Portál AbcLinuxu, 30. dubna 2025 11:12
Hm, síla. Tady jsou 3 body ze tří málo.
Církve nemají ve své ideologii někomu ubližovat...Záleží na úhlu pohledu. Já například považuji brojení proti prezervativům v Africe za krajně nehumánní činnost...
1) Neprosazují to církve. Prosazuje to katolická církev.To je pravda. Nepovažoval jsem za nutné to specifikovat.
Tak je to stavíš mi to připadá jako by sis myslel, že brojí proti kondomům proto, aby afričani pomřeli na AIDS...Jedním z jejich argumentů je, že kondom nepředstavuje ve skutečnosti ochranu proti HIV/AIDS, takže je vlastně špatné ho prosazovat. To už není snaha o propagaci celibátu, to je zcela zjevná a cíleně vyprodukovaná lež. Kromě toho ve svých "rajónech" věřícím _zakazují_ používání kondomů. To je rozhodně na hony vzdálené od osvěty.
Hmmmmm ???
mezi církvemi a tebou jmenovanými je celkem rozdíl. Církve nemají ve své ideologii někomu ubližovat...komunismus taky nema ve sve ideologii nekomu ublizovat. a jak to dopadlo. a podobne je na tom krestanska cirkev viz. http://aforest.wz.cz/zalobce-dva_tisice_let.htm o tech ostatnich ani nemluvim
Jo, to je fakt
tak si trošku dokážu představit, jaké pocity takový starší člověk zažívá. Zvlášť když je nemocný.Jak to ale souvisí s legalizací eutanázie?
Ne, důležité je, proč o ni nemocní žádají. Většinou to kvůli bolesti není. Smrti se bojíme všichni, stejně tak i bolesti a pomalého umírání.Jde jen o to, jak se vyrovnáme s tím koncem. a to je na každém z nás. Mně umíral táta doma, tak jsem měla možnost sledovat, jak probíhá vyrovnávání se se smrtí. Denně jsme o tom mluvili. Co tak umírající sleduju,když je ošetřuju, člověk by řekl, že nic nevnímají, ale když jim dávám třeba napít, intenzivně reagují. Otevřou oči a /možná si to namlouvám/, jsou rádi,že u nich někdo je. Bolest je tlumena až do úplného konce. Od analgetik až po opiáty.
Ten psycholog je jeden na celou nemocnici. Naše soukromá nemocnice ho nemá vůbec. A co jsem ho zažila na onkologii, lidi s ním nechtěli mluvit, protože všem říkal, že to bude dobrý, aniž by se vůbec jejich stavem zabýval.
Nemyslím, že by eutanázii někdo někomu upíral. Dá se provést tajně, ale neznám doktora, který by na to přistoupil, protože bez sestry to neprovede a ta by mohla být nechtěným svědkem.
důležité je, proč o ni nemocní žádají. Většinou to kvůli bolesti není.Což ovšem nám nepřísluší posuzovat. Tím chci říci, že pokud má někdo natolik bezvýchodný pocit, že uvažuje o eutanázii, neměl by okamžitě naběhnout lapiduch s injekcí a skoncovat to. V žádném případě. Člověk by se měl dozvědět, jaké má šance na zlepšení a tak dále. A pochopitelně by se mu lékaři měli snažit život usnadnit natolik, aby o sebevraždě uvažovat přestal. Ale nejde-li to -- a to nemám na mysli deprese z toho, že si babičky připadají zbytečné, to pochopitelně důvod pro sebevraždu z mého pohledu není -- tak by člověku neměl stát házet klacky pod nohy (a církev už vůbec ne).
Ten psycholog je jeden na celou nemocnici. Naše soukromá nemocnice ho nemá vůbec. A co jsem ho zažila na onkologii, lidi s ním nechtěli mluvit, protože všem říkal, že to bude dobrý, aniž by se vůbec jejich stavem zabýval.Jenže tohle svědčí pouze o tom, že to je u vás blbá situace a blbej psycholog. Řešení jako takové je to správné. Nemůžeš stavět argumentaci na tom, že psycholog je lempl (nebo dokonce, že ho nemocnice nemá; to je jako kdybys říkala, že nemocnice jsou k ničemu, protože ve vašem městě žádná není).
Nemyslím, že by eutanázii někdo někomu upíral. Dá se provést tajně, ale neznám doktora, který by na to přistoupil, protože bez sestry to neprovede a ta by mohla být nechtěným svědkem.To má být vtip? Jak to, že ji nikdo nikomu neupírá, když je to pro toho lékaře trestné? Když má někdo psychické problémy, tak jde a skočí z mostu (což pochopitelně neschvaluji - žádný psychický problém není dle mého názoru tak hrozný, aby bylo na místě si kvůli němu vzít život). Když má někdo fyzické problémy, tak má smůlu.
