlivě úplně bez přemýšlení, i když to zahrnuje několik přestupů skrz různé dopravní prostředky. Když to zkoušíte vy, několikrát vás málem přejede auto, párkrát vás vyhodí z dopravního prostředku a ještě k tomu se na jeden den naprosto ztratíte a nevíte, kde jste. Víte, že tohle se průvodcům nikdy nestává. Když chcete přespat v parku na lavičce, tak vás vyhodí vtipně oblečení lidé s obušky. Svět je pro vás matoucí.
Říkají vám, že k tomu aby jste ve městě mohli bydlet potřebujete papíry a razítka od různých lidí a institucí. Některé z těch papírů prý zajišťují bydlení, další teplo, a jiné energii. Všechno tohle prý chce jakési peníze. To jsou nějaké abstraktní věci, které jsou někdy kovové, jindy papírové, jindy pak jen čistě elektronické. Celé je to složité a divné a nechápete, k čemu vám to je. Víte ale, že peníze se dostávají za to jak moc jste užiteční ostatním. Něco pro ně děláte a oni vám za to dávají kredit, nikoliv ale přímo, ale hrozně komplikovaným a podivným způsobem jednou měsíčně.
Svět je pro vás složitý, nepochopitelný a neovladatelný. Nejste schopni se jím bezpečně a bez stresu navigovat, nejste schopni donutit ostatní, aby dělali věci podle vašich přání a aby vám dávali jídlo a pití. Nechápete, proč tráví většinu svého života v práci.
Nyní si zkuste představit město budoucnosti, za sto, dvě stě, nebo pět set let. Síť je naprosto samozřejmá a všudypřítomná. Úplně každý, od dětí po důchodce má nějakou formu síťového připojení, které se stalo občanským privilegiem a postupně nahradilo všechny ostatní formy identifikace a zároveň i platebních karet.
Pokud by se v takovém světě ocitl člověk z dneška, naprosto by nebyl schopný se v něm pohybovat. Na dveřích nejsou kliky, dveře se otevírají síťovým pokynem. Autobusy nejezdí na zastávky, ale vyzvedávají lidi z míst podél trasy, odkud si je přivolají implantátem. Varná konvice nemá tlačítka, zapíná se tak že jí prostě pošlete signál, aby se zapnula. Jak jinak by to taky mělo být?
Počítače nemají klávesnice a nemají obrazovky. Jsou to kusy mramoru poskytující výkon a paměť, do kterých vede jen elektřina a občas taky optické připojení. „Klávesnici a monitor“ poskytuje síťové připojení přímo v hlavě uživatele. Zdrojový kód se needituje, lidi prostě vnímají celý AST strom naráz a přesouvají mezi ním jednotlivé nody pomocí implantátu. Lisp je konečně používaný jazyk :)
Svět budoucnosti je pro vás matoucí. Nikde nejsou žádné nápisy, místo toho má vše co potřebuje vysvětlení interaktivní průvodce a nápovědy ve vrstvě, kterou k reálnému světu přidává síť. Lidi spolu ani moc nemluví, víc komunikují slovem, textem i obrazem po síti, v reálném čase kdekoliv zrovna jsou. Mluvení je většinou lidí považováno za omezené - vždyť ani nemůžete přidat online ilustraci, či použít datový podtext s dalšími referencemi.
Spousta dnešních lidí by si ani nebyla schopná vydělávat. Cože? Chodit do práce a dělat stále dokola to samé? Nezbláznili jste se? Náš monetární systém funguje na mikrotransakcích počítaných a vyplácených automaticky systémem na základě vaší užitečnosti a užitečnosti vašich výrobků. Každé přečtení vašeho textu, každé zobrazení vašeho obrázku, použití vámi navržené stavby, programu, či majetku automaticky strhává uživateli kredit a přičítá ho na účet tvůrce. Pokud chcete kredit, musíte být kreativní a tvůrčí, nebo přesvědčit ostatní, aby vám dali jejich. Dělání repetitivních věcí vůbec nemá smysl, neboť cokoliv, co se musí stokrát, či vícekrát zopakovat je s naprostou samozřejmostí automatizováno.
Všechny běžné činnosti, od interakcí s úřady po návštěvu doktora u běžného nachlazení jsou prováděny online a přes implantát. Nic z toho vám samozřejmě není dostupné, pokud ho nemáte.
Pro spoustu dnešních lidí se pravděpodobně jedná o poměrně děsivou představu, jedná se ale jen o šok z budoucnosti, stejně jako by měl šok z budoucnosti člověk, který by se k nám podíval z doby před několika sty lety.
Co si o tom myslíte vy? Jak podle vás bude vypadat budoucnost?
Tiskni
Sdílej:
Mne spíš napadly
Málokdo ale dokáže vymyslet úplně nový koncept, například kompletně virtuální lidi žijící jako softwarové konstrukty v šesti-dimenzionálním prostoru (Diaspora)....
Moeller má už přes deset let plně funkční prototyp takového auta
Nakonec auto s kterým člověk odjede/odletí z hospody domů je lepší než řízený létající stroj co někomu při neuvážené navigaci ve tmě vletí do barákuProč furt auto? Tohle jde docela elegantně řešit i dnes: pořiď si kolo nebo moped. Nehrabe vám z těch aut už trochu?
kterýžto petrolej prodávají na LKPR za 60,-.Proč je to tak drahé?
Proč je to tak drahé?
Auto je taková základní jednotka. A bavíme se tu o létajících autechJasně, létajích aut se taky dál držím. Pouze se mi nelíbí že to lidi berou za tak základní jednotku že tím dopravují i z hospody po tahu a přitom nedovedou vymyslet něco kreativnějšího a pro okolí mnohem méně nebezpečného.
Sorry za zastaralý zdroj. Podle aktuálních dat je to o hodně lepší. Na druhou stranu je tu pořád problém s tím objemem co to spotřebuje na jednu cestu (byť třeba celkově za půlhodinku na praha-brno) aTo je jedno. Ty ceny jsou furt bez spotřební daně a DPH a pokud si je přičtu tak AVGAS 100 LL vyjde na 1L furt docela šíleně na to že to není raketové palivo a motor to bude žrát po kýblech. Se radši ani neptám co stojí srandy jako Jet A-1.
protože taková (složitá) věc ve vzduchu nesmí selhat ani minimálně (což se o pozemních dopravních prostředcích říct nedá).Yup. Když selže cokoliv pozemního jednoduše se to zastaví a přinejhorším odtáhne a opraví (nebo sešrotuje), když selže cokoliv co je ve vzduchu, automaticky to znamená nouzové přistání.
Na to bych teda do práce jezdit nechtěl.Základní cena pro období od: 1.12.2016:
- AVGAS 100LL 29,50 Kč/litr
- JET A-1 pro aktuální nabídku nás prosím kontaktujte
Uvedené ceny jsou bez Spotřební daně a DPH (Spotřební daň pro AVGAS 100 LL je 13,71 Kč/litr, pro JET A-1 je 10,95 Kč/litr, DPH je 21%)
záleží co máš za práci/koníčky, jestli máš rodinu a podobněPři cestě z hospody?
Nakonec auto s kterým člověk odjede/odletí z hospody domů je lepší než řízený létající stroj co někomu při neuvážené navigaci ve tmě vletí do baráku.Když Bystroushaak psal o létajících autech, tak jsem tak nějak naprosto samozřejmě předpokládal řízení počítačem. I kdyby někdo stavěl infrastrukturu pro auta od nuly teď, tak je podle mě automatické řízení jasná volba (že to není je podle mě a) z historických důvodů, b) nikdo si - snad - netroufne zakázat používat silnice ostatním dopravním prostředkům u kterých se automatika implementuje blbě). A až kdoví kdy dospěje technologie pro ta lítající, tak bude automatické řízení ještě dál.
Já bych ještě přidal autonomní, ale centrálně koordinované řízení plus vzájemná komunikaci mezi blízkými účastníky (podobně jako to dělají zvířata v hejnech).Něco takového implementováno by se docela dobře hodilo i dnes.
Cestující by na zemi zadal jen konečnou "stanici" (případně by si připlatil za vyšší prioritu) a zbytek cesty by se jen vezl a kochal se výhledem.Tož autopiloty se používají už hodně dlouho. Problém je že lidský faktor vždy musí být přítomen. Zatím si nikdo netroufl nacpat cestující do letadla bez pilota.
Něco takového implementováno by se docela dobře hodilo i dnes.Blbě se to integruje s koly (a motorkami a tak) a s bábou co tlačí vozejk po krajnici. Podle mě bys to mohl používat jenom na silnicích pro motorová vozidla.
Problém létajích aut je prostě ten že když člověk chce z Prahy do Brna, stejně se musí vznášet na dálnicí (nejkratší spojnice) takže proč za zlomek ceny a s naprosto jinou bezpečností nejet po ní?Nepochopení. Smysl létajících aut není v tom letět nad dálnicí Praha - Brno, ale v urychlení lokální/last-mile přepravy, jejíž celková rychlost je momentálně limitovaná kvůli úrovňovým křížením na nějakých 20 km/h. No a pojí se s tím samozřejmě ty stejné technické/infrastrukturní problémy jako s IAD, ale ještě intenzivněji…
úrovňovým křížením na nějakých 20 km/h.Proto i v tom New Yorku docela rychle implementovali jednosměrný provoz a široké tepny skrze města (u nás obchvaty). Nenapadá mě situace kdy by o už skutečně nešlo vyřešit jinak než létajícím automobilem.
Proto i v tom New Yorku docela rychle implementovali jednosměrný provozStále neřeší křížení, viz ty jednosměrné kapacitní ulice v Praze (Legerova, Sokolská, Ječná, Žitná, Resslova).
a široké tepny skrze města (u nás obchvaty)Na obchvat to je právě ta last-mile, typicky několik kilometrů, a široké tepny se ucpou pokud nemají přípojné pruhy a mimoúrovňová křížení (na což asi nemáš místo, zvyšuje to režii (najetou vzdálenost) a blbě se to používá když ti to do kopce nejede přes 15 km/h :).
Legerova, Sokolská, Ječná, Žitná, ResslovaNádhera. Docela přemýšlím nad způsobem vznášení která by ta auta musela používat (asi nějaká přesná geolokační gravitační levitace) aby to nenaprala do budov podél křižovatek a přitom byla v těch ulicích mezi baráky schopná fungovat.
Co se létajících aut týče, k prosazení by musela nastat některá z těchto věcí:Ona je taky otázka proč by měla v budoucnosti existovat hromadná doprava, když "jít do práce" bude znamenat vybrat licenční poplatky za nově vytvořený mem a návštěva babičky bude znamenat připojit se na její neurální síť.
Cestuje se od počátku věků a cestovat se bude dál. I kdyby se mělo cestovat jenom pro ten pocit z cestování.
Ještě se malilinko popravím: Pominu-li daně, cenu paliva, všelijaké náklady na všechno možné a nemožné, nevidím to s leteckou ekonomií zas tak černě. Už jen vyvinout nějakou zmenšeninu Boeingu 747 pro dva až čtyři lidi.
Cestuje se od počátku věků a cestovat se bude dál. I kdyby se mělo cestovat jenom pro ten pocit z cestování.Jistě, ale to bude asi menší zátěž, než když se v Praze každý den mezi 7. a 9. hodinou zvedne milion lidí.
Tedy autem - kola totiž opravdu nejsou řešením; pokud by se kola rozšířila ve větší míře, tak situaci naopak výrazně zhorší.Mně jakožto každodennímu uživateli kola jsou jeho limity naprosto jasné. Ale motorky (nebo alespoň taková ta pidiauta) by nepomohly? Efektivně by mohl být dvojnásobný počet jízdních pruhů a v tom druhém rozměru se taky trochu ušetří.
Jak kdy. Proti autu s jedním člověkem je motorka prostorově efektivnější, ale dvě motorky už zaberou i při nízké rychlosti v podstatě tolik místa co auto. K tomu je potřeba připočítat výrazné omezení toho, co lze na motorce odvézt, a omezenou využitelnost s ohledem na počasí a roční dobu - v zimě na motorce jezdí jen messengeři a (jiní) šílenci a ani za deště to není nic příjemného.
Ale pro úplnost bych měl upřesnit, že si vůbec nemyslím, že by bez nějakého zásadního technologického průlomu mohla být osobní letecká doprava rozumnou náhradou za pozemní.
pokud by se kola rozšířila ve větší míře, tak situaci naopak výrazně zhoršíproč?
Malý příklad: už asi tak dva nebo tři roky v netriviálním procentu případů potkávám cestou do práce jednoho cyklistu, který jezdí po stejné trase bez ohledu na počasí a roční dobu. Na jednu stranu obdivuju jeho zarputilost, na druhou stranu mi neskutečně pije krev. Když mám smůlu a nestihnu ho předjet ještě před vysočanskou poliklinikou, znamená to, že ho dojedu až na Sokolovské, kde už je jen jeden pruh, takže jsou jen dvě možnosti: buď celá šňůra aut za ním zpomalí na jeho rychlost (což je asi tak polovina normální) nebo ho začnou jeden po druhém předjíždět, což je jednak stejně zdrží, jednak to je manévr, na který místní kolistická klika pravidelně dští oheň a síru.
A to je jeden cyklista. Jak by to vypadalo, kdyby jich po těch ulicích v ranní špičce jezdil počet řádově srovnatelný s auty, to si radši ani nezkouším představovat. Stejně jako to, jak by pak těžko fungovala jejich oblíbená finta nadjíždění si křižovatek po chodníku/přechodu.
Praha prostě není na nějaký výraznější provoz cyklistů stavěná. Pokusy to změnit vedou vesměs k výraznému zhoršení - např. ze dvou normálních pruhů se udělá jeden normální a jeden pro cyklisty (Tupolevova od metra po kruhový objezd) nebo cyklopruh doplněný na křižovatce boxem před pruhem pro auta, vyzývajícím cyklisty, aby se tam po naskočení zelené motali a dále snižovali už tak mizernou propustnost křižovatky (Švábky); a abych nezapomněl, jednosměrka s cyklisty v protisměru, to je taky úžasný vynález (Křižíkova).
Stejně jako to, jak by pak těžko fungovala jejich oblíbená finta nadjíždění si křižovatek po chodníku/přechodu.Tohle zrovna nedělám, ale doufám, že kdyby bylo cyklistů víc, někdo by se konečně chytil za hlavu a zrušil tu povinnost používat chodníky, na které někdo nakreslil značku kola, a ze kterých se pak často nedá do silnice dostat rozumně zpátky.
Praha prostě není na nějaký výraznější provoz cyklistů stavěná. Pokusy to změnitJá si myslím, že není potřeba nic měnit a stav před několika lety byl OK, stačilo akorát vyřešit pár drobností. V poslední době se oproti tomu kreslí nesmyslné cyklopruhy (ta Tupolevova je jedním takovým), dochází ve jménu životního prostředí
nebo cyklopruh doplněný na křižovatce boxem před pruhem pro auta, vyzývajícím cyklisty, aby se tam po naskočení zelené motali a dále snižovali už tak mizernou propustnost křižovatky (Švábky)IMHO se to moc nezhorší oproti stavu kdy bude cyklista čekat v koloně a bude se motat uvnitř ní.
a abych nezapomněl, jednosměrka s cyklisty v protisměru, to je taky úžasný vynález (Křižíkova)Tam je problém v čem? Postup „na obou stranách ulice uděláme parkování, ale pak už se nám tam dvě auta vedle sebe nevyhnou, tak jim povolíme průjezd jen jedním směrem“ mi přijde naprosto v pořádku.
Tento problém nezpůsobilo jízdní kolo, ale vyhrazení silnice tramvajím a následné odříznutí tohoto prostoru obrubníkem
To je IMHO hlavně reakce na to, že bez toho oddělení často dochází k blokování tramvají (typický příklad je Sokolovská mezi stanicemi metra Florenc a Křižíkova).
nebo prostě využívání dopravních prostředků, které se vedle cyklisty do toho pruhu nevejdou
V situaci, kdy (1) bez cyklisty se jede 40-50 km/h, (2) s cyklistou se jede 20-25 km/h, (3) cyklista bez aut by jel stejných 20-25 km/h, mi závěr, že za to mohou všichni ostatní kromě toho cyklisty, připadá poněkud zvláštní.
IMHO se to moc nezhorší oproti stavu kdy bude cyklista čekat v koloně a bude se motat uvnitř ní.
Oproti stavu, kdy tam ten podivný box nebude a cyklista se bude rozjíždět ve svém vyhrazeném pruhu, aniž by blokoval auta a drasticky snižoval počet, kolik jich stihne projet na interval zelené, je to zhoršení dost výrazné.
Postup „na obou stranách ulice uděláme parkování, ale pak už se nám tam dvě auta vedle sebe nevyhnou, tak jim povolíme průjezd jen jedním směrem“ mi přijde naprosto v pořádku.
To je zajímavá teorie, ale co můžu posoudit, málokde odpovídá realitě, naprostá většina takových ulic byla jednosměrkami dávno předtím, než v nich povolili cyklistům jezdit v protisměru. To je spíš záležitost Bémovy akce "vytvoříme tolik a tolik kilometrů cyklostezek, vem kde vem, nepřátel se nelekejte, na zdravý rozum nehleďte". V tomhle konkrétním případě se ta ulice IMHO stala jednosměrnou v rámci záměrného zneprůjezdnění Karlína (aby nešlo vnitřkem Karlína objíždět ucpané hlavní trasy), provoz cyklistů v protisměru přidali až mnohem později.
Problémy - tedy ty velké - vidím hlavně dva. Za prvé s cyklisty v protisměru sice počítají řidiči, ale málokdy s nimi počítají chodci přecházející mimo přechody; teoreticky by to dělat neměli, ale když jde někdo na oběd přes ulici, těžko po něm chtít, aby šel sto metrů k přechodu a pak zase zpátky. Za druhé při výjezdu z podzemní garáže je dostatečně náročné přes zaparkovaná auta vyhlížet, jestli něco nejede zprava a v podstatě to nejde bez toho, aby předek auta zasahoval do toho "pruhu" pro cyklisty. Když se pak v nevhodnou chvíli vynoří zleva cyklista, je to stresující a potenciálně konfliktní situace pro všechny.
