Konec dobrodružství

3.7.2006 14:31 | Přečteno: 1208×

...lví srdce měli muži, co stvořili nám zem
a mocný buš je spoután už a stal se domovem.
Je konec dobroružství a zestřízlivěl zrak.
a přijel první vlak.
Greenhons, Zlatá sláva

Svítilo slunce, moře burácelo, jinak se tomu zvuku říci nedá a pláž byla volná. Na pláži pouze naplavené dřevo, příboj a já. To bylo vše. Ten zvuk oceánu, tady mu říkají Tasman sea, byl jako když jede nákladní vlak přes železniční most. Impozantní zvuk.

Tábořil jsem na pláži kousek od městečka Hokitita. Sem jsem dorazil po putování stopem, které jsem zahájil v Alexandře. Bolel mě kotník. Hodně. Nohy mě celá léta od cesty na Gibraltar nezlobily až do chvíle, kdy jsem za Dunedinem začal cítit onu známou bolest, která mě provázela přes půl Francie kdysi před lety. Teď se mi zdála větší a nepomohl ani odpočinek u města Belclutha na břehu největší novozélandské řeky Clutha. Řeka široká jako Labe v Děčíně. Zcela určitě stejný, jestli ne větší průtok a čistá. Neskutečně čistá voda. Bez obav jsem z ní bral vodu na kafe.

Z Alexandry, jsem už jel stopem. Do Alexandry jsem ještě dobelhal a usoudil jsem, že frajeřiny už bylo dost a je čas na rozum. Původně jsem měl v úmyslu na západní pobřeží dojít ještě pěšky a odtud se vydat buď autobusem a nebo stopem do Aucklandu, odkud mi letělo letadlo domů. Zbývalo posledních deset dní.

Sbalil jsem stan a vybelhal se na silnici. Slunce pořád svítilo. Tady na Westcoast to údajně bylo nezvyklé. Na rozdíl od východního pobřeží, které je v dešťovém stínu Jižních Alp, Wescost je minimálně obydlený, na 500km celých 35 000 obyvatel. A prší tu údajně stále. Strávil jsem tam necelé tři dny a nepršelo. Asi mě Pán Bůh chtěl ušetřit. Poslední dny jsem měl až na bolavou nohu „havaj” Vyrazil jsem z Alexandry přes Queenstown kolem jezera Wanaka na Westcoast. Do Haasu. V každém tom místě jsem strávil dost času abych si jej prohlédl a potom jel dál. Okolí Queenstownu a Westcoast je skutečně krásné a má co nabídnout.

Jediná dramatická událost se stala, když mě vzal z Queenstownu mládenec, co sice byl ochotný, vtipný, ale systematicky pil jedno pivo za druhým a flašky házel z okna. Kupodivu nebyl to Čech. Ale Skot. Tak jsem jej po chvíli požádal aby zastavil, že tohle je přesně to místo kam chci. Nedivil se. Otevřel pivo, zastavil, řekl „good luck” a pádil dál.

Jinak cestování stopem se vyznačovalo ochotou místních mě zavést kam potřebuji. většinou jeli do nejbližší vsi, a vzdálenosti mezi nimi byly dost velké, takže cesta ubývala. U jezera Wanaka jsem se vykoupal, voda byla studená vítr ještě studenější. Ale studenou vodu mám rád, tedy žádná újma na zdraví a duši. Cestou od jezera Wanaka jsem projížděl ještě kolem několika dalších velkých jezer. Vzal mě chlápek co jel až do Haasu.

Jeli jsme pustinou mezi horami, kde desítky kilometrů nebylo nic než řeky, hory a džungle. Sice by to bylo mužné a dobrodružné projít pěšky a zvládnul bych to, ale moc bych se si nenajedl. Týden by mi to zcela jistě trvalo. Takhle to bylo za čtyři hodiny vyřízené. A pak už následovalo to co všichni co jezdí stopem na větší vzdálenosti znají.

Sednete do auta, kam vás vezmou většinou aby měli společnost, dáte řeč, kdo je kdo, jedete tam kam jede řidič pak vás vysadí a čekáte věci příští. Takhle jsem za těch deset dní procestoval celý Nový Zéland. Bylo to rychlejší než autobusem a ve většině případu i pohodlnější. Spal jsem ještě dvakrát na farmě. Několikrát jsem v noci promokl, protože stan už nebyl nejlepší a protékal. Ale už jsem to neřešil, Věděl jsem že domu už to vydrží.

Není špatné jezdit stopem, obzvlášť v zemi tak ochotných lidí jako jsou Kiwi. Ale stále se cítím jako pěšák a být pěšákem je pro mne mírou největší svobody jakou znám. Díky stopování jsem se dostal na místa, která bych během těch dvou měsíců na Novém Zélandu neviděl. Poznal jsem lidi a viděl věci, co bych asi také jinak neviděl. Jenže jsem chodec a v mých očích nad to není.

Nakonec jsem dorazil do Aucklandu. Starému pánovi co mě vezl a vyprávěl mi že byl ve válce u Singapuru a utekl z japonského zajetí jsem řekl. „Tak a vy jste poslední” Zasmál se zastavil před letištní halou, kam mě samozřejmě dovezl. Měl jsem den a noc času. Pamatoval jsem si že kousek od letiště je dětské hřiště s pitnou vodou, tak jsem se tam přemístil, u kohoutku vypral a umyl se. Stan a další věci jsem hodil do kontejneru. Ráno letělo letadlo, zaplatil letištní poplatek, nasedl do letadla. Přestoupil v Singapuru a nakonec ve Frankfurtu a vystoupil v Praze. Uvítala mě zima. Z léta do zimy. Byl jsem doma a byl jsem rád. Měl jsem toho dost. Noha mě bolela ještě několik týdnů. Ale jak se tak ohlížím, ještě bych se tam rád vrátil. Snad to někdy jednou zase vyjde.

