S matkama je kříž.. (diskuse)

[Aleš Kapica]

Rovnou jsem si i zahlasoval. Jsem proti postupnému dávání. Mám za to, že je lepší dát najednou něco co zaujme a zanechá vzpomínku, než rozpliznout dárky do série úplatků..

A také chci dát Bobšínovi do rukou maximum prostředků pro další vývoj jeho fantazie..

[borama]

A také chci dát Bobšínovi do rukou maximum prostředků pro další vývoj jeho fantazie..

... a své taky, že jo? Souhlasím, ale jen to nepřežeňte, ať si Bobšínek úplně nezvykne na to, že dostane hned cokoliv, na co se toužebně podívá! Ona i ta frustrace z toho, že nemůžu mít všechno, je k něčemu dobrá...

[Aleš Kapica]

Tak o tohle zrovna strach nemám. Jedna věc je dostat nač si ukážu prstem. Druhá - dostat to co je předmětem mé skryté touhy.

Máme úžasného, zlatého a normálního kluka. Přeji všem kolem takové štěstí. Protože fakt dokáže překvapit. No třeba zrovna včera. Vracíme se večer autem od známých a najednou se mu vybavila nějaká příhoda ze školičky kde mu kopnul do nohy nějaký menší chlapeček. Zničehož nic totiž Quido povídá: "Kopat do nohy se nemá. Až ho zase uvidím tak mu řeknu: Chlapečku nekopej! Jinak ti dám na zadek!".

Už jsme měli párkrát možnost Quida pozorovat v takových situacích kdy se jiné děti někde strkaly, nebo po sobě křičely. A bylo opravdu zajímavé pozorovat ho jak se snaží konflikt urovnat. Viděl jsem v tu chvíli sám sebe před těmi mnoha lety a byl na něj v srdci neskutečně pyšný.

[borama]

Tak to jo, přeju hodně štěstí, nejen v této bitvě!

[Dalibor Smolík]

Když jsem četl nadpis tohoto blogu, dal jsem autorovi za pravdu. V neděli jsem sestavoval stolek na chalupě a jedna matka, čtrnáctka, se mi zakutálela do potoka. Už jsem jí nenašel. Stolek zůstal tudíž nepřipevněný, až do příštího víkendu, než koupím novou.

[rastos]

Stojí chlapča nad septikom a usedavo plače. Okoloidúci sa ho spýta, čo sa stalo. "Spadla mi tam matka, béé ..." hovorí chlapča. Muž neváha a skočí do septiku. Po chvíli sa vynorí, vylezie von lapajúc po dychu a hovorí "Nikoho tu nemôžem nájsť!" A chlapec smutným hlasom na to: "Tak to mi je ten šróbik už nahovno, čo?".

[rastos]

U nás slávila veľké úspechy táto stavebnica drevených železníc. Kompatbiliný typ sa tu dá kúpiť aj v Tescu.

Čo sa týka otázky kedy/koľko dávať - hocijako. Len sa vyhni tomu, aby nejaký snaživý príbuzný priniesol každý víkend nejakú prkotinu. Po pár rokoch treba na to prenajať skladovacie priestory. Zvlášť ak dieťa nezničí každú hračku po pár týždňoch. (Som doma asi jediný, ktorý s na to pozerá prakticky a vidí, že poličky sú plné autíčiek, s ktorými sa nikto nehrá a akurát je každý víkend oštara s nausádzaným prachom. A navyše som ja _ten_škudlil_ čo dieťaťu nechce dopriať. Sigh)

[Aleš Kapica]

Tou se právě nechala mamča ovlivnit od kamarádek první rok. Q. dostal dvě krabice. Ne že by si s nimi nevyhrál, ale většinou když u nás jsou ještě jiné děti. Ten WADER je lepší v tom že ty koleje jsou širší, vagonky a auta z nich nevyjíždějí a můžou v nich vozit panáčky. S legem si vyhraje i sám.

[Hrabosh]

Máš pravdu ! Rozhodně všechno najednou a ne žádné "příště dostaneš ..."

