Portál AbcLinuxu, 2. května 2025 12:08
Žiji v době blogů, žiji v době, kdy se vzdálené disky v dobře klimatizovaných serverovnách plní všemožnými texty valné i nevalné úrovně. Dnes se připojuji k tomuto střednímu proudu podprůměrných blogařů (nebo blogujících?). Může za to velmi zvláštní nálada, starosti a strasti dnešního přetechnizovaného světa, které těžce dopadly na moje bedra. Tvořím svůj první zápis do blogu (notýsku, památníčku, deníčku, debilníčku...)
Dnes jsem vstal s takovým divným chvěním v konečcích prstů. A především s podvratnou myšlenkou v nejtemnějších skulinkách mého mozku. Rozhodl jsem se napsat dopis. Skutečný dopis, psán skutečným plnícím perem, na skutečný papír, vložen do skutečné obálky. Pohnutky, které mne k tomuto nápadu vedly jsou vedlejší, ale musíte uznat, že u člověka, jako jsem já je to něco převratného. Aha, vy mne neznáte...
...jsem člověk, pro kterého je papír a jakákoliv psací pomůcka už přežitou technologií, něčím archaickým, i když tak kouzelně zvláštním. Jsem člověk, který při potřebě cokoliv zapsat nejdříve vyhledá nejbližší klávesnici, v horším případě tlačítka mobilního telefonu. Teprve v případě, že nic takového se v mém nejbližším okolí nenachází, jsem ochoten přistoupit k papíru. A to se zpravidla někdo smiluje a požadovanou informaci mi napíše. Doufám, že nejsem jediný, kdo si posílá nákup smskou z internetu;)
Ale zpět k tomu dopisu... nebylo to jednoduché. Především, kde sehnat potřebné komponenty. Zkusil jsem Carrefour. Špatná volba. Obálky tam byly pouze obyčejné, a to balené po několika desítkách kusech. Papír jen obyčejný kancelářský bílý plevel. Naštěstí jsem po nasměrování svého baculatého nosu do centra města potkal papírnictví. Nakupování není moje silná stránka, vyhledal jsem proto odbornou pomoc už po několika bezradných minutách strávených mezi zaplněnými regály. A zadařilo se.
Tak sem si to šiboval domů a přemýšlel, co do mého dopisu napíši. To jsem ještě nečekal, že problém nebude v obsahu, ale v technickém provedení. Ač je to k nevíře, já prakticky zapomněl psát! Ne, že bych nevěděl, jak mají vypadat písmenka, umím obstojně obě varianty - tiskací i psací (i když u velkého "L" jsem se na chvilku zarazil). Ale ruka nějak odmítala vytvářet to, co mi utkvělo v paměti jako moje písmo. Vytvořil jsem pouze jakousi hnusnou, kostrbatou, nestejnorodými tvary přeplněnou napodobeninu toho kdysi tak krásného písma, které jsem měl. A bolesti ruky se dostavily hned po pár odstavcích! Asi je to jiný pohyb, než při psaní na klávesnici...
A tak jsem dopis odložil na neurčito a začal jsem psát nanečisto, jako zamlada. Bude to zajisté pouze věc tréninku, chce to praxi. Dělá se mi lehce nevolno, když pomyslím, jak dlouho by ještě trvalo, než bych na to přišel, jak dlouho bych neuměl psát, kdyby mne dnes ráno neosvítil ten úžasný nápad napsat dopis.
Je na tom snad někdo stejně tragicky, jako já, nebo jsem jen těžce vybočující výjimka?
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.