Navigace se soukromím CoMaps postavena nad OpenStreetMap je nově k dispozici v Google Play, App Store i F-Droid. Jedná se o komunitní fork aplikace Organic Maps.
Vývojáři OpenMW (Wikipedie) oznámili vydání verze 0.49.0 této svobodné implementace enginu pro hru The Elder Scrolls III: Morrowind. Přehled novinek i s náhledy obrazovek v oznámení o vydání.
Masivní výpadek elektrického proudu zasáhl velkou část České republiky. Hasiči vyjížděli k většímu počtu lidí uvězněných ve výtazích. Výpadek se týkal zejména severozápadu republiky, dotkl se také Prahy, Středočeského nebo Královéhradeckého kraje. Ochromen byl provoz pražské MHD, linky metra se už podařilo obnovit. Výpadek proudu postihl osm rozvoden přenosové soustavy, pět z nich je nyní opět v provozu. Příčina problémů je však stále neznámá. Po 16. hodině zasedne Ústřední krizový štáb.
Po více než roce vývoje od vydání verze 5.40 byla vydána nová stabilní verze 5.42 programovacího jazyka Perl (Wikipedie). Do vývoje se zapojilo 64 vývojářů. Změněno bylo přibližně 280 tisíc řádků v 1 500 souborech. Přehled novinek a změn v podrobném seznamu.
Byla vydána nová stabilní verze 7.5 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 138. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Sniffnet je multiplatformní aplikace pro sledování internetového provozu. Ke stažení pro Windows, macOS i Linux. Jedná se o open source software. Zdrojové kódy v programovacím jazyce Rust jsou k dispozici na GitHubu. Vývoj je finančně podporován NLnet Foundation.
Byl vydán Debian Installer Trixie RC 2, tj. druhá RC verze instalátoru Debianu 13 s kódovým názvem Trixie.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za červen (YouTube).
Libreboot (Wikipedie) – svobodný firmware nahrazující proprietární BIOSy, distribuce Corebootu s pravidly pro proprietární bloby – byl vydán ve verzi 25.06 "Luminous Lemon". Přidána byla podpora desek Acer Q45T-AM a Dell Precision T1700 SFF a MT. Současně byl ve verzi 25.06 "Onerous Olive" vydán také Canoeboot, tj. fork Librebootu s ještě přísnějšími pravidly.
Licence GNU GPLv3 o víkendu oslavila 18 let. Oficiálně vyšla 29. června 2007. Při té příležitosti Richard E. Fontana a Bradley M. Kuhn restartovali, oživili a znovu spustili projekt Copyleft-Next s cílem prodiskutovat a navrhnout novou licenci.
...lví srdce měli muži, co stvořili nám zem
a mocný buš je spoután už a stal se domovem.
Je konec dobroružství a zestřízlivěl zrak.
a přijel první vlak.
Greenhons, Zlatá sláva
Svítilo slunce, moře burácelo, jinak se tomu zvuku říci nedá a pláž byla volná. Na pláži pouze naplavené dřevo, příboj a já. To bylo vše. Ten zvuk oceánu, tady mu říkají Tasman sea, byl jako když jede nákladní vlak přes železniční most. Impozantní zvuk.
Tábořil jsem na pláži kousek od městečka Hokitita. Sem jsem dorazil po putování stopem, které jsem zahájil v Alexandře. Bolel mě kotník. Hodně. Nohy mě celá léta od cesty na Gibraltar nezlobily až do chvíle, kdy jsem za Dunedinem začal cítit onu známou bolest, která mě provázela přes půl Francie kdysi před lety. Teď se mi zdála větší a nepomohl ani odpočinek u města Belclutha na břehu největší novozélandské řeky Clutha. Řeka široká jako Labe v Děčíně. Zcela určitě stejný, jestli ne větší průtok a čistá. Neskutečně čistá voda. Bez obav jsem z ní bral vodu na kafe.
Z Alexandry, jsem už jel stopem. Do Alexandry jsem ještě dobelhal a usoudil jsem, že frajeřiny už bylo dost a je čas na rozum. Původně jsem měl v úmyslu na západní pobřeží dojít ještě pěšky a odtud se vydat buď autobusem a nebo stopem do Aucklandu, odkud mi letělo letadlo domů. Zbývalo posledních deset dní.
Sbalil jsem stan a vybelhal se na silnici. Slunce pořád svítilo. Tady na Westcoast to údajně bylo nezvyklé. Na rozdíl od východního pobřeží, které je v dešťovém stínu Jižních Alp, Wescost je minimálně obydlený, na 500km celých 35 000 obyvatel. A prší tu údajně stále. Strávil jsem tam necelé tři dny a nepršelo. Asi mě Pán Bůh chtěl ušetřit. Poslední dny jsem měl až na bolavou nohu „havaj” Vyrazil jsem z Alexandry přes Queenstown kolem jezera Wanaka na Westcoast. Do Haasu. V každém tom místě jsem strávil dost času abych si jej prohlédl a potom jel dál. Okolí Queenstownu a Westcoast je skutečně krásné a má co nabídnout.
Jediná dramatická událost se stala, když mě vzal z Queenstownu mládenec, co sice byl ochotný, vtipný, ale systematicky pil jedno pivo za druhým a flašky házel z okna. Kupodivu nebyl to Čech. Ale Skot. Tak jsem jej po chvíli požádal aby zastavil, že tohle je přesně to místo kam chci. Nedivil se. Otevřel pivo, zastavil, řekl „good luck” a pádil dál.
Jinak cestování stopem se vyznačovalo ochotou místních mě zavést kam potřebuji. většinou jeli do nejbližší vsi, a vzdálenosti mezi nimi byly dost velké, takže cesta ubývala. U jezera Wanaka jsem se vykoupal, voda byla studená vítr ještě studenější. Ale studenou vodu mám rád, tedy žádná újma na zdraví a duši. Cestou od jezera Wanaka jsem projížděl ještě kolem několika dalších velkých jezer. Vzal mě chlápek co jel až do Haasu.
Jeli jsme pustinou mezi horami, kde desítky kilometrů nebylo nic než řeky, hory a džungle. Sice by to bylo mužné a dobrodružné projít pěšky a zvládnul bych to, ale moc bych se si nenajedl. Týden by mi to zcela jistě trvalo. Takhle to bylo za čtyři hodiny vyřízené. A pak už následovalo to co všichni co jezdí stopem na větší vzdálenosti znají.
Sednete do auta, kam vás vezmou většinou aby měli společnost, dáte řeč, kdo je kdo, jedete tam kam jede řidič pak vás vysadí a čekáte věci příští. Takhle jsem za těch deset dní procestoval celý Nový Zéland. Bylo to rychlejší než autobusem a ve většině případu i pohodlnější. Spal jsem ještě dvakrát na farmě. Několikrát jsem v noci promokl, protože stan už nebyl nejlepší a protékal. Ale už jsem to neřešil, Věděl jsem že domu už to vydrží.
Není špatné jezdit stopem, obzvlášť v zemi tak ochotných lidí jako jsou Kiwi. Ale stále se cítím jako pěšák a být pěšákem je pro mne mírou největší svobody jakou znám. Díky stopování jsem se dostal na místa, která bych během těch dvou měsíců na Novém Zélandu neviděl. Poznal jsem lidi a viděl věci, co bych asi také jinak neviděl. Jenže jsem chodec a v mých očích nad to není.
Nakonec jsem dorazil do Aucklandu. Starému pánovi co mě vezl a vyprávěl mi že byl ve válce u Singapuru a utekl z japonského zajetí jsem řekl. „Tak a vy jste poslední” Zasmál se zastavil před letištní halou, kam mě samozřejmě dovezl. Měl jsem den a noc času. Pamatoval jsem si že kousek od letiště je dětské hřiště s pitnou vodou, tak jsem se tam přemístil, u kohoutku vypral a umyl se. Stan a další věci jsem hodil do kontejneru. Ráno letělo letadlo, zaplatil letištní poplatek, nasedl do letadla. Přestoupil v Singapuru a nakonec ve Frankfurtu a vystoupil v Praze. Uvítala mě zima. Z léta do zimy. Byl jsem doma a byl jsem rád. Měl jsem toho dost. Noha mě bolela ještě několik týdnů. Ale jak se tak ohlížím, ještě bych se tam rád vrátil. Snad to někdy jednou zase vyjde.
Tiskni
Sdílej: