Portál AbcLinuxu, 16. dubna 2024 07:11
K tomu abych se zabýval Danielem Defoe a přečetl jeho Robinsona Crusoe mě kdysi vyprovokoval pořad Českého rozhlasu Po stopách Robinsona Crusoe a dalších britských výstředníků z roku 2015, kde Václav Cílek zmiňuje, že Robinson je ve skutečnosti docela jiná kniha, než kterou si pamatuje ze základní školy. Když jsem si pak k tomu dohledával další informace, došlo mi, že jde o mnohem zajímavější téma než bych původně čekal. Konkrétně v tomto zápisku se dozvíte, co mě zaujalo na Defoeových mystifikacích a době, ve které žil.
Tento zápisek (resp. několik zápisků, z kterých právě čtete ten první) bych ale nedal dohromady, kdybych se z nějakého důvodu k Defoovi nevrátil během minulého roku. A abych si zjednodušil práci, v textu budu ignorovat fakt, že Defoe po úspěchu Robinsona napsal ještě další 2 díly (tedy až na pár výjimek, kdy se mi to naopak hodí).
Hned celý název prvního vydání Robinsona, které vyšlo v roce 1719 v Londýně, stojí za povšimnutí:
THE LIFE AND STRANGE SURPRIZING ADVENTURES OF ROBINSON CRUSOE, Of YORK, MARINER: Who lived Eight and Twenty Years, all alone in an un-inhabited Island on the Coast of AMERICA, near the Mouth of the Great River of OROONOQUE; Having been cast on Shore by Shipwreck, where-in all the Men perished but himself. WITH An Account how he was at last as strangely deli-ver’d by PYRATES.
Kromě toho, že takto pojatý podtitul je na dnešní dobu absurdně dlouhý, by leckomu mohlo přijít divné, že také v podstatě obsahuje hned několik spoilerů. A tak před tím, než začneme knihu číst, víme že Robinson ztroskotá na opuštěném ostrově, jak dlouho tam bude žít a že se nakonec vrátí zpět do civilizace. Na druhý pohled ale zjistíme, že z pohledu tehdejšího čtenáře o spoilery nešlo, protože namísto jména autora je uvedeno strohé “Written by Himself”.
Stejně tak původní předmluva vyloženě říká, že kniha popisuje skutečné události a její vydání je vlastně velkou službou světu:
The Editor believes the thing to be a just History of Fact; neither is there any Appearance of Fiction in it: And however thinks, because all such things are disputed, that the Improvement of it, as well as the Diversion, as to the Instruction of the Reader, will be the same; and as such he thinks, without farther Compliment to the World, he does them a great Service in the Publication.
Výše uvedené “spoilery” tak spíše představovaly přehled o čem chce její domnělý autor vypravovat a vůbec pomáhaly knihu prodat. Ze záměru tímto způsobem mystifikovat pak logicky vyplývá speciální snaha věnovaná vytváření dojmu, že to vše domnělý autor po mnoha letech zpětně vypravuje. Např. zvláštní chaos je v popisu několika dní hned po ztroskotání, které jsou psány jakoby měl údajný autor problém uspořádat si myšlenky a celá tato sekce je zakončena výpisky z deníku, který zahrnuje podstatnou část již popsaných událostí a tím pádem dává čtenáři možnost podívat se na stejné události dvakrát, pokaždé z jiného pohledu.
Otázkou ale je, jak dlouho byla tato mystifikace brána vážně. První edice kde je Defoe již uveden jako autor, kterou se mi podařilo dohledat, vyšla až roku 1781, tedy 50 let po Defoevě smrti. Jelikož jsem ale k tomu došel zběžným prohlédnutím galerie ilustrací edicí z 18. století, a některé pozdější vydání z téže galerie stále uvádí variace na written by himself, je třeba tuto poznámku brát s jistou rezervou. Skutečné autorovo jméno bylo mimochodem prosté Foe, aristokraticky znějící De před jméno přidal později, zřejmě aby si zvýšil společenskou prestiž, a dnešní tvar Defoe se začal používat až po autorově smrti.
Nepředstavujme si ale, že na tuto mystifikaci musel tehdy skočit úplně každý. Hloubavější čtenář prvního vydání musel o autentičnosti Robinsonovi výpovědi přinejmenším pochybovat, jak lze doložit např. na kritice od Charlese Gildona z téhož roku, která již svým názvem Robinsona paroduje, a nepřímo odhaluje Daniela De Foe jako skutečného autora:
V první humorné části, která má podobu dialogu, Robinson s Pátkem přepadávají Daniela Defoe aby si s ním kvůli různým nesmyslům a nekonzistentnostem v románu vyřídili účty. V druhé části pak Gildon píše dopis autorovi, ve kterém se kromě již zmíněných nesmyslů strefuje i do jeho politických a náboženských názorů. Prakticky si tak vyřizuje s Danielem Defoe účty hlavně Gildon. Ale to jsem trochu odbočil.
Že podobná kritika nebyla ojedinělá je vidět i na tom, ze Defoe měl potřebu se k takovým námitkám vyjadřovat v předmluvě ke 2. dílu, který vyšel ještě téhož roku jako díl první:
All the Endeavours of envious People to reproach it with being a Romance, to search it for Errors in Geography, Inconsistency in the Relation, and Contradictions in the Fact, have proved abortive, and as impotent as malicious.
The just Application of every Incident, the religious and useful Inferences drawn from every Part, are so many Testimonies to the good Design of making it publick, and must legitimate all the Part that may be call’d Invention, or Parable in the Story.
Defoe sám byl tedy maximálně ochoten přiznat, že některé části příběhu mohou být smyšlené. Nedokážu z toho ale říct, jaké procento tehdejších čtenářů opravdu věřilo, že jde o vzpomínky skutečné osoby.
Je ale vhodné dodat, že Robinsona je možné považovat za jeden z prvních anglicky psaných románů, a tedy že psát podobná díla tehdy nebylo běžné.
Jeden z dalších důsledků této mystifikace je (nebo mi to aspoň tak přijde), že v knize jsou poměrně přesně uváděny data některých důležitých událostí a tak můžeme sestavit následující časový přehled a podívat se, jak to Defoovi vychází:
| 1632 | narození Robinsona Crusoe |
| 1651 | začíná děj popisovaný v knize (mimo prvních pár stránek) |
| 1659 | Robinson ztroskotá na opuštěném ostrově |
| 1660 | narození Daniela Defoe (přibližně) |
| 1686 | Robinson opouští ostrov |
| 1687 | Robinson se vrací do Anglie |
| 1694 | poslední události popisované v knize (mimo poslední stránku) |
| 1719 | vychází první vydaní knihy |
Vidíme, že první vydání vychází 25 let po posledních událostech z knihy, ale vzhledem k rychlému přehledu událostí na poslední stránce, které nejsou datované, spíše méně, řekněme takových 20 let. Z knihy ale také není jasné, jestli je Robinson v době prvního vydání ještě naživu (kdy by mu bylo už 87 let). Nicméně by měl možnost pracovat na sepisování svého příběhu hned po návratu do Anglie, kdy by mu bylo 55 let, a první moment, kdy by mohl být hotov, je krátce po posledních událostech, které v knize popisuje, kdy mu mohlo být něco mezi 62 a 67 lety (viz výše odhadovaná doba 25 až 20 let od posledních událostí do prvního vydání). Nejsem si jistý jak moc je něco takového uvěřitelné, ale aspoň je to pořád v mezích teoreticky možného 
Zcela záměrně zde ignoruji otázku, zda by člověk musel po 27 letech na pustém ostrově zešílet (pokud počítám dobře, tak se Defoe v názvu knihy přepočítal o rok). I když abych byl přesný, tady by se měla počítat jen doba, kdy byl Robinson na ostrově zcela sám. Datovaní příchodu Pátka v knize ale trochu nesedí. Na jednu stranu se Pátek objevuje po zhruba 26 letech od Robinsonova ztroskotání, ale na druhou stranu Robinson později zmiňuje, že s Pátkem promlouval během zbylých 3 let strávených na ostrově. Jinými slovy víme, že to bylo v pátek, někdy mezi lety 1683 a 1685 Na celkovou dobu Robinsonovy samoty to ale ve výsledku nemá velký vliv.
Jinak kdyby letos (v roce 2021) vyšla knížka od autora narozeného v roce 1962, popisující příběh postavy narozené roku 1934, jejíž děj začíná v roce 1953 a končí kolem roku 1996, tak bychom ji mohli vnímat už skoro jako historický román, ale na druhou stranu odstup autora od doby, kterou popisuje, by nebyl nějak velký. Jiná věc je, jak moc je možné takovou analogii v tomto případě vůbec použít.
Datování použité v knize si také vyloženě říká o propojení s historickými událostmi. Např. kdybych se vás úplně na začátku zápisku zeptal, kolik let uplynulo mezi Bílou Horou a narozením Robinsona Crusoe, tipli byste si 12 let?
V následujícím poměrně subjektivním přehledu, který se soustředí na Anglii a dobu Defoova života zhruba do prvního vydání knihy, najdete jak všeobecně známé události, tak věci co mají nějakou souvislost s Danielem Defoe a zbytkem tohoto zápisku (resp. zápisků).
| 1660 | narození Daniela Defoe (přibližně), nástup Karla II. na trůn |
| 1660–1688 | obnova monarchie (po občanské válce a období republiky) během Restaurace Stuartovců |
| 1665-1666 | Velký londýnský mor |
| 1666 | Velký požár Londýna |
| 1667 | drtivé vítězství Holandské flotily nad Britským námořnictvem při Nájezdu na Medway |
| 1678 | vznik politických uskupení Toryů a Whigů během sporů o nástupnictví Jakuba II. |
| 1685 | nástup Jakuba II. na trůn |
| 1687 | vychází první vydání Newtonových Matematických principů přírodní filozofie |
| 1688 | svržení krále Jakuba II. během Slavné revoluce |
| 1689 | nástup Viléma III. na trůn |
| 1695 | zrušení tiskařského monopolu a cenzury |
| 1701-1714 | Válka o španělské dědictví (největší ozbrojený konflikt první poloviny 18. století) |
| 1702 | po smrti Viléma III. vládu přebírá královna Anna Stuartovna |
| 1707 | Zákony o unii z roku 1707 vedoucí ke sjednocení Anglického a Skotského království |
| 1710 | Zákon královny Anny zavádí moderní pojetí copyrightu |
| 1712 | Thomas Newcomen navrhuje první použitelný atmosférický parní stroj |
| 1719 | vychází první vydaní románu Robinson Crusoe |
| 1720 | na Londýnské burze praská tzv. Jihomořská bublina |
| 1731 | Daniel Defoe umírá |
Už jen z takového strohého přehledu vidíme, že to byla pro Londýn a Anglii obecně docela krušná a formující doba. Na druhou stranu, která éra byla idylická, prostá zvratů a katastrof? Defoe se narodil a žil v Londýně, a tak v dětství na vlastní kůži zažil poslední velkou morovou epidemii, a o rok později Velký požár (wikipedia tvrdí, že většina domů v Defoově sousedství shořela). V dospělosti pak neměl nouzi o různé politické změny, které se ho více či méně přímo týkaly. Tyto zvraty už jen dokreslují fakt, že Britové tehdy řešili hlavně svoje vlastní problémy, největší sláva Britského impéria měla teprve přijít.
V rámci své snahy o lepší pochopení historického kontextu se mi podařilo dohledat i tehdejší politickou mapu světa, kde můžou být některé souvislosti vidět lépe než na prostém přehledu událostí. Vidíme, že většinu amerického kontinentu ovládali Španělé, významnou část Jižní Ameriky dále zabírali Portugalci, zatímco na severu měli svá území Angličané a Francouzi.
Robinson není zdaleka jediným dílem, které Defoe původně nepublikoval pod svým vlastním jménem. Např. román Deník morového roku byl podobně jako Robinson Crusoe prezentován čtenáři jako autentický deník z nedávné minulosti. Oproti Robinsonovi byl ale pravda mnohem blíže realitě.
Kromě románů psal Defoe také satirické básně, eseje a různé pamflety. Celkový počet mu připisovaných textů dosahuje 545, ale vzhledem k tomu, že za svůj život použil alespoň 198 pseudonymů, můžete narazit i na jiná čísla. A jak asi tušíte, publikace historických románů vydávajících se za autentické vzpomínky nemohl být hlavní důvod pro tolik různých uměleckých jmen. Když se začteme do stránky Daniel Defoe na Wikipedii, nebo zběžně projdeme seznam jeho hlavních děl, zjistíme, že Defoe se během svého života věnoval mnoha oblastem. Mimo jiné byl hlavně obchodníkem, novinářem nebo politickým poradcem, a většinu svých nejznámějších románů sepsal až v pozdějším věku.
Jedním z důležitých momentů byl pro Daniela Defoe zvrat po smrti krále Viléma III., pro kterého Defoe pracoval a na jehož obranu vydal satirickou báseň The True-Born Englishman, ve které se vysmívá představě o rasové čistotě Angličanů a tím pádem i útokům na Holandský původ krále. S nástupem královny Anny po Vílémově smrti se ale zhoršuje situace pro disentery, odpadlíky od Anglikánské církve. Stávající zákony vylučující disentery z vlády a státních služeb začaly být vymáhány daleko přísněji, a zároveň se začalo diskutovat o nových represích. Defoe, který jako presbitarián sám mezi disentery patřil, z takového vývoje zcela jistě neměl radost a později na něj reagoval anonymně vydaným satirickým pamfletem The Shortest Way with the Dissenters, ve kterém sarkasticky napodobuje a dál rozvádí tehdejší útoky na disentery. Ty obviňuje z mnoha současných a nedávných problémů a dochází k tomu, že dosavadní zacházení s nimi bylo až příliš mírné a nejlepší by bylo odpadlictví trestat smrtí. I když to samozřejmě nemyslel vážně, a pouze se snažil upozornit na přehnaný útlak a útoky proti disenterům, pamflet vyvolal pozdvižení, protože většina čtenářů tuto satiru nerozpoznala. Někteří radikálnější zastánci Anglikánské církve začali tento návrh podporovat, zatímco disenteři byli zděšení kam až útoky proti nim zašly. Když pak později převládl názor, že návrh nebyl myšlen vážně, zloba obou stran se nasměrovala na anonymního autora pamfletu. Defoe byl následně jako pravý autor vypátrán a odsouzen k finanční pokutě, vězení dokud ji nesplatí a 3 dnům pranýřování. Ironie ve veřejné debatě zdá se nefunguje úplně dobře.
Situace Daniela Defoe byla v tu chvíli zoufalá, jeho obchod v jeho nepřítomnosti zkrachoval, a splacení pokuty vzhledem k jeho uvěznění nepřicházelo v úvahu. I tak se ale snažil situaci využít a ve vězení sepsal báseň Chvalozpěv na pranýř (A Hymn to the Pillory), která se pak prodávala i během jeho pranýřování. Podle legendy pak lidé místo obvyklého házení kamenů a jiných předmětů na pranýřovaného Defoovi provolávali slávu, zahrnovali ho květinami a recitovali jeho báseň. Těžko říct, co je na tom pravdy, ale na druhou stranu muselo být pro něj úspěch už jen to, že pranýřování ve zdraví přežil
Defoe se z vězení později dostal díky předsedovi dolní sněmovny a pozdějšímu ministrovi Robertu Harleyovi a jejich spolupráci, která zahrnovala jak propagandu, tj. psaní pamfletů a článků za účelem podpory vlády a potírání politických protivníků, tak i špionážní činnost. Defoe tak mezi lidmi sonduje jejich názory např. na připravované sjednocení Anglie se Skotskem a aktivně se v této věci zapojuje do veřejné debaty. Přitom překvapivě (alespoň z mého dnešního ignorantského pohledu) používal poměrně promyšlené metody. Píše pod mnoha jmény na různých místech. Reaguje v textech sám na sebe, občas si i odporuje a je kvůli tomu schopný přispívat do opozičních novin, nebo ve svých vlastních provládních novinách kritizovat vládu, pokud je to pro jeho účely třeba.