To je zajímavá teorie, ale co můžu posoudit, málokde odpovídá realitě, naprostá většina takových ulic byla jednosměrkami dávno předtím, než v nich povolili cyklistům jezdit v protisměru.Ano, a v té době takové omezení bylo nesmyslné. Zcykloobousměrnění to dostalo do správného stavu.
V tomhle konkrétním případě se ta ulice IMHO stala jednosměrnou v rámci záměrného zneprůjezdnění Karlína (aby nešlo vnitřkem Karlína objíždět ucpané hlavní trasy), provoz cyklistů v protisměru přidali až mnohem později.Tak v tom případě opět lze aplikovat tu moji teorii, akorát místo parkování tam dosadíš objíždění (to lidem nejspíš vadí kvůli hluku/smradu, tedy u cyklistů podstatně méně a opět tak není důvod proč to zneprůjezdňovat i pro ně, naopak budou méně překážet na tranzitních tazích).
ale málokdy s nimi počítají chodciPodle mě typickému chodci při přecházení neběží v hlavě nic jako „je to jednosměrka, takže že rozhlídnu jenom na jednu stranu“.
Za druhé při výjezdu z podzemní garáže je dostatečně náročné přes zaparkovaná auta vyhlížet, jestli něco nejede zprava a v podstatě to nejde bez toho, aby předek auta zasahoval do toho "pruhu" pro cyklisty. Když se pak v nevhodnou chvíli vynoří zleva cyklista, je to stresující a potenciálně konfliktní situace pro všechny.OK (ale jestli to chápu správně, tak stejný problém budeš mít, když vyjíždíš z garáže, která se napojuje zprava).
Podle mě typickému chodci při přecházení neběží v hlavě nic jako „je to jednosměrka, takže že rozhlídnu jenom na jednu stranu“.
Co jim běží v hlavě, to samozřejmě nevím, ale ze zkušenosti můžu říct, že se přesně tak chovají - nebo aspoň většina.
ale jestli to chápu správně, tak stejný problém budeš mít, když vyjíždíš z garáže, která se napojuje zprava.
Tam bude situace sice složitější v tom, že bude ještě o něco horší výhled, ale zase bude jednodušší v tom, že auta budou jezdit jen zleva a cyklisti zprava budou na vzálenější straně ulice.
ale když jde někdo na oběd přes uliciTak co prostě zkusit jezdit na obědy na kole?
Za druhé při výjezdu z podzemní garáže je dostatečně náročné přes zaparkovaná auta vyhlížet, jestli něco nejede zprava a v podstatě to nejde bez toho, aby předek auta zasahoval do toho "pruhu" pro cyklisty. Když se pak v nevhodnou chvíli vynoří zleva cyklista, je to stresující a potenciálně konfliktní situace pro všechny.Zde by se právě hodily ty bezdrátové senzory o kterých jsem mluvil výše.
ale když jde někdo na oběd přes uliciTak co prostě zkusit jezdit na obědy na kole?
Hloubku téhle myšlenky (v daném kontextu) jsem nějak nepobral.
Když mám smůlu a nestihnu ho předjet ještě před vysočanskou poliklinikou, znamená to, že ho dojedu až na Sokolovské, kde už je jen jeden pruh, takže jsou jen dvě možnosti: buď celá šňůra aut za ním zpomalí na jeho rychlost (což je asi tak polovina normální) nebo ho začnou jeden po druhém předjíždět, což je jednak stejně zdrží, jednak to je manévr, na který místní kolistická klika pravidelně dští oheň a síru.Tož hlavně že tam máte šalinpásy, nástupní ostrůvky, autobusové zastávky, stání u krajnice a tisíce jiných nesmyslů. Bohužel to je stupidní návrh při samotném plánování kdy se vyloženě s cyklisty nepočítalo a to už se velmi těžce lepí. Ale jinak stačí cyklistovi poradit: Nech si pro tyto úseky pořídí aspoň 50ccm motor a ani nebudete vědět že tam je.
A to je jeden cyklista. Jak by to vypadalo, kdyby jich po těch ulicích v ranní špičce jezdil počet řádově srovnatelný s auty, to si radši ani nezkouším představovat.Netřeba si představovat. Stačí se zajet podívat do Moravské Šanghaje. Tady to den co den takhle funguje. Kupodivu ty problémy nezpůsobují cyklisti.
a abych nezapomněl, jednosměrka s cyklisty v protisměru, to je taky úžasný vynález (Křižíkova).Naprosto v pohodě. Auto s cyklistou se v pohodě vyhne.
samozřejmě home office u nepotřených pracovníků
Potřeba fyzické přítomnosti na pracovišti je jen jedno kritérium. Např. dvouletému dítěti je zatraceně těžké vysvětlit, že táta je sice doma, ale vlastně tak úplně doma není.
Např. dvouletému dítěti je zatraceně těžké vysvětlit, že táta je sice doma, ale vlastně tak úplně doma není.Dělat se dá i z kavárny, někdo má zase svoje oblíbené místo na střeše nějakého vysokého paneláku ve městě, já mám zase oblíbený flek na jednom kopci nad vinicema u Skalice odkud je perfektní výhled a chytnu tam 3G z české strany od Hodonína (občas když je pěkně se tam umím jet posadit a číst si). Improvizovaná kancelář se dá v dnešní době zařídit všude možně, není nutné odkupovat nějaký dobytčák a pak do něj cpát veškerý dobytek jak na porážku. Bohužel trend je přesně opačný.
Dělat se dá i z kavárny, někdo má zase svoje oblíbené místo na střeše nějakého vysokého paneláku ve městě, já mám zase oblíbený flek na jednom kopci nad vinicema u Skalice odkud je perfektní výhled a chytnu tam 3G
I když pominu, že bych rozhodně nechtěl sedět venku, mám tu smůlu, že nepatřím k lidem, kteří dokážou efektivně pracovat s notebookem. Ať už jde o ergonomii klávesnice a myši nebo o nedostatečnou plochu monitoru(-ů), notebook je pro mne jen nouzová náhražka na cesty, trvale bych na něm bez zásadní ztráty produktivity pracovat nemohl.
I když pominu, že bych rozhodně nechtěl sedět venku, mám tu smůlu, že nepatřím k lidem, kteří dokážou efektivně pracovat s notebookem. Ať už jde o ergonomii klávesnice a myši nebo o nedostatečnou plochu monitoru(-ů), notebook je pro mne jen nouzová náhražka na cesty, trvale bych na něm bez zásadní ztráty produktivity pracovat nemohl.Já jsem na tom bohužel podobně. Sice dokážu na thinkpadu psát, ale prostě tak nějak minimum monitorové plochy je 27" 2k monitor. Proto vkládám určité naděje do věcí jako oculus rift, které by mě teoreticky mohly „osvobodit“ co do prostoru k „práci“.
Jo, muselo by to mít nějaký AR layer, který by ti promítal do „světa uvnitř“ okolí, jinak by to mohlo být dost klaustrofobické a potenciálně i nebezpečné. Viz cyberdecks.Oculus Rift si můžeš nasadit a začít na něm kódit už teď, ale představa že nepůjdu do práce abych se vyhnul dopravní špičce, najdu si nějaké klidné místo s úžasnou scenérií a nasadím si VR brýle a jdu na to mi zas tak moc lákavá stejně nepřijde.
Nehledě na fakt že nepředpokládám že by Oculus měl mít nějakou závratnou výdrž na baterie.Jde třeba i o služební cesty, kde není problém být během cesty ve vlaku zapíchnutý v zásuvce a tak podobně.
Mně se nezdá ten princip, že by každý měl mít svoje vlastní osobní přepravovadlo, kterým by každý den jezdil do práce a z práce.
Mohu vás ujistit, že ježdění po Praze mne žádnou radostí nenaplňuje. Ne všude je to ale s hromadnou dopravou tak růžové, aby se na ni dalo přejít.
Posledni dobou jsem premyslel o tom, jaka to je neuveritelna nahoda, ze ziju zrovna v dobe technologickeho boomu.Protože kdybys žil v jiné době, tak by sis tuhle otázku nepoložil stejně jako milióny lidí, co v takových dobách žily.
Prijdou na to, ze staci v mozku aktivovat urcite neurony a dosahnou mnohokrat lepsiho pocitu nez by mohli v realnem svete. Proc ty "neurony stesti" (zjednodusuju) aktivovat strasne krkolomne pres dobre jidlo, socialni vztahy, poslouchani hudby, kdyz to jde mnohem primocareji.
Někde jsem zahlídnul zmínku o tom, že se to v minulosti na někom zkoušelo. Člověk dostal možnost se tím libovolně stimulovat, vypěstoval si na tom závislost a stal se z něj šílenec. Samozřejmě link už nemám a těžko to někdo bude dokazovat.
Co se podle me stane je, ze lide zjisti jak "ohackovat" snahu mit se dobre. Prijdou na to, ze staci v mozku aktivovat urcite neurony a dosahnou mnohokrat lepsiho pocitu nez by mohli v realnem svete. Proc ty "neurony stesti" (zjednodusuju) aktivovat strasne krkolomne pres dobre jidlo, socialni vztahy, poslouchani hudby, kdyz to jde mnohem primocareji. Ano, v momente kdy lide poprve o tehle technologii uslysi, prvni instinkt bude negativni, to prece neni realny zivot, nebudou zavreni v nejakem Matrixu, pichat si elektronicke drogy. Ale postupne zjisti, ze to byla jenom instinktivni reakce.