       

Komentáře

[belisarivs]

Super. Neco takoveho bych chtel nekdy taky zazit. Jenomze nejsem tak dobrodruzna povaha.

Nevim, co se ostatnim nelibilo, ale ja Vam nemuzu dat mene nez 3 body.

[Dalibor Smolík]

Nojo, dobrodružství. Tak to já docela mám rád. Taky jsem dal 3 body

[h.xman]

K textum pana Jilka jsem obcas velmi kriticky, ale ty o cestovani se mi moc libi, diky.

Snad to nebudete brat jako mentorovani, ale rad bych se zminil o tom vasem kotniku. Jako byvalemu cyklistovi mi zablikalo varovne svetylko uz pri vasem vypraveni o Francii - takovehle veci mohou mit veeelmi spatne konce. Tezko si byt jisty takhle na dalku, ale pokud se mohu odvazit hadat priciny - akutni pretrenovani v kombinaci s nekterymi dalsimi faktory... ktere mohou vest az k trvalemu odepsani kotniku.

Nejsem lekar, ale kdyz jsem mel podobne problemy (u me to bylo koleno), bylo mi to vysvetleno nejak takhle: Pokud se zatez hromadi dlouhodobeji, aniz by se telu dal dostatecny cas regenerovat (zvlaste to plati u urovni zateze, na kterou telo nebylo postupne pripravovano systematicky a dlouhodobe po malych davkach se zvysujici zatezi), spusti se mechanismy, ktere vedou k jakemusi dominovemu efektu.

Chrupavka kloubu je porovita jako houba a aby kloub spravne fungoval, musi byt vyzivovana/nacucana urcitymi latkami, ktere mimo jine slouzi k "promazavani" trecich ploch v kloubu. Kdyz telo nema cas na odpocinek, kloub se nestaci vyzivovat a kazda dalsi zatez znamena pro nej mnohem vetsi namahu/poskozeni nez driv - spirala problemu se roztaci. Pridruzuje se i unava svalu okolo kloubu, ktere prestavaji spravne plnit svou opornou funkci a najednou pousti kloub az do poloh, kam by nemely.

V tuhle chvili se zacinaji projevovat i drobne svalove disbalance, ktere ma prakticky kazdy, a ktere zdanlive s fungovanim konkretniho kloubu nesouvisi - treba ochable brisni svaly nebo zkracene lytkove svaly - kloub uz pri pohybu tela nepracuje v normalnim rezimu a napor jde casto do mist, kam by jit nemel - treba na okraje, kde je chrupavka nejtenci a podobne. Oslabene vyzivovani se projevi i slabsim prisunem lymfocitu, prudky zanet muze ves k trvalym zmenam na chrupavce. Nastupuji degenerativni zmeny, kazda dalsi zatez uz posouva ubohy nestihajici kloub bliz a bliz k trvale invalidite.

Vim jak rad cestujete pesky, a tohle bych vam nepral. Vzpominam na sveho kolegu, ktery i se zanetem trenoval na dulezity zavod - jehoz dulezitost dnes ponekud bledne s prihlednutim k faktu, ze se ve svych 30 letech neobejde bez berli a pokrocila artroza nedava moc nadeji na zlepseni - navic pry prakticky porad zije v bolestech.

A pritom to jde ted jeste resit velmi snadno. Proste dat telu cas. Pripravovat postupne. Regenerovat Nechat se vysetrit od dobreho ortopeda, nechat si na miru usit cviceni, ktere resi svalove nerovnovahy a pomaha kloubum pracovat tak jak maji. Casto se zjisti, ze treba problem zhorsovala nejaka asymetrie (v pripade cyklistu treba asymetricke slapani - to se da resit treba specialne tvarovanou vlozkou do boty, kdyz treba nekdo prenasi silu pres vnejsi hranu slapky a pod. - chodcu se to nepochybne tyka taky). Doktor jiste na zaklade ultrazvuku poradi i dalsi triky - treba v mem pripade zakaz sedet u stolu, kde si clovek nemuze natahnout nohy + povinost se kazdou hodku na chvili projit, abych do chrupavek v kloubech napumpoval ziviny

Snad tohle vsechno vite, ale snad vam nevadi, ze se tady o tom rozepisuju, protoze zjevne hodne lidi tyhle zdanlive samozrejme veci podcenuje, a muzou si koledovat o prekvapive vazne trable.

[miso]

Nieco podobne ma napadlo, ked som pri behani zacal mat problemy s kolenami.
Kratka prestavka (asi tyzden) pomohla

[Jan Jílek]

No mate pravdu, ale stalo se mi to dvakrat za deset let, tak to snad neni zas tak moc. A taky jsem to na Novem Zelandu zabalil podstatne driv nez ve Francii.

[kozzi]

OT: uz jsem vam odpovedel na mail ohledne toho modemu

[Jan Jílek]

Já už jsem to zprovoznil včera. Napřed jsem vykopal anydata usbserial, pak jsem dal vendor a pak to šlo, ale jinak díky