Netrunner 13.06 Enigma

2. 10. 2013 | David Kolibáč

Články - Netrunner 13.06 Enigma  

Přijde vám, že různých derivátů Ubuntu je nějak mnoho? Pojďme se podívat na další! Jmenuje se Netrunner a má docela nezvyklou výchozí konfiguraci včetně vyladěného KDE Plasma Desktopu. V jedné verzi navíc nabádá k propojení osobního počítače s různými službami, v druhé (vlastně v oficiálním spinu) naopak nahrazuje proprietární komunikační služby anonymizačním nástrojem Tor, šifrovacími doplňky apod.

Obvykle používám distribuce založené na Ubuntu, protože oceňuji snadnou dostupnost softwaru — ať už z oficiálních repozitářů, skrze PPA nebo přímo od vývojářů (typickým příkladem jsou hry v Humble Indie Bundle). Preferuji prostředí KDE Plasma Desktop, což jasně vede k volbě Kubuntu, a současně se mi zamlouvají předinstalované kodeky v Linux Mintu. Proto se nabízí Linux Mint KDE Edition. Háček je v tom, že tato komunitní edice má zpoždění nejen oproti vydání Ubuntu, jako je tomu v případě Mintu, ale i oproti Mintu samotnému. Například Linux Mint 15 KDE Edition vyšel 21. července, tedy skoro dva měsíce po Mintu 15 a tři měsíce po Kubuntu 13.04. Přitom pevné datum vydání nebylo stanoveno a Linux Mint oficiálně nepodporuje povýšení na novější vydání.

A teď něco úplně jiného… V souvislosti s KDE jste možná zaslechli o firmě Blue Systems. Tato německá společnost sponzoruje zmíněný Mint KDE Edition, a také Kubuntu — od doby, kdy Canonical přenechal Kubuntu zcela komunitě. Dále také zaměstnává Martina Gräßlina, hlavního vývojáře správce oken KWin. Jak to sem má zapadat? Inu, další aktivitou Blue Systems je udržování vlastního derivátu Kubuntu — Netrunner, jímž se zde také budeme zabývat.

Netrunner je zajímavý především volbou předinstalovaného softwaru, výchozí konfigurací prostředí KDE Plasma a v neposlední řadě také integrací s online službami. Od odpovídajícího spinu Mintu se liší také tím, že vychází ve stanovený den zhruba dva měsíce po Kubuntu, ačkoliv poslední verze 13.06 Enigma, které je článek věnován, měla kvůli technickým komplikacím několik týdnů zpoždění — ale zdržení za účelem vyladění stability se dá chápat i pozitivně.

Na webu jsou ke stažení zhruba 1,3GiB obrazy pro x86 a x86_64. Po stažení si ISO zapište obvyklým způsobem (tj. pomocí unetbootin nebo ekvivalentního nástroje) na flešku, příp. vypalte na DVD, pokud stále holdujete optickým kotoučům.

K dispozici jsou ve skutečnosti dvě varianty Netrunneru — běžná a zatím spíše experimentální Stealth edition. Rozdíl je v komunikačních nástrojích a integraci s online službami, ale o tom až dále.

Netrunner jsem rozhodl vyzkoušet a používám na dvou počítačích. První z nich je Lenovo ThinkPad X200T (Intel GMA 4500MHD a další docela dobře podporovaný hardware od Intelu), kde jsem nenarazil na nejmenší problém. Horší to bylo na druhém počítači (Intel Pentium G2030 a základní deska ASRock H77 Pro4/MVP s IGP a vypnutým Secure Bootem). Tam se mi systém vůbec nepodařilo spustit, pomohla až výměna klávesnice Noppoo Choc Mini, která není podporována v OS X, ale jinde s ní problémy nebývají, za jinou. Když už Netrunner naběhl včetně uživatelského rozhraní, obraz na jednom monitoru byl posunutý a zobrazovaly se na něm artefakty. Jakákoliv změna nastavení displejů pak vedla k totálnímu rozsypání obrazu na několik desítek sekund, načež se obraz občas nečekaně spravil. S tím jsem se dosud nesetkal. Jinak jsem měl před sebou živé prostředí připravené k používání nebo instalaci.

Instalátor je převzatý z Kubuntu, jen se změněným logem distribuce a některými texty, jež ale nejsou přeloženy do češtiny. Po nastavení oddílů na disku se data hned začnou kopírovat, zatímco si uživatel nastavuje detaily jako časová zóna, rozložení klávesnice nebo heslo — stejně jako u (většiny) ostatních derivátů Ubuntu. Drobný háček spočíval v tom, že instalátor se jednou snažil vnutit mi instalaci na externí pevný disk, který jsem měl náhodou připojený. Disk jsem prostě odpojil, jal se instalátor vypnout a zapnout, načež vše fungovalo korektně. Má jediná další připomínka je kosmetického rázu: na obrázcích si můžete všimnout oříznutí popisku aktuální fáze instalace.

Jednou ze zajímavostí Netrunneru je netradičně nastavené prostředí KDE Plasma. Na první pohled do očí udeří výraznější tapeta (a vzhled správce přihlášení LightDM), množství kompozitních efektů a prvky připomínající uživatelské rozhraní Aero z MS Windows Vista/7 nejen vzhledem, ale i ovládáním.