Antidepresiva/niektore rekreacne drogy (napr. mdma) fakt nie su nic moc nove...
Existuje a umíme to zařídit.Jo?
nezadouci efekt
Proč?
To nutne neplati, po silne kave se citim mnohem lip a funguju normalne (resp. lip nez normalne).Tak ji vysaď a popiš nám jak se budeš cítit pak než se mozek normalizuje.
Instinktivne ma proti tomu vetsina lidi odpor, ale casem si uvedomi, ze zit v realnem svete nema zadnou vyhodu (za predpokladu naproste bezpecnosti).V jednom dokumentu o Potínu (Irská podomní whiskey) jsem viděl staříká vyprávět o tom, že v dobách své největší slávy to fungovalo tak že si palič napálil zásoby, pak se zavřel do boudy a v podstatě izolován od světa chlastal a chlastal a chastal…dokud se neuchlastal a nebo mu nedošli zásoby kdy se vracel k bodu číslo jedna. Proto taky byla zavedena daň z alkoholu a samovýroba alkoholu postavena mimo zákon. To bylo tak 18.století.
Tak ji vysaď a popiš nám jak se budeš cítit pak než se mozek normalizuje.Blbe, ale unika mi pointa...
Proste technologie, ktera dokaze navodit dlouhodobe udrzitelny pocit stesti. Treba abych se citil stejne jako hodinu po vypiti silne kavy, ale od rana do vecera, kazdy denTo by byla hrůza. To bych si do hlavy dobrovolně pouštěl ve vysokých dávkách Death metal nebo něco podobného abych to vykompenzoval.
Co se podle me stane je, ze lide zjisti jak "ohackovat" snahu mit se dobre. Prijdou na to, ze staci v mozku aktivovat urcite neurony a dosahnou mnohokrat lepsiho pocitu nez by mohli v realnem svete. Proc ty "neurony stesti" (zjednodusuju) aktivovat strasne krkolomne pres dobre jidlo, socialni vztahy, poslouchani hudby, kdyz to jde mnohem primocareji. Ano, v momente kdy lide poprve o tehle technologii uslysi, prvni instinkt bude negativni, to prece neni realny zivot, nebudou zavreni v nejakem Matrixu, pichat si elektronicke drogy. Ale postupne zjisti, ze to byla jenom instinktivni reakce.V tom principiálně není moc rozdíl oproti normálním drogám. Tedy nic moc nového.
Sorry, ale vždy keď vidím písať o inováciach od Apple, tak ma trochu nadzvihne. Ja som pracoval s dotykovým "tabletom" (dobre ešte sa to tak nevolalo), keď chalani letovali plošáky v garáži.Jo, to jsi pracoval ty. Jenže běžní lidé (tzn tvoje máma a babička) se k tomu nejsnáze dostali přes ten Apple a později přes android. Já si vzpomínám ještě na tablety s windows mobile, které byly totálně k ničemu.
Čo mi príde stále predpotopné, ako všade montujú motorčeky, kým už dávno sú vyvinuté materiály ktoré pracujú ako svaly, ďaleko efektívnejšie a rýchlejšie.Hah. To je jedna z věcí, která imho časem taky změní hodně.
Yes a je veľa smerov od takých ktoré fungujú skoro ako perpetum mobile, cez rôzne materiály ako silon alebo, napríklad aj tebou spomínaný grafen, kontraverzné ako je tlačenie buniek na 3D tlačiarni, je toho moc. Zas to chce len zdvihnúť hodenú rukavicu a priviesť to masovo medzi ľudí.Čo mi príde stále predpotopné, ako všade montujú motorčeky, kým už dávno sú vyvinuté materiály ktoré pracujú ako svaly, ďaleko efektívnejšie a rýchlejšie.Hah. To je jedna z věcí, která imho časem taky změní hodně.
Sorry, ale vždy keď vidím písať o inováciach od Apple, tak ma trochu nadzvihne.
Na jednu stranu je ale pravda, že například automatizace z následujících videí je ještě dnes v některých velkých firmách nepředstavitelnou utopií:
https://www.youtube.com/watch?v=KUjyh2Fhnuk + https://www.youtube.com/watch?v=k1nG2Uo5avM
Dystopie je nepravděpodobná. Lidé se prostě chtějí mít dobře a dělají všechno pro to, aby to tak bylo. Ačkoliv historie ukázala, že špatné politické režimy mohou přinést velkou krutost a bídu, nikdy to není konečný stav. Dříve nebo později dochází ke změnám a zvolnění režimu.Tenhle zaver mi pripada dost naivni. Lidi delaji to, o cem si mysli, ze jim to pomuze, aby se meli dobre. Nase intuice vznikla v uplne jinych podminkach a uz dlouho se na ni neda spolehnout, je potreba hodne trenovat mozek. Historie je plna konfliktu nevyhodnych pro obe strany. Chytra propaganda nebo makering dokazou ovlivnit mysleni i velmi racionalniho cloveka. Technologicky pokrok zpusobil, ze utok je snazsi nez obrana. Lidi pri sebemensim naznaku ohrozeni vesele zahazuji vsechny svobody a soukromi. Spolecenske dusledky automatizace nekterych povolani asi taky nebudou moc vesele. Spatne politicke rezimy v historii se nezdaji byt konecnym stavem, ale v situaci, kdy ma kazdy kolem sebe hromadu cipu pripojenych na centralni sit a stat ma hromadu vypocetnich prostredku pro monstrozni analyzu chovani kazdeho, to uz tak pozitivne nevidim.
Na dveřích nejsou kliky, dveře se otevírají síťovým pokynem. Autobusy nejezdí na zastávky, ale vyzvedávají lidi z míst podél trasy, odkud si je přivolají implantátem. Varná konvice nemá tlačítka, zapíná se tak že jí prostě pošlete signál, aby se zapnula. Jak jinak by to taky mělo být?Bohuzel je to asi realna predstava a taky to bude jeden velky bezpecnostni pruser
Spatne politicke rezimy v historii se nezdaji byt konecnym stavem, ale v situaci, kdy ma kazdy kolem sebe hromadu cipu pripojenych na centralni sit a stat ma hromadu vypocetnich prostredku pro monstrozni analyzu chovani kazdeho, to uz tak pozitivne nevidim.Je to otázka kontroly. Na jednu stranu můžou technologie v rukou státu kontrolovat lid, na druhé stráně může lid kontrolovat lépe stát a v konečném důsledku to může také stát do velké míry zrušit, nahradit a automatizovat. V budoucnosti imho uvidíme obojí - nic se neděje globálně a někde to prostě bude stát za hovno, jinde to bude fajn.
Výsledek byl takový, že jsem s tím viděl divně, rozhodilo mi to vnímání prostoru, bylo to silně nepohodlné (asi jako řasa v oku celou dobu).Je dost mozne, zes mel bud blby rozmer nebo pro tebe nevhodnou variantu cocek. I kdyz se parametry (dioptrie, zakriveni, atp.) cocek shoduji, ruzne rady muze padnout do oka uplne jinak a je potreba najit, co ti sedi nejvic.
do toho se to příšerně pitomě nandavalo a sundavaloTo je otazka cviku, po nejake dobe je to otazka par sekund.
Je dost mozne, zes mel bud blby rozmer nebo pro tebe nevhodnou variantu cocek. I kdyz se parametry (dioptrie, zakriveni, atp.) cocek shoduji, ruzne rady muze padnout do oka uplne jinak a je potreba najit, co ti sedi nejvic.Zkoušel jsem jich víc.
To je otazka cviku, po nejake dobe je to otazka par sekund.No, to mi lidi taky říkali. Dal jsem tomu cca měsíc a pak jsem to vyhodnotil jako neúspěšný experiment. Brýle jsou fakt úplně jiná úroveň komfortu.
bylo to silně nepohodlné (asi jako řasa v oku celou dobu)Já bych se bál, že se mě ta čočka zasune někam pod oko.
Já bych se bál, že se mě ta čočka zasune někam pod oko.Jo, to se mi stalo. Stačí ale trochu zakoulet okem a zamrkat a ona si zas sedne kam má.
Podobně velké „počítače“ (připomínám klesající parametry za MIPS) osazené všemožnými senzory a schopností bezdrátově komunikovat (připomínám ESP8266) budou v budoucnosti přidávány do všeho možného, ať již se jedná o náhradu čárových kódů u zboží v samoobsluze, či o betonovou zeď vašeho domu, kde budou dohlížet na integritu.Z Rootu:
Osvobozená domácnost plná špehování, narychlo spíchnutého a neaktualizovaného firmwaru, plného děr a funkčních nedostatků. To všechno na vysokoobrátkovém hardwaru, který drží pohromadě krystalizující bezolovnatá pájka. Uprostřed toho vynervovaní, zadlužení a unavení obyvatelé domu, řešící neustále, kam odložit "starý a nemoderní" šrot a kde sehnat prachy na nový. Brave new World.
Co si o tom myslíte vy? Jak podle vás bude vypadat budoucnost?Hmm…vidím to tak, že v ní nebude existovat kapitalismus protože se stane obsolete. Co tak?
Neexistenci kapitalismu nabourává potřeba lidí mezi sebou provádět transakce a dostávat za ně přiměřené protihodnoty.Neexistence peněz (monetárních prostředků) nabourává potřebu lidí mezi sebou provádět transakce a dostávat za ně přiměřené protihodnoty, ne neexistence kapitalismu. Neexistence kapitalismu nabourává tak maximálně lidskou potřebu nikdy nekončícího schraňování prostředků a majetku jedinci k uspokojení vlastního ega. Na to bacha. Kapitalismus ≠ peníze. Moje predikce je taková, že s dalším rozvojem technologií (3D tisk, CNC produkce, open source, IoT? – nevím, možná) a sítí bude padat kapitálová bariéra pro vstup do výrobního sektoru do té míry, že se kapitalismus jako systém stane zastaralým.
Neexistence peněz (monetárních prostředků) nabourává potřebu lidí mezi sebou provádět transakce a dostávat za ně přiměřené protihodnoty, ne neexistence kapitalismu.Historie ukazuje, že neexistence peněz (monetárních prostředků) vede k jejich vzniku, nikoliv k nabourání potřeby provádět transakce.
A čo tak začať vylepšovať človeka a jeho zmsly ? Napríklad cenovo dostupné noktovizory kombinované s termovíziou by mohli spôsobiť zánik/zníženie výkonu verejného osvetlenia . kolko energie by ušetrili cenovo dostupné noktovizory + termovizia?Já si myslím, že tak do 20 let budou běžné brýle ve stylu google glass či hololens, asi tak jako dnešní smartphony, které budou nějakou omezenou formu nočního vidění obsahovat.
Lisp je konečně používaný jazykNo to potěš koště. :-P Spíš bych ale řekl, že nebude existovat žádný jazyk, ale počítač si z neurálního připojení nahraje model chování, který mu poskytne programátor a z toho si zkompiluje chování programu. ... ten bootstrap z GCC bude zajímavej, ale pak to už bude automatické
ESP8266Ten je k ničemu, lepší je vocore2
Ten je k ničemu, lepší je vocore2Vocore mám doma a nic moc. V podstatě jsem pro to nenašel žádné použití..
.... Kdyby ten počítač jen vzal data z nějakýho framebufferu mýho mozku, tak by se neskutečně zrychlila práce.Zajímavá úvaha ... teď jde o to, jestli má mozek vůbec něco jako "framebuffer", tj. nějakou oblast v mozku, kde je korelace mezi obrazem snímaným okem (který je blízký YCrCb, ačkoliv oko je jako snímač spíš RGBI) a interní prezentací v mozku blízká 1:1. Podle toho, co si pamatuju z popisu fungování oka, tak nervové buňky oka dělají mohutný preprocessing dat ještě dřív, než se "data" odešlou pryč zrakovým nervem, na druhou stranu, lidé s eidetickou (též zvanou fotografickou) pamětí dokáží zpětně vyvolat i kmplikované obrazy s velmi vysokou přesností, téměř až fotorealistickou (někde na webu jsou obrázky malíře, který funguje téměř jako "živý fotoaparát", tedy něco na ten způsob jako zeměplošští ikonografičtí skřítci
Poslušně hlásím, že tohle umím taky. Když jsem v lepším rozpoložení, tak občas zvládám i běžící jednoválec s možností rotace ve všech směrech a to i včetně většiny ploch, nejen jako drátový model. Někdy si pro radost domyslím i jednoduchou převodovku
Mimo toho, když si představuju nějaký předmět, který jsem nikdy nemohl vidět fyzicky (třeba z toho důvodu, že ho zrovna vymýšlím), tak ho vidím jen jako něco velmi blízké drátovému modeluJo a to by právě bylo zrychlení. Když musíš ten drátovej model ručně modifikovat třeba v blenderu, tak to trvá mnoho manipulací v myší a klávesnicí. Při přímém napojení na ten mozkovej renderer bys akorát hodnotil nějakou fuzzy logikou "trochu doprava, trochu doleva". Stejně tak materiál a textury.
Zápisek se mi moc líbí, ale neviděl bych to tak růžově. Lidstvo nemá rádo radikální změny jako třeba IPv6, ale radši volí cestu "pokroku v mezích zákona". Když dnes někdo rekonstruuje dům, připraví si světelné rozvody pro standardní žárovky, protože to tak má doma. Může udělat přípravu pro jiný typ osvětlení a dodatečnou montáž zdroje 12/24V, ale dokud pro to nebude opravdu důvod, stejně zapojí světelný okruh na běžných 230V~. Potom nakoupí běžná žárovková svítidla (opět protože to tak má doma) a nastrká do nich LED žárovky nebo "úsporky", které v nich budou v nejlepším případě vypadat nevkusně. Stmívat to nejde (a to snad někdo potřebuje?), "LED žárovka" taky není kdovíjak levná a co zdroj světla, to měnič s pochybnou životností a účinností. Slyšel jsem, že po světě ještě běhají architekti, co do projektu nezakreslí ani metr UTP kabelu, ale zato nešetří počtem telefonních zásuvek. Brrrrr! Podle toho usuzuji, že architektura bude dlouho víceméně stejná. Jen kabeláže bude ve zdech a stropech tolik, že by to vydalo na Faradayovu klec. Nikdo totiž nebude tušit, kolik kabelů je ve skutečnosti potřeba pro všechna různá nekompatibilní čidla
Automatizaci všech opakovatelných procesů nevěřím. Znamenalo by to prudký nárust nezaměstnanosti a také velké jednorázové náklady na pořízení strojů nahrazujících lidskou práci. Někde může automatizace procesu stát tolik, co skupinka lidí pracujících několik let. A za těch několik let může být produkt dávno zastaralý a stroje těžko přizpůsobitelné pro novou práci.
Když to dotáhneme do absurdna, budou mít opravdovou práci jen údržbáři (strojů, sítí,...) a management. Zbytek světa je nezaměstnaný, ale někde musí brát peníze na svoje základní životní potřeby. Jsme moderní civilizace a ta bez peněz nemůže fungovat! A tak příjdou regulace určující kolik lidských dělníků má připadat na produkt konkrétní složitosti. Firmy se budou muset podřídit psaným normám, stroje skončí za fabrikou pod plachtou a dělníci budou pokračovat v monotónní práci za nějaký minimální plat.
Stejně tak to vidím bledě i s implantáty kamsi do hlavy. RFID na ruce beru a věřím tomu, že se časem může uchytit. Horší to bude se zlodějíčky, kteří místo vytahování karet budou rovnou řezat ruce v tramvajích Ale do hlavy si dobrovolně nechá sáhnout jen pár nadšenců věřících v tehdy aktuální technologii. Další na řadě bude mládež se svým poměřováním kdo je víc cool, ale i tak masivnímu rozšíření nevěřím. Jedině až příjde Orwell, ale to už budu dávno prdět do hlíny.
Myslím si, že vzdálenost se už moc měnit nebude. Zatím vidím blízkou budoucnost v rukavicích, pohodlných lehátkách a VR brýlích. Pro scrollování budou stačit slabší pohyby (časem i jen impulzy pro stažení svalu), stejně tak pro psaní na virtuální klávesnici, kterou nebude vidět, ale s hmatovou odezvou v rukavicích na ní půjde psát jako na fyzické. Programátoři samozřejmě doinstalují zvukovou knihovnu Chicony či IBM
Pokud efektivita práce stoupne natolik, že populaci uživí jen mizivé procento pracujícíchTo se už dávno stalo – v zemědělství u nás pracuje asi tak 3 % zaměstnanců. A vždycky se pro ostatní „vymyslela” práce. O to bych se nebál.
Pointa je, že to bude potřeba udělat opět. A poměrně rychle. A bude to vyžadovat změnu úhlu pohledu současné společnosti.
Jak moc zvláštně vypadá, když je v domě domovník, že má člověk doma hospodyni, že mu někdo běžně balí a vozí nákup z obchodu, nebo že někdo hlídá u přechodu, či vodí cizí děti do školy a zpět? Jakou společenskou prestiž má taková práce? Jakou společenskou prestiž má ten, kdo okopává zeleň v parku? Nepřipadá mi, že jsme připraveni na to, že takovou práci bude brzy (IMHO nízké desítky let) dělat velká část populace. (nebo máte jiný nápad, kam stabilně uklidit spoustu pracovní síly tak, aby byla alespoň trochu užitečná?)
Navíc, aby šlo zaměstnat lidí v těchto pomocných profesích, bude potřeba, aby je ti, kdo něco skutečně vyrábějí byli schopni zaplatit. Tedy aby měli dostatečně vysoké platy, nebo aby zaměstnávání těchto lidí bylo částečně sponzorováno státem. (Státním platbám pomáhajících lidí za veřejně prospěšné práce [to slovo má pořád pachuť trestu, a přitom jde o práci, která prospívá ostatním!] se stejně nejspíš nevyhneme, protože třeba tak užitečné věci, jako je kontrola kolejí nikdo ze soukromé kapsy platit nebude.)