Dodneška nevím, koho z mých rodičů napadlo, dát mi pod vánoční stromek papírek, že "příští rok Ti Ježíšek přinese kolo". Bylo mi asi 12. Výsledkem bylo, že jsem byl zklamanej, že jsem ho nedostal letos.

[Dalibor Smolík]

No to je jako dát klukovi bonbon a říct, že když bude hodný, bude si ho moci i rozbalit.

[jozka]

Kdyz jsem mel tesne pred osmnactinami, tak jsme koupili misto naseho trabiho nove rodinne auto. Tmave modrou skodu 130L. Krasnej kousek. Celej vikend, co jsem byl doma z intru jsem ho oblejzal, lestil, pucoval a oprasoval. V nedeli vecer jsem odjel na intr a v utery odpoledne mi nasi volali, ze nam nekdo nasi krasnou skodivku ukradl. Nasledujici vikend jsem byl doma, slavily se moje osmnactiny, dostal jsem od tatika opraveneho favorita (kolo ) a bylo mi receno, ze na mne chteli napsat rodinny kocar (tatik papiry nema a mama se o to starat nebude), ale jelikoz nam ho ohradli tak nedostanu nic. Mel jsem tenkrat strasnou radost :-/ Kdyby mi to radsi nerikali

[Václav "Darm" Novák]

Fandím Bobšíkovi! Jen víc Lega :) Geniální stavebnice... A copak ten nážez až začne přecházet na technic :) Doteď na tu stavebnici vzpomínám... A občas jí i vytáhnu :)

[Aleš Kapica]

Pro lego platí (naštěstí!!!) především jedna věc. Jistota, že kostička, která zapadla za skříň před pětatřiceti lety pasuje do stavebnice kterou koupíš dnes a nejspíš bude pasovat i do stavebnice, kterou bude svému klukovi kupovat tvůj vnuk.

[rincewind]

Lego je super, ale bud jsem videl zatim jen horsi kousky nebo se se sortimentem v CR dost babraj, o technikovi ani nemluve :( Muj potomek ma nastesti vystarano, mam vetsi krabici nadupanou systemem a takovy prirucni kufr nadupany technikem :D

[leyla]

Navrhuju necekat na potomka a vytahnout to ted... Postavim si tropicky ostrov - nekde jsem tam videla zraloky...

btw. jak "Muj" ???

[rincewind]

Nooo, tebe jsem tu necekal :D

[PepaSFI]

já zas měl Merkura,možná už odtud pochází moje zaujetí krásnými stroji co dobře fungujou.V pozdějším věku pak Elektronnyje kubiki,sovětskou elektronickou stavebnici.Dodnes to občas používám jako generátor signálu.Páni té hračce musí být takových pětadvacet let.

[vice]

Elektronnyje kubiki jsem měl taky (podivně dotáhnuté ze "sojuzu", tady se to snad ani neprodávalo), byly super. A loni se kvůli nim málem rozvedli moji rodiče (70 a 65) , protože máti děla pořádek na půdě a "nějaký strarý kostky, co na nic nejsou" vyhodila. Otec ve snaze zachránit je pro vnuka (mého syna) prohrabal celou popelnici , ale s bídným výsledkem. Škoda. Takže synovi jsem koupil toto. Je tam více možností, ale elegance "kostiček" tam chybí.

[Aleš Kapica]

Merkura má pro Bobše v záloze babička Květa, ale ještě je na něj malý

[Käyttäjä 11133]

Na Merkura není člověk nikdy ani malý, ani velký. Vždy je to tak akorát )

[jozka]

Maly prestava byt ve chvili, kdy sroubky nepolyka, ale sroubuje

Jezis, jak tatik nadaval, kdyz neustale naslapoval v detskem pokjicku na sroubky... A jak nadavala mati, kdyz to pred par lety pri stehovani do baraku vysypal do odpadu...

[Marv-CZ]

Tak tak Merkur je super, byla to má nejoblíbenější stavebnice.

Lego je sice taky fajn, ale podle mě jen takové ty obecné sady s kostkama, ze kterých se dá stavět podle vlastní fantazie. Ty různé tematické, ze kterých člově postaví jen jednu konkrétní věc svému dítěti tedy rozhodně kupovat nebudu.

[Václav "Darm" Novák]

Ano, merkurem začalo moje seznamování s elektrotechnikou... Postavil jsem elektrické autíčko... no, elektrické... Prostě autíčko ze kterého zezadu trčela kovová osička a já s ním zacouval do zásuvky (levá zdířka, samozřejmě). Ale jak to auto jelo (letělo) rychle, to jste neviděli :D Pohon na šok.

[manasekp]

K te poznamce mimo misu - Abicko me dneska pripadalo natolik zpomalene ze jsem ve skole kontroloval jestli me nekdo nevytahl kabel ze sitovky Ikdyz v skole mame winxp takze to mohlo byt i necim jinym, ale zrejme nejsu sam kdo to zaregistroval.

[miro]

Trojrocnemu nekupovat kopec dalsich hraciek, radsej nejakeho surodenca ;)

[Lukáš Rýdlo]

dostal v roce a půl na své druhé vánoce

Já vím, že jsem deformovaný matematikou, ale hned mě překvapilo, jak může někdo za 1,5 roku zažít dvoje vánoce... No nic, vypnu matematický koprocesor a pokusím se být on-topic .

Lego je super a určitě souhlasím s tím, že odkládat dávání dárků nemá moc smysl. Obzvláště u malého dítěte, jehož zájmy se poměrně rychle vyvíjí. Osobně vůbec nechápu systém "dárky se dávají na vánoce/narozeniny". Pokud chci někomu udělat radost, tak mu ten dárek dám a nečekám, až bude to správné číslo na kalendáři. Ale je pravda, že u malých dětí je třeba to nepřehánět...

[Dalibor Smolík]

Já vím, že jsem deformovaný matematikou, ale hned mě překvapilo, jak může někdo za 1,5 roku zažít dvoje vánoce.
Za pouhých 13 měsíců, od 20.12.2005 do 20.1.2007 jsem zažil také dvoje Vánoce

[Lukáš Rýdlo]

Ojojojojoj, já se jdu léčit...

Jen pro jistotu: je tu ještě někdo, kdo má dojem (potvrzený okolním světem), že každý den, který stráví ve škole je blbější a blbější, nebo jsem v tom sám?

[Jirka]

No jak je ten starý matfyzácký vtip?

Co odpoví matfyzák na otázku, kolik je 1+1? V prváku: "2". V druháku: zamyslí se, naťuká to do kalkulačky a řekne, že 2. Ve třeťáku: sedne k počítači, napíše vlastní programovací jazyk, v tom to naprogramuje a časem zjistí, že je to něco kolem 2. Ve čtvrťáku: "Přece si nebudu pamatovat každou blbou konstantu!" V páťáku: "Tím se zabývají jenom numerici."

Potvrzuju

[Aleš Kapica]

Moje řeč. Ještě uvedu svůj oblíbený popěvek:

"Ať je to rychle! Ať je to hned! Všechno to může bejt už naposled. Nebudem se bavit, až nám bude 150let!"

(Žlutý pes)

[Aleš Kapica]

Jen ještě doplním. Neslavím narozeniny, nesnáším narozeninové dárky. Největší radost mi udělá takový dárek kterým udělám radost někomu jinému. Jen tak. Protože jej chci obdarovat. Dárek není zásluha, není povinnost. Někomu jsem už dlouhé roky nic nedal - ne proto že bych ho neměl rád. Prostě jsem nepřišel na nic čím bych ho takhle překvapil.

Ale ona asi většina mých názorů bývá považována za výstřední, protože jdou napříč "tomu co se sluší".

[Martin Baleja]

Správně - tady je ti maematický koprocesor na houby, spíš by to chtělo aktivovat ALU (hlavně tu L-část)