Výchozí dekorace oken je FormaN s obrovskými tlačítky (naštěstí jdou zmenšit). V nabídce najdeme také seven, MetroDark a deKorator s motivy ElementalOSX a Windows3.1 — už z názvů je zřejmé, odkud vítr vane. Naštěstí nechybí ani Oxygen, QtCurve a Plastik, pokud nemáte potřebu napodobovat vzhled jiných systémů. V motivu vzhledu samotného uživatelského rozhraní a výběru ikon už se experimenty nekonají, výchozí je Oxygen. Barevné schéma je vlastní, světlé, ale přitom laděné do mírně tmavších odstínů šedé a modré než Oxygen. Na ploše (resp. v Plasma Shellu) byl zvolen Glassified, který koresponduje s výchozí dekorací oken. Nejsem příznivcem průsvitnosti, proto oceňuji více připravených motivů včetně kontrastního Androbitu a Caledonie, pak jsou tu ještě navíc průhledné Invisible a Plasma7.

Překvapilo mě, že si vývojáři dovolili povolit ve výchozím stavu tolik kompozitních efektů včetně průhlednosti a rozmazání. A co mě překvapilo ještě víc, manipulace s okny je přesto naprosto plynulá. Vlastně bych se ani nemusel divit, když je to uvedeno v oznámení vydání:

Improved KWin performance, so full transparency fx work on most lower end machines

Při zkoumavějším pohledu na prostředí si všimneme dalších změn, z nichž některé ani nelze označit za drobnosti. Namátkou, hlavní nabídka je klasická ve stylu MS Windows 95, nikoliv ta novější s drobečkovou navigací a textovým vyhledáváním, změnit typ nabídky je však maličkost. Připravena je jak ta výchozí v KDE4, tak i Lancelot a Homerun.

Zmizela ikonka kešu přepínající aktivity. Taktéž byla ikona aktivit na panelu nahrazena — pro mě trošku nepochopitelně — ikonkou vyvolávající KRunner, který primárně slouží ke spouštění aplikací pomocí klávesnice. Možná to není zcela praktické, ale jde o dobrý způsob, jak uživatelům tuto funkcionalitu vůbec ukázat.

Plocha je ve výchozím stavu jen jedna. Je na ní pohled na složku. Zajetím kurzoru do pravého spodního rohu se zobrazí plocha, opětovným najetím tamtéž se okna opět ukážou.

Podobně je na panelu ikonka vysouvající emulátor terminálu Yakuake. Ano, Yakuake nemusíte instalovat sami!

Nastavení systému je uspořádáno jinak než ve výchozí podobě známé z upstreamu. Spousta kategorií někam zmizela, takže to vypadá skoro jako v GNOME. Kampak se nám ty položky schovaly? Naštěstí neumřely, nýbrž jsou ukryté pod kryptickým názvem Other. Najdeme tam nevyužité aktivity, vypnutý Nepomuk aj.

Klíčenka KWallet je ve výchozím stavu aktivní.

Textový editor Kate má místo vertikálního posuvníku “minimapu” aktuálního souboru.

Pro otevření adresářů nebo souborů se ve správci souborů používá dvojklik jako v MS Windows. Tomu odpovídají i velké ikonky. Jen považuji za matoucí to, že výchozí správce souborů je Dolphin, ale přes ikonku My Computer na ploše se spustí Konqueror, ve kterém jde také manipulovat se soubory, leč hlavní nabídka je ve výchozím stavu skrytá.

Tím jsme se pomalu dostali k výběru aplikací. Předinstalované aplikace pochopitelně nejsou právě ty, které musíme používat. Samozřejmě si můžeme nainstalovat cokoliv z repozitářů Ubuntu atp. Netrunner po Ubuntu podědil apt-get i aptitude, pro správu balíčků skrze grafické uživatelské rozhraní nechybí pro Kubuntu vyvinutý Muon, ani klasický Synaptic, na čemž je vidět, že vývojáři se neštítí aplikací používajících GTK. Na takovou dualitu ještě narazíme.

Takže aplikace. Vesměs jsou to ty z projektu KDE. Navíc samozřejmě nechybí LibreOffice, ale dále to bude zajímavé, třeba taková Krita i GIMP současně mohou někoho zaskočit. Pak jsou to nástroje, které bych jako předinstalované nečekal, např. AcetoneISO pro manipulaci s obrazy optických médií, video střižna Kdenlive nebo RecordMyDesktop pořizující záznam dění na obrazovce. Nebo takový VirtualBox a Dosbox, minulé vydání dokonce obsahovalo Wine — v současné verzi se už na něj ale místo nenašlo, protože prý přestává být relevantní, mj. vzhledem k dostupnosti Steamu pro GNU/Linux… a Netrunner obsahuje aspoň instalátor Steamu, když nemůže distribuovat Steam jako takový. Když jsme u těch her, Netrunner má ve výchozí instalaci nejen část balíku KDE Games, ale i Nibbles, šachový simulátor GNOME Chess a sadu karetních her AisleRiot taktéž z GNOME (!) — už tak relativně velký výběr odpočinkových/deskových her doplňují Frozen Bubble a další.