Nojo, jenže na to, aby byly věci z posledního odstavce uvedeny do praxe je potřeba změna. Protože stát momentálně lidi zaměstnávat nechce, a platy tak vysoké nejsou. Doufám, že tuto změnu někdo udělá shora dřív, než si ji lid vynutí sám.
Na rozdíl od tebe si ale nemyslím, že někdo bude schopen (a ochoten) nějak velkým korporacím nařídit, kolik strojů mohou nejvýše používat.
EU?
Záleží jestli se nechá nahradit
A za těch několik let může být produkt dávno zastaralý a stroje těžko přizpůsobitelné pro novou práci.Stroje jsou obecně čím dál víc univerzální, chytřejší a jednodušší na programování a obsluhu. Tenhle trend se bude jen zesilovat. Asi to neplatí pro ty nejrychlejší výrobní linky, ale hitem před pár lety byl pick & place robot, co se dokázal učit od operátora prostě tak, že se chvíli koukal co dělá.
Otázka je, jestli si někdo troufne koupit opravdu univerzální stroj s návratností třeba 5-10 let (netuším kolik reálně může stát + opravy) jako náhradu za jednoho dělníka. Když dělník odpadne, není problém ho okamžitě nahradit jiným kolegou. Když se rozbije stroj, už nemusí být tak triviální nahradit ho dělníkem, například kvůli zajištění bezpečnosti a optimalizaci procesu pro stroje. Oprava se nejspíš taky prodraží. A záložní stroj v rohu pod plachtou si může dovolit možná tak automobilka, kde takových strojů fungují desítky. Menší podnik bude rád za jeden stroj, bude ho využívat na 100% 24/7 a každá delší odstávka se výrazně prodraží. Tím se návratnost ztrácí v nedohlednu.
Interaktivita se zvyšuje. To opět asi nikoho nepřekvapí. Počítače dnes jsou dotykové, bezdrátové, přehrávající audio i video, akcelerující 3D grafiku a tak podobně.
Vzdálenost od mozku se snižuje. Tenhle postřeh je často opomíjen. Od sálových počítačů (kilometry), přes první minipočítače (desítky metrů), domácí počítače (metry), až k notebookům, smartphonům (metr), tabletům (~metr) a chytrým hodinkám (desítky centimetrů).
Hodinky a holinky IMHO.
Současné šmatlaplacky jsou velmi málo užitečné bez konektivity – jsou to vlastně tlusté (ba někdy dokonce tenké) klienty jako telefony či terminály (v centralizované síti) před 30+ lety, jen uživatelsky „přívětivější“ a mobilnější.
ovládání hlasem je docela nevhodné do společnosti
Krkafon.
Tolik tedy k politice. Nic moc se nezmění, protože za posledních 50 let se taky nic moc nezměnili, nejmíň ze všeho lidská přirozenost.
Not even wrong…
Současné šmatlaplacky jsou velmi málo užitečné bez konektivity – jsou to vlastně tlusté (ba někdy dokonce tenké) klienty jako telefony či terminály (v centralizované síti) před 30+ lety, jen uživatelsky „přívětivější“ a mobilnější.To se mi nezdá moc podstatné. Nehledě na to, že mají větší výkon než superpočítače z doby před 30+ lety, jen jsou zamknuté výrobcem, aby se daly používat jen omezeným způsobem.
Krkafon.Nad tím jsem trochu uvažoval, ale pak se mi do toho nechtělo investovat jen kvůli experimentu. Máš s tím nějaké zkušenosti?
Nad tím jsem trochu uvažoval, ale pak se mi do toho nechtělo investovat jen kvůli experimentu. Máš s tím nějaké zkušenosti?Bavíte se tady o laryngofonu?
perfektní věc do tanku nebo helikoptáryNebo moped/motorku. Klasické PMR chytají jen ten fukot a řev motoru.
Nehledě na to, že mají větší výkon než superpočítače z doby před 30+ lety
Výkon je celkem nezajímavý, pokud systém/software stále plní zcela stejnou funkci, jenom má větší režii.
V mnoha oblastech moc velký pokrok neprobíhá. Třeba sekretářka často dělá ty samé věci jako v době psacích strojů, ale nově k tomu potřebuje nabušenou mašinu připojenou k Internetu… a vzdálenou serverovou farmu; přitom to pracovní místo na HPP by ani nemuselo existovat, ovšem kvůli zachování stávajících společenských pořádků se uměle udržuje přezaměstnanost. V mnoha oblastech. Ne ve všech.
Související pokrok probíhá třeba v tom, kolik supů hoduje na datech na té serverové farmě.
Máš s tím nějaké zkušenosti?
Dal se koupit levný headset s krkafonem, ale byla to celkem ztráta času. Chtělo by to dostat profi/vojenské vybavení mezi lidi. Teoreticky bych se do toho rád pustil, prakticky pro to osobně nemám moc využití, čímž se značně omezuje moje motivace.
K těm předpovědím ve scifi: Lidé, kteří umí dobře psát, mají málo kdy technické vzdělání a naopak. Proto je v těch knihách spousta nesmyslů a technické konzervativnosti. A když už někdo zvládne obojí, tak se nemusí se svou knihou prosadit a k tobě se nedostane.
A to už vůbec nemluvím o filmu, kde je potřeba vizuální efekt. Představ si, že třeba lidé v budoucnu budou mít "mobil" v hlavě v podobě implantovaného čipu a budou s ním komunikovat myšlenka. Jak by to vypadalo na plátně? Nijak. Tam prostě budou mít nějaký nepraktický blikající krám na zápěstí.
A to už vůbec nemluvím o filmu, kde je potřeba vizuální efekt. Představ si, že třeba lidé v budoucnu budou mít "mobil" v hlavě v podobě implantovaného čipu a budou s ním komunikovat myšlenka. Jak by to vypadalo na plátně? Nijak. Tam prostě budou mít nějaký nepraktický blikající krám na zápěstí.To je omezení fantazie. Třeba zrovna v matrixu to bylo naprosto luxusně, což krásně navazuje na Gibsonovo poetické:
Doma.Jinak v různých hackerských filmech tenhle problém většinou řeší prostřihem na to co se děje „uvnitř“.
Doma, to je MOBA, čili Sprawl. Metropolitní osa Boston - Atlanta. Naprogramujte mapu hustoty výměny dat, každý tisíc gigabytů jeden pixel na velmi velké obrazovce. Manhattan a Atlanta splývají v bílém ohni. Pak začnou pulzovat, frekvence obchodu je tak vysoká, že vaší simulaci hrozí přetížení. Vaše mapa co nevidět vybuchne v novu. Zklidněte ji. Zvyšte měřítko. Každý pixel milión gigabytů. Od stovky miliónů gigabytů za vteřinu začnete rozeznávat jisté bloky ve středním Manhattanu, obrysy sto let starých průmyslových čtvrtí Atlanty...
Podle vizí z padesátých a šedesátých let už jsme měli bydlet na měsíci a do práce lítat s raketovým batohem.Kdyz si to vezmes byl to tehdy docela konzervativni odhad. Prvni let v Kitty Hawk byl v roce 1903, jeste ve tricatych letech byla letadla na hranici pouzitelnosti a uz kolem roku 1960 se zacaly nasazovat stroje typu Boeing 707, DC-8. Takze cca 60 let od prvniho uspesneho experimentu k jeho komodizaci. S pocitaci to bylo taky hodne podobne. Kolem roku 1945 prvni nesmele pokusy, kolem roku 1970 prvni pocitace na hranici pouzitelnosti a kolem roku 1995 uplna komodizace. Opet cca 50 let od prvnich pokusu k masovemu rozsireni. Akorat s temi lety na Mesic to nejak nevyslo...
... ekonomicky to byla jen velká černá díra na peníze.Ze začátku možná ano, ale pokud si to pamatuju dobře, tak každý dolar utracený na program Apollo se vrátil destkrát díky využití materiálů a techologií při něm vyvynutých.
vůbec není jednoduchý odtud něco dovéztNo z Měsíce na Zem je to mnohem jednodušší než ze Země na Měsíc. Žádná atmosféra, menší gravitace (pětinová úniková rychlost). Stačí vybudovat velkej gauss gun na povrchu a hotovo
Tuhle myšlenku už jsem někde viděl. :-)
I když pomineme vojenské (vy|zne)užití, Clarke se v Rajských fontánách zmiňuje o městečku v Jižní Americe, které zlikvidoval zbloudilý náklad lunárního kovu s tím, že od té doby jsou obyvatelé Země na kosmickou cvičnou střelbu poněkud alergičtí.
The Moon Is a Harsh Mistress
Na to abysme odtud něco přivezli, musíme nejdřív spousty krámů natahat tam. na to aby se tam dostal stroj o váze menšího náklaďáku, byl potřeba nejsilnější stroj jaký kdy lidstvo vyrobilo, když nepočítám atomovou bombu.Cesta by spíš vedla přes snahu vyrábět co nejvíc věcí z tamních surovin, ne?
to je hezká knížka, jen mi tam trošku vadil ten "pohádkový" konec, kdy kouzelný pomocník, v tomhle případě ta umělá inteligence v počítači, po splnění svého poslání zmizí. Z kouzelné věci je zas jen obyčejný předmět denní potřeby.Není to zrovna hard sci-fi. Když už jsme u něj (:D), nějaké dobré tipy? Osobně se mi docela líbila Owner série od Ashera a dal jsem si znova Chtorr od Gerrolda, když už má vyjít nový díl možná v tomhle desetiletí.