Vděčný příklad zmiňuje Cílek v kapitole věnující se Danielu Defoe z knihy Lidé a dějiny, že jsem si jej prostě musel dohledat Jde o Defoův anonymně vydaný pamflet The secret history of the White Staff, který se tváří, že vynáší tajné zákulisí politických jednání, patrně s cílem podpořit pozici lorda Harleye, o kterém se pak mělo za to, že text sám na svoji obranu sepsal, i když to on sám veřejně vyvracel. Později pak Defoe v dalším anonymním pamfletu The secret history of the secret history of the White Staff odhaluje předchozí pamflet jako podvrh, a mimo jiné v něm uvádí rozhovor údajně zaslechnutý v kavárně, kde se dva lidé dohadují o autorství původního pamfletu. První zastává názor, že autorem je jistě Harley, nebo spíše některý z jeho pisálků, jako např. Daniel De Foe, co pro peníze takovou dřinu rád vykoná, zatímco druhý tomu naopak nevěří a autorovi pamfletu posléze vysvětluje proč. Lze to chápat buď jako obranu před odhalením Defoova původního podvrhu nebo jako matení nepřítele. Zdá se ale, že původní záměr s prvním textem nevyšel, a bylo třeba se od něj nějak nepřímo distancovat. To na jednu stranu nepůsobí tak bombasticky, jak se mi zdálo po prvním přečtení Cílkova textu, ale pořád jde o poměrně rafinovaný postup.
Pokud vás něco z toho, co jsem zde ze svého pohledu stručně popsal, zaujalo nebo i trochu překvapilo, dost možná vás zaujme některá z referencí. Případně si lepší už dohledáte sami. Váš výsledný dojem může být nakonec o něco jiný. A i když se může nabízet hledání konkrétních analogií s dnešní dobou, zásadní výhoda (relativně vzdálené) minulosti cizí země je fakt, že se nemusíme automaticky identifikovat s nějakým tehdejším názorem nebo stranou. Navíc Defoe je sám o sobě docela rozporuplná osoba, někdy je těžko říct co si on sám opravdu myslel, a není těžké najít jeho jak pozitivní tak negativní stránky.
Daniel Defoe:
Anglický originál Robinsona:
Ostatní díla Daniela Defoe zmíněná v textu blogu:
Tiskni
Sdílej:
Neřekl bych, že Defoe jen prostě převyprávěl konkrétní příběh. Osobně z toho mám spíš dojem, že Defoe vycházel z mnoha různých zdrojůA co tě k tomu vede? Uvědomuješ si, kolik informací by na takovou mystifikaci musel nasbírat? A hlavně, proč by si něco takového vymýšlel? Spíš bych řekl, že jde o skutečnou osobu, na kterou pisatel natrefil někde v knajpě a ten příběh mu přišel tak šílený, že se rozhodl ho zapsat a vydat jako knihu. Jinak zde jsou odkazy na Hathitrust:
A co tě k tomu vede? Uvědomuješ si, kolik informací by na takovou mystifikaci musel nasbírat? A hlavně, proč by si něco takového vymýšlel?Tento dojem jsem nabyl po přečtení zhruba půlky původní anglické verze a celého Vyskočilova překladu. Ty reálie a celý příběh nepůsobí ani náhodou reálně. Vůbec mi nepřišlo na mysl, že by snad mohl Defoe přímo zpracovat jedny konkrétní zvpomínky, a to ani kdyby mu je předával nějaký starý a senilní námořník :) Nepřijde mi vůbec divné, že by jako velice aktivní autor a obchodník se vším možným, měl problém z několika různých zdrojů poskládat reálie a příběh Robinsova Crusoe, zbytek si vymyslet a celé to poskládat tak, aby výsledek vyhovoval jeho záměru. Ta kritika od Gildona, Defoova soka, navíc dokazuje, že to mohlo lidem připadat divné už tenkrát, stejně tak jako že už v době vydání se o Defoově autorství spekulovalo.
Mimochodem, tebou citovaná (a odkazovaná) formulace předmluvy ke druhému dílu, se vyskytuje až u vydání publikovaných po roce 1845.Díky za tip, tohle musím pak prověřit :)
Jméno DeFoe se poprvé objevilo až v předmluvě k vydání z roku 1790, tedy víc jak 50 let po jeho smrti!V textu píšu (a odkazuji na) vydání z roku 1781, kde je Defoe jako autor uveden, což je zhruba 50 let po autorově smrti. Stejně jako že existují pozdější vydání, kde Defoe jako autor uveden není. Ale jako docela by mě zajímalo, kdy převládl názor, že Defoe je skutečným autorem.
Ty reálie a celý příběh nepůsobí ani náhodou reálně.Naprosto stejný pocit musí nutně nabýt každý kdo čte knížky Eskymo Welzla.
Díky za tip, tohle musím pak prověřit :)Jo, koukni. Hathitrust používám poměrně intenzivně, i když tam pochopitelně není všechno. Výhodou je, že to co tam je projelo OCR, takže je vysoká pravděpodobnost že najdeš i věc, kde je jen drobná zmínka o tom co hledáš. Klíčové ale je, že to jsou skeny originálů, takže i podle různých známek detailů jsi schopen "odhalit" kupř. pozdější reprint. Pokud jde o toho Gildona. Fakt je, že s Danielem Defoe byl na nože. Ale také je fakt, že byl tou dobou už v pokročilém stadiu sifylidy. Mně je to popravdě jedno jak je to s autorstvím Robinsona Crusoe, jenom mi to nedalo a trochu jsem to na tom Hathitrustu prolustroval. Fakt je ten že jméno Defoe ani Foe se tam v souvislosti s Robinsonem Crusoe před rokem 1758 neobjevuje. Vtipné je, že v prvním vydání Gildon nejmenuje, jen naznačuje. Dokonce ještě ani v druhém. Teprve v reprintu z roku 1924, po Gildonově smrti se objevuje plné jméno Daniel De Foe, ale jen na obálce(!). Přiznám se, že nevím. Ale dokážu si představit situaci, kdy napíšeš nějaké memoáry, a pak někdo napadne a zesměšní někoho jiného na základě domněnky, že to on je tím skutečným autorem. Jakým způsobem na něco takového reagovat? Hodit mrtvého brouka? Nebo napsat pokračování ve kterém bych se rozkecal i na další témata? Fakt to nemám chuť studovat, takže jen pro úplnost přidávám i link na pokračování, kde je v předmluvě reakce na Gildona. Každopádně ale díky za zajímavý blogpost, který přitáhnul, alespoň tedy mou pozornost, k otázce na kterou vůbec nemusí být jednoznačná a pravdivá odpověď.
Tak jsem zadal "The Farther Adventures of Robinson Crusoe" do google books, a hned na první stránce na mě vypadlo vydání z roku 1722, což je 3 roky po prvním vydání 2. dílu. A zmíněná předmluva tam samosebou normálně je. To že jsi schopný na hathitrust.org najít tuto předmluvu až ve vydání z 19. století ještě neznamená, že pochází právě z této doby. To by bylo trochu absurdní. Btw ten druhý díl pak většinou vycházel jen spolu s 1. dílem, a z takového vydání pak občas ta druhá předmluva vypadla.Mimochodem, tebou citovaná (a odkazovaná) formulace předmluvy ke druhému dílu, se vyskytuje až u vydání publikovaných po roce 1845.Díky za tip, tohle musím pak prověřit :)
16.7.2021 18:38
Bystroushaak | skóre: 36
| blog: Bystroushaakův blog
| Praha
Neřekl bych, že Defoe jen prostě převyprávěl konkrétní příběh. Osobně z toho mám spíš dojem, že Defoe vycházel z mnoha různých zdrojů (včetně toho Selkirka), které použil jak on pro svůj záměr potřeboval.BTW; Za jeden ze zdrojů se často považuje Živý, syn Bdícího, na což jsem tu psal minirecenzi. Ta knížečka docela stojí za přečtení.
