Portál AbcLinuxu, 25. října 2025 13:32
Dvacátého pátého května by měla v polárních oblastech Marsu přistát sonda Phoenix. Novinkou ve výzkumu Marsu je vrták, kterým se může zavrtat půl metru pod povrch. V polárních oblastech by mělo být víc vody, tak třeba navrtá malé marťánky.
Život na Marsu je otřepaná, ale vzrušující záležitost. Vždycky jsem si přál, aby se na Marsu něco našlo. Ateisti (nebo přesněji darwinisté) by v tom asi viděli krásnou podporu pro evoluční teorii, já bych se za starých časů chtěl bavit, jak se s nálezem mimozemského života vyrovnají rozličná náboženství a církve.
Teď si ale přeji, aby se tam nic nenašlo. Tak za prvé jsem poznal, že náboženství a církve by se s tím vyrovnají snadno - agilně jako vždycky; jde přece o moc.
Druhým, zdaleka ne tak malicherným, důvodem je kolonizace. Pokud má lidstvo dlouhodobě přežít, nesmí spoléhat na matičku Zemi. Nález marťanského života by kolonizaci zkomplikoval hned dvakrát. Kdyby se něco (ať už živé či třeba zkamenělé) našlo, už by navždy hrozilo, že to zavlečeme na Zemi a že by to nedopadne dobře. Myslím, že to by si nikdo nelajznul. Druhá komplikace je etická: máme právo kolonizovat Mars, když už tam bydlí oni?
Potud mé hloupé úvahy.
Tuhle jsem ale přečetl výborný článek, který předkládá další skvělé důvody, proč je dobré mít Mars sterilní.
Nejprve je potřeba uvést Fermiho paradox (malá násobilka každého vesmírného úchyláka). V podstatě jde o to, že vesmír není zase tak velký
. Pro zemědělce doby bronzové byla Země velká, ale během pár tisíc let lidé Zemi dokonale ovládli a dostat se z Londýna do Sydney je otázkou hodin. Stejná analogie by měla platit když už ne pro celý vesmír, tak aspoň pro galaxii - podsvětelnou rychlostí by mělo být možné ji ovládnout během milionů let. A co jsou miliony pro vesmír? Pouhé kýchnutí. Pokud by někde byla druhá Země a pár milionů let starší, tak by se měli všude kolem prohánět její obyvatelé. Tak kde všichni jsou?
Autor zmiňovaného článku zavádí tzv. Velký filtr, který zabraňuje civilizacím roztahovat se po vesmíru. Prostě něco, co vysvětluje Fermiho paradox.
A teď jsou dvě možnosti: buď jsme my, lidé, Velkým filtrem už prošli, nebo nás to teprve čeká.
První možnost je pro nás dobrá. Velkým filtrem může být samotný vznik života, nebo nějaký nepravděpodobný evoluční skok. To znamená, že jsme ve vesmíru asi sami a že ho možná budem v nějaké vzdálené budoucnosti kolonizovat. A pokud jsme sami, je Mars sterilní.
Druhá možnost je, že Velký filtr je něco, co nám může zarazit budoucí rozvoj. Například každá rozvinutá civilizace nakonec vyrobí zbraň, kterou se zničí. Možná je Velkým filtrem poznání, že není dobré courat se po vesmíru - tady je ale potřeba říct, že tohle je v rozporu se životem, jak ho známe - ten se snaží rozšířit všude možně.
Každopádně pokud se na Marsu najde život, nebo aspoň nějaké zkameněliny, je pravděpodobné, že takových míst je ve vesmíru mnoho. To znamená, že život sám o sobě vzácný není, ale rozvinuté civilizace ano. Čím rozvinutější marťanský život najdeme, tím větší je pravděpodobnost, že nás Velký filtr teprve čeká.
Tiskni
Sdílej:
Tesla motors začíná prodávat auto na elektřinu s dojezdem cca 400km na jedno nabití, v Evropě Norové taky jedno mají v prodeji, takže auta už se na něco jiného než ropu rojí. A ohledně té "realitní krize" v Americe snad i ta přiměje k šetření zdroji financí i přírodními zdroji?
Jiná možnost je, že ty vyspělé civilizace svou nezměrnou inteligencí seznaly, že cestovat po vesmíru je víceméně na nic. Podobně na to přišli už před cca 40 ~ 20 lety autoři levné sci-fi (a přestalo se dařit space-opeře o kosmických bitevnících a bitvách fotonovými kanóny).Doufam, ze ne, jinak je Vesmir ohromne plytvani mistem
Navic uz dnes jsou zname alespon principy pohonu, ktere by umoznily cestovani alespon 0.1c - sice by to musely byt generacni lode, lode s hibernovanou posadkou nebo tak neco, ale slo by to. A dokud nebude hotova teorie sjednocujici gravitaci s ostatnimy silamy, tak je mozne doufat, ze se nejaka skulinka umoznujici pohodlne cestovani Vesmirem najde (neco jako treba Alcubierre drive, ktery se temer neuveritelne podoba startrekovskemu warpu
).
. Je mozne pohaned lod tim, ze ji za zadi budete postupne odpalovat nuklearni naloze, cim se lod pozene vpred. Amerciane to zkoumali uz v sedesatych letech (viz Project Orion, dokonce udeali funkcni model s konvencimi nalozemi, ktery letel, ale po zakazu jadernych pokusu v kosmu byl projekt ukoncen, ackoliv do te doby ziskane poznatky byly priznive.
Lod by vypadala nasledovne: musela by byt dlouha, aby byla postadka co nejvice izolovana od vybuchu. Na zadku lodi by byla na obrich tlumicich umistena tlacna deska, na kterou by pusobil tlak vybuchu. Otvorem v jejim stredu by se vyhodila (termo)jaderna bomba a ve vhodne vzdalenosti by se odpalila. Tlak vybuchu by vytvoril impulz, ktery by uryclil lod vpred, tlumice by pomahaly naraz vyrovnat, aby posadka a citlive strojni vybaveni lodi prilis netrpelo. Povrch tlacne desky by se navic pred kazdym vybuchem poprasil tenonkou vrsvou mineralniho oleje s grafitem, ktery by zabranoval jejimu opotrebeni (toto bylo experimentalne zjisteno pri jadrebnych testech, diky delnikum, co nechaly na kovovych konstucich mastne otisky).
Nevyhodou je, ze by lod musela byt postavena na obezne draze, pokud mozno mimo magnetosferu, protoze start ze zemskeho povrchu by byl ponekud "spinavy". Druhou nevyhodou je nutnost velkych rozmeru a hlavne velke hmotnosti, aby to prilis nedrncalo - coz nevadi, protoze by hmota zaroven pusobila jako protiradiacni ochrana. Bohuzel onu hmotu by bylo treba dopravit do kosmu, leda ze by se rozebral nejaky vhodny asteroid ...
)
optimisto, řekl bych, že by se musely všechny ty hlavice předělat právě pro "vhodný" tvar hříbku a tlakové vlny. Čili docela pakárna. Zase ale, když neni nic lepšího nebo srovnatelného k mání?
Ne největší, ale první velký. Pak samotná radiace, stárnutí materiálu lodi, brzdění z takové rychlosti, řízení a obrana před srážkami se vším, co se připlete do cesty. Odolnost celého komplexu pro přetížení při tom "postrkování", přesnost směru letu.
Me tu nikdo nezna?
(viz. [1], [2] a taky [3]). Ti majetnější si zajdou (alespoň jednou) do restaurantu na konci vesmíru.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.