Cesta by spíš vedla přes snahu vyrábět co nejvíc věcí z tamních surovin, ne?Z jakých, smím-li se zeptat?
Ok, máš recht (vysokopecná redukce se týká oceli, olova a mědi), no furt potřebuješ nějaké palivo. A co mé znalosti sahají, žádné uhelné sloje nebo třeba methanové moře se na měsíci nenacházejí. To by se muselo tahat z ještě větších dálek.Zas se tam dá vyrábět elektřina (jaderný reaktor / masivní solární panely).
když to prostě potom na Zemi neubrzdíme.O čem je řeč? Cokoliv vystřeleno z Měsíce zpět na zem musí mít pouze dostatečnou rychlost aby to bylo možné zachytit gravitačním polem naší planety, deakcelerováno na sestupovou rychlost ve vnější atmosféře a pak nějaké padáky či křídla aby se to nerozflákalo o asfalt/pouštní písek (neplatí v případě že se trefuješ do některého z oceánů). Jednodušší to už být ani nemůže. Nehledě na to že rychlý sestup je žádaný v případě lidské osádky, ale v případě neživého nákladu může taková věc deakcelerovat po oběžné dráze klidně několik dní (pak se není potřeba starat ani o namáhání v důsledku tepelného opotřebení) či měsíců.
Viz projekt MOOSE. Ono se kdysi dávno dokonce vymýšlelo jak provést nouzový seskok z orbity, nakonec se na to vykašlali ale nikde není řečeno, že stejným způsobem nemůže k zemi i náklad.
Jednoduchý výpočet říká, že těleso "padající" na povrch Země z úrovně oběžné dráhy Měsíce se bude muset nějak zbavit více než 60 MJ energie na kilogram váhy. Třeba pro železo mi to vychází více než pětinásobek energie potřebné k jeho vypaření. Pro hliník to vychází lépe, toho by se odpařila jen část, ale o velkou kapku vroucího hliníku na Zemi asi taky nikdo moc nestojí.
Pomalá decelerace ve vnějších vrstvách atmosféry zní jako zajímavý nápad, ale problém vidím v tom, že bez motorů se v těch vnějších vrstvách moc dlouho neudržíte. Jedině snad přesně vyměřit dráhu tak, aby se vrchní vrstvy atmosféry jen "škrtly" při každém oběhu na nějaké víc excentrické dráze. Ale to by bylo extrémně náročné na přesnost a trvalo by to extrémně dlouho.
Jednoduchý výpočet říká, že těleso "padající" na povrch Země z úrovně oběžné dráhy Měsíce se bude muset nějak zbavit více než 60 MJ energie na kilogram váhy. Třeba pro železo mi to vychází více než pětinásobek energie potřebné k jeho vypaření. Pro hliník to vychází lépe, toho by se odpařila jen část, ale o velkou kapku vroucího hliníku na Zemi asi taky nikdo moc nestojí.Inflatable Heat Shield? V podstatě jde o obdobu padáku kdy dostatečná plocha působí jako padák a vlivem „dragu“ horních vrstev atomsfér kompletně celé těleso - náklad deakceleruje na rozumnou rychlost bez toho aby byly použity nějaké kompozitové destičky jako tepelný štít. Počítalo se s tím (nebo se spíš naopak počítá) při návratu z Marsu, takže předpokládám, že z Měsíce by to snad mělo být ještě snazší. Je ale fakt že určit jestli je to schůdná technologie při posílání nákladu z vesmírných těles nedovedu. Jaká může být návratová rychlost čehokoliv poslaného z Měsíce? Asi větší než při návratu z orbity, že?
Pomalá decelerace ve vnějších vrstvách atmosféry zní jako zajímavý nápad, ale problém vidím v tom, že bez motorů se v těch vnějších vrstvách moc dlouho neudržíte.Já mám pocit že i Soyuz musí používat nějaké korekční motory na to aby se držel na sestupné dráze, ne? Nevím, nedovedu to vyhodnotit pro jaký náklad musí být použity motory jaké velikosti.
Jaká může být návratová rychlost čehokoliv poslaného z Měsíce? Asi větší než při návratu z orbity, že?Mesic 11 km/s, LEO 7.8 km/s.
Já mám pocit že i Soyuz musí používat nějaké korekční motory na to aby se držel na sestupné dráze, ne? Nevím, nedovedu to vyhodnotit pro jaký náklad musí být použity motory jaké velikosti.Soyuz koriguje sestup kvuli pretizeni, coz u nakladu nebude problem. Problem je, ze pro kazdy naklad potrebujes na ten Mesic dostat tepelny stit. Pokud nekdo vymysli levny a lehky tepelny stit, byla by to celkem revoluce.
A teď jak to udělat aby takhle šel dolů poslat nějaký náklad co stojí za to, dejme tomu 100 tun.U sta tun bych se vykašlal na nějaký štít a padáky. To by doletělo k Zemi i samo.
Co by se vyplatit mohlo je těžba ethanu/methanu v sluneční soustavě po vyčerpání zásob fosilních paliv tady na Zemi, ale prekurzorem je naprostá kolonizace sluneční soustavy a asi i hloubějšího vesmíru.
Co by se vyplatit mohlo je těžba ethanu/methanu v sluneční soustavě po vyčerpání zásobTed se spis resi, ze kravy prdi moc methanu
Kolik počítáš, že budou stát ty rakety?A ještě dodám, že s raketama v případě zasílání surovin z vesmíru nepočítám. To by se nevyplatilo nikdy. Předpokladem je naprosto dokonalé navádění, vystřelení které nezahrnuje odstřel, pasivní let i sestup atmosférou (maximálně nějaké malé korekční motory) a automatické bezpečné dosednutí na povrch. Pak by to bylo téměř zdarma, resp. za celu akcelerace materiálu na únikovou rychlost, což není v případě našeho Měsíce zas tak strašné. Pro pozorovatele na Zemi by se to jevilo jako že balíky s vesmírnými horninami padají sami z nebe na padácích.
Diamant má tak velkou hodnotu jen protože je to vzácný prvek,
No, tak takhle bych to určitě neřekl. :-)
jakmile by si ho začal ve velkých množstvích vozit z vesmíru, na hodnotě by ztratil a vyplácet by se to přestalo.
Což je možná důvod, proč se nikdo nesnaží vypilovat výrobu umělých diamantů tak, aby nešly rozeznat od přírodních. (To by nakonec možná bylo levnější než je dovážet z Měsíce - i za předpokladu, že by tam šly snadno těžit.)
Což je možná důvod, proč se nikdo nesnaží vypilovat výrobu umělých diamantů tak, aby nešly rozeznat od přírodních. (To by nakonec možná bylo levnější než je dovážet z Měsíce - i za předpokladu, že by tam šly snadno těžit.)Ok, tak aspoň vzácný byl. Vyrobit umělý bude asi vždy výhodnější než ho těžit i kdyby to bylo z Měsíce.
To jsou hypotetické věci, které by se mohlo vyplatit dovážet, protože jsou obtížně získatelné a mají poměrně velkou hodnotu. Neříkám, že něco z toho je na měsíci (jednoduše) dostupné.Přírodní diamanty jsou drahé jen protože je na nich krev
Mesic 11 km/s, LEO 7.8 km/s.To je úniková rychlost ze Země. Návratová rychlost musí být rovna té únikové? (to si nedělám srandu, to se opravdu ptám). Dodám že úniková rychlost z povrchu Měsíce je 2,4km/s, předpokládám však že se vlivem gravitačního tahu několikrát zvýší.
Soyuz koriguje sestup kvuli pretizeni, coz u nakladu nebude problem.Je vůbec možné nekontrolovaný a nekorigovaný sestup atmosférou provést? Já si myslím, že nějaké malé korekční motory, alespoň nějaký textilní ablativní tepelný štít a kontrola počítačem bude vždy potřeba.
Pokud nekdo vymysli levny a lehky tepelny stit, byla by to celkem revoluce.Tož balistický průlet horními vrstvami atmosféry v chráněném dopravním prostředku není špatná věc. Člověk (či náklad) nesedí vystavený napospas ionizované a disociované atmosféře, minimalizuje se doba průletu a zároveň tak riziko sestřelení nějakým vesmírným odpadem, radiační riziko, atd. Jenže za cenu vysokých přetížení a katastrofy v případě chyby.
Nafukovací balóny taky nejsou úplně samo-spásné. Takticky jsem zamlčel , že Rusům to už několikrát selhalo. Ani nechci domýšlet co se stane když se to nějakým způsobem (třeba v důsledku nárazu do nějakého smetí) otočí naruby, nenafoukne či jinak selže. Jenže je furt lepší zkoušet brzdit o atmosféru padákem než pořádat balistické průlety ve vysokých přetíženích a teplotách. A předpokládám, že NASA je stejného názoru když ty balóny úspěšně testuje.