Zcela záměrně zde ignoruji otázku, zda by člověk musel po 27 letech na pustém ostrově zešíletO Robinsonovi jsem něco podobného kdysi četl taky - možná to bylo v předmluvě právě k té knize od Plevy - a odpověď byla, že ano.
Robinson je ve skutečnosti docela jiná kniha, než kterou si pamatuje ze základní školy.
Tak to si moc dobře pamatuju. Měl jsem doma překlad po mámě a když se pak ve škole společně četl "Robinson", ke svému zděšení jsem zjistil, že všichni ostatní mají pod stejným názvem úplně jinou knihu; učitelka dokonce prohlásila, že ta moje je nějaká špatná verze. Bylo to samozřejmě přesně naopak: ta moje byla starší překlad původní knihy, ostatní měli jakési volné převyprávění od J.V. Plevy (hint: Malý Bobeš), který si z původního textu udělal trhací kalendář, vynechal závadné pasáže (IIRC se Defoeův Robinson dost často modlil a promlouval k bohu) a značně rozšířil rozsah toho, co všechno si Robinson vyrobil, až to přestávalo být uvěřitelné (i když pořád ještě zůstal dost pozadu za Verneovým Tajuplným ostrovem).
Jinak samozřejmě originál jako takový v té učebnici (a osnovách celkově) nebyl; nicméně Plevova kniha byla jednoznačně označená jako "převyprávění".
volné převyprávění od J.V. Plevy (hint: Malý Bobeš), který si z původního textu udělal trhací kalendář, vynechal závadné pasáže (IIRC se Defoeův Robinson dost často modlil a promlouval k bohu) a značně rozšířil rozsah toho, co všechno si Robinson vyrobil, až to přestávalo být uvěřitelné (i když pořád ještě zůstal dost pozadu za Verneovým Tajuplným ostrovem).Přesně tak.
14.7.2021 13:04
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
si myslim že tamten deflole byl asi jakoby alergickej na kytky když lidi ďáli že mu je napranýři strkali na klacku přidělaný až podnos :O :O se navíc vůůůůbec ani jako nesnaží přectírat že má z kytek radost takže mu to asi jako vadilo :O :O
14.7.2021 17:28
Člověk z Horní Dolní
| blog: blbeczhornidolni
14.7.2021 18:40
Člověk z Horní Dolní
| blog: blbeczhornidolni
16.7.2021 18:18
xsubway | skóre: 13
| blog: litera_scripta_manet
16.7.2021 18:51
Bystroushaak | skóre: 36
| blog: Bystroushaakův blog
| Praha
Co byste mi doporučili za knihy? Kromě naučné literatury nic moc nečtu... Dřív mě bavili knihy od těchhle autorů: Jules Verne, Dick Francis, A. C. Doyle, Agatha Christie, Philip K. Dick.Pokud tě bavil Verne, tak by tě mohl bavit český Troska (Matzal). Ten se Vernem dost inspiroval, akorát to psal víc pro mladší čtenáře tehdejší doby a snažil se do toho zakomponovat elektřinu. Viz třeba Kapitán Nemo. Jinak ze sci-fi klasiky můžeš zkusit Nádraží Perdido nebo Veniss Underground. A kdybys chtěl něco akčního, tak Asfalt. Od Kopřivy můžu ještě doporučit dvojici detektivek z převážně pražského prostředí; Rychlopalba a Křížová palba. Obojí jsem zhltl jedním dechem.
Ten se Vernem dost inspiroval, akorát … a snažil se do toho zakomponovat elektřinu. Viz třeba Kapitán Nemo.
To bych neviděl jako rozdíl. Když je řeč o Kapitánu Nemovi, tak už ve Verneově 20000 mil pod mořem je elektrifikace téměř absolutní.
17.7.2021 00:14
Bystroushaak | skóre: 36
| blog: Bystroushaakův blog
| Praha
16.7.2021 19:43
Člověk z Horní Dolní
| blog: blbeczhornidolni
14.7.2021 20:23
otasomil | skóre: 39
| blog: puppylinux
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
