Portál AbcLinuxu, 30. dubna 2025 10:52
Narodil jsem se v roce 1991. Ve školkovém věku mě počítače nebraly, asi i proto, že jsem žádný neměl. Hrál jsem hry na konzolích (klon nintenda, později PS1) a už i předtím u nás doma často hrála hudba s anglickými texty, čímž jsem se pomalu ale jistě začal učit anglicky.
Když mi bylo deset, tak táta koupil počítač. Tenkrát na něm běžely Windows 98. Mám co dělat, abych se nerozepsal na několik stránek, ale omezím to na pár zábavných historek. Pán z lokálního počítačového krámku nám říkal, že pevný disk s kapacitou 20 GB nemůžeme nikdy zaplnit. No, nepřekvapivě se ukázalo, že se buď plete anebo nám kecal (i když, proč by se nesnažil prodat větší disk?), tak jsem se to jal řešit. Nevěděl jsem, že počítač má nějaké systémové soubory a tehdy by se mi hodila funkce, se kterou přišly až Windows XP, za které jsme “devadesátosmičky” časem vyměnili. Smazal jsem tedy stupidní soubory někde z C:\windows s příponou “.dll”, o které jsem přece nikdy nikoho neprosil. Dodnes mi nějak uvízlo v paměti, že příští boot postrádal “himem.sys”. Systém se tenkrát myslím podařilo obnovit z instalačního CD, takže dobrý. Jenže já jsem přišel na další způsob, jak ušetřit místo na disku. A tentokrát rovnou gigabajty. Všiml jsem si, že když vytvořím zástupce souboru, tak má pouze jeden kilobajt. Tak jsem vytvořil zástupce všech svých souborů a původní data smazal. Ještě teď sebou cuknu, když si vzpomenu na tu proradnou animaci hledající žárovky, když člověk kliknul na zástupce neexistujícího souboru. Dávno poučen těmito omyly jsem v časopisu Computer - mého někdejšího zdroje aktuálních verzí software - četl článek o přetaktování procesoru. To mě zaujalo tak, že jsem to nedočetl ani ke zmínce o potřebě lepšího chlazení a o tom, že není špatný nápad začít pozvolna. Všechno co šlo jsem v BIOSu vytočil na max, což i kdyby fungovalo, tak by to vyžadovalo chlazení kapalným dusíkem. Počítač se samozřejmě nespustil, tenkrát nebyly blbuvzdorný BIOSy, co to za člověka resetujou. Opět mě poučil tátův kamarád a tentokrát jsem se dozvěděl, že se dá resetovat paměť BIOSu pomocí jumperu na základní desce. Uff, nerozbil jsem ho. Samozřejmě těch příhod bylo mnohem víc, ale tohle byly asi nejkardinálnější zhovadilosti, kterých jsem se (jakožto zvědavé děcko) dopustil. Vždycky mě bavilo se ve věcech šťourat a dbal jsem na to, abych měl hustě vypadající skin ve Winampu (chtěl jsem napsat “budiž mu země lehká”, ale mrknul jsem mu na stránky a zdá se, že možná obživne) a moje XPčka vypadala jako Mac OS X. Potom, v roce 2004 se konečně prolomily ledy a do našich končin zavítalo UPC (tehdy Karneval) se svou kabelovkou a především s připojením k Internetu, které nevyžadovalo mít pevnou linku. Ono to možná bylo k dispozici o trochu dřív, ale každopádně tehdy se o tom táta dozvěděl a šli jsme do toho. Z prvního dne online si pamatuju, že jsem usnul kolem šesté ráno s hlavou opřenou o monitor - tehdy byly monitory naštěstí těžké CRT monstra. Jeden z mála dnů, kdy jsem vynechal školní docházku. To jen pro nastínění, že to byla naprosto zlomová událost v mém IT životě. Od té chvíle jsem počítačové zkušenosti sbíral mnohonásobně rychleji. Například jsem začal dělat lokalizace programů, tenkrát tomu všichni říkali “češtiny do programů”. Ty byly zkraje nevalné kvality - můj největší hlod byl, že jsem přeložil “physical memory” jako “psychická paměť”. Za to se dodnes poměrně stydím. Psal jsem si s podobně zaměřenými lidmi na Lide.cz (tenkrát ten web měl úplně jiný formát, než dnes) ve skupině “Výpočetní technika”. Poznal jsem tam někoho, kdo tou dobou už nějakou dobu experimentoval s Linuxem a zkoušel různé distribuce. Něco jsem si o Linuxu zjistil a hrozně se mi to líbilo, jednak protože se dá ve všem hrabat a navíc ta filozofie kolem free open-source software byla samozřejmě mnohem sympatičtější, než co nabízel Microsoft. Bylo mi skoro 14, když jsme v létě 2005 na můj nový počítač instalovali Gentoo. Netrvalo to dlouho a i na Linuxu jsem začal šťourat do věcí, kterým nerozumím a v honu za co nejnovějšími verzemi jsem si nainstaloval nestabilní verzi systémové knihovny glibc a tím si odepsal systém. Druhá instalace Gentoo mi vydržela pět let a podobná katastrofa se už neopakovala, respektive se vším jsem si nakonec poradil. Tehdy se zase moje nabírání IT znalostí zrychlilo, protože mě moje zvědavost nutila učit se nové věci a Linux tu zvědavost podporoval. V roce 2007 jsem začal psát články (zezačátku o Gentoo) pro AbcLinuxu.cz a tím si vydělal své první IT peníze. Konečně jsem se naučil i trochu programovat (C++/Qt a skriptovat v bashi), napsal jsem řadu jednoduchých her a pár utilit. A pak i článků o programování. Potom jsem po vzoru svého kámoše, později na nějakou dobu i majitele AbcLinuxu, začal studovat Softwarové technologie a management (obor Softwarové inženýrství) na FEL ČVUT. Po prvních dvou semestrech byl nejvyšší čas najít si práci a v tom mi ironicky pomohl kamarád, kterého jsem předtím na střední přetáhnul na Linux a naučil ho s ním trochu dělat - jenže on už touhle dobou, po vyhazovu z matfyzu, měl práci jako Linux programátor v C++. Tak se za mě přimluvil, já jsem dle domluvy napsal do Superhostingu a o týden později (v roce 2011) už jsem tam pracoval. Tohle byl samozřejmě další milník, protože do týhle doby jsem se staral jen o pár osobních systémů, ale nově jsem měl na starost desítky systémů na serverech platících zákazníků. Naučil jsem se řadu nových věcí ze serverového prostředí a vůbec to, jak to v takové firmě funguje. Tři roky jsem se učil od zkušenějších kolegů, což bylo skvělý, ale pak se tým výrazně obměnil a já začínal mít pocit, že je čas na novou výzvu. Když se mi v březnu 2014 ozvali z Avastu, jestli bych měl zájem o práci linux admina u nich, zrovna se výborně trefili do tohoto období, tak jsem si řekl, že za pohovor nic nedám a šel se tam podívat. Pobavil jsem se s potenciálním novým kolegou a šéfem, líbila se mi náplň práce, prošel jsem přijímacím řízením a vzali mě. Dodnes mě samotnýho docela překvapuje, že jsem se odvážil udělat takovou změnu tak krátce potom, co jsem podepsal nájemní smlouvu - v době, kdy jsem si ztratit práci nemohl dovolit. Tenkrát jsem z podobných velkých změn měl docela strach, ale vyplatilo se to. Začala nová éra poznávání Linuxu na serverech. Ze stovek požadavků za sekundu se staly desítky tisíc. Hned zkraje jsem začal stavět nový Hadoop cluster, takže jsem se naučil (a stále učím) něco o “big data”. Dostal jsem časem na starosti řadu velkých systémů běžících na serverech v datacentrech po celém světě. Naučil jsem se používat spoustu technologií s tím spojených. Pracuji s opravdovými profíky, kde každý má neuvěřitelně široký rozhled plus nějakou specializaci, ve které vyniká nad ostatními. A potěšilo mě, že to netrvalo dlouho a lidi si uvědomili, že dost dobře rozumím bashi a i za mnou můžou přijít pro radu ohledně některých témat. Tahle práce mě vždycky bavila a podle toho to vypadá. Rád vymýšlím a implementuju různý zlepšováky a neustále si rozšiřuju znalosti. Přibývající zodpovědnosti mě donutily být organizovanější, prioritizovat, psát si TODO listy místo okamžité snahy odbavit všechno naráz, i když něco může být až za dva týdny. Teď jsem dostal novou příležitost vést malý tým systémáků. U nás teamleader není člověk, který jen sedí v tabulkách, chodí po meetingách a říká lidem, co a jak mají dělat. Stále budu dělat spoustu technické práce jako doposud. Mám už představu o tom, co bych rád zlepšil na systémech, za které jsem nově zodpovědný. A těším se na nové výzvy a zkušenosti, co přijdou. Uvidíme, kam mě IT a Linux zavede dál. Doposud to bylo skvělý a jestli si to čte někdo mladej, tak rozhodně doporučuju vydat se tímhle směrem. Vyžaduje to zapálení pro věc, ochotu se učit, občas je to hodně náročný, ale stojí to za to. Ve výsledku mám dobře placenou práci, kterou opravdu dělám rád. Navíc mi něco říká, že tohle je teprv začátek. (Snad jsem nakrmil některé z trollů pod mým přechozím zápiskem.)
Tiskni
Sdílej:
Příjemné čtení, ať se daří.
Taky to u vás funguje tak, že test se automaticky otevře v novém okně, zatímco v původním zůstane kurs a jde jím dál procházet? :-)
Poprvé (hned po nástupu) jsem se to nejdřív snažil dělat poctivě, ale když mi to do testu z požární ochrany hodilo otázku, jaká je maximální výše pokuty pro organizaci za zanedbání povinností, pochopil jsem, že to fakt nemá smysl.
Jenom bych dodal, že je to samozřejmě celé trochu složitější než "tvárnice nebrat". Jednak se tam řeší i takové věci jako kdy je ještě nějaká pozornost, kterou člověk dostane v rámci služební cesty nebo obchodní schůzky, ještě drobná pozornost a kdy už je to úplatek, jednak se řeší i opačný směr ("nedávej úplatky, nedávej úplatky, nebo se z toho zblázníš"), tj. např. jaká forma motivace obchodních partnerů je přípustná a co už se bere jako úplatek (podle těch kursů jsou třeba v některých zemích explicitně povolené věci, které by podle našich nebo US/UK zákonů byly jednoznačně za hranou).
Ale jak už bylo řečeno, primárně je to samozřejmě zaměřené na obchodníky.
Najlahsi bol ten uplatkovy, tam to bolo ako u zbrojaku, volit tu najabsurdnejsiu volbu ktoru by som v realnom zivote urcite nespravil.Heh. To mi připomíná školení požární ochrany ve firmách, tam obvykle byla komplexita odpovědi úměrná pravděpodobnosti správnosti. Nemyslim si, že bych v případě požáru měl šanci si na cokoli z toho vzpomenout. Navíc v případě té požární ochrany mi to testování přijde špatné už z toho důvodu, že tam vůbec nějaké špatné odpovědi jsou. V reálné situaci by se mi pak mohlo klidně stát (jak se znám), že si vybavim nějakou odopověď z testu, ale už si nevybavim, jestli to byla ta správná nebo špatná volba.
že si vybavim nějakou odopověď z testu, ale už si nevybavim, jestli to byla ta správná nebo špatná volba.Ono to je jak z Cimrmana "Kde se hrabe Bitner to se nadá srovnat". Ja viem narodenia rodinných príslušníkov cez tri generácie, mno a niekto mi povedal (pičovinu), že si zle pamätám narodenie dcéry a to je jediný problém kde sa vždy zastavím či je to 28, alebo 29 a už to odtiaľ nemôžem dostať :)
Kdyby někdo chtěl bombardovat Prahu, ideální termín je první středa v měsíci v poledne. :-) (Jistě, technicky se při zkoušce sirén používá signál "konec leteckého poplachu", ale kolik lidí by si ten rozdíl uvědomilo?)
Podobně když v amerických filmech slyším oblíbenou větu "this is not a drill", říkám si, jestli to lidi nenaučí, že když tam ta věta není, znamená to, že je to jen cvičení, takže o nic nejde.
Kdyby někdo chtěl bombardovat Prahu, ideální termín je první středa v měsíci v poledne.Neco podobneho uz resili na aeronetu, jinak vyzivne cteni.(Jistě, technicky se při zkoušce sirén používá signál "konec leteckého poplachu", ale kolik lidí by si ten rozdíl uvědomilo?)
Podobně když v amerických filmech slyším oblíbenou větu "this is not a drill", říkám si, jestli to lidi nenaučí, že když tam ta věta není, znamená to, že je to jen cvičení, takže o nic nejde.Zazil jsem nekolik takovych poplachu (at uz oficialnich ci cvicnych), vcetne jednoho na bazenu, kdyz venku bylo minus deset. Lidi se vzdycky sporadane sebrali a sli ven, i kdyz byli treba v bazenu a venku minus deset. Podobne to bylo treba v Belgii. Jenom u nas, kdyz se cas od casu spusti chemicky poplach (mame v budove i chemiky), tak se pet az deset minut ceka, jako by se nechumelilo, a kdyz to ani potom neprestane, zacne se resit, co se vlastne deje.
Jistě, technicky se při zkoušce sirén používá signál "konec leteckého poplachu", ale kolik lidí by si ten rozdíl uvědomilo?On je hlavně problém, že nejsou moc známé ty ostatní signály, takže si člověk nemůže natrénovat klasifikátor. Já třeba nevěděl, když si přečtu „kolísavý tón“, jaká je perioda té změny -- a tedy jak dlouho musím čekat než je od sebe odliším. Takže pro ostatní: takhle.
Takze, nahoda je blbec. Sice v te nasi situaci se nikomu nic nestalo (ani v podstate nemohlo, kdyz jsem vychazel ven, hasici uz tam davno byli), ale uz to beru o dost vazneji.Já tomu rozumim, nechci brát to nebezpečí na lehkou váhu. Problém ale je, že tak, jak ty testy fungují, IMHO vůbec nepomáhají lidem správně na tu situaci reagovat, víceméně z psychologických důvodů. Mimo jiné z toho důvodu, že přitom člověk povinně čte špatné/nesmyslné instrukce. Dokonce to je tak, že absolvovat ten test znamená přečíst násobně více špatných/nesmyslných instrukcí než těch správných. IMHO rozumný zpsůob, jak lidi naučit na tohle regovat, by byla zážitková forma. Je ale otázka, o kolik by to bylo nákladnější (asi o dost).
Jestliže šéf Intelu může prodat akcie čtvrt roku před zveřejněním meltdown, tak už musí insider trading projít každému...To asi nejsi dobře obeznámen se zvrácenou logiku korporací. Právěže to projde jenom těm nahoře. Zaměstnanci se houfně školí na etické kodexy, musí dodržovat všelijaká pravidla a chce se po nich svatost téměř dalajlámovská, zatímco vedení mezitím vesele jede insider trading, kreativní účetníctví a mnohé další zábavné aktivity.
Proč bychom v dnešní době měli např. lpět na přesných PC konfiguracích rozdělených podle zařazení?Úspora nákladů při hromadných nákupech a tipl bych si, že správa stovky stejných PC bude jednodušší, než obhospodařovávání stovky různých zařízení. Ale jinak jo, taky bych si tipnul, že tady vám levná papírovací síla přidělává práci, aby nějaká dobře placená síla v Německu mohla vykazovat činnost.
Tzn., že desktopy jsou jednotné, tam není co řešit. Ale notebooky ne a tam je to cca 20ks / rok dle potřeby. Nedá se tedy hovořit o hromadných nákupech.Samozřejmě že lze, prostě desktopy i notebooky nakoupíš od stejného výrobce.
Proč bych to dělal?Protože si tím zjednodušíš procesy.
Finančně si u tak malého počtu nepomohuNa to si přišel jak? Zpětné rabaty se můžou klidně počítat z celkového objemu nákupů od stejného výrobce za celou skupinu. Pokud to tak nemáte, tak máte holt asi špatné procurement procesy, nebo nákupčí
Z hlediska IT správy je jedno, zda si uživatel vyberete tento ntb, nebo jiný, jen ať si každý vybere, jaký sám chce...To sa celkom divím, že sa ti zdá jedno, koľko rôznych modelov NTB budeš mať v správe. Ja v tom vidím zásadný rozdiel a to hneď na viacerých úrovniach. Ad1 rôzne SW problémy, ovládače, atp. čím menej model, tým menej rôznych problémov. Ad2 Prípadné príslušenstvo (baterky, nabíjačky,..) z ktorého môžeš pri menšom počte modelov držať servisnú zásobu. A Ad3 nehovoriac o tom, že užívatelia si buď ani nevedia/nechcú vybrať, alebo si vyberú hlúposť, napr. budú chcieť veľký HH, ktorý reálne nevyužijú, ale budú sklamaní, že PC nie je rýchle ako by mohlo byť s nejakým SSD. A keď ten výber preženiem, tak skončíš so správou Win, MacOS a Linux.. A to už bude fakt VEĽKÝ rozdiel.
Reálně v mnoha případech nelze uplatnit žádný proces ani časyHahaha...
musel být zaměstnán člověk navíc, co vytváří směrnice, který jsou třeba pro mně naprosto nepochopitelnýTak je asi někdo píše špatně.
Navíc se ve směrnicích snaží všechno standardizovat, což je podle mně naprosto špatně.To je samozřejmě správně, váš problém je ten, že to nemáte standardizované na úrovni celé skupiny, což si můžete dovolit jen proto, protože jste malá firma.
Proč bychom v dnešní době měli např. lpět na přesných PC konfiguracích rozdělených podle zařazení?Jako že koupit každému notebook, který si zvolí je cenově více efektivní, než mít 3 různé konfigurace od jednoho výrobce a k tomu master purchasing agreement na úrovni celé skupiny?
Z hlediska IT správy je jedno, zda si uživatel vyberete tento ntb, nebo jiný, jen ať si každý vybere, jaký sám chce do určité cenové, kterou mu povolí jeho šéf.Skutečně? Už jen monitoring aktuálnosti ovladačů s množstvím konfigurací narůstá na složitosti.
Reálně v mnoha případech nelze uplatnit žádný proces ani časy
Hahaha...Asi jsem měl dodat, že při současném počtu zaměstnanců. Zkus si u 4 lidí, co dělají first level support, drží pohotovosti a nasazují nové věci držet nějaké termíny. Jak můžeš držet termín nasazení něčeho, když děláš first level support, to prostě nejde. Pokud chceš na malou firmu aplikovat tvé korporátní návyky, tak musíš přijmout dvojnásobek lidí, protože u menší firmy v menším počtu to nedáš. A reálný výsledek pak bude, že dostupnost služeb bude stejná, uživatelé budou víc nasraní (než se požadavek dostane k cíli a k řešení a problublá všema procesama) a jediný, kdo bude šťastný, bude management.
musel být zaměstnán člověk navíc, co vytváří směrnice, který jsou třeba pro mně naprosto nepochopitelný
Tak je asi někdo píše špatně.Já se díval na to, jak mají směrnice vypadat a jak vypadá audit. Audit je vesměs to, s čím jsem pomáhal bratránkovi, tj. MBA titul (Master of Business Administration). A v podobném duchu se nesou směrnice, které mají vyhovovat auditorovi.
Navíc se ve směrnicích snaží všechno standardizovat, což je podle mně naprosto špatně.
To je samozřejmě správně, váš problém je ten, že to nemáte standardizované na úrovni celé skupiny, což si můžete dovolit jen proto, protože jste malá firma.Proč je to špatně, jsem uvedl třeba s těma notebookama, nebo podobně třeba s mobilama. Prostě kvůli standardizaci ubereš uživateli svobodu. Dnes je módní BYOD, ale snažit se všechno standardizovat je zase proti BYOD.
Proč bychom v dnešní době měli např. lpět na přesných PC konfiguracích rozdělených podle zařazení?
Jako že koupit každému notebook, který si zvolí je cenově více efektivní, než mít 3 různé konfigurace od jednoho výrobce a k tomu master purchasing agreement na úrovni celé skupiny?A to je ono, zase na to nabaluješ své zkušenosti z big korporátů a snažíš se je aplikovat na malou firmu. Máme matku (majoritního vlastníka akcií), ale tím veškerá provázanost s námi končí. Když je pro určité zařazení definován nějaký budget na nákup mobilního zařízení, tak proč by si ho uživatel nemohl sám vybrat podle toho, co mu více vyhovuje? To není o ceně, ale o tom, vyjít uživateli maximálně vstříc. Jak už jsem řekl, někomu vyhovuje více 12" ntb, někomu 17", někomu 14", někomu s dotykem, někomu s odnímatelnou klávesnicí. Někdo by potřeboval 512 disk, někomu stačí 256, někdo ještě stále touží po mechanice atd. Pokud máš těch uživatelů relativně pár, tak toto nijak rozumně nestandardizuješ. Jedeš v tisících, tak ok, jedeš v desítkách, tak to těžko.
Z hlediska IT správy je jedno, zda si uživatel vyberete tento ntb, nebo jiný, jen ať si každý vybere, jaký sám chce do určité cenové, kterou mu povolí jeho šéf.
Skutečně? Už jen monitoring aktuálnosti ovladačů s množstvím konfigurací narůstá na složitosti.A to je jedna z mála věcí, která se moc neřeší. Řeší se OS, SW vybavení, audity hw, audity sw, ale aktuálnost driverů ne. Risk management je v tuto chvíli pro nás s touto věcí prioritně u nuly.
Já se díval na to, jak mají směrnice vypadat a jak vypadá audit. Audit je vesměs to, s čím jsem pomáhal bratránkovi, tj. MBA titul (Master of Business Administration). A v podobném duchu se nesou směrnice, které mají vyhovovat auditorovi.Jaký audit? Finanční audit? Bezpečnostní audit? Audit dodržování kvality manmagementu? Audit servisní zralosti? Interní audit? Externí audit? Slovo audit tak jak ho používáš je naprosto nic neříkající.,
Dnes je módní BYOD, ale snažit se všechno standardizovat je zase proti BYOD.To není pravda, například to, že se na BYOD zařízeních firemní aplikace instalují do MobileIron prostředí JE STANDARDIZACE. To že zařízení na kterých je nastavený firemní Active Sync musí odevzdat management bezpečnosti politiky Exchange serveru JE STANDARDIZACE. To že ve vaší organizaci standardizujete hlouposti a ty důležité věci ne, je problém vaší organizace, ne standardizace a procesní zralosti obecně.
Máme matku (majoritního vlastníka akcií), ale tím veškerá provázanost s námi končí.To očividně není pravda, kromě toho že váš vlastní a má z vás finanční prospěch také navíc tu kontrolu očividně uplatňuje v tom, že na vás klade nějaké požadavky a pak dodržování těch požadavků kontroluje prostřednictvím auditu. Například pokud by vůči vám matka neuplatňovala povinnost dodržovat bezpečnostní politiky, tak ji to nezbaví zodpovědnosti za škody které například způsobíte v oblasti nakládání s osobními údaji dle GDPR.
Já se díval na to, jak mají směrnice vypadat a jak vypadá audit. Audit je vesměs to, s čím jsem pomáhal bratránkovi, tj. MBA titul (Master of Business Administration). A v podobném duchu se nesou směrnice, které mají vyhovovat auditorovi.
Jaký audit? Finanční audit? Bezpečnostní audit? Audit dodržování kvality manmagementu? Audit servisní zralosti? Interní audit? Externí audit? Slovo audit tak jak ho používáš je naprosto nic neříkající.,Kompletní audit IT od matky (Risk Management, procesy, dohledy, fce, směrnice, SLA, zálohy, failovery, fce helpdesku, nasazování změn atd. atd.)
Dnes je módní BYOD, ale snažit se všechno standardizovat je zase proti BYOD.
To není pravda, například to, že se na BYOD zařízeních firemní aplikace instalují do MobileIron prostředí JE STANDARDIZACE. To že zařízení na kterých je nastavený firemní Active Sync musí odevzdat management bezpečnosti politiky Exchange serveru JE STANDARDIZACE. To že ve vaší organizaci standardizujete hlouposti a ty důležité věci ne, je problém vaší organizace, ne standardizace a procesní zralosti obecně.Ano, a to je to, na co narážím u standardizace HW. Máme standardizovaný OS, updaty, sw nasazení, politiky atd. a nevidím důvod omezovat uživatele a standardizovat i hw.
Máme matku (majoritního vlastníka akcií), ale tím veškerá provázanost s námi končí.
To očividně není pravda, kromě toho že váš vlastní a má z vás finanční prospěch také navíc tu kontrolu očividně uplatňuje v tom, že na vás klade nějaké požadavky a pak dodržování těch požadavků kontroluje prostřednictvím auditu. Například pokud by vůči vám matka neuplatňovala povinnost dodržovat bezpečnostní politiky, tak ji to nezbaví zodpovědnosti za škody které například způsobíte v oblasti nakládání s osobními údaji dle GDPR.Myslel jsem provázanost z hlediska firemních procesů, tzn. že oni nám neposkytují žádné služby, nic našeho u nich neběží, není tam provázanost domény aj. věcí, nijak nekomunikujeme s jejich IT atd. Čas od času na nás jen pošlou audit, zda splňujeme nějaké jejich představy.
Čas od času na nás jen pošlou audit, zda splňujeme nějaké jejich představy.To jste ovšem provázaní docela dost. Přinejmenším dost na to, aby se dalo s prodejci hardware dohodnout, že se slevy pro matku vztahují i na vás.
V korporacích se nad normami a procesy nepřemýšlíAsi jenom v těch, kterým chybí continuous improvement proces.
Ve fabrice to máme taky, když se vyrábí na tři směny a údržbáři jsou jen na dvě, tak jeden z odpolední automaticky drží pohotovost přes noc. Nějakej příplatek za to je. Nějak by se na to měly vztahovat i příspěvky na dopravu (tabulkově podle kilometrů) a teoreticky si člověk může půjčit i firemní auto, ale protože bydlím kilometr od fabriky, tak na příspěvky nemám nárok a auto bych neměl kam dát.
Ohledně doby příjezdu nám bylo řečeno, že hodina nevadí ("takže si klidně jeďte nakoupit, klidně firemním autem"), hlavní je prý aby výroba nestála třeba půl směny.
more
:), kym sa ku mne nedostali instalacne CD RedHat (4.2, 5.2, 6.2). To bolo nakoniec velmi dobre, pretoze uz som mal aspon minimalne nevyhnutne znalosti na rozbehanie linuxu.
keby som, samozrejme, toho chrobaka (vtedy bol BIOS este "vyberatelny") nedal naopakTo se mi stalo taky a není to zas tak dlouho zpátky. Flashka se pak napájela s obrácenou polaritou a všechen proud šel do ochranné diody (nejspíš). Čip se sice rozpálil tak až se roztekla plastová nálepka, ale přežil
Trick question, zdroj zapíná přímo počítačTeď nevim, jestli tohle je bait nebo jestli tenhle trolík fakt takhle natvrdlej...
Hardware - tvrdé zboží, software - měkké zbožíNa to nelze zapomenout.
Jsi asi strašně starý. O tomhle jsme si s klukama povídali už v mateřské školce.
Vskutku, když tohle po tobě čtu, tak si připadám strašně starý a unavený. Vždycky slyším někde na pozadí takový ten potlačený hlas rozumu, co tence vyčítá; „co tady vůbec děláš, vole? Mohl bys programovat, nebo se věnovat dítěti, či si stavět na ostrově pevnost a chodící roboty, jako Jamie a ty tu místo toho pálíš život na hovna v diskuzi.“
Děti si dneska povídají ve školce o bitech a bajtech, jak kdyby to něco znamenalo. Stejně hovno vědí co to znamená, dokud si z hradel neudělají sčítačky a vlastní paměťové buňky. Dnešní děti budou mít tablet a mobil už ve školce, ale je to pro ně magie jak pro primitivní divochy. Lidi říkají, že se to podepisuje na jejich neschopnosti udržet pozornost. Předchozí generace zase čuměla do televize a neudržela pozornost u knih.
Lidi to píšou jak něco negativního, ale osobně si myslím, že je to dobře. Jednooký je mezi slepci králem a ve světě plném dementů má každý inteligentní člověk navrch, asi jako vlk ve stádu ovcí. Jenže to nechce takovou tu autistickou inteligenci, ve stylu „udělal jsem IQ test do menzy, tak vám teď budu kralovat“, ale tu skutečnou psychopatickou inteligenci člověka, který plánuje na pět kroků dopředu před všemi ostatními a místo aby si stěžoval, jak ho společnost neuznává si zaplatí kurzy vystupování, oblíkání a řeči těla, čímž se naučí zcela záměrně ovlivňovat ostatní na úplně podvědomé, subliminární úrovni. Ve třiceti už má firmu prodávající hry a sračky lidem zcela záměrně na základě studia kongitivních slabostí generace bezpohlavních buzerantů (tím neurážím gaye), co neudrží pozornost dýl jak pět minut a odmalička jim něco šťaví reward systém.
Vždycky mě o tom bavilo diskutovat s přítelkyní. Lidi si to moc neuvědomují, ale ženské tvoří víc jak polovinu trhu her. Ona si kupuje různé sračky za stovky korun měsíčně, hry kde se třeba ani nekliká a jen se drží prst na obrazovce. Jako skóre naskakují biliardy a čísla, která neumím ani vyslovit, celé to bliká a útočí na všechny ženská hardwired centra. A ona přesně ví proč to funguje, dokáže dlouze popisovat mechanismus engagementu, co jí u toho drží. A stejně na to kliká a kupuje si kredity, protože s tím prostě neumí přestat. Přitom není blbá, dělala programátorku a drtila lidi v heartstone počítáním karet na X kol dopředu.
Když už jsem u té inteligence; nedávno se na IRC připojil kamarád, který tam snad půl roku nebyl. Ptal jsem se ho co dělal, ale prý nic. Možná to jen nechce napsat, ale věřím mu, že celou tu dobu prostě jen vegetoval, četl knížky, čuměl na anime a jinak dělal hovno. Je to jeden z nejinteligentnějších lidí co znám. Když se nechal měřit v menze, tak mu vyšlo snad 144, nebo 146, už nevím. A přišla na něj depka, psal že snad půjde dělat truhláře, nebo něco podobného, potom co roky pracoval jako programátor. Je z něj vidět hrozná deziluze nad celým oborem IT, který ho sere svojí repetivní blbostí, kde lidi neschopní se poučit z historie pořád vymýšlí to samé dokola. Myslím, že na tom mám tak trochu vinu, protože někdy v roce 2012, když jsem byl zapálený do lispu jsem mu o něm nadšeně mluvil a chtěl jsem ho ovlivnit tak, aby se do toho vydal se mnou. A on se do toho pustil a než jsem se nadál, tak sjel SICP a o pár let později mi posílal k vánocům Art of the Metaobject protokol, že si prý omylem objednal dva. Přijde mi, že lisp je taková pandořina skříňka, ze které na lidi leze deprese. Hezky je to vidět třeba kolem loperosu. Ale ve smalltakovských komunitách se to dá vidět taky.
Dneska jsem dopsal šestý díl seriálu v češtině o Selfu. Tak nějak jsem si hodil do todo kanbanu v notionu i otázku do konference, jak moc byl Self inspirovaný Engelbartovým MOAD. Měl bych to poslat, pak si zapálit doutníka a jít ještě chvíli psát. Poslední dobou jsem si zvykl na Santa Damiana Vintage Maduro Corona. Není to nic moc, chce to sát opatrně, nebo se přepaluje. Ale dává docela boost co se týče nikotinu a na dvě až tři hoďky je to super na soustředění. Když to člověk nedává každý den, tak se dá managovat závislost. Nedávno jsem o tom rozepsal veřejnou nodu Monkey occupiers. Ale stejně nějčastěji kupuju doutníka, když jsem ve stresu. Což nebylo poslední dobou málo. Ale dneska je to na chuť, ne na stres.
Odpoledne jsem rozdělal úpravu interaktivního režimu tinySelfu, aby líp vypisoval chybové hlášky a kompiloval rovnou celé soubory v neinteraktivním režimu. Doteďka to bylo v takovém polo-debugovacím stavu, kdy to kompilovalo expressionu za expressionou on the fly, což je samozřejmě nesmysl z hlediska výkonu. Potřeboval bych dopsat ten rozepsaný kus stdlibu a pak zkusit udělat benchmark, abych se mohl pomalu připravit na implementaci rpythonního jitování. Jsem hrozně zvědavý, jestli z toho rpython dokáže vyrazit nějaký smysluplnný výkon, nebo to budu muset celé přepsat do Forthu, jak doporučoval Pavel v diskuzi na rootu. Přemýšlel jsem nad tím docela dost, ale nevím jestli se do toho chci pouštět. Ale koupil jsem si Thinking Forth a uvidíme, třeba mě to inspiruje.
Jenže kdy se k tomu dostanu? Někdy příští rok? Možná ten rok potom? Mám tu celé todolisty todolistů. Začal jsem využívat hojně kanban boardy v notionu a od té doby se mi daří většinou postupovat, protože nejhorší na střídání projektů je stejně prohodit kontext a vědět co jsem to naposledy dělal a co chci dělat dál.
Poslední dobou jsem začal víc používat vizualizace. Ty kanban boardy, ale i myšlenkové mapy a generátory UML. Je to přímý důsledek intenzivního studia videí Alana Kaye. A to jsem jich zatím sjel jen pár, jedu to hezky historicky od nejstarších a mám pocit, že bych řval frustrací. Tolik moudrosti a poznání o lidské psychologii a technologii a kdo na to systematicky kouká a studuje? Skoro nikdo. Celý můj život změnila věděcká metoda a odkud jsem se o ní dozvěděl? Ze školy? Z HPMORu? Ani hovno. Náhodné video Alana Kaye, kde studentům někde na vysoké škole omlacuje o hlavu Nové Organon. Tenkrát jsem šel a hned si ho objednal z antikvariátu. Pár tezí Francise Bacona změnilo svět k lepšímu asi víc, než kterákoliv jiná kniha na světě. Doslova celá vědeckotechnická revoluce proběhla na těch myšlenkách. V dvaceti tezích tam ukáže celý způsob jak přemýšlet, který je objektivně lepší než cokoliv co do té doby existovalo. A kdo z lidí kolem IT to systematicky používá? Když mě lákali na druhém kole pohovoru do Barclays, tak se mě ptali jak debuguji. Popsal jsem jim systematickou vědeckou metodu a čuměli jak puk. Nikdo z nich o tom neslyšel. Člověk by si posteskl na české školství, ale půlka z nich byli angličani snad jihoafričani a stejně vůbec neměli tušení.
No nic, zpět k tomu Kayovi. Začal jsem ho studovat, protože jsem si řekl - hele, sám nejsi tak moc inteligentní. Co se s tím dá dělat? A jako jedna z věcí, která asi fakt pomáhá mi vyšlo sledovat skutečně inteligentní lidi. Ne se je snažit napodobovat, ale prostě poslouchat co chtějí říct.
Poslední dobou zkouším tyhle iterativní experimenty na různá meta-témata. Jak zlepšit svojí inteligenci a potenciál? Inteligentní lidé. Vybuduj databázi inteligentních lidí, jejich děl, proslovů a knih. Pak je systematicky studuj piš si poznámky klidně na pět A4 z jednoho videa, i se screenshotama a obrázkama.
Vitamíny pomáhají lidem fungovat optimálně. Vybuduj osobní databázi všech látek ovlivňujících nějak příznivě psychiku, projdi jednu za druhou, napiš si na ně recenze, pro a proti, možné vedlejší efekty. Experimentálně je vyzkoušej předepsanou dobu. Žeru už přes rok cca 4000 IU vitaminu D, piracetamu a Neurostimu. A fakt to někam posouvá.
Vizualizace. Člověk může přestat využívat symbolickou paměť a začít používat 2D/3D paměť. Iterativně projdi všechny vizualizace, nastuduj je, nauč se je intuitivně kreslit a jednoduše generovat pomocí různých nástrojů. Pokud neexistují, vytvoř je. Při debugování framů u tail-call optimizace tinySelfu se to ukázalo jako neocenitelná pomůcka. Člověk udrží v hlavě kolik? Deset symbolů? Padesát? Co když jich mám několik set? Jak pochopím vztahy mezi nimi? Přitom stačí generovat jeden obrázek a hned to vidíš a chápeš na úplně intuitivní úrovni. Už jen načíst celý ten trace by dalo zabrat desítky minut. A kromě vizuálních hardwired center jich má v sobě člověk víc a všechny se dají použít podobně.
Těhle iterativních experimentů se dá dělat nespočet. Každý je může dělat. Mohl jsem je dělat celé roky a jen jsem neměl framework jak nad něčím takovým přemýšlet. Vědecká metoda a racionalita. Taková blbost, pochopitelná za chvíli. A nikdo tě to nenaučí, nikdo o tom ani nijak extra moc nemluví, jak kdyby to bylo něco nepodstatného.
Mám tu rozepsané blogy a povídky a programy a scripty a moduly a API. Místo toho tu sedím a píšu na abclinuxu píčoviny a nevím proč. Asi jsem starý. Proč lidi vlastně píšou? Za poslední půl rok jsem si vyslechl takových keců o narcismu, že by jeden nevěřil.
U mě to poslední dobou zkolabovalo do toho, že píšu jakési majáky. Snažím se lákat kvalitní lidi, kteří se chytnou do pavučin informací a prostě chtějí sdílet svoje názory. Člověk může kvalitním textem nalákat lidi, kteří mají co říct.
Nedávno mi takhle na IRC kanál přišel náhodný člověk co někde četl můj komentář v diskuzi o Selfu. Skvěle jsme si pokecali o Korzu. Kolik lidí na světě je, co vůbec tuší co to je? 100? A jeden z nich si přijde pokecat. Bylo fajn vidět, že se pořád na internetu dá spojovat úplně náhodně s podobně smýšlejícími lidmi. Škoda že po pár dnech přestal idlit. Možná mu vadila ta čeština na kanále.
Celkově si tak říkám, jaký má vlastně smysl psát česky. Celé je to o šancích. V čechách je něco přes 10M lidí, z toho spousta dětí a důchodců a ženských, které mají vektory zájmů úplně jinde, než já. S kolika z nich si mám co říct? S promile promile promile? A to na sebe ještě musíme nějak narazit. Racionální by bylo se na to vysrat a jet pouze anglicky. Tak jsem začal psát i osobní poznámky víc a víc anglicky. Uvidíme co z toho bude, zatím se ale držím češtiny, hlavně když si chci ulevit.
Meh.
A pak si počti, jak se někdo bavil s klukama ve školce o bitech a ještě si myslí, že to něco znamená. Ani mu nejde vsvětlit, jak strašně vůbec mě to nezajímá. Jak si s ním vůbec můžeš něco napsat? Najít nějaké styčné plochy společných zájmů, body kde na sebe můžou navázat prostory mentálních modelů? Nařčení ze stáří? Jednou to asi přijít muselo, ale tyvole, to je jako sledovat nějakého mimozemšťana. Jak mu vůbec vysvětlit, že mládí v tomhle případě nebude nevýhoda, ale hendikep? I kdybych o tom sepsal celý blog, tak mu to stejně nedojde.
Meh. Čím jsem starší, tím míň mě to baví.
Ale tohle všechno asi víš, ne?Pochybuju. V tom jeho papíru smrti má několik čtverečků promarněných jen vysvětlováním trollům, jací jsou pro něj ztrátou času a jaký je on největší myslitel. Jiný je v tom smyslu, že mu tohle nikdy nedojde a bude se považovat za středobod vesmíru všech lidí na planetě. Chápe, že pro něj spousta informací nemá smysl (jako bity/byty), ale stejně napíše esej obhajující jeho původní příspěvek, který rovněž neměl pro nikoho valný smysl a byl to jen náhodný výblitek geronta. Na palici tohle
next-gen shitMáš nějaké ukázky, co se tím myslí? Když něco takového napíšeš, tak mě to zaujme, ne že bych si chtěl rýpnout. A ano, ten odkaz vidím. :)
3D printer na kov pomoci elektronoveho paprskuLink?
ale osobně si myslím, že je to dobře. Jednooký je mezi slepci králem a ve světě plném dementů má každý inteligentní člověk navrch, asi jako vlk ve stádu ovcíTo je v pohodě přesně to chvíle, než ti ti dementi začnou pomocí jiných zvolených dementů diktovat. A to lze pomocí „psychopat mode“ o kterém píšeš dále řešit jen v některých případech. Zkus chvíli idlit na ##hplusroadmap jestli tě to nezaujme.
Lidi to píšou jak něco negativního, ale osobně si myslím, že je to dobře. Jednooký je mezi slepci králemNeni to dobre. I ten jednooky kral se bude mit lepe mezi jednookymi nez mezi slepymi. Mozna jeho ego se bude mit hur.. Trochu mi to pripomnelo to rceni, ze "prvotridni lide si vybiraji za sve spolupracovniky zase prvotridni lidi, kdezto beckovi lide si vybiraji za sve spolupracovniky ty ceckove".
A ona přesně ví proč to funguje, dokáže dlouze popisovat mechanismus engagementu, co jí u toho drží.Je to pekna metafora tveho vlastniho prispevku.
Možná to jen nechce napsat, ale věřím mu, že celou tu dobu prostě jen vegetoval, četl knížky, čuměl na anime a jinak dělal hovno. Je to jeden z nejinteligentnějších lidí co znám.To mi pripomnelo - The Argument From My Roommate.
Přijde mi, že lisp je taková pandořina skříňka, ze které na lidi leze deprese.To jsem mel taky, nez jsem poznal Haskell.. Nakonec zjistis, ze se to vzdycky da udelat lip, protoze optimum neni. Jednoduchost, efektivita a robustnost tvori fundamentalni inzenyrsky trade-off.
Poslední dobou zkouším tyhle iterativní experimenty na různá meta-témata. Jak zlepšit svojí inteligenci a potenciál? Inteligentní lidé.Doufam, ze te to brzy prejde. Trochu mi to prijde jako cely zivot sporit, aby sis mohl ke stari konecne uzivat, a pak se toho ani nedozit. K cemu je ti nahromadeny inteligencni potencial, kdyz jsi jeste nezacal delat to, co jsi vlastne chtel puvodne udelat? Perfekcionismus je nepritelem pokroku. Ale nejsi sam, kdo s tim bojuje. Moje nejvetsi uspechy v zivote byly v podstate primocare pokusy a vylepseni uz stavajiciho. Nebyly za tim velke vize. Presto stale podleham stejne iluzi. V podstate, kdyz si jen s necim hraju, prijde uspech. Zacnu to brat moc vazne a muza odejde.
Za poslední půl rok jsem si vyslechl takových keců o narcismu, že by jeden nevěřil.Protoze to jista forma narcismu je. Jak tu nekdo napsal, zda se, ze hledas uznani. Ale z toho si nic nedelej, ja to mam taky.
Nejak Petersonovatis..
Jakože pointa té zdi textu byla, že si máš umýt penis?
Nejak Petersonovatis..Spis mi prijde, ze Petrtomasovati
Doufam, ze te to brzy prejde. Trochu mi to prijde jako cely zivot sporit, aby sis mohl ke stari konecne uzivat, a pak se toho ani nedozit.Ale tady se ho zastavam, je to jeste mlady kluk a investice do mysleni se mu vice nez vrati, pokud bude mit to stesti a bude zit treba dalsich sedesat let. Ja naopak nechapu lidi, co svuj intelekt nerozviji. Vzdyt je to nejvice synergicky nastroj!
Spis mi prijde, ze PetrtomasovatiVidíš, to by mě zrovna zajímalo proč. Možná v tom příspěvku působím moc arogantně?Jak by rekl American, "full of himself"
Ale tady se ho zastavam, je to jeste mlady kluk a investice do mysleni se mu vice nez vrati, pokud bude mit to stesti a bude zit treba dalsich sedesat let. Ja naopak nechapu lidi, co svuj intelekt nerozviji. Vzdyt je to nejvice synergicky nastroj!Imho máš návratnost úplně okamžitě, pokud dokážeš aplikovat principy toho co ses právě naučil na svůj život. Nevím k čemu ti je ta podmínka 60 let. Nikoho by nenapadlo vznést tenhle argument třeba s matematikou a počítáním. Všem je naprosto jasné, že ti to dává naprosto kritický set schopností a dovedností. Netuším ale, proč tedy potom nezkusit hledat všechny ostatní věci, které ti dávají kritický set schopností a dovedností a očekávat, že se ti to vrátí až za 60 let.
a očekávat, že se ti to vrátí až za 60 letTo jsem ale nepsal, je to doba po kterou se ta investice vrací (+- nějaký přirozený úbytek mentálních schopností, který s tím může zamávat všelijak). JS1 to popsal jako nějakou přípravu na stáří, podobně jako jsi mi to nepochopitelně předhodil teď ty. Nesouhlasím, naopak souhlasím s okamžitou návratností. Jestli tě má formulace naštvala natolik, že jsi po mě musel vystartovat, tak se Ti omlouvám.
Nejak Petersonovatis..Meh, jsem si chtěl prostě trochu ulevit a zajazzovat free-form tokem myšlenek. Tohle se zdálo jako dobrá příležitost ¯\_(ツ)_/¯(Ale to nevadi, kazdy genius muze zblbnout.)
Je to pekna metafora tveho vlastniho prispevku.Yep. Přemýšlel jsem, že by to na tohle téma možná chtělo blog. Zamyslet se nad tím kde je ta hranice, co je ještě užitečné a co ne. Je diskutování o +- blbostech lepší, než klikání někde na mobilu? A pokud jo / ne, tak proč?![]()
Neni to dobre. I ten jednooky kral se bude mit lepe mezi jednookymi nez mezi slepymi. Mozna jeho ego se bude mit hur.. Trochu mi to pripomnelo to rceni, ze "prvotridni lide si vybiraji za sve spolupracovniky zase prvotridni lidi, kdezto beckovi lide si vybiraji za sve spolupracovniky ty ceckove".Možná jsem neměl psát, že je to dobře. Spíš že je to akceptovatelné. Člověk se musí spokojit a adaptovat na stav kolem.
To mi pripomnelo - The Argument From My Roommate.Teď nemám čas to číst, ale dal jsem do todo.
Protoze to jista forma narcismu je. Jak tu nekdo napsal, zda se, ze hledas uznani. Ale z toho si nic nedelej, ja to mam taky.Problém argumentu narcismem je v podstatě že se proti němu nejde bránit. Je to presumpce viny. „Ty píšeš blog? Jak narcistické!“ „Ty diskutuješ a chceš upozorňuješ druhého na diskuzní klamy? To určitě děláš kvůli svému egu.“ „Ty si rád doma v tichu čteš knížky? Pořád to tvoje ego! Děláš všechno jen pro sebe!“ „Cože, ty děláš opensource projekty? Takhle krmit svoje ego uznáním ostatních!“* Dotaženo do krajnosti nemůžeš udělat nic aby to nebylo vnímáno jako narcismus. Uznání je mi z větší části úplně ukradené. Samozřejmě potěší, když inteligentní lidé uznají validitu tvého argumentu, ale to je asi tak všechno. Co skutečně hledám jsou lidi se kterými jde vést sofistikované diskuze. A ne kvůli uznání, ale protože mě to obohacuje a mám na tom tak nějak závislost. *Nejhorší je, že tohle jsou reálné příklady.
Dotaženo do krajnosti nemůžeš udělat nic aby to nebylo vnímáno jako narcismus.Protože to, co jsi jmenoval, není narcismus, ty nejsi narcista a ty osoby, které tě tím masírují, by samy potřebovaly pomoc odborníka (bylo mi řečeno, o koho jde, pozn. pro publikum). Je úplně normální dbát na své zájmy. Narcismus, nakolik jako laik chápu jeho význam, je problematický svou protispolečenskou povahou, kdy dotyčný nechápe, proč by zrovna on ve své neskonalé důležitosti měl čekat ve frontě, dodržovat dopravní předpisy a podobně. Příklad dvou členů zdejšího osazenstva, které podle mě jisté znaky narcismu vykazují, jsem ti už psal, ale ani u nich si tím tak úplně jistý nejsem, když je hodnotím jen podle projevů zde (veřejně je upřesňovat nebudu, nesluší se to).
Je