Portál AbcLinuxu, 11. května 2024 03:11
World of Goo je zajímavá logická hra, která získala vysokou oblibu nejen v linuxovém světě. Zajímá vás, jak je možné, že si hra dvou nezávislých vývojářů zajistila takovou popularitu? Je to vše jen trik, nebo je na ní opravdu něco zvláštního? To vše si zkusíme popsat v následující recenzi.
World of Goo je výtvor dvou nezávislých vývojářů, kteří vystupují pod názvem 2D Boy. Ke konci roku 2008 vydali hru na svých webových stránkách, nejprve ve Windows verzi, později doplnili i verzi pro Mac OS X a Linux. V současné době je hra dostupná i pro konzoli Wii, případně přes distribuční nástroj Steam.
Hra brzy po vydání začala sklízet kladné ohlasy ze všech koutů světa. Přesvědčit se můžete na domovských stránkách hry, kde autoři umístili výběr z recenzí. Pozitivními dojmy se v nich opravdu nešetří. A mohu vám rovnou prozradit, že podobně na tom bude i tato recenze.
Pokud si vyhledáte slovo goo ve slovníku, zjistíte, že označuje lepkavou, mazlavou, blátivou hmotu. A to přesně vystihuje podstatu celé hry. V každé úrovni této hry budete mít jediný úkol – obdržíte množství blátivých kuliček a musíte se postarat o to, aby se kuličky dostaly do požadovaného cíle, většinou představovaného koncem potrubí, které je nasaje. Jak již zřejmě tušíte, úkol to nebude jednoduchý. Zpočátku vám v cestě stojí pouze členité okolní prostředí, postupně se však začnou přidávat i důmyslnější nástrahy, z nichž některé se zjevně snaží udělat z vašich blátivých kuliček… inu, obyčejné bláto bez života :). Pro kuličky platí, že se nemohou jen tak zcela volně pohybovat. Je ovšem možné lepit je dohromady a vytvářet z nich různé konstrukce, po kterých se mohou přepravovat kuličky zbylé. Ve hře je velká pozornost věnována fyzikálním principům, takže vaše konstrukce se klátí podle větru, rozpadají vlastní vahou, plavou ve vodě či ujíždějí na kluzkém povrchu.
Nejenom blátivými kuličkami je hráč živ. Proto velmi brzo naleznete další typy kuliček, které budete ovládat. Některé mají neomezenou schopnost nechat se spojit s ostatními kuličkami ve stavbu a pak se zase rozpojit (obyčejné kuličky rozpojit již nelze). Jiné se dokáží pevně přilnout k libovolnému povrchu a nikdy neuklouznou. Některé plní roli balónků nafouknutých héliem a snaží se stoupat k nebesům. Jsou zde i takové, které jsou „nemrtvé“ a nic je nedokáže zničit. No a v neposledním případě tu máme velkou kuličku „krásku“, která se nejlépe cítí v záři reflektorů a která se po prudkém nárazu rozpadá na množství menších, avšak neméně krásných kuliček.
Jak již bylo zmíněno, celá hra je rozdělena do jednotlivých úrovní. Ty jsou sdruženy do pěti ostrovů/kapitol, které s průběhem hry odemykáte. Na každém ostrově se vinou cestičky, které znázorňují váš aktuální postup, a občas si i můžete na rozcestí zvolit, kterou úroveň chcete hrát nejdříve. Pro splnění ostrova je však nutné splnit úrovně všechny. Je to podobný způsob volby úrovní, jako používá např. Pingus či SuperTux.
Ačkoliv hra svým zaměřením nejvíce spadá do logického žánru, o své nepřijdou ani milovníci adrenalinu. V některých situacích je totiž nutno reagovat velmi rychle a mít přesnou ruku (či spíše myš). Až se vám začne hroutit vaše věž z bláta a vy budete muset během pár sekund zpevnit její základy, tak jistě pochopíte, o čem je tu řeč. Naštěstí vývojáři mysleli i na ne tak zručné hráče (což je případ autora článku) a v pokročilých úrovních se dá pomocí speciálních poletujících světlušek vrátit celý svět o několik tahů zpátky, takže nemusíte opakovat celou misi, pokud se vám něco nepovede.
Vizuální stránka hry se povedla na jedničku. Celé prostředí je poměrně jednoduše nakresleno, ale přesto je velmi přitažlivé, téměř bych řekl až umělecky ztvárněné. Barvy jsou pěkné a ladící. Celé prostředí je velmi živé – objekty se kývají ve větru, vzduchem poletují lístky a jiné „smetí“, důležité objekty nenásilnými animacemi upoutávají vaši pozornost. Blátivé kuličky kulí očka, když je popadnete, a celkově působí velmi milým dojmem.
S grafikou jde ruku v ruce zvukový doprovod. Hudebních skladeb není mnoho a nejsou dlouhé, ale zato se výborně hodí jako kulisa pozadí. Časem se zřejmě oposlouchají, ale mně se to za celou dobu hraní hry nestalo. Veškerá hudba je dostupná v instalačním adresáři hry ve formátu Ogg Vorbis. Zbylé ozvučení hry se skládá z nazvučení nejdůležitějších akcí. Kuličky „bublají“, pokud se jich dotknete, zapiští podobně jako myš či křeček, když je uchopíte do ruky, a zajásají, když z nich něco postavíte. Podobně není nouze o různé čvachtavé zvuky, když se vám něco nepodaří. Zvuk a hudbu tedy taktéž hodnotím jako výborné.
Jako minimální hardwarové požadavky autoři uvádějí 1GHz procesor, 512 MB paměti a grafickou kartu s podporou 3D. Standardně se hra spouští v režimu plné obrazovky v rozlišení 800×600. Na svém notebooku (2,1 GHz, nVidia Quadro 140M) jsem hrál v okně s rozlišením 1280×960 zcela plynule. Pro ozkoušení výkonu je vhodné stáhnout si z domovské stránky demoverzi hry. Změna parametrů hry (rozlišení obrazovky, ovladač zvuku atp.) je bohužel možná pouze ruční editací konfiguračního souboru. Režim celé obrazovky je možné přepínat pomocí Alt+Enter.
Nebudu vás napínat, hratelnost je prostě výborná. Velkou měrou se na tom podílí technické zpracování, díky kterému World of Goo působí jako velmi milá a přitažlivá hra. Úrovní je slušné množství, přesto bych jich však ocenil o něco více. Každá úroveň vám podle obtížnosti zabere kolem 5–20 minut času, celkovou hrací dobu bych odhadoval průměrně kolem 20 hodin. Úkoly jsou poměrně nápadité a ačkoliv princip přetrvává povětšinou stejný, hra se ani na chvíli nestává stereotypní. Velmi často jste také konfrontováni s novou formou blátivých kuliček, takže si občas ani nestíháte zapamatovat, ve kterých oblastech které kuličky excelují. Obtížnost hry je spíše průměrná. Některé úrovně budete zcela jistě dělat mnohokrát, než se vám je povede dokončit. U některých se budete muset i pořádně zamyslet, než přijdete, jak na ně. Přesto však nehrozí, že byste se někde zasekli a prostě se nemohli hnout dále. Náruživí hráči budou možná zklamáni (ale nemusí být zas tak zcela, vizte kapitolu Bonusy), na druhou stranu si tuto hru zahrají i příležitostní hráči, vaši rodiče, děti, přítelkyně atd.
Mnoho lidí pravděpodobně ani nepostřehne, že se hrou vine sotva znatelná nit příběhu. Za nenápadností se však skrývá mnohem hlubší poselství, než by od obyčejné hry člověk zřejmě čekal. Většina hráčů se tak zřejmě spokojí se zjištěním, že jádro hry se točí kolem World of Goo Corporation, jejíž portfolio tvoří zejména ropné produkty. Ti všímavější se možná zamyslí nad tím, kdo jste vlastně vy, a proč je vaší nejdůležitější náplní přepravovat blátivé kuličky – často po tisíce let spící v hlubokých podzemních jeskyních – až k ústí kovové trubky. No a jen opravdu někteří si všimnou odkazů na současné principy fungování světa ukrytých v některých úrovních. Jako příklad může sloužit úroveň, ve které je nutné obětovat desítky „obyčejných“ kuliček, jen aby mohla pod záři reflektorů po červeném koberci přijít „super-hvězda“. Ale to už možná prozrazuji příliš. Přemýšliví hráči si zkrátka ve hře najdou své, ti ostatní úrovně jednoduše prosviští a budou se bavit taktéž.
Podobně jako je ve hře slabě znatelná stopa příběhu, tak je v ní obsažen i lehký nádech humoru (na který poprvé narazíte již u hlášek při samotném spouštění a nahrávání hry). Téměř v každé úrovni totiž budete nacházet cedule, na kterých vám bude zanechávat vzkazy tajemný the Sign Painter – malíř cedulí. Ve vzkazech občas naleznete nenápadnou radu, jakým způsobem lze úroveň řešit či jak by mohl nový druh kuličky fungovat. Častěji však malíř pouze komentuje aktuální situaci. Některé vzkazy vám na tváři vykouzlí úsměv, z jiných lze cítit malířovu lásku k blátivým kuličkám, o které se máte postarat. Celkově vzkazy pěkně dokreslují umělecký podtón hry a nechávají tušit, že hra má v sobě opravdu trochu víc, než bývá obvyklé.
Podobně působí i kreslené videosekvence, které se zobrazují po splnění příběhově význačných úrovní. Ve čtvrté kapitole zřejmě zaplesá srdce informatika, neboť se dostanete do virtuálního světa „informační super-dálnice“ a ve hře se objeví spousta narážek na počítačové technologie a problémy. Pokud neumíte alespoň průměrně anglicky, o tyto zážitky zřejmě přijdete. Nemusíte se však bát, že by hra nebyla pro vás, pro hraní samotné není nutné umět anglicky téměř ani slovo a popisované vzkazy nejsou pro splnění mise důležité. Jak autoři samotní na jedné z cedulek poznamenávají, každé řešení je správné, nehledě na způsob provedení.
Dle doposavad popsaných zážitků ze hry již můžete tušit, že vás její autoři nenechají ji jen tak jednoduše splnit a skončit. Naopak si pro vás připravili několik bonusů, kterými se snaží zážitek ze hry ještě upevnit. První z nich je takzvané OCD – Obsessive Completion Distinction Criteria, do češtiny velmi kostrbatě přeloženo jako „kritéria pro rozpoznání posedlosti po splnění (úrovně)“. V podstatě vám autoři nabízejí možnost, jak můžete předvést, že jste v řešení úrovní vážně dobří (až posedlí). U každé úrovně jsou definovány odlišné podmínky pro splnění OCD – většinou to bývá nutnost zachránit jistý minimální počet kuliček, splnit úroveň v definovaném maximálním počtu tahů či stihnout vše v přísném časovém limitu. A vězte, že podmínky pro OCD jsou opravdu šibeniční, často se zdají téměř nesplnitelné. Mise, kde je obyčejná podmínka pro splnění úrovně sesbírání 4 kuliček a podmínka pro OCD je sesbírání 49 kuliček, to myslím ilustruje pěkně.
A co je vaší odměnou za splnění OCD požadavků? Nejdůležitější je zřejmě dobrý pocit, neboť pokud má celá hra průměrnou obtížnost, tak OCD požadavky z ní dělají hru extrémně těžkou. Náruživí hráči se tedy mohou vyřádit. Zřídkakdy také stačí pouze velmi rychle používat myš – mnohdy se spíše musíte pořádně zamyslet, jak se daný problém dá vyřešit nejvtipněji a nejefektivněji, velmi dobře vše naplánovat a teprve pak vše neomylně provést. Herní doba se vám takto zněkolikanásobí. Druhou odměnou bude vlaječka na mapě ostrova u každé úrovně, kterou se vám podařilo splnit na OCD. A třetí odměna je velké množství extra kuliček, což zároveň souvisí s druhým bonusem ve hře, takže to vysvětlím dohromady.
Druhý bonus, kteří si na vás autoři přichystali, je jakýsi volný prostor (poskytovaný World of Goo Corporation), kde se shromažďují všechny kuličky, které jste ve hře zachránili. Tudíž čím efektivněji hrajete, tím více jich máte. Prostor je dle slov autorů nekonečný (bonus „nyní 20 % více nekonečna ve všech směrech“ ke konci hry je jen typickou ukázkou humoru tvůrců hry) a vy si tam můžete stavět věže z kuliček dle libosti. Musím říct, že 20metrová věž z bláta se již chvěje působením větru a vlastní váhy natolik, že nejste schopni říct, jestli se v příští sekundě zhroutí, nebo ještě přistavení pár dalších metrů vydrží. Absolventi architektonických oborů zřejmě v této oblasti obstojí lépe, než jsem se svými neumělými pokusy zvládl já. Pokud se svojí věží nejste spokojeni nebo se vám přelomila v půli, můžete ji odjištěním a stisknutím červeného tlačítka kdykoliv rozmetat a začít znovu.
Hrát si na pískovišti pouze sám by však nebylo tak zábavné, a tak se vám tam zároveň zobrazují obláčky jiných hráčů, kteří mají taktéž svoji věž postavenou, a znázorňují jejich výšku (spolu se jménem a národností daného hráče). Stavění tak získává zcela nový soutěžní náboj a vy se snažíte vyhrát nad ostatními a být majitelem nejvyšší věže z bláta na celém světě. Ukazatel v rohu vám pak napovídá, kolik hráčů vám ještě zbývá předstihnout, než budete ten úplně první (v mém případě to číslo ani nechtějte vědět). U tohoto bonusu bohužel musím podotknout, že jsem ho viděl občas funkční a občas nefunkční (statistiky a obláčky cizích hráčů se někdy nezobrazovaly); zřejmě ne vždy funguje vzdálený herní server, který se o něj stará. Stavět můžete ovšem kdykoliv.
Připravil jsem si pro vás ještě jeden bonus, který však nenachystali autoři, ale spíše velká komunita nadšenců, která kolem hry vznikla. Na stránce goofans.com naleznete vše, co by správný fanda hry měl znát. Jsou tam popsané principy hry, jsou tam odpovědi na často kladené dotazy, jsou tam detailně popsané jednotlivé úrovně. Můžete si tam stáhnout různé přídavky do hry, ať již jsou to zcela nové úrovně, nebo jen nové motivy pro vzhled hry a jejích prvků. Můžete se zaregistrovat a pomocí speciálního nástroje nahrávat obrázky svých nejvyšších věží a soutěžit tak s ostatními. Vývojáři tam naleznou dokumentaci, jak si vytvořit vlastní úroveň či pozměnit některé aspekty hry. Zábava ze hry se tak opět prodlužuje. Druhá stránka je wogfan.webege.com, kde se partička nadšenců rozhodla zpřístupnit videonahrávky řešení všech úrovní, a to včetně OCD požadavků. Postupně se snaží sami sebe trumfovat, kdo dokáže najít ještě lepší řešení, než byly všechny dosavadní. Doporučil bych vám však dívat se zmíněné nahrávky teprve až dokončíte všechny úrovně sami, abyste nepřišli o požitek z vlastního hraní.
Myslím, že finální verdikt je z mé strany zcela jasný. Vřele vám hru doporučuji. World of Goo je kvalitní, zábavná, řemeslně dobře zpracovaná a částečně až umělecká logická hra. Její aktuální cena je 20 dolarů a můžete si ji zakoupit na domovských stránkách. Tamtéž je dostupné i demo pro vyzkoušení. Hru lze spustit na všech oblíbených platformách (Windows, Mac, Linux, Wii) a je prosta všech typů DRM ochran.
Pokud si přečtete blog autorů, tak zjistíte, že mají velmi rozumný přístup k protipirátským ochranám a ke způsobu vývoje a prodeje her. Proto také již několikrát hru nabídli za velmi netradičních podmínek – poprvé v říjnu 2009, kdy hra slavila první narozeniny a vy jste si ji mohli koupit za libovolnou částku, bez žádné minimální hranice. A podruhé nyní v květnu 2010, kdy byla součástí Humble Indie Bundle, opět za částku zcela dle vašeho uvážení. Za tento skvělý přístup k uživatelům a s vědomím, že odměňuji nezávislé vývojáře namísto velkých firem, jsem se rozhodl autory podpořit a hru zakoupit (a poté o ní napsat i recenzi). Pokud se vám tento způsob vývoje a distribuce her líbí, třeba to bude další faktor, který vám pomůže se rozhodnout, zda si tuto hru koupit.
Zní to téměř jak pohádka. Ale to je v pořádku, World of Goo je totiž pohádková hra.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.