Portál AbcLinuxu, 30. dubna 2025 14:09
Že by na mě dělal bububu? bojim bojim
Foto v originále:
Obličej je zřetelný. Toto je foceno ve vchodu do první místnosti z chodby ve sklepě toho domu uprostřed lesa. Dělal jsem rozbor a zjistil jsem, že to nemůže být mlha ani odraz od vlhkých kamenů-ani žádný kouř tam nebyl. Foceno s bleskem. IMHO nejpravděpodobněji je to ectoplasma nějakého ducha (divný zjev:) Ostatní diapozitivi se nevyvolali a potom jsem je ztratil, ale hlavní bylo že jsem na nich viděl úkaz v lepší kvalitě. Dům zbourán asi v roce 1926/1928. Zároveň mám komplet fotek(i upravených kde je zřetelnější), zkoušel jsem na fotku různé filtry (median, noční režim...). Foceno v roce 2003...
Co si o tom myslíte?
Tiskni
Sdílej:
ale nebál bych se 8)
i kdyz ja se nebojim, v nejhorsim pouziju skulpturu s nazvem vypinac hm to mi pripomelo, ze uz bych mel bejt na pivu :-/
19.6.2006 09:27
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
Zatím naštěstí ještě žiju...
) Třeba od tebe potřeboval pomoc...nejlepší je si jich nevšímat, to tě potom budou chodit strašit ještě dlouho.
Uplně normální duch. Běžnej kousek. S duchy, jezynkama, úpírama, vílama... s těma vycházím docela slušně... i s manželkou...
Některý lidi -- to je horší. Taky pc se docela bojím, tam se dějou hrozný věci. Futr to tam škrundá, chruchtá a já nevím, jestli to je strejda plivník, hejkal... a nebo, nedejbože, něco jinýho. Nedávno jsem slyšel, že tam bydlí nějakej pocesor, čipsetové a kdo ví co ještě!
Nejvíc se ovšem vyděsím, když se mi znenadání zjeví ve schránce složenka.
Taky nevím, co by to se mnou uděalo, kdyby se najedno přede mnou zjevily Anička s Johankou. Ale ty naštěstí neexistujou. (já k tomu raděj dám smajlíky)
Ale ty naštěstí neexistujou... Hu, jaký "naštěstí". Co já to tam napsal? Bohužel neexistujou! Omlouvám se, bylo po půlnoci, už jsem měl být dávno na schůzce s panem Nosferátu, z půlky jsem byl přeměněnej ve vlka, zadní běhy už hrabaly a přední ťukaly nešťastné "naštěstí"... bohužel.
Nejvíc mě dostala hláška "nejpravděpodobněji je to ectoplasma nějakého ducha", při té sem se pomalu válel na zemi smíchem
Nóóó. Říkám vážně. Nejprve bychom si museli nadefinovat, co takový bubák, duch, strašidlo je.
Třeba: Entita, jev, kterému přisuzujeme magickou moc a ke kterému přistupujeme iracionálně.
Pokud tak nějak, a pokud se nebudeme zabývat sémantikou a tedy je nám jedno, říkáme-li jevu "duch", "ektopsychoplazma", "Archetyp" nebo třeba "gogo"... tak někdo věří, že pouhá přítomnost homosexuála v místnosti způsobí nedozírné škody. Jiný zase věří, že aplikace jedné jednoduché poučky (Ať už je to společné vlastnictví výrobních prostředků, ruka trhu, geniální vůdce...) vyřeší všechny problémy lidstva i jedince od hladomoru, světového míru až po beďary na nose :). Ze jsou ty víry různě opodstatněné a různě zhoubné je jiná, jde o tu iracionalitu ve vztahu k onomu fantomu a přisuzování moci, kterou "duch" podle rozumu mít nemůže (i když vytváříme složité teorie, které se tváří logicky). Nebojíme se auta, protož je to "dobrý duch", ale podléháme hrůze z ptačí chřipky, ačkoliv v současné chvíli pro nás osobně představuje jen velmi spekulativní nebezpečí. Snad každý člověk alespoň jednou v životě, propadl představě (zamilovanosti), že našel jiného člověka, který je jeho "dobrým duchem" s kterým bude šťastný a pokud s ním nebude, tak život nemá smysl a jiný ho nenahradí.
On i ten zela klasický bubák. Viděl jsem opravdu málo lidí, kteří se nebojí v noci v lese, ačkoliv evropský les je jedno z nejbezpečnějších míst. Lidé bývají nesví třeba sami v noci v márnici na opuštěném hřbitově (a nemusí tam ani ležet mrtvola).
Tak z toho usuzuji, že na duchy naprostá většina lidí věří.
Tak žralokem. Většina z nich stejně lidi nejí. Pokud je mi známo, tak zralok napadne člověka jen parkrát do roka (na celé planetě). Toho bych se ani moc nebál.
Potkají se 3 žraloci a sdělují si své zážitky.
První povídá: "Nedávno jsem sežral jednoho Američana a ten byl
tak nacpanej hamburgrama, že mi bylo tejden na blití."
Druhý na to: "To já nedávno sežral jednoho Rusáka, ten byl tak
napitej, že jsem nedokázal plavat rovně."
A třetí povídá: "To nic neni, to já nedávno sežral českýho
policajta a ten byl tak dutej, že jsem se nemoh tejden potopit!"
To chceš říct, že tak trochu provokuju? Jasně že jo! Ale né úplně.
Chtěl jsem hlavně říct, že někdy zbytečně dupem na těch termínech, slovech.
A že té iracionálních pocitů v sobě máme až až a řídíme se jimi až až.
BTW Jednou jsem vzal kamaráda, co tvrdil, že se nic takovýho není do lesa v noci. Chtěl jsem to zkusit. Tak jsem to doprovázel otázkama: "Nemáš pocit, že tady něco je a dívá se nás?" "Víš o tom, že tady bylo hradiště a říká se, že tady mizí lidi?" Takovej efekt jsem fakt nečekal, za chvíli se klepal až mu cvakaly zuby. Fakt, nekecám!
19.6.2006 09:58
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
. Od té doby tyhle srandičky nedělám.
Žraloci, já vim. Nicméně
"Co blbeš, medvěd na člověka neútočí." "Já to vím, ale ví to i ten medvěd?!"
.
19.6.2006 09:24
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
To jsou Linuxáci opravdu takoví "hmotaři", že nepochopí ani takové jednoduché věci? Bože, jsem na sebe hrdý že vím co vím a žádné iluze si nedělám...
Máte pravdu. Tupé hmotařství vládne světem a skutečná vzdělanost mizí. Abych pravdu řekl, pro nás, lykanthropy to přináší i jisté výhody. Bývaly doby, kdy hrozila kulka ze stříbra a příslušníci lidského rodu byli přespříliš a zbytečně opatrní.
Na druhou stranu, můj vzácný přítel, hrabě Orlok zvaný Nosferátu si stěžuje na kvalitu krve svých návštěvníků, kontaminovanou všemožným chemickým svinstvem.
Ba, ba! Nevzdělanost a posměšky. Bratry, duchy Elementály nazývají ementály a o tom, jak říkají vílám Undinám ani nemohu opakovat. Ovšem, jak říkáme u nás: Kdo se směje o úplňku, ten se směje nejnasyceněji.
Obzvláště když je okořeněna větším množstvím alkoholu, marhuany, LSD či nějakou tou psychickou poruchou Občas ale stačí i hodně bujná představivost, ta za temné noci dokáže taky své
Ano, jsem strašnej materialista, a věř nebo ne jsem na to dokonce hrdej Člověk není z mého pohledu nic jiného než dokonalý (no, jak kdy ) biologický počítač. A jsem naprosto přesvědčen o tom, že když se nám povede vyvinout pořádnou AI (a to se jednoho dne povede), stane se de facto "živou" a nebude o nic méně živá a nemyslící než třeba ty a já.
To čemu říkáš "duše" je podle mě prostě jen "software" v našem počítači (mozku). Software a data nashromážděná a vyvinutá od našeho narození, konkrétní uspořádání neuronové sítě. A když člověk umře, tak prostě o ta data/software přijde, jako když přeformátuješ harddisk, nic jiného se neděje, nikam jinam se samovolně nestěhují.
Asi tě budu chodit strašit jako zlý materialistický duch do tvých snů, bububu
Jak vysvětlíte ten pocit že prostě jste, máte city, ale ty city/pocity musí být někde generovány a někde zase přijaty pro zpracování. Jak vysvětlíte že jsme, že jsou kolem nás věci, ale ty musí být taky někde generovány, že by Matrix (obrazně řečeno)? Bůh no...(nejsem křesťan a bůh není to co se říká v křesťanství, "bůh" je univerzální systém Matrix který je naším jádrem, my jsme jenom odvětvení) rofl
Jak tedy vysvětlíte, že prostě cítíte že žijete?Co bych na tom měl vysvětlovat? Ono "uvědomění si sebe sama", nabytí vědomí, či jak jinak se to ještě dá nazvat je IMHO prostě jen určitým zpětnovazebním efektem, který vznikne u hodně složitých systémů. Pokud mám velmi rozsáhlou neuronovou síť (lhostejno zda biologickou či tranzistorovou
), jejíž vstupy jsou olivněny jí samotnou (prostě interaguje sama se sebou), pak si uvědomí sebe samu. To je tedy má spekulace Možná není o moc lepší než vaše spekulace operující s jakousi nehmotnou "duší", ale to je mi ukradený
Prostě na uvědomění si sebe samého nevidím nic extra zvláštního. Je to podle mě přirozený evoluční jev (pokud chápu evoluci ve vyšším a obecnějším smyslu jako cestu od méně uspořádaných forem hmoty k uspořádanějším, jakýsi lokální boj proti entropii ).
Pokud mám velmi rozsáhlou neuronovou síť...
Otázkou je, kolik těch neuronů vlastně musí být na uvědomnění si sebe sama. Vzhledem k tomu, že za 50 let vývoje PC neuronovka zvládne jen trochu složitější regulaci, tak nějaká simulace inteligence bude možná za hóóódně dlouho.
Za živé považujeme třeba i bakterie, o kterých se o žádné inteligenci + sebeuvědomění rozhodně mluvit nedá
K tomu jsem mířil. I když, jak víte, co si uvědomuje bakterie? Zrovna ten Descartes tvrdil, že zvířata nemají sny, necítí ani fyzickou bolest... což považuji za klasickou ukázku toho, k jaký obludný hovadině může dojít člověk, když moc myslí a málo se kouká. :)
Život se projevuje asi nejvíc touhou po zachování a reprodukci. Takže spíš nežli superinteligentní počítač, se mu blíží nějaké potenciální, vystrašené cd live. :)
Spojovat vědomí sebe s myšlením... když pořádně nevíme, co je vědomí a co jsme my. Kdy třeba začal váš život a existence? Narozením? Početím? Zrodem zárodečné buňky? A kdy končí? bezvědomí, kóma, zástava srdce...? Pokud bude váš mozek naložený v živném roztoku a myslet, tak jste? V hlubokém bezvědomí nejste?
Co se týče toho "kdy začal můj život existovat". Z mého pohledu v okamžiku, kdy jsem si uvědomil sám sebe. Ale to je zas složité, kdy k tomu vlastně došlo? On je to spíš pomalý postupný proces jak se dávají dohromady vjemy které člověk získává, neexistuje patrně žádný zlomový bod, v kterém by si člověk řekl "tak, a teď si uvědomuji sám sebe, tedy jsem"
A kdy život končí? Podle mě v okamžiku, kdy člověk přestanou pracovat mozkové funkce (to se netýká bezvědomí, spánku, kómatu, atp.). To ještě ovšem neznamená, že mu třeba nějakou pokročilou technologií někdo nedokáže život vrátit (obnovit mozkové funkce, vrátit vědomí). Pak by pro něj život pokračoval normálně dál... a ano, i mozek naložený v živném roztoku pokud by fungoval a vnímal (byť třeba jen vnitřně) považuji za živý.
...postupný proces jak se dávají dohromady vjemy které člověk získává, neexistuje patrně žádný zlomový bod, v kterém by si člověk řekl "tak, a teď si uvědomuji sám sebe, tedy jsem. No právě. To naše vědomí ovlivňuje i to, co jsme zažili v nevědomé fázi života. Na dětství si nepamatujeme, mnoho věci si vědomě neuvědomujeme, ale vědomí to ovlivňuje (ale to už jsme v pasti slov a termínů). Ovlivňuje nás i to, co jsme vůbec nezažili. Co máme vrozené, přinesené od předků. Říká-li tomu genetická informace a nebo zážitky z minulých životů, to je mi jedno. Mícháme tu život a vědomí. Je to totéž? Souvisí velikost vědomí s inteligencí? A vůbec. To se tady nedoštracháme.
Ale dobrá debata, vůbec dobrá, já si tímhle inspirovám, pustil cd dg -- Nosferátu a užívám si.
Jó duchové. Smysly máme nedokonalé a filtruje je mozek. Upraví nám barvy, odruší některé zvuky a vybírá potřebné. Třeba se mu ty postavičky v bílejch lajntuchách nehoděj a tak je cenzůruje??? A občas to neurejduje. Třeba jsou to duše zemřelých, třeba Marťani a nebo jsou to data vymazaná z disků, která teď bloudí, námi neviděná světem, a čekají. Čekají na svojí chvíli... Uáááááááá.
Je vědecky dokázané, že květina je živá, je vědecky dokázané, že existuje posmrtný život, je vědecky dokázané, že existují duchové, je vědecky dokázané, že astrální cestování není přelud, je vědecky dokázané že telepatie funguje na několik tisíc kilometrů. uf
) v poslední době budí vždy pocit, že je to určitě nějaká konina.
Když tomu chce někdo říkat duše, ať tomu tak klidně říká, v tom problém nevidím
Co mi přijde ale nesmyslné je, když si někdo myslí, že "duše" je nesmrtelná. Data v harddisku taky nejsou nesmrtelná, když je smažu a harddisk zničím, taky nikde nebloudí I když tvoje teorie o smazaných datech z harddisků, která bloudí a čekají na svou příležitost, je opravdu zajímavá
I když ta "nesmrtelnost" je zas jak se to vezme. To že si nás jiní lidé pamatují, to co jsme po sobě zanechali, i případně naše genetická informace v potomcích... to vlastně jistá forma nesmrtelnosti je Naše memy a geny bloudí světem i po naší smti
To s tou "duší" jsem si tak rejpnul, neočekávaje, že to s tebou šlehne.
Otázka, zda je a není život po smrti mne už pár let nijak moc nezajímá (z osobních důvodů). A navíc, odpovědi se nedobabráme, ale zato se ji nepochybně dozvíme, až bude čas. .
Buddhisté nevěří, že existuje duše, něco pevného, co tvoří základ nás, co je věčné, a stěhuje se. Všechno jsou jen tvary, podléhající neustálé proměně. Zároveň mají Bardo Thedol, takový "průvodce záhrobskem", jak se znovu nenarodit a nebo alespoň dobře a mají převtělování do nových lámů, kdy duše putuje z těla do těla. Ta duše, co podle nich vůbec není a je to jen naše iluze. Paradox je jen zdánlivý.
je vědecky dokázané, že existuje posmrtný život, je vědecky dokázané, že existují duchové, je vědecky dokázané, že astrální cestování není přelud, je vědecky dokázané že telepatie funguje na několik tisíc kilometrů.Muhehe
Teď si mě zas dobře rozesmál Tak mi ukaž ty tvoje úžasné "důkazy"
Vědec nedostal nobelovku, protože tomu nikdo nevěří
Každý (třeba) fyzikální experiment, který provedete, musí být OPAKOVATELNÝ. Pokud někdo udělal "mnoho pokusů", který nikdo nebyl schopen zopakovat znamená to, že ten pokus nefunguje.
Hlavně se prosimtě nevytas s tím, "že by mu to nikdo nevěřil" či nějakou paranoidní teorií o celosvětovém spiknutí, to bys tomu akorát tak nasadil korunu Věda má vysoké standardy a klade velký důraz na falzifikovatelnost (jestli ti to nic neříká, přečti si třeba něco od Karla Poppera), něco takového opravdu nehrozí...
Cogito, ergo sum; Myslím tedy jsem? Tak nějak? Jako starý lancknecht René Descartes?
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
18.6.2006 00:01
18.6.2006 17:12
19.6.2006 07:55
20.6.2006 10:21
