Portál AbcLinuxu, 3. května 2025 22:50
Tak za mnou k počítači přišla Gabča, „Lukáši, musíš rychle k dětem do pokoje, tos ještě neviděl.“ Nerad se u počítače u rozdělané práce nechávám rušit, ale budiž, děti jsou děti a pokud jde o to, co jsem ještě neviděl, rád uvidím. Sundal jsem sluchátka, zvedl se ze židle a přesunul se k dětem do pokojíčku. Tedy pouze ke dveřím pokojíčku. Dál to nešlo. Co jsem spatřil, jsem po chvíli i vyfotil, takže se můžete sami podívat. http://picasaweb.google.com/Lukas.Faltynek/DetiPohroma (Foceno od dveří.)
Kousek od dveří, modrý box určený na hračky plný vody, toaletního papíru, nádobíčka a kdoví čeho dalšího. Kolem boxu voda. Hračky z boxu rozmetané po pokoji. A mnoho dalších hraček a věcí taktéž. Prostě spoušť, co se nevidí. Děti však šťastné. Velmi šťastné. Téměř celou hodinu o sobě nedali vědět. My s manželkou však taky ne. Děti byly rády, že si jich jako rodiče nevšímáme a my s ženou zase, že se děti neperou, nepošťuchují, nekřičí, ale že jsou hodné, tiché a že si hezky hrají.
Takže chvíli v pokoji stojíme, hodnotíme ten bordel a děti se zatím usmívají. Možná tuší, že jejich hra nebylo to nejlepší, co bez dozoru mohli dělat, ale tak nějak je to nechává v pohodě a po chvíli si zas začínají hrát. Lucinka bere toaletní papír, něco odmotá a namáčí do boxu s vodou. Davídek říká, „Ták Luci,“ dává ruce do vody a něco tam šteluje. No, co, stalo se. Je jasný, že voda do pokojíku k dětem nepatří a příště se tato situace nesmí opakovat, ale má cenu nějak dětem nadávat? Takže abych zjistil, co děti vůbec dělají, raději se jich ptám na co si hrají.
„Na ufony a dinosaury tatínku“, říká hned Davídek.
Luci, aby se neřeklo opakuje, „na ufony a dinosaury“.
„A jak se to hraje?“, zajímám se.
„Dinosauři jsou tatínku nemocní, tak je ufoni musej léčit. A dělaj jim kaši.“ Vysvětluje Davídek a rukama máchá v boxu plném toaletního papíru.
Lucinka jen divoce skáče po pokoji a asi je na Davídka pyšná, jak je chytrej a celý to tatínkovi uměl vysvětlit.
„A jak jste Davídku dostali do boxu tolik vody?“ vyzvídám dál.
„S Lucinkou jsme nanosily v hrníčkách,“ říká pyšně a Lucinka mu přikyvuje.
Výkon tedy s Gabčou oceňujeme a začínáme vysvětlovat, že příště už si takhle s vodou hrát nemohou. Ukazujeme jim, že všude je mokro a že to není dobré. Gabča děti převléká do suchého. Já se zatím snažím vybrat z boxu papír, hračky a vše uvést do původního stavu. Gabča mě samozřejmě po chvíli pomáhá. A jde ji to všechno rychleji než mě. Nakonec je hotovo a my začínáme děti pomalu chystat do postele. Jak se nadneseně říká, vyčistit zuby a spát. K tomu pohádka.
Na skoro potopu již nemyslíme. Vše je v pořádku, všichni spokojení.
Vracím se k počítači, dodělat rozdělanou práci a z pokoje slyším Davídka jak hrdě říká, „To jsme si teď maminko krásně pohráli.“ Usměju se, no řekněte, může se na ty děti člověk zlobit?
Tiskni
Sdílej:
Na skoro potopu již nemyslíme. Vše je v pořádku, všichni spokojení.Potopa je ještě v pohodě, jsou mnohem horší věci. Když si například vzpomenu na své dětství a svou tehdejší zálibu v ohni, hořlavinách, výbušninách atd., a na následky některých "pokusů"...
naštěstí máti vystudovala zdrávkuTo jako po vašich prvních zraněních nebo už předtím?
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.