No, je teorie a praxe. Teoreticky se může každý o sobě rozhodnout. Prakticky je každý členem společnosti, komunity, pavučiny přátel. Čili z toho pohledu je rozhodování v protikladu, jak na některé straně chybí dotyčné vazby, tak je pak rozhodování příklánějící se k oné straně.
Touha opustit svět? Mně přijde jako její hlavní zdroj ztráta naděje a víry v lepší budoucnost. Ne strach z bolesti, ale hrůza z toho, že to bude jen takové a ještě horší.
Lidský život musí mít smysl, když chybí, když není síla ho hledat, není pavučina, která nás drží zde na světě, tak "už je všechno jedno" a i eutanázie je řešení.
zdravotnický personál by měl zajistit, abych v případě, že mi lékař doporučí této svobody nevyužít
Tohle jsem nepochopil, takhle to funguje? O tom snad rozhoduje nějaká "doktorská rada", koho už nemá smysl léčit a je pro něj vhodnější odchod? O roli lékařů a zdravotnického personálu se mi radši nechce přemýšlet, při představě, že někoho vidí žít a chvíli na to nebýt, mi je blbě. Povídají si s tím člověkem, třeba i vědí, že má minimální naději na uzdravení, ale ztotožňují se s ním, vnímají ho a pak ho ztrácejí, to musí být dost na palici.
Problém eutanázie a příbuzných, financí a těch, co jim patří, podle zdejšího líčení s řešením a prováděním eutanázie docela hluboce souvisí. Pokud někdo nemůže podat svěděctví, jak se cítí, je na tom tak, že třeba nemluví, je při smyslech jen dvě hodiny denně, bude se ho skutečně někdo ptát, čekat na jeho postoj, jak chce být na světě, tak přece nelze dát někomu jinému - i třeba rodinnému příslušníkovi moc se toho dotyčného zbavit? Naštěstí jsem se s tím osobně setkal minimálně, se "supím" jednáním, takže nemohu soudit, jak je asi časté.
Já sám jsem pro povolení eutanázie, ale pro její minimální nasazení, jsem takovej optimista. Mám za to, že každý je (třeba ve skrytu duše) rád na světě a nechce se mu odsud.
Teď se těším na sladkou odměnu v Křemíkovém nebi. Lidské nebe? Co vás nemá. Lidé nepřijdou do nebe. To si jenom někdo vymyslel, abyste se všichni nezbláznili.
Čili o něčem je těžko mluvit i psát.
Ad náboženství a konec života - já mam pocit, že minimálně křesťanství je proti eutanázii?
Řekl bych, že existuje ještě jeden důvod: strach z naprosté ztráty důstojnosti, která provází některá onemocnění nervové soustavy.
U zvířat to velmi často probíhá tak, jak píšeš. Ale víš kolik lidí zabilo své psy po zdražení poplatků? Majitelé nebyli často žádní chudáci, kteří by neměli na chleba. Další si koupí drahého psa, aby s ním chodil na výstavy. Pes je zdravý, ale o tři centimetry nad uznanou míru pro rasu. Tak ho nechají utratit. Nebo už prostě není tak roztomilé štěně, kotě a tak "jsme ho dali pryč" jak se pak říká. U lidí by to takhle nebylo, protože přeci... A nebo bylo? Jak to ohlídat? Jakmile tady ta možnost je, tak jde zneužít.
No, když si vezmu, jaké fajn, dobré atd. lidi jsem potkal, tak mi je fajn.
Příbuzní, kteří chodí do nemocnic jenom pro peníze, jsou jistě děsní, zasloužili by si zřejmě pár facek, ale s tím problematika eutanázie nesouvisí.Přesně tak. Eutanázie je rozhodnutí každého jedince. Chtěla bys zakázat sebevraždy?
To není tak absurdní představa, přinejmenším za socialismu byl pokus o sebevraždu trestný. Nejspíš už to zrušili, ale jistý si tím nejsem.
Nejspíš už to zrušili, ale jistý si tím nejsem.Já jo.
Ne, zakazovat někomu sebevraždu nechci, ale asi bych udělala maximum proto, aby si to rozmyslel. Příspěvek, který jsem napsala vůbec není o legalizaci nebo zákazu eutanázie nebo o církvích. Chtěla jsem říct, že nic není tak jednoduché a každý problém má mnoho hledisek.
