Lokální Buildservice (OBS) – sestavujte vlastní balíčky

19. 8. 2010 | Petr Vaněk

Články - Lokální Buildservice (OBS) – sestavujte vlastní balíčky  

Tento článek je volným pokračováním seriálu openSUSE Build Service. Neukážeme si v něm, jak poměrně snadno z dálky rozeznat různé druhy stromů. Mimo jiné. Ale jak si postavit vlastní Build Service.

Obsah

• Architektura OBS
• OBS Appliance
• OBS Virtual Image
• Vlastní instalace
  • Požadavky
  • Změna adres/URL služeb
  • Podepisování balíků
• Balíky závislé na proprietárním SW
  • Krok první – nový projekt
  • Krok druhý – nový repozitář
  • Krok třetí – automatické závislosti
  • Krok čtvrtý – intergrace proprietárního repozitáře
  • Krok pátý – sestavujeme své balíky

Pozn. autora: Tristní situace okolo dokumentace OBS se během psaní tohoto článku změnila. Proto může následující text p.t. čtenáři připadat jako sprosté opisování, ale není tomu tak. Jednalo se o poměrně otravnou práci, kdy jsem otravoval tvůrce OBS dotazy a dělal vlastní pokusy. Alespoň některé výsledky jsou na výše zmíněném portále vidět.

Proč bychom chtěli stavět svou vlastní instanci OBS? Vždyť přece existuje běžící build.opensuse.org? Důvody mohou být různé. Autor měl motivaci následující:

• Potřeboval sestavovat balíky závislé na proprietárním software, který součástí oficiální OBS být nemůže.

• Potřeboval sestavovat proprietární software pro mnoho distribucí a nerad by se zbláznil z virtuálních strojů.

• Jakožto tvůrce balíků se necítí nejsilnější a při přípravě spec souborů dělá chyby. V oficiální OBS musel často čekat minuty i hodiny, než se dostane na řadu, zabral si cenné systémové prostředky, a pak sledoval, jak build padá s chybou na třetím řádku spec souboru.

Architektura OBS

Buildservice je služba složená z několika částí. Stručný popis práce je zhruba následující.

Dispatcher (volaný klientem nebo interní notifikací) spustí worker. Worker stahuje binární balíky z repserveru, zdrojové kódy ze srcserveru a výsledné balíčky posílá zpět repserveru. Repserver může předat balíčky k podpisu signeru, pak je zařadí do lokálního repozitáře a informuje publisher, že může balíky publikovat do veřejného download repozitáře.

Backend

Výkonná část OBS. Tvořena několika démony:

srcserver

Jediný src server v OBS instanci. Stará se o zdrojové kódy balíčků, revize souborů, metadata, vyhledávání a další činnosti spojené se správou dat.

repserver

Vždy několik běžících procesů v jedné instanci. Poskytuje binární balíky workerům nebo frontendům, také předává výsledné balíky k podpisu signerovi.

scheduler

Jeden scheduler pro každou architekturu. Počítá závislosti balíků napříč souvisejícími repozitáři a projekty.

dispatcher

Jediný proces v OBS instanci. Předává zprávy od schedulerů odpovídajícím workerům.

publisher

Publikuje hotové balíky do repozitářů na tzv. download servery.

worker

Vlastní kompilace a sestavení balíku.

warden

Volitelná služba. Likviduje nekorektně ukončené buildy, workery.

signer

Volitelná, ale doporučené služba. Podepisuje balíky.

API

Nízkoúrovňové ovládací rozhraní, které používají klienti. Čistě teoreticky lze OBS ovládat přímo voláním jednotlivých API např. pomocí curl.

WebUI

Webové uživatelské rozhraní. Na základní práci postačuje, ale složitější správu projektu nebo balíku je nutno stále provádět pomocí osc.

Obecné klienty

Ve výše zmíněném seriálu popisovaný CLI klient osc, ale také různé GUI programy nebo např. Android aplikace.

Hermes

E-mailový notifikační systém.

OBS Appliance

Autory OBS doporučováno jako nejsnadnější cesta instalace. Appliance je v podstatě image disku, který může uživatel nakopírovat na zvolené médium. Jednotlivé části OBS se samy nakonfigurují. Kompilované balíky jsou pak ukládány na předdefinovaný disk.

Appliance by se měly snadno aktualizovat. Na druhou stranu použití appliance může představovat bezpečnostní riziko, protože implicitně otvírá své porty celé okolní síťi.

OBS Virtual Image

Občas se objeví jako výsledek dobrovolnické práce. Obsahuje všechny komponenty OBS, většinou starší verze, a je nakonfigurována pouze na lokální použití – tj. žádné DNS, žádný přístup na virtualizovaného hosta (guest) z okolní sítě.

Funguje ale automaticky, bez nutnosti jakékoliv konfigurace. I proto je to ideální způsob, jak si OBS vyzkoušet. Také řeší motivační bod č. 3 – odladit balík před finálním sestavením na oficiální OBS.

Vlastní instalace

Je jedno, jestli se jedná o instalaci přímo na server/desktop nebo o instalaci do virtuálního stroje (zde by autor doporučil k rychlé a hrubé instalaci SuseStudio).

Požadavky

• Web server. Na OBS používám Lighttpd.
• Ruby on Rails a některé další Ruby balíky. Jsou součástí OBS repozitářů.
• Mysql a/nebo Sqlite3. Pravděpodobně lze použít i jiné DB servery, ale nezkoušel jsem.
• Volitelně: Běžící Memcached démon.

Samotná instalace je popsána v souboru README.SETUP (/usr/share/doc/packages/obs-api/). V následujícím textu uvedu doplňky chybějícího, popř. ozřejmím nejasnosti.

Změna adres/URL služeb

Po standardní instalaci jsou služby nastaveny s lokálními IP adresami:

Služba	Adresa
WebUI	http://127.0.42.1
API	http://127.0.42.2
Download	nenastaveno, nebo v případě appliance/image http://localhost

Pokud chceme OBS zpřístupnit i do lokální nebo veřejné sítě, je třeba výše uvedené adresy změnit.

Zvolená doménová jména (DNS už nastaveno) se změní v konfiguraci virtuálních serverů použitého web serveru. V případě Lighttpd v souboru /etc/lighttpd/vhosts.d/obs.conf.

Příklad:

$HTTP["host"] =~ "build.yarpen.cz\.?" { rails_app   = "webui"
  rails_root  = "/srv/www/obs/webui"
  rails_procs = 5
  # production/development are typical values here
  rails_mode  = "production"
  log_root = "/srv/www/obs/webui/log"
  include "vhosts.d/rails.inc"
}
$HTTP["host"] =~ "api.yarpen.cz\.?" {
  rails_app   = "api"
  rails_root  = "/srv/www/obs/api"
  rails_procs = 5
  # production/development are typical values here
  rails_mode  = "production"
  log_root = "/srv/www/obs/api/log"
  include "vhosts.d/rails.inc"
}
$HTTP["host"] =~ "download.yarpen.cz\.?" {
  server.name = "download.yarpen.cz"
  server.document-root = "/srv/obs/repos/TOra/"  
  dir-listing.activate      = "enable"
  # … a dalsi vlastnosti vypisu adresaru
}

Dále je třeba změnit hodnotu proměnné FRONTEND_HOST v souboru /srv/www/obs/webui/config/environments/production.rb tak, aby obsahovala URL OBS API.

Podepisování balíků

Přestože obs signer běží a tváří se spokojeně, výsledné balíky nejsou podepsané. Pokusíme se to tedy změnit:

• Ověříme si, jestli GPG na signer-stroji obsahuje patch ,files_are_digests‘. V běžných distribucích bez problémů, v Debianu a enterprise (SLE, RHEL) pravděpodobně budeme muset nasadit vyšší verzi.

• Ruční editací nastavíme cestu k sign binárce v souboru /usr/lib/obs/server/BSConfig.pm odkomentovat řádek:

  our $sign = '/usr/bin/sign'

• Zkonfigurujeme sign/signd. Zde by bezpečnostní experti mohli text doplnit možná vhodnějším postupem, ale tento je jednoduchý a funkční:

  • do konfiguračního souboru /etc/sign.conf doplníme:

    user: build@suprdomena.com
    allow: 127.0.0.1
    phrases: /root/.phrases

    Hodnota user je identifikátor GPG klíče, který buď již existuje, nebo si jej vytvoříme (gpg --gen-key)

  • Vytvoříme adresář /root/.phrases

    # mkdir /root.phrases

  • A v něm do souboru se jménem build@suprdomena.com (user v /etc/sign.conf)

    # echo tajneheslo > /root/.phrases/build@suprdomena.com

  • Dále se ujistíme, že je v souboru /root/.gnupg/options uvedena volba force-v3-sigs. Pokud soubor neexistuje, tak jej vytvoříme.

    # echo force-v3-sigs > /root/.gnupg/options

• Nyní je čas testu.

  # rcobssignd start
  # cd /nejaky/adresar/s/rpm
  # sign nejaky-balik-ktery-zkusim-podepsat.rpm
  

  Jestliže se balík podařilo podepsat bez chyby, stačí zrestartovat OBS služby a znovu sestavit již existující balíky. V logu (/srv/obs/logs) se začnou objevovat záznamy o úspěšném podepisování.

Balíky závislé na proprietárním SW

Nejprve je třeba nastavit OBS tak, aby daný SW dokázala nalézt a použít. Pokud není použitý SW k dispozici v podobě balíků, musíme z něj balíček vytvořit a následně jej naimportovat do vlastního OBS projektu. V následujícm textu dále předpokládejme, že budeme používat Oracle Instant Client, který je v dispozici v podobě RPM balíčků.

Krok první – nový projekt

Vytvořme nový OBS projekt, který bude sloužit jako veřejnosti neviditelný repozitář OBS. Potom vytvořme adresářovou strukturu, která se do OBS snadno naimportuje. Buď ve webovém rozhraní, nebo pomocí osc:

$ osc -A $API meta prj Oracle:InstantClient:11.2 -F – <<XML
<project name="Oracle:InstantClient:11.2">
  <title>Oracle Instant Client 11.2</title>
  <description>InstantClient from Oracle OTN.</description>
  <person role="maintainer" userid="pvanek"/>
  <person role="bugowner" userid="pvanek"/>
  <build>
    <enable/>
  </build>
  <publish>
    <disable/>
  </publish>
  <debuginfo>
    <disable/>
  </debuginfo>
  <repository name="standard">
    <arch>x86_64</arch>
    <arch>i586</arch>
  </repository>
</project>
XML

Všimněte si zejména vypnutého parametru publish. Licence nejspíše neumožňuje proprietární balíky redistribuovat, takže si je koncový uživatel bude muset nainstalovat sám.

Krok druhý – nový repozitář

V nově vzniklém projektovém adresáři na OBS serveru /srv/obs/build/Oracle\:InstantClient\:11.2/standard/ nyní připravíme repozitářovou strukturu:

$ cd /srv/obs/build/Oracle\:InstantClient\:11.2/standard/
$ mkdir i586 x86_64
$ mkdir i586/:full x86_64/:full
$ find $ora_rpm_dir -name *i386.rpm | xargs -I@ ln @ i586/:full
$ find $ora_rpm_dir -name *x86_64.rpm | xargs -I@ ln @ x86_64/:full

$ /usr/lib/obs/server/bs_admin --rescan-repository Oracle:InstantClient:11.2 standard i586
$ /usr/lib/obs/server/bs_admin --rescan-repository Oracle:InstantClient:11.2 standard x86_64

$ chown -R obsrun:obsrun /srv/obs/build/Oracle:InstantClient:11.2

Krok třetí – automatické závislosti

Krok volitelný – dá se nahradit specifikací ve spec souboru. Aby nově sestavované balíky rovnou nacházely požadované závislosti, upravíme konfiguraci projektu, který bude Oracle klienta používat:

$ osc meta prjconf -e mujprojekt
Required: oracle-instantclient11.2-basic
Required: oracle-instantclient11.2-devel

Krok čtvrtý – intergrace proprietárního repozitáře

Nyní musíme cílový projekt donutit, aby bral náš Oracle repozitář na vědomí:

$ osc meta prj -e mujprojekt
<project name="mujprojekt">
  <title>Lorem ipsum…</title>
  <description></description>
  <person role="maintainer" userid="pvanek"/>
  <person role="bugowner" userid="pvanek"/>
  <repository name="openSUSE_11.2">
    <path project="openSUSE.org:openSUSE:11.2" repository="standard"/>
    <!-- nasledujici radek "prida" oracle repo do hlavniho repozitare distribuce -->
    <path project="Oracle:InstantClient:11.2" repository="standard"/>
    <arch>x86_64</arch>
    <arch>i586</arch>
  </repository>
</project>

Krok pátý – sestavujeme své balíky

A kocháme se výsledky.

Seriál openSUSE Build Service (dílů: 5)

První díl: openSUSE Build Service (OBS) aneb jak ho sbalit, poslední díl: Lokální Buildservice (OBS) – sestavujte vlastní balíčky.
Předchozí díl: openSUSE buildservice - 4 (spolupráce s upstreamem)

Diskuse k tomuto článku

[Käyttäjä 11133]

Dík za pokračování kde jsem skončil. :))))

[pomgoe]

A já se tak těšil na rozeznávání stromů z dálky. Neumím rozeznat modřín.

[Heron]

The Larch?

[Luboš Luňák]

Jakožto tvůrce balíků se necítí nejsilnější a při přípravě spec souborů dělá chyby. V oficiální OBS musel často čekat minuty i hodiny, než se dostane na řadu, zabral si cenné systémové prostředky, a pak sledoval, jak build padá s chybou na třetím řádku spec souboru.

Spustit lokálně 'osc build'. Při použití --ccache je to klidně i celý balík pod minutu.

[belisarivs]

Tomu rikam shrnuti clanku do dvou vet

[Käyttäjä 11133]

Jenže na soukromém OBS můžeš mít i kodeky a buildit si třeba MPlayer. )) Nebo aircrack :D

[s0]

prima