Samozřejmě není problém otevřít většinu souborů v běžných formátech jako PDF, JPEG atd. Poněkud mě zaskočilo otevírání Adobe DNG v kreslící aplikaci Krita, naštěstí ovšem nedošlo na zvěrstva jako otevírání PDF v Gimpu nebo obrázků ve formátu PNG v Okularu, tedy prohlížeči dokumentů určených pro tisk (PDF, PostScript) a knih (EPUB). I s tím se občas na jiných systémech potkám. Hlavně mě ale zajímalo, jak je to s multimédii, kterážto oblast je zamořena proprietárními kodeky. Hudbu v MP3 i WMA jsem přehrál — otevírá se v přehrávači Qmmp, což je trošku překvapivé, jelikož ten má uživatelské rozhraní kopírující WinAmp, tj. nezapadající mezi ostatní aplikace KDE. Kontextová nabídka přitom vůbec nenabídne nainstalovaný hudební přehrávač a správce sbírky Tomahawk. Jen VLC, které se také používá pro přehrávání videa, v tomto ohledu jsem s H.264 ani MPEG4 nenarazil. Mimochodem, možná vás (ne)potěší, že aktuální verze Netrunneru neobsahuje Pulse Audio, využívá se přímo ALSA.

Webový prohlížeč a různé internetové služby jsem si nechával na konec, a to také z toho důvodu, že v tomto ohledu se odlišuje Stealth edice od běžného vydání. Společný je v tomto směru vlastně jen “kecálek” Pidgin, který je ovšem ve spinu zaměřeném na soukromí navíc připravený na šifrování, a webový prohlížeč Firefox — mimochodem integrovaný do prostředí, např. používá odpovídající souborový dialog. V případě Firefoxu také stojí za zmínku motiv vzhledu Qute3++ a předinstalované doplňky, jejichž výběr chválím: Adblock Plus, Add to Search Bar, Download Helper a ProxTube. Ve Stealth edici je dále doplňují FoxyProxy Basic, HTTPS Everywhere a NoScript. Dodávám ještě, že nechybí Adobe Flash a výchozí vyhledávač je Google, resp. DuckDuckGo.

Věc, která v Stealth spinu chybí, jsou Web Accounts. V podstatě jde o synchronizaci desktopu s online službami. Z nabízeného Google, Facebooku a ownCloudu (příp. provozovaného Blue Systems a dostupného pod Runners-ID) jsem zkoušel pouze účet u Google. Po přihlášení se mi přidal odpovídající účet na Google Hangouts do dalšího “kecálka” KDE-Telepathy a kalendář s kontakty do aplikace Kontact. Jde tedy pouze o záležitosti využívající Akonadi — integrace s výchozím e-mailovým klientem Thunderbird není žádná, s jeho kalendářem Lightning nápodobně. V případě ownCloudu by se vlastně měla ještě v Dolphinu přidat složka s vašimi soubory na vzdáleném úložišti.

Další integrace s cloudem se skrývá ve spouštěči v kategorii Web-Apps… ve skutečnosti ale jde pouze o odkazy na webové stránky, které se otevřou ve webovém prohlížeči. Nejvíce mě z nich zaujal web, který není notoricky známý, a sice Jack’n’Joe, skrze nějž můžete “jedním kliknutím” instalovat aplikace do distribucí založených na Debianu či Ubuntu. O poznání zajímavější je ale služba Firefox Marketplace, kterou také najdeme ve spouštěči aplikací. Tentokrát jde o “obchod” s aplikacemi v HTML5 určenými primárně pro FirefoxOS, v praxi ovšem na desktopu připomene spíše Mozilla Prism a Adobe AIR. Tyto webové aplikace jsou pak opět přístupné přes spouštěč aplikací.

Normální verze oproti té stealth obsahuje také Skype, IRC klienta Konversation a kfilebox, jenž slouží k integraci s Dropboxem. S výjimkou Konversation nic nečekaného. Tolik k tomu, co Stealth spin nemá. Teď naopak stručně k tomu, co je v něm navíc. Je to jednak KGpg a integrace OpenGPG v Thunderbirdu, jednak anonymizační software Tor (s GUI Vitalia) a konečně komunikační nástroj Jitsi. To jsou ale témata přesahující rozsah tohoto článku.

V článku jsem zmínil několik úprav charakteristických pro Netrunner, ty jsou vesměs udržovány v distribučním repozitáři. Několik jsem jich také nezmínil, třeba samba-mounter, který má usnadnit připojení síťového úložiště — kterým ovšem nedisponuji, tudíž tuto funkcionalitu nemůžu vyzkoušet.

Závěrem bych chci jen podotknout, že mě těší, že jsem na Netrunner narazil. Je to po čakře zase jiný pohled na to, jak lze vyladit prostředí KDE Plasma, a jestliže se podaří vyhladit neopracované hrany, půjde o zajímavou alternativu k Linux Mintu KDE Edition.