A mimochodem ten zákon o eutanázii je tuším ve Sněmovně. Zítra o tom budou blábolit Socani na Nově. Někdy kolem poledne.
Stejně si myslím, že vzhledem k tomu, že populace lidí v ČR stárne, bude se ekonomika " řešit" jakoby "eutanáziemi", pokud ji uzákoní.Bude to levnější...
Nikdo Ti neupírá právo se zabít. Je to Tvá volba, ale asistovaná sebevražda ? Kdo si vezme na svědomí, že je vlastně vrah nebo kat ? Já ani náhodou. Dojde-li k legalizaci eutanázie a bude-li to v nemocnicích běhat tak, jak to běhá, přijde k pacientovi lékař, pacient řekne, že chce zemřít a lékař to zapíše do dekursu. Pak se už jen dohodnou, jak to provedou. A bude to jak na běžícím pásu.
To těm lidem v nemocnicích můžem pustit rovnou plyn, co říkáš ?
Příspěvek, který jsem napsala vůbec není o legalizaci nebo zákazu eutanázie nebo o církvích.Tak to jsem ho asi špatně pochopil. A i název jsem si musel špatně vyložit...
Je to Tvá volba, ale asistovaná sebevražda ? Kdo si vezme na svědomí, že je vlastně vrah nebo kat ?Překrucuješ. Nikdo se při eutanázii nestává vrahem ani katem. Finální akt musí vždy provést sám pacient. Ať už je to pootočení kličkou nebo fouknutí do trubičky. Cítila by ses jako vrah, kdybys pacientovi pomohla do invalidního vozíku, se kterým by on pak vjel do kolejiště metra? (Podotýkám, že mám bohužel s tématikou natolik blízkou zkušenost, že vím, o čem mluvím.)
A bude to jak na běžícím pásu.Nesmysl. Muselo by samozřejmě být stanoveno zákonem, za jakých okolností k tomu může dojít. Stejně jako ve státech s trestem smrti se nepopravuje jako na běžícím pásu (mimochodem, s trestem smrti nesouhlasím), tak ani eutanázie by neznamenala hromadné vybíjení pacientů.
To těm lidem v nemocnicích můžem pustit rovnou plyn, co říkáš ?Podobnými výkřiky své argumentaci ubíráš na serióznosti. Nic takového jsem totiž neřekl, ani nenaznačil. Neberu eutanázii jako prostředek ke zbavení se nepohodlných pacientů. Ale jako poslední a nejzazší možnost důstojného ukončení života v případě, kdy už není naděje na uzdravení.
Tos asi fakt blbě pochopil. I já vím dobře o čem mluvím.
Ano, cítila bych se jako vrah, v situaci, kterou jsi popisoval.
"Finální akt musí vždy provést sám pacient. Ať už je to pootočení kličkou nebo fouknutí do trubičky". Tohle pacient v komatu nebo somnolentním stavu nedokáže. Musel by to někdo udělat.
U Tebe mne napadá, jestli nepotřebuješ mít "absolutní kontrolu". Jak bys totiž mohl vědět, jestli je nebo není nějaká naděje ?
Ano, cítila bych se jako vrah, v situaci, kterou jsi popisoval.Takže bys takovému člověku raději odepřela možnost alespoň toho minimálního pohybu po světě jen proto, aby si on náhodou něco neudělal? Nepřipadá ti, že si uzurpuješ příliš velkou moc nad cizím životem, když kvůli svému pocitu rozhoduješ o tom, jestli má mít někdo volnost (se zabít) nebo ne?
"Finální akt musí vždy provést sám pacient. Ať už je to pootočení kličkou nebo fouknutí do trubičky". Tohle pacient v komatu nebo somnolentním stavu nedokáže. Musel by to někdo udělat.Řekl jsem snad něco o pacientovi v kómatu? V takovém případě samozřejmě nepřipadá něco takového v úvahu. Už z definice pojmu "asistovaná sebevražda" je patrné, že rozhodnutí i finální čin _nesmí_ provést nikdo jiný než sám pacient. Není-li pacient při vědomí, nemůže být o nějaké eutanázii řeč.
Jak bys totiž mohl vědět, jestli je nebo není nějaká naděje ?Jsou případy, kdy _lze_ jakoukoliv naději vyloučit. Pak jsou případy, kdy naději vyloučit nelze - a to je situace, ve které by měli lékaři a všichni zúčastnění vynaložit veškeré úsilí na to, aby o tomto faktu pacienta přesvědčili.
Ne, já bych ho jen nedala do invalidního vozíku, kdybych měla podezření, že se s ním chystá sjet na koleje. Kdyby to byl můj kamarád, věnovala bych mu maximum času, abychom spolu byli a mluvili o tom, co bude dál. A o tom to dost je. Ne, že mu řeknu, "hele,to bude dobrý" a vyfáknu se na něj".
Už jsem to viděla třeba u rekonvalescentů z CMP / centrální mozkové příhody /, kdy lidé ochrnou na polovinu těla. S pomocí rodiny, přátel a RHB se to dá zvládnout natolik, že postižený začne opět vládnout postiženou částí těla. Je to však strašná dřina, pro všechny zúčastněné. Ale vyplatí se.
A to je to o čem tady píšu. Že věnovat někomu čas a péči se vždy vyplatí. a na to vůbec nemusíš být věřící.
U těch etanázií si myslím nebo jsem spíše přesvědčená, že povedou ke zneužívání. Přehnaně to vidím právě v tom, že my v nemocnici šetříme každou stříkačku, každou infuzní flašku. Prostě se musí šetřit, ač je to mnohdy na hranici s hygienou. Tak si umím představit Ratha, zbuzerovaného Paroubkem, který řekne : "Pane kolego, máme moc starých lidí a jim vyplácené důchody zatěžují ekonomiku tohoto státu, udělejte s tím něco..."
Už teď lidé s rakovinou čekají na ambulantní chemoterapii 3 -4 hodiny !!! A věř, že jim vůbec není dobře. Nikoho to nezajímá. Ošetřující personál to sice strašně štve, ale nemohou s tím nic dělat. Prostě nemocných je mnoho. A tohle, zvláště u nás žádné zákony nevyřeší.Mohou být nařízeny kontroly, předpisy, ale v důsledku se to stejně nedodrží. Pak uzákoněná eutanázie nadělá víc škody než užitku.
Hmmm, vždy jsem byl pro eutanázii, protože možnost svobodně se rozhodnout považuju za právo každého člověka.Taky si myslím, že každý má právo se svobodně rozhodnout. Jenže dneska každý uvažuje stylem: "Co z toho budu mít já?" a nepřemýšlí o tom, co z toho (ne)budou mít ostatní. A to je IMHO špatně.
Dřív se umíralo doma a umírající byl ještě na chvíli středem dění. Tedy určitě ne vždy, ale mělo to tak být. Pohřeb byla slavnost. Na pohřeb se hrálo smutně, z pohřbu vesele. Mrtvý si ještě před a po smrti užil svých "pět minut slávy". Nikoliv ta mašina v krematoriích: "další prosím".
Nejde jen o fyzickou bolest. Ostatně to píše autorka blogu. Umírá se za igelitovou zástěnou, personál sotva stíhá základní, mladí a dynamičtí příbuzní nemají čas ani chuť.
Tak logicky musí napadnout umírajícího se téhle trapné procedůře vyhnout a urychlit to, příbuzné zase zachovat se "pragmaticky". A tak jsme si oběhli kolečko a jsme tam, kde jsme začali. Kdysi dávno se často nechávali staří zemřít (lovci je někde nechali zimě a vlkům). Ještě před deseti lety jsme v jedné velmi chudé zemi viděli, že staré nechávají žít před domem, aby je trochu připostrčili k smrti. Pokud to někoho pohoršuje, tak tam prostě všichni zimu přežít nemohou a musí si vybrat.
A my už jsme pomalu také v tom, jen trochu jinak "Hele, není čas, stojí to prachy, co kdybys raději..."
P.S. Církve všech věr se k věci mohou vyjadřovat a uplatňovat svůj vliv sejně, jako kdokoliv jiný. Ovšem, což také psala autorka, jsou to jedni z mála, kteří se snaží i ve věci něco pozitivního dělat . I když hospice už bývají (bývají?) někdy i necírkevní.
Jo, děkuju, o tomhle píšu. Jestli bychom se nad sebou neměli všichni trochu zamyslet a pořád si připomínat z koho jsme to vlastně vyšli.
Náboženské spolky nehájím, ale oni fakt pro ty nemocné dělají co můžou a bez velkých řečí.
Ono by fakt snad stačilo Desatero a nemusel být Zákoník. Chovej se k druhému, jak chceš, aby se chovali k tobě. Bylo by to pěkné.
nechci vedet, co by se stalo, kdyby se opet dostali k moci.Ale oni jsou u moci. Viz USA, Polsko, Španělsko... My jsme výjimka.
nikde nastesti neomezenouTo se o některých muslimských státech nedá s čistým svědomím říci. Ostatně, křesťani v USA sice nestavějí hranice, ale jinak mají zásadní vliv na téměř všechny oblasti veřejného života a fungování státu.
To není tak úplně pravda. Většina věřících má v této otázce naprosto jasno. Problém je jen v tom, že různí věřící v tom mají jasno různě… :-)
Dík za takovou připomínku. Buddhismus je tedy dost snášenlivý, je to tak? I tím mi je velmi blízký.
Ne, je to dost výstižný. Je vás tu jen pár, kteří opravdu pochopili, o čem píšu
Já mam pocit, že papež bere svět a lidi stále jako své ovečky.
Amíci? Mam pocit, že už v Ústavě mají něco o Bohu?
Amíci? Mam pocit, že už v Ústavě mají něco o Bohu?Jistě. Mají tam, že nesmí být přijat žádný zákon, který by byl poplatný nějakému náboženství. Říká se tomu "separation of state and church" a jedinou větou je to (spolu s dalšími věcmi) vyjádřeno v prvním dodatku k ústavě.
(Že by ovládla svět se mi nezdá reálné, že ho ovládá mám za paranoiu)Každej má něco, já se zase netřesu před vlivem nadnárodních korporací, nestrachuju úpadku naší společnosti nebo jak se tomu říká a nepočítám místo oveček docházející barely ropy
Stále to nemění nic na tom že mě jako nevěřícímu člověku nemá věřící člověk ani jakákoliv církev co nařizovat, ani mi nemá v čem bránit.Oni taky nic nenařizjí. Oni pouze říkají, co si myslí.
Já také nezakazuju lidem aby se modlili k něčemu co oni uznávají a nebo je neodrazuji od chození do kostelů.Taktéž pouze říkáš, co si mylíš...
Oni taky nic nenařizjí. Oni pouze říkají, co si myslí.Omyl. Církev vyvíjí silný a systematický tlak na legislativu. Oni se v nejčistším smyslu toho slova snaží ostatním lidem _vnucovat_ svůj postoj a žebříček hodnot.
Je pravda, že evangelíci obecně bývají nejtolerantnější.Jestli mají být myšleni protestanti obecně, tak co si pamatuji z dějepisu, tak si dokázali za svou pravdou stát taky občas poměrně drsně a za hranicemi dobrého vkusu. Jestli konkrétně ČCE, tak tam bych tipoval, že existují v ČR i církve tolerantnější, například Církev Československá Husitská. Ale žádné tabulky a grafy na podporu těchto svých odhadů nemám.
Ako tu čítam tie názory, tak mám nutkanie povedať ako to vidí druhá strana. Pre veriacich (a katolíkov zvlášť) je cirkev autoritou. Na ňu sa obracajú o radu, keď sú konfrontovaní so situáciou, ktorú nezvládajú. Preto pre nich určite má zmysel, aby im cirkev hovorila do toho či majú súhlasiť s eutanáziou alebo nie. Kresťanstvo navyše tvrdí, že všetci ľudia sú Božie stvorenia. Cirkev si považuje za povinnosť privesť k Bohu všetkých. Bez ohľadu na to či veria alebo nie. Preto svoje názory adresuje všetkým. Aj neveriacim. Takisto výrok "můj život je můj" vo svete kresťanov neplatí. Človeku dal život Boh a len on ho má právo zobrať.
K téme samotnej: trocha ma udivuje, že človek pracujúci v zdravotníctve má kategoricky odmietavý postoj k eutanázii. Iste, ak je človek funkčný a uvažuje o odchode z tohto sveta "len" preto, že sa mu nedostáva od rodiny toľko starostlivosti ako by chcel - to nie je dôvod. Robiť eutanáziu človeka, ktorý je pri vedomí, na žiadosť príbuzných - to je hyenizmus. Ale ak je človek dlhé roky prakticky nehybný, upútaný na lôžko, odkázaný na iných, keď nemôže robiť nič z toho čo by jeho životu dávalo zmysel (od koníčkov, cez prácu, venovanie sa rodine až po hlúpe "najesť sa") - takému človeku je ťažké odmietnuť eutanáziu.
Poznámka na záver: nie som typ čo chodí každý večer do kostola. Ale mali by sme sa snažiť chápať pohnútký iných aj keď s nimi nesúhlasíme.
K téme samotnej: trocha ma udivuje, že človek pracujúci v zdravotníctve má kategoricky odmietavý postoj k eutanázii.Tak to tě možná překvapí, že to není jediný lékař, od ktrého jsem podobný (natolik podobný, že jsem si chvíli myslel, že to psal on, pak z textu vyplnulo, že toto píše žena...) názor slyšel. Onen lékař ještě dodával, že za lepší řešení považuje umožnit tomu člověku důstojnou a klidnou smrt - pomocí látek tlumícich bolest - říkal, že většinu (ne-li všechnu, nepamatuji si to již zcela přesně) fyzické bolesti lze utlumit. Krom toho, zbztečně uměle neprodlužovat lidský život. Pokud se nepletu, pracuje na onkologii.
