Portál AbcLinuxu, 14. prosince 2025 06:36
Ne, normálně je necháš poslouchat a oni ti řeknou co hraje. SoundHound umí rozpoznat i broukání a možná i pískání, zkoušel jsem to, když široko daleko nikdo nebyl (Kiss - I was made for loving you
)
Já mluvím o software pro Android (a další mobilní platformy)...
. Takže jsem prostě vyzkoušel všechny vyhledávací enginy a u všech co byly použitelný to chtělo pískat do flashe.
.
. Osobně jsem teda myslel, že zremixoval nějakou písničku z 80. let a ne přímo sto let starou melodii :-O.
Osobně jsem teda myslel, že zremixoval nějakou písničku z 80. let a ne přímo sto let starou melodii :-O.Jinými slovy, kde by dneska byli ti skvělí mladí perspektivní neotřelí muzikanti, kdyby nemohli čerpat z klasiky (nechtěl jsem napsat vykrádat klasiku).
Paní z OSA mi volala, že si mám přijít pro honoráře za Bič božíLOL tak nevím jestli tahle věta není vtipnější sama o sobě
.
.
Ne, mam tam jednoho archiváře.
.. ale asi tomu bude tak.
. To se normalizátorům podařilo udělat pěkný disidentský kousek. Buď to nedomysleli nebo naopak někomu šikovnému to docvaklo hned a úspěně to do seriálu propašoval.
. Prostě se otočila role zločinců a hodných lidí a do toho pár klasických kriminálníků ..
.
.
. To se normalizátorům podařilo udělat pěkný disidentský kousek. Buď to nedomysleli nebo naopak někomu šikovnému to docvaklo hned a úspěně to do seriálu propašoval.
Ano, lid nemaje originály, spojil si zakázanou hudbu s umělou nápodobou. A poslechem téhle pitomé písně se vlastně hlásil k zakázané kultuře a nemohl být za to příliš stíhán. .:)))
Liška byl genius, ale jeho tvorbu pro Vláčila mám raději. :)))
Oni se Angláni dali taky líp poslouchat :)))To je pravda, člověk mohl jenom odhadovat o čem vlastně zpívají a tak s poslechem nerostla míra nasr...sti, spíš naopak, muzika sama o sobě spíš uklidňuje.
Ovšem něco z Ameriky, třeba ten BeefheartTo jsem tenkrát netušil, kdo to je, něco málo jsem zaslechl od Zappy. I přes železnou oponu fungoval vliv reklamy, takže Pink Floyd, Led Zep, Deep Purple, Black Sabath a pak houf takových těch obecně známých popových sra... Takže jsem vlastně byl taky dost zmanipulovaný.
. Moc bych se nedivil, kdyby herci zpívali něco jinýho než dabéři. Škoda ale že to vyhazují já bych všechno archivoval (heh pak bych mohl vydělávat na director cutech
).
BTW Ještě k tý písničce, ten text snad nemůže být tak zkomolenej. Určitě nějakou podrobnou analýzou (nejlépe z originálního pásu) by šlo ty slova dekódovat.
Ale myslím, že tento se tomu minimálně hodně blížil: „Sajme z mrtvých drog Drofár, talman, voko, ksicht Zlatej písek, zlatý kamení Krtiny a smaragdovej prach Kosti, kůže, lejno, vítr, mrak To všechno je mámení Protože jednostejně v prachu lehnou A červi se rozlezou Bič boží je vyžene Sajme z mrtvých drog Drofár, talman, voko, ksicht Veselí se k tomu muziky Při bubnu a harfě bez kliky Mám je v břichu, v břichu červíky Maso zvrací knedlíky Protože co s nima? Jednostejně v prachu lehnou A červi se rozlezou Bič boží je vyžene“
. Oni smíchali Plastiky s únoscem letadla a využili časové souvztažnosti. PP neunesli žádné letadlo ..Na druhou stranu leckterý dnešní hollywoodský producent používá velmi podobné metody
)
Ano, byl to naivní, hloupý, směšný pokus o vykreslení undergroundu. Ale ta nepovedenost vyplývala právě z té akademičnosti, a ta akademičnost se projevovala právě překomplikovaností. Skuteční undergroundisti byli neumětelové, kteří o hudbě nic nevěděli. Kdežto Liškův song byl právě až příliš hudebně propracovaný, hudebníci tam hráli moc not, střídali moc akordů a tak. Problém tedy nebyl v jednoduchosti, ale naopak v přílišné složitosti. Což bylo asi i tím, že studioví muzikanti o undergroundovém světě nic nevěděli a prostě hráli jak byli dosud zvyklí.
To mi připomnělo historku zesnulého ombudsmana Motejla, který když tenkrát obhajoval Plastiky, tak mu, coby milovníkovi klasické hudby, jeho žena přinesla magnetofonový pásek s jejich muzikou, aby vůbec zjistil, koho to obhajuje (nic o nich do té doby nevěděl), on si to pustil... A myslel, že se mu porouchal magnetofon. :-) Protože do té doby ho nevěděl, že takhle může znít hudba.
Neznám snad jedinou výjimku.
Ten text sám o sobě rozhodně klišovitý není (kolik takových jste slyšel?
), klišovitý je ten přístup k jeho tvorbě, o kterém píšete – prostě teď máme zadání dekadence, tak tam nasázíme ta správná slova, a máme text... A zítra v jiném seriálu zase něco o lásce. Není to ryzí, upřímné, je to jenom námezdní práce, tudíž to i působí tak odtažitě, neživě.
Text zpívá o tom, jak se v nás rozlezou červi, a do toho juchá muzikálová taneční muzika raných 70. let... (Tenkrát prostě ty naše orchestry ani nic jiného neuměly.) To tomu dost upírá tu věrohodnost.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.