Portál AbcLinuxu, 6. července 2025 16:54
Stal jsem na balkoně vesnického sálu v Jiřetině pod Jedlovou. Byl jsem ve druhém ročníku učiliště a na tu tancovačku jsme se dostali z kamarádem zcela náhodou. Byl jsem vyjukaný sedmnáctiletý kluk, který se bál oslovit holku. Nikdy jsem do té doby se žádnou netancoval a pokud jsem se odhodlal nějakou oslovit, tak vždy a zásadně aby to vyznělo naprosto neutrálně a neměla pocit, že od ní náhodou něco chci.
Na kluka co vyrostl na ulici jsem byl v mnoha věcech velmi nesmělý. Stál jsem a díval se na to obrovské hemžení děvčat od 15 let. Sál byl plný děvčat. Nedaleko odsud byl totiž Varnsdorf. Varnsdorf v té době měl tu zvláštnost, že díky textilkám, které zaměstnávaly převážně ženy měl složení obyvatel, kde na jednoho muže připadalo pět až sedm žen.
Sál sice byl plný dívek a stejně mi to nebylo nic platné. Byl jsem v té době jako mnoho mladých mužů přesvědčený, že se tamhleté nebo tamté dívce nemůžu naprosto líbit. Samosebou jak mi později život ukázal byl to jeden z mých mnoha životních omylů, které jsem časem prodělal.
Bigbítová kapela jménem Flamengo vyhrávala seč mohla. A to byla v té době nějaká kapela. Karel Kahovec, Petr Novák a další byli členy. Poslech náramný. Bohouš, tak se ten můj kamarád jmenoval byl jinačí pašák a byl někde dole na parketě, já jsem stál a styděl a zároveň jsem moc a moc chtěl nějakou holku. Chuť je jedna věc, odvaha druhá věc.
Najednou ke mě přišla brunetka, evidentně starší než já. Asi tak o tři až pět let. Nebyl jsem schopný to přesně odhadnout.Podívala se na mě a docela se zřejmě bavila. No aby ne, když před ní stál vyjukaný zajda, který málem neuměl říct ani „Ahoj.” Takže hezky pozdravila sama a zeptala se. „Umíte tancovat?” Jediná správná odpověď zněla „Ne.” A tu dostala. Což ji neodradilo. Přecházejíce do tykání, neboť přesně odhadla, že jsem neškodný. Neškodný v odporu.
Řekla: „Tak pojď, já tě naučím.” Chudák, netušila, že jsem se v tanečních odhodlal a naučil pouze dvě věci. Mazurku a pít rum. Což nebyla v té době celkem zbytečná dovednost, ale nepomáhala mi v balení mladých krásných dam, jakou byla ona, vysoká, štíhlá brunetka s krásnými velkými modrými kukadly. Byla větší než já. Jí to zřejmě nijak nevadilo. Mě to v tu chvíli kupodivu také nevadilo. Pro případ aby odradila konkurenci vzala mě za ruku a šli jsem na parket. Nohy se pode mnou podlamovaly.
Krásná holka, jedna z nejkrásnějších jaké jsem v životě viděl, mě držela kolem krku a učila mě ploužit se po parketu. Jak se mi klepaly nohy, tak jsem si o ně zakopával. Zřejmě se bavila. Vyptávala se co jsem zač, co dělám, jak se jmenuji. Moc se líbilo, že mi místo „Honzo” říká Jane. Byl to večer, jaký se stane málokrát za život a mě se stal hned napoprvé.
O půlnoci se mě zeptala jestli doprovodím do Varnsdorfu. Nadšeně jsem souhlasil. Nebylo to daleko, asi pět nebo šest kilometrů a domu do Děčína mi stejně nic nejelo až ráno. Poprvé v životě jsem doprovázel děvče a směl jsem ji líbat a dotýkat se ji. Je to skoro čtyřicet let a pořád si pamatuji jak voněla. Pak už jsem ji nikdy neviděl. Mobilní telefony nebyly, telefon údajně neměla a já jsem ji už potom nenašel.
Nevím jestli tam kam jsem ji doprovodil opravdu bydlela. Nevím jestli se cítila natolik opuštěná, že ji byl dobrý v té samotě i sedmnáctiletý kluk, ale jestli ano, tak si toho vážím, že si vybrala mě abych ji aspoň trochu v té opuštěnosti byl prospěšný. Snad ses měla krásně v životě Sašo. Byla jsi vlastně úplně první dáma . I když s jinou ženou sem se prvně miloval, ty jsi byla první opravdová žena , kterou jsem poznal jako ženu, co dala najevo svůj zájem o mě jako o muže. Díky.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.