Onen lékař ještě dodával, že za lepší řešení považuje umožnit tomu člověku důstojnou a klidnou smrt - pomocí látek tlumícich bolest - říkal, že většinu (ne-li všechnu, nepamatuji si to již zcela přesně) fyzické bolesti lze utlumit.Tato věta si ovšem protiřečí. Mnohé bolesti lze totiž utišit jen za cenu úplné ztráty důstojnosti. Případně za cenu ztráty vědomí, což se v důsledku rovná eutanázii - připočtu-li k tomu tvůj dodatek:
zbztečně uměle neprodlužovat lidský život.Smrt, na kterou pacient čeká hodiny, dny, týdny, měsíce ve stavu naprosté otupělosti díky utišujícím prostředkům, není ani klidná, ani důstojná. Mnozí by řekli, že právě tohle spadá pod "umělé prodlužování lidského života". Kromě toho existují situace, ve kterých ani není zapotřebí fyzické bolesti, aby byl člověk připraven svůj život ukončit. Mám například tu smutnou čest znát pána, který je po úrazu hlavy doživotně připraven o některé funkce svého těla: nemůže mluvit, přesto však nedokáže udržet zavřená ústa, takže neustále sliní; nemůže se vůbec pohybovat (zůstala mu však vláda nad několika obličejovými svaly, takže komunikuje očima, grimasami atd.), přesto však jeho tělem zmítají bolestivé křeče; nemá pochopitelně žádnou kontrolu nad vyprazdňováním; nemůže dýchat bez dýchacího přístroje. Připadá ti takový život důstojný? Byl bys připraven takovému člověku tvrdit, že nemá právo rozhodnout o svém dalším žití či nežití?
To už je (utišování bolesti) i o pojetí, smylu života, (osobní) statečnosti, o tom, co člověk prožil a tak. Mám pocit, že skuteční chlapi před bolestí necouvnou, potom totiž více vnímají radosti života. Pokud jde o pobyt v nemocnici, omezené možnosti pohybu a existence, ztrátu navyklých rytmů a obyčejů, i v tom může být ztráta důstojnosti.
Nesnesitelná bolest? Taková bolest, kvůli které člověk nezešíli (jako třeba mučení kapající vodou nebo opakovaným přehráváním hudební skladby - Mozarta?), je vůbec nesnesitelná? Tj. zažil někdo z nás takovou situaci, která když pominula, tak se jí nezačal třeba smát, jak ho dokázala zničit a přitom byla skoro trapná? Proto je mi těžké zakazovat eutanazii - jelikož věřím, že pouhý popis stavu bolesti není dost obsažný.
Pokud se dostane člověk do stavu, kdy "vyšší nervové pochody" jsou odstraněny - kdy se nemůže ovládat, tak bych (zase) ještě neházel flintu do žita. Medicínské poznání se rozvíjí, snad časem obsáhne i řešení pro dotyčného a pak bude sám sobě i okolí vděčný, že může žít? To je můj pohled na to, jak je život jedinečný a naděje silná. A vím, že každý to vnímá individuálně, proto mu nechci brát šanci na vlastní řešení.
(Pamatujete na "Krajní meze", na díl, jak byla jedna osoba v komatu a prostřednictvím počítače ji z toho stavu chtěli dostat? Tj. probudit ji, najít její "duši"? I to by byla cesta jak najít odpověď na otázku, zda v konkrétním případě použít eutanázii či ne.)
Důstojný život? Naše relativní slova mají rozhodnout a absolutním konci? V jednom filmu říká Milan Kňažko "Nemohl rovně stát, tak se aspoň rovně pověsil" - je vám to odpovědí na otázku zda eutanázii a co s důstojností?
Mám pocit, že skuteční chlapi před bolestí necouvnou, potom totiž více vnímají radosti života.Můžu tě ujistit, že jsi ještě nezažil skutečnou bolest. Jinak bys něco takového nenapsal. Btw, a co ženy? A co chlapi, kterým už potom žádné radosti života nezbývají? Jen bolest a pak smrt...
Důstojný život? Naše relativní slova mají rozhodnout a absolutním konci? V jednom filmu říká Milan Kňažko "Nemohl rovně stát, tak se aspoň rovně pověsil" - je vám to odpovědí na otázku zda eutanázii a co s důstojností?Odpověz přímo na to, jestli bys i mému příteli, jehož situaci jsem popsal, argumentoval třeba takovým citátem, jaký jsi uvedl tady?
O co Ti jde ?
Ležel rok a půl s nemocí zvanou Morbus Perthes v nemocnici, bez možnosti pohybu se závažím na noze. Máš pocit, že nezažil DOSTATEK bolesti ? Ono to bolí docela dost
Tvého přítele je mi líto, ale je možné, že se se svým stavem vyrovná a smíří. Lidský duch tohle dokáže, Tys to jen zatím možná neviděl.
Howg
Holčičko, takhle jsi nás prásknout nemusela, že patříme k sobě Jak říkám, chlapi o sobě nemluví.
A co, tak se známe Mně argumenty typu "kdo je na tom hůř", prostě vadí a také jsem se nechala vyprovokovat.Promiň, občas se mi to stane. Argumenty Roberta Krátkého jsou velmi podobné mentalitě pana Blue.
Jo, něco srovnávat nelze. Ani se to nesluší. Každý má jínou míru, něco se velice těžko zprostředkovává.
Bolest a mučení? Prej by nikdo nevydržel. Proto je těžko nám soudit. Viz třeba 1984 - každý má citlivé místo, protagonista třeba nesnášel krysy a skoro vše ostatní by snes. Proto je ta míra odolnosti tak variabilní.
Odpověď tomu pánovi? Nezažil jsem to (jeho projevy) osobně. Zřejmě to bude mít něco společného s osobním založením, že někdo se vzdá a někdo ne. Stephen Hawking taky byl (je) na tom bledě a nevzdává se. Proto nemůžu říct Tvému blízkému člověku, že udělá dobře, schválit mu to, co hodlá (hodlal?) udělat.
Jedna věc jsou špatné funkce organismu a druhá věc je, jak se to snáší, ta odlišnost od ostatních lidí, vybočování z "civilizačních projevů a návyků". Takové lidi jsem potkal, nepřemýšlel jsem o nich (tehdy) moc, viděl jsem, že snaží být. Ať už jsou upoutání na postel nebo na vozík. Slyšel jsem vyprávění některých rodičů, jak se jim těžko žije (=jaká to pro ně byla rána), když zjistili, že nemají zdravé dítě. A stejně jdou dál. Kamarád přišel při bouračce o ženu a dvě dcery, sám byl snad rok v nemocnici. Moc jeho blízkých o tom neví. A stejně žije, nezabalil to, nezbláznil se (respektive teď je ok, jakej byl tehdy, to nevim). Při Černém pátku 1929 se bankéři stříleli, že krachovali - je i tohle odpovědí na to, kdo kolik vydrží? Já v tom vidim i vůli a ochotu přijmout svůj stav.
Argumentovat takovým citátem? Ja jsem tím chtěl říci, že někdo se vzdá a někdo ne = někdo chce aspoň rovně viset, když už nic a někdo ohne záda. Ok? Každý má něco, co ho tady všude drží a proto je to v*š*e*c*h*n*o závislé na tom mnohém, co nás obklopuje, jací jsme, kolik jsme toho prožili, kde jsme dyševně i fyzicky.
Neboli že si netroufám nikoho nutit. Protože každý má své meze. A svět není černobílý, jen a pouze bipolární, má více odstínů.
Háček je i v tom, že vyléčit a tak lze skoro vše - ale skutečně na to má jen někdo, když už to přijde. Tj. měli jsme v příbuzenstvu (asi) rakovinu, děda v 80 letech měl něco se žaludkem, ale kdyby se na to přišlo dřív (kdyby byl tak důležitý nebo co), tak se dalo co dělat.
<small>Snad jsem odpověděl.<small>
Souhlas. Každej je jinej a pokaždé je jiná situace. Takhle vyhraněné věci nejde zevšeobecňovat. Je Hawking a jsou další. Byl jsem u umírajícího, který do poslední chvíle psal, potom diktoval. Byl na tom opravdu hodně zle a trpěl. Nicméně ještě chvíli před smrtí studoval. Učil se řeč. Věděl, že za pár dní, hodin zemře, ale chtěl umřít takhle. Takových jsem viděl hodně. Je ale i utrpení, které snášet prostě nejde.
Z druhé strany vím o lidech, kteří se rozhodli zemřít, protože nemohli žít tak, jak si předsevzali. Vlastně ani netrpěli a nebyli psychicky nemocní a důvody byli takové, že pro jiného by to bylo na pár dní smutku. Pečlivě uklidili kolem sebe i v sobě a tiše a nenápadně odešli. Nebo jeden chlap, když se dozvěděl, že bude rychle a nevratně chátrat poprosil manželku, ať se proboha vykašle na všechny věrnosti za hrob a najde si chlapa a nového otce pro děti a zemřel při "nehodě". Při nehodě, aby to bylo snesitelnější pro pozůstalé -- líp to vypadá. Jednalo se ve dvou případech o věříci a já se ptal farářů, co na to, když sebevražda je zakázaná. Říkali, že na takové případy je člověk krátký a že to musí rozhodnout On. BTW je zajímavé, že dogmatici bývají často méně dogmatičtí, nežli volnomyšlenkáři. Často, né vždy.
Názor na kvalitu života se také mění. Ještě nedávno byli třeba katatonici považováni za přežívající mrtvoly. Jenže několik se jich uzdravilo a vyprávěli že vnímali, žili jen v jakémsi jiném vědomí.
Cirkev si považuje za povinnosť privesť k Bohu všetkých. Bez ohľadu na to či veria alebo nie. Preto svoje názory adresuje všetkým. Aj neveriacim. Takisto výrok "můj život je můj" vo svete kresťanov neplatí. Človeku dal život Boh a len on ho má právo zobrať.A podobní se mě ještě ptají, proč furt tak nesmyslně útočím na tu hodnou církev.
To jste trochu špatně pochopil. Pokud pacient nemá základní hygienické potřeby, když jde do nemocnice, dostane erár. Stejně tak je tomu s oblečením. K pití má nemocniční čaj
No četl jsem tu ještě názory že církev nezasahuje. Ne? A KDU-ČSL je prosím jaký typ strany? Co prosazuje? Zamyslete se někteří.IMHO by se měli zamyslet především ti, co tuto stranu volili. Vím, že to dost pokulhává, ale na druhou stranu ztotožňovat KDU-ČSL s církvemi, no nevím...
Rovněž souhlasím s odloučením církve od státu..."nakradli" si za ty staletí dost, tak ať si to spravují ze svého a ne z daní nevěřících. Ať si je platí jejich věrné ovečky.Souhlas. Ale současně s tím možnost určit kam půjde část mých daní - třeba na církev. Něco takového funguje, tuším, v německu.
Jinak pokud do něčeho kecá asi by se to mělo týkat jen lidí, kteří jsou věřící.A naopak! Zákony, které prosadí ateisté, se budou týkat jen ateistů. Výborný nápad. Teď ještě jak ten svět rozdělit, aby ty skupiny neměly nic společného....
Obecně i nezasahování do politiky je politika. Politika taková, že "mám svůj svět, bude se vyvíjet vzájemně nezávisle na okolí", aspoň na oko.
A budu se snažit nemyslet na to, že co se říká veřejně, je prd proti tomu, co se dohodne tajně, demokracie nedemokracie. Čili když nic nevidím, neslyším, tak to ještě neznamená, že se to skutečně neděje.
<small>Něco jsem zaslech o skandálech Vatikánu a praní špinavých peněz (třeba)</small>.
Tak zase pěkná a nelehká diskuse...
Nevím kolik jste viděli umírat lidí, já desítky. Kolik jste měli mrtvých v rukou, já možná stovku (nepočítal jsem je). Kolik vám lidí umřelo pod rukama, mě dva...
Ale po zralé úvaze můžu říct, že nic neospravedlňuje nucené chcípání zejména onkologických pacientů. Lidská důstojnost dávno odešla a člověk, nebo spíš to co z něj zbylo, tráví zbytek své doby v pekle na zemi. Jistě, méně restriktivní užívání léků proti bolesti (nemusí to být jen opiaty) by mohlo zlepšit situaci,ale sebelepší tišení bolesti, sebekrásnější hospic, neřeší to základní: Není co očekávat, kromě prachbídné smrti.
Když v Australii povolili euthanasii, tak prvními klienty byli nemocní s rakovinou, kteří v minulosti sami pečovali o onkologické pacienty. Podle mne je to příznačné...
Kdyby mě něco podobného potkalo, pak doufám, že bude platit rozumný zákon o euthanasii nebo že se dobelhám k oknu...
Mám pocit, že přesné popsání, co je vhodné a přípustné je nevhodné, jelikož se mi nezdá, že by to šlo realizovat. NAVÍC pokud se udělá zákon, tak by se musely seznamy léků stále aktualizovat? Nebyl by v tom zase prostor pro korupci? Nemám v úředního šimla důvěru.
Ses zbláznil? To jako proč? Jednou budeš tuhej tak jako tak, tak aspoň budeš jako odstrašující příklad pro děti, aby jedly vitamíny, poslouchaly rodiče a tak
O té eutanázii teď mluví Paroubek na Primě
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.