Problém je, že nemáme motory, které by bylo možné delší dobu živit.Kurňa a to se nějak nedá využít toho že libovolné těleso při vletu do atmosféry má tak obrovskou rychlost, že ionizuje plyny? Taková malá iontová brzda
To je úniková rychlost ze Země. Návratová rychlost musí být rovna té únikové?Navratova rychlost samozrejme muze byt i vyssi, ale to uz bys plytval energii. Jinak je to podobne, jako kdyz vyskocis metr do vzduchu - spadnes stejnou rychlosti, jakou si vyskocil. Muzes si zjednodusene predstavit, ze pri odletu na Mesic potrebujes "vyskocit" do mista a pri navratu "spadnes" z mista, kde se pusobeni gravitacnich sil Mesice a Zeme vyrovna.
Je vůbec možné nekontrolovaný a nekorigovaný sestup atmosférou provést? Já si myslím, že nějaké malé korekční motory, alespoň nějaký textilní ablativní tepelný štít a kontrola počítačem bude vždy potřeba.Potrebujes akorat tepelny stit a spravny vstupni uhel, takze kdyby byla gaussovka na Mesici dost presna, tak jenom ten stit.
Rozdíl vidím v tom, že u letadel i u počítačů se podařilo najít ekonomické využitíZ dnesniho pohledu se nam to keca. Ale z pohledu padesatych let mely pocitace i lety do vesmiru plus minus stejne startovaci podminky, mlade zacinajici technologie armadniho vyzkumu, ktere maji urcity potencial, ktery je ale potreba teprve najit. Takze ten odhad mohl mit neco do sebe. Viz znamy citat pripisovany TJ. Watsonovi, ze na svete vidi trzni potencial tak pro pet pocitacu.
aby si na sebe nová technologie vydělala (a nejen na sebe), to pak jde vždycky všechno snáz.Problem je, ze lety do vesmiru byly donedavna domenou armady/vlad, takze nebyl tlak na snizovani nakladu a s tim souvisejici komodizaci. Nesmely krucek timto smerem je SpaceX.
Problem je, ze lety do vesmiru byly donedavna domenou armady/vlad
AFAIK ale ne proto, že by to soukromníkům někdo zakazoval…
Kedysi som si myslel, že dokážem aspoň približne predpokladať smer vývoja, ale hlboko som sa mýlil.
Moje predstavy boli dosť ovplyvnené filmami z 90. rokov. Predstavoval som si počítače ako škaredé, čierne, štandardizované bedne pripojené k monitoru a klávesnici. Predstavoval som si prenosné počítače ako malú krabičku nosenú na opasku, ako vstupné zariadenie rukavice so spínačmi a ako výstupné zariadenie okuliare so vstavaným LCD. Vôbec ma nenapadla tak šialená myšlienka, ako počítač zabudovaný v žiarovke, ktorý sa do siete pripája bezdrôtovo, či dotykový smartfón.
Ako prenosové médium som si v domácnosti predstavoval elektrickú rozvodnú sieť. Mimo domácnosti som nebol až tak mimo keď som očakával použitie mobilnej siete.
Najväčším sklamaním pre mňa nebola technika, ale ľudia. Prácu som si predstavoval tmavej miestnosti, v prijateľkej atmosfére, všade na monitotoroch svetlý text na tmavom pozadí. Predstavoval som si budúcnosť kde skoro všetci budú online, ľudia budú diskutovať kultivovane o zaujímavých témach na decentralizovanej chatovacej sieti. Pamätám sa ako som ešte v časoch čiernobielych mobilných telefónov bol pripojený na GPRS, používal som IRC klienta a nemal som problém poslať správu kam idem na pivo a hneď sme sa zišli 10-ti.
Súčasnosť vnímam ako smutnú a sterilnú. IRC kanály kam som chodil vymreli. Jabber kontakty som stratil keď google zabil google talk. Zostal som v kontakte s pár ľuďmi, ktorých by som spočítal na ruke. Silvestra som nakoniec oslavoval takto (teda až na to víno).
Aká bude podľa mňa budúcnosť? Možno tak trochu blbá (film Idiocracy), možno trochu rádioaktívna, možno trochu katastrofická. Neverím na precukríkovanú budúcnosť (StarTrek). Bol by som rád keby sa ľudstvo zbavilo strachu z modifikácie človeka a budúcnosť by sa niesla v duchu transhumanizmu.
Kedysi som si myslel, že dokážem aspoň približne predpokladať smer vývoja, ale hlboko som sa mýlil. Moje predstavy boli dosť ovplyvnené filmami z 90. rokov. Predstavoval som si počítače ako škaredé, čierne, štandardizované bedne pripojené k monitoru a klávesnici. Predstavoval som si prenosné počítače ako malú krabičku nosenú na opasku, ako vstupné zariadenie rukavice so spínačmi a ako výstupné zariadenie okuliare so vstavaným LCD. Vôbec ma nenapadla tak šialená myšlienka, ako počítač zabudovaný v žiarovke, ktorý sa do siete pripája bezdrôtovo, či dotykový smartfón.Jo. Proto jsem se snažil vycházet z různých lineárních regresí. Na začátku blogu stálo něco jako „hmm, co takhle si dát do několika grafů různé parametry a pak se dívat, kam to regrese predikuje“ + pár rozhovorů na IRC.
Problém je, že regresia nikdy nepovie ako sa technológia bude využívať. Môžme odhadovať počet tranzistorov, cenu za tranzistor, veľkosť, spotrebu, výkon, ale to je asi tak všetko.
Nedávno som premýšľal ako ďaleko sme k vytvoreniu skutočnej AI. Celkom zaujímavé sú deep neural networks. Stále síce pracujeme s presnou topológiou, malým počtom neurónov v porovnaní s mozgom, ale aj tak sú výsledky zaujímavé. Výpočty zvyčajne robíme na silných grafických kartách a stále sa snažíme "emulovať" analógové neuróny. Čo by sa stalo keby sa použili analógové obvody, prepojenia medzi tranzistormi by boli z polymérov, ktoré sa môžu za určitých podmienok deformovať, prepojenia by sa zosilňovali / oslabovali chemicky podobne ako v mozgu? Čo ak by takéto zariadenie dokázalo konkurovať ľudského mozgu? Čo ak by bolo také zariadenie za 3 roky 4-násobne "výkonnejšie" než priemerný ľudský mozog? Za 6 rokov 16-násobne, 9 rokov 64-násobne ...
Nikdy som netvrdil, že to bude fungovať bez štúdia. Netvrdím, že mozog je beztvarý zhluk neurónov. Netvrdím, že nepotrebuje veľké množstvo chemických signálov aby dokázal správne fungovať. Väčšinu chemických procesov by sme museli naštudovať a napodobiť. Inú cestu k skutočnému "AI" zatiaľ nevidím (aj keď o užitočnosti skutočného AI zatiaľ pochybujem).
Takže nejjednodušší je lepit nad sebe celý čipy.Přesně tak. A nebo je můžeš zvětšovat v prostoru. Nikde není psané, že ten čip nemůže mít třeba 0,5x0,5m. Zatím je cca plusmínus stejná velikost a pouze se zvětšuje integrace.
Pokud chceš něco méně specializovaného, koukni na superpočítače. … Elenril o trochu výš se strachoval, že u desítek už to bude problém s režií okolo.
Obávám se, že právě ty superpočítače jsou spíš příkladem toho, že to problém je. Sice ne neřešitelný, ale zdaleka ne jednoduchý.
každá s vlastními hodinami.To neodhadnu jestli každý bude muset mít svoje hodiny. Ale jinak jo. Zatím to řeší NUMA. Jestli se brutálně zvedne počet jader, pak bude potřeba tu synchronizaci řešit. V podstatě se tím dostaneme na úroveň lidského mozku, který tak nějak na nezávislých jednotkách se synchronizačními mechanismy funguje (s tím rozdílem že počet neuronů může za život jednoho takvého mozku růst, počet tranzistorů bude od výroby fixní).
To neodhadnu jestli každý bude muset mít svoje hodiny.Rozhodně, pokud nebudeš uvažovat šíření hodin přes celý čip, tak budeš muset ty hodiny považovat za asynchronní a vždy na druhé straně ty data synchronizovat (a třeba handshakovat).
Počet vrstev bych tipoval tak 10-20 (To ale neuchladíš, ne?
Haswell version of 22nm has 11 metal interconnect layers compared to 9 layers on Ivy Bridge to optimize performance, area and cost
IBM Power7+ has 13 metal layers...Osobně bych ale tipoval (ale je to jen spekulace), že největší ztráty budou při vybíjení gate, úniku přes tu oxidovou vrstvu a polysiliconové vodiče (to jsou jen krátké lokální spoje).
Tohle mávání rukama kolem nekonečného škálování a technologických singularit mi přijde extrémně pochybné.To mě taky. Proto jsem to psal i v blogu:
Přibližně ještě 10 až 15 let půjde věci prostě jen zmenšovat. Momentální špička technologie na 10 nanometrech není zas tak daleko od fyzikálního limitu zmenšování tranzistorů, který je někde u 5 nanometrů. Ten bude pravděpodobně dosáhnut do roku 2020 a komerčně masivně používán v letech následujících.Já se docela dost těším, až narazíme na ten limit, protože to lidi donutí jít místo do hloubky do šířky, například změnou architektury. Přijde mi, že pak uvidíme spoustu konceptů, které dnes vůbec nedostanou šanci.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.