Před 32 lety, 6. června 1993, byl spuštěn první český WWW server (ještě pod TLD .cs), pro potřeby fyziků zabývajících se problematikou vysokých energií.
Střílečku Borderlands 2 lze v rámci výprodeje série Borderlands na Steamu získat zdarma napořád, když aktivaci provedete do 8. června 19:00.
Byla vydána nová verze 2.22 svobodného video editoru Flowblade (GitHub, Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Videoukázky funkcí Flowblade na Vimeu. Instalovat lze také z Flathubu.
Canonical Launchpad vypíná systém správy verzí Bazaar. Vývojáři mohou své repozitáře do 1. září přemigrovat na Git.
Byla vydána nová verze 2.53.21 svobodného multiplatformního balíku internetových aplikací SeaMonkey (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Petici za povinné zveřejnění zdrojových kódů softwaru použitých ve veřejné správě lze podepsat na ePetice.
Na Indiegogo byla spuštěna kampaň na podporu linuxového telefonu Liberux NEXX s osmijádrovým procesorem Rockchip RK3588S, 32 GB LPDDR4x RAM a 6.34″ 2400×1080 OLED displejem. Cena telefonu je 1 310 eur.
Miro Hrončok vyhrál volby do Fedora Council. Mezi sedmi kandidáty, kteří se ucházeli o dvě křesla, nakonec získal nejvíce hlasů - 1089. Česká komunita má tak po delší době opět zástupce v nejvyšším orgánu Fedory.
Redox OS (Wikipedie), tj. mikrokernelový unixový operační systém naprogramovaný v programovacím jazyce Rust, nově podporuje X11 a GTK 3.
Dnes po celém světě startuje prodej herní konzole Nintendo Switch 2.
Příbram už dávno není to Drdovo „Městečko na dlani,” z roku 1914 v jehož roce se děj románu odehrával. Kvůli Drdovým pohádkám a už zmíněného Městečka na dlani jsem Drdovi odpustil i to, že to byl jinak komunistický štváč a fízl, který šéfoval tomu obskurnímu podniku co si říkal „Svaz spisovatelů” Možná si měli říkat: Svaz komunistických lokajů. Konečně Drda je mrtvý a Městečko na dlani se dá stále číst. Hezké čtení.
Justýna opět měla režii putování po Brdech. Mělo to úplně malinkatej háček. Musel jsem ji vyvést z lesa. Třímala mapu a dotazovala se domorodců na směr. Domorodci byly ženského pohlaví. V diskusi jež mezi sebou vedly nebyly schopné se shodnout na směru a nebyly nám schopné říci, kde se v lese nalézáme. A to byly jen tři. Škoda že jich nebylo aspoň pět. Poslouchajíce jejich názory na nejvýhodnější cestu, pohlédl jsem na slunce, usoudil, že ten les někde končit musí a ta modrá značka, na Justýnině mapě nezakreslená, někam také někam vede. Takhle, ona na mapě modrá byla, ale vedla zcela jinudy ve skutečnosti než na mapě. Poděkoval jsem rozloučil se vyrazili jsme do neznáma.
Vysvětloval jsem Justýně dnes k večeru, že jsem zde z lásky k ní a výraz v mé tváři během patnáctikilometrového okruhu není výraz únavy, ale zcela něčeho jiného. Jsem tu jen kvůli ní. Nebýt její přítomnosti nikdy bych tu netrávil týden. Není mi vlastní vlastivědné poznávací výletovaní. Pochopila, že je to pro mne stejné jako když jde z lásky ke mě se mnou na fotbal a nebo do kina na western. Ani jedno nemusí. Ale sem tam protože chce být se mnou, tak jde. Jen z toho a žádného jiného důvodu jsem s ní vyrazil autem do Mníšku pod Brdami
Courali jsem dnes s Justýnou po Brdech. Samosebou, to bylo tak, že Justýna si vymyslela kam se půjde, a tak jsme šli. Válečný kocour ráno při odchodu seděl na zídce, olizoval se a vypadal, že si užil. Ale vzhledem k tomu, že kavalíři si užijí a nekecají o tom, tak se jen olizoval. Majitelka pensionu nám při snídani vyprávěla hrůzostrašné historky z jeho života. Také jsem vypátral důvod jeho neoblíbenosti u ní. Zakousnul jejího oblíbeného papouška. To ten vykastrovaný nikdy neudělal. Zřejmě neměli dva papoušky.
Podruhé v životě jsem na dovolené v pensionu. Na celých pět dní. Kvůlivá Justýně. V sobotu už půjdu kam chci, Justýna pojede zpátky do Prahy a odveze notebook. První setkání, které jsem při příjezdu udělal, bylo pozdravení s bojovným kocourem, který vypadal jak prapor nějakého hodně rvavého pluku, jak kdysi poznamenal jeden klasik. Kocour neměl jedno oko, byl řádně zjizvený, ale evidentně v dobré náladě. Majitelka pensionu, nikoliv však kocoura, protože neumím si představit že je někdo vlastníkem takového tvora, poznamenala, že mají ještě jednoho, ale ten je na rozdíl od válečného kocoura hodný, neb je kastrovaný. No být považován za hodného a podstoupit kvůli tomu kastraci, tak tomu neříkám životní výhra.
V poslední době blogy moc nepíši. Zabývám se především psaním své knihy na téma „ Závislost a spoluzávislost” To je velmi zajímavé téma. Ale říkal jsem si že na abíčko to opravdu nedám. Tolik vás zas zkoušet nebudu. Jsou tu sice „ odborníci” téměř na vše a podle toho i vystupující, ale myslím, že tolik „ odborných pohledů nepotřebuji.” Stejně když si tak čtu některé blog některých „ kvalifikovaných” komentátorů říkám si jaká škoda, že to nevezmou do ruky. Hned by bylo snáz.
Praha je prázdná, je horko a řidiči se údajně ukáznili. Uvidíme jak to bude s řidičemi. Je fakt, jestli mě něco naučili, tedy především ti pražští, tak nesmírné opatrnosti. Stalo se mi několikrát, že mě právě ta opatrnost zachránila, že sleduji i na přechodu, hlavně na křižovatkách jejich chováni. Už mnohokrát jsem kráčel na zelenou a telefonující řidič a abych byl spravedlivý i řidička, telefonujíce, naprosto nesledujíc co se děje, pádili značnou rychlostí přes přechod i přesto, že jsem měl zelenou a tedy zcela jasnou přednost. Ale co by se zdržovali dáváním pozor, že?
Stal jsem na balkoně vesnického sálu v Jiřetině pod Jedlovou. Byl jsem ve druhém ročníku učiliště a na tu tancovačku jsme se dostali z kamarádem zcela náhodou. Byl jsem vyjukaný sedmnáctiletý kluk, který se bál oslovit holku. Nikdy jsem do té doby se žádnou netancoval a pokud jsem se odhodlal nějakou oslovit, tak vždy a zásadně aby to vyznělo naprosto neutrálně a neměla pocit, že od ní náhodou něco chci.
...lví srdce měli muži, co stvořili nám zem
a mocný buš je spoután už a stal se domovem.
Je konec dobroružství a zestřízlivěl zrak.
a přijel první vlak.
Greenhons, Zlatá sláva
Svítilo slunce, moře burácelo, jinak se tomu zvuku říci nedá a pláž byla volná. Na pláži pouze naplavené dřevo, příboj a já. To bylo vše. Ten zvuk oceánu, tady mu říkají Tasman sea, byl jako když jede nákladní vlak přes železniční most. Impozantní zvuk.
Tak jsem zjistil, že když ve Slackwaru 10.2 vykopnu usbserial za pomoci příkazu:
modprobe -rf usbserial: a přidámK tomu přidám tyhle konfiguráky, které mi poradil "kozzi" pro Archlinux kde jsem ještě přidal jeho pacht pro Anydata, i když on byl skeptický k možnosti že by to ve Slacku s jádrem 2.4 mohlo jít. Tak Kozzi. Jde to. Ted jsem se připojil ve Slacku
modprobe usbserial vendor=0x16d5 product=0x6501
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz