Portál AbcLinuxu, 14. prosince 2025 00:16
Stárneme všichni, na někom to je vidět více, na někom méně, někteří se měníme průběžně, někdo se zdá stejný a pak není poznat.
Díval jsem se kdysi na dospělé tak, že jsem čekal, s čím vším si musí poradit, co mají mít v malíčku, co zaží a prožít. Jak že budou staří. Teď jsem v tom rozpoložení, že hledám, kam se ještě můžu rozvinout, jakým směrem dozrát a nějak ... zatím nevidím meze ... přijde mi, že jsem nějakou moudrost pochytil a zase se cítím jako dítě, jelikož nemám ani šajn, k čemu se dohrabu v té další části života, co mne snad čeká. Tedy před x lety jsem tušil, viděl na okolí, kam se tak snad mohu vyvinout, teď jsem v koncích a vidím mlhu. Tak pátrám po smyslu životu, více než dřív. Nebo si to teď spíše více uvědomuji ...
O mém pátrání vypovídá i následující anketa a příslušné možnosti.
Těšim se, že se zase někdy podívam na Bergmana 
Tiskni
Sdílej:
Tak to bych dal pod to zrát, protože emocemi se měníš.
Ok, já v tom vidim rozdíl v míře a zaměření, proto je to extra.
P.S. Napoleonův seržant: "Snad byste nechtěli žít věčně?"
Ale uznávám, že z toho žádnou zajímavou debatu asi nevydupu.
Vzhledem k nedostatečnosti údajů o životě, co je před ním a po něm, je skutečně těžké něco důvodně tvrdit. Postoje a zkušenosti jsou různé. Jsou ženy, co nechtějí mít vlastní děti. Jsou lidé, mající potěšení z ponižování druhých. A i za těmito vnějškovými projevy by mělo být něco z mých vybraných aktivit.
Jako další možnost mne napadla "mlčet", ale i to se dá shrnout pod termín "trpět".
Zkuste si to víc promyslet, jak a co byste asi cítil při daných stavech. Pokud nemáte komu co říci či třeba nemůžete sdělit při nějaké bolesti, tak spíš mlčíte. Jedno může být zdrojem druhého a obráceně.
Ukecanej? Jak kdy, spíš momentálně málo efektivně produkující.
Pokud nemáte komu co říciTak se venuju svym myslenkam nebo jinym konickum a jsem spokojeny :) Naopak kdyz me z toho nekdo vytrhuje a chce abych ho poslouchal nebo dokonce i odpovidal, tak trpim :)
či třeba nemůžete sdělit při nějaké bolesti, tak spíš mlčíteKdyz me neco hodne boli, tak skucim, jsem zly apod. a naopak spis lidem sdelim svoje mineni o nich a podobne veci, ktere bych si jindy nechal pro sebe :) A pokud nekomu chci neco rict, ale nakonec dojdu k tomu, ze bude lepsi to nerict, tak to proste nereknu a nijak me to netrapi. Ale uznavam, ze nekdo s velkou potrebou verbalne komunikovat (cili upovidany :)) by v tomhle pripade mohl citit pnuti, nebo i trpet :)
Hm, pravda, to tam chybí, něco jako hledat poznání, lepší svět, snažit se pochopit, třeba spolupracovat.
Navíc pak nemá čas na přemýšlení, protože jediné, co je schopný udělat je padnout do postele a vzbudit se až ráno.
Sport bych formuloval spíše jako projev existence, ne jako to, proč jsme na světě.
P.S. padnout do postle a jít spát až ráno
Hm, tak jako tak, sportujte si, jak chcete, ale nakonec začnete stejně přemejšlet, proč to všechno, jakej to má smysl.
Blogovat častěji? Musí být o čem, aby to za to stálo.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.