Dovolená v pensionu a válečný kocour

24.7.2006 19:24 | Přečteno: 930× | poslední úprava: 24.7.2006 20:12

Podruhé v životě jsem na dovolené v pensionu. Na celých pět dní. Kvůlivá Justýně. V sobotu už půjdu kam chci, Justýna pojede zpátky do Prahy a odveze notebook. První setkání, které jsem při příjezdu udělal, bylo pozdravení s bojovným kocourem, který vypadal jak prapor nějakého hodně rvavého pluku, jak kdysi poznamenal jeden klasik. Kocour neměl jedno oko, byl řádně zjizvený, ale evidentně v dobré náladě. Majitelka pensionu, nikoliv však kocoura, protože neumím si představit že je někdo vlastníkem takového tvora, poznamenala, že mají ještě jednoho, ale ten je na rozdíl od válečného kocoura hodný, neb je kastrovaný. No být považován za hodného a podstoupit kvůli tomu kastraci, tak tomu neříkám životní výhra.

Ráno proběhlo celkem v klidu. Bez jakýchkoliv problémů, jsem zabalil ruksak, Justýna stačila vyhodit starou otáčecí židli, která se už nebezpečně viklala a vyrazili jsme. Od začátku minulého týdne mám novou otáčecí židli, jež je zároveň i houpací. Dorazili jsem docela skoro včas i přesto že jsme se trochu víc projeli, protože jak mi Justýna vysvětlila, někde odbočit musí a tak odbočila zrovna před Dobříší. Přijeli jsem z druhé strany asi o dvacet pět kilometrů déle, než jsme předpokládali. Ale přijeli.

Ze vsi Rybníky jsem se prošli na Dobříš. Dobříš znám z dřívějška na rozdíl od Justýny a tak můj zájem byl pouze žrádlo a maximálně se projít. To k mému štěstí stačí, svítilo slunce foukal vítr a to je důvod ke zpěvu. Zpívám rád. O dovolené když jdu někam pěšky je vždy důvod ke zpěvu. Cesta utíká a neruší mě příroda.

Na Dobříši toho moc nového k vidění nebylo. Jedině nová pizzerie. Pizzu jsem jsem snědl celou a nevymlouval jsem se že nemám hlad. Nakoupili jsme proviant a protože mají na Dobříši zámek, který kdysi komunisti ukradli Colloredo-Mannsfeldům, Justýna ho musela vidět.Ten zámek jim,tak jim ho později patřičně zničený od „svědomí národa” jak si spisovatelé rádi říkají, po roce devadesát vrátili. Naštěstí. Holt co komunisti dostali, patřičně zničili. Inu burani, kteří uměli jen jedno - krást a ničit. Ti dnešní zloději, co ukradnou aspoň prodají, dál neničí anebo zvelebí.

Trochu jsme fotili. I proto jsem vzal notebook, protože pak si klidně stáhnu fotky na notebook a mám zase volnou kartu. Mám tam sice asi 512 mega, ale přeci jen digitál to je pokušení stále fotit. Mám Olympus a nemám potíže jej na cokoliv připojit. Mám na mysli kterékoliv distro a to i BSD. Nejen Linuxu. Jak v NetBSD, OpenBSD či FreeBSD stačí do /etc/fstab dopsat device. Já například do NetBSD mám dopsáno:

/dev/sd0d /foto msdos ro,noauto

a potom to připojím za pomoci jednoduchého příkazu:

mount /foto

a nemám co řešit. Samozřejmě si udělám adresář /foto. Nestahuji žádné Gfoto ani nic jiného nepoužívám. Fotky prohlížím jak v ZGV, nebo v GQVIEW. V Linuxu ve všech distrech napíši do:

/etc/fstab /dev/sda1 /mnt/foto1 vfat ro,user,noauto

A taky už dál nic neřeším. Udělám adresář v /mnt/foto a za pomoci MC to přetáhnu do /mnt/foto. Takhle jednoduše stahuji po připojení obrázky. Všechny předešlé úkony samosebou pod rootem. Tak se divím těm povídačkám o hledání dokonalého Linuxu. Tohle dokonale funguje jak na PC, tak na notebooku. Tam mám Slackware. A FreeBSD. Žádný problém. Ale já jsem lama, co jí nikdo neřekl, že to nejde.

Cesta zpět na základnu probíhala bez závad. Chvílemi se zdálo po příchodu do pensionu, že bude mizerný signál, ale pak si to nějak dalo říci a docela se připojení rozběhlo. Tak a to je z dovolené z pensionu vše. Hezký léto vám přeji.

       

Komentáře