Portál AbcLinuxu, 1. května 2025 14:54
Onehdy jsem na chatě vyhazoval starou pračku. Jsem si plně vědom, kolik surovin na její výrobu padlo, je mi líto každého stromu v deštném pralese, který musel být k její výrobě pokácen, je mi líto každé kapky ropy, která padla na výrobu dnes již popraskané gumové hadice, je mi líto každého jednoho afroafričana, který v nelidských podmínkách kutal měděnou rudu na vinutí statoru, je mi líto socialistických dělnic vygumovaných propagandou, které ze jeden den MDŽ v roce tupě vinuly vinutí a prokládaly je voskovanými papíry. Nemluvím o utrpeních spojených se zinkem na vnitřní pozinkovanou vanu a raději ani nevzpomínám, co všechno muselo zahynout, aby byla pračka vybavena dnes již notně oprýskaným smaltovaným povrchem. S nostalgií vzpomínám na celé generace objevitelů, inženýrů, vynálezců, chemiků a jejich obrovského duševního úsilí, které vedlo k objevu motoru, plastů, vazeliny na mazání ložisek i principu spojených nádob, díky němuž z hadice zaháknuté nahoře voda nevytéká, a začne vytékat až po odháčení hadice a sklopení této dolů. Chápu, že výroba této pračky poznamenala několik generací do minulosti a ještě děti mých dětí budou splácet náš dluh přírodě, který vyrobením pračky vznikl.
A co mám s tím vším k***a dělat, když ta pračka nepere a ve sklepě zavazí?
Domnívám se, že odvoz do OZO Ostrava s.r.o. je pro pračku pohřbem více než důstojným. Kdybych jí chtěl obstarat kremaci, jednak by se to prodražilo, a druhák - co ty dioxíny?
Ale zkusím rodině navrhnout, že bychom mohli vždy o výročí zapálit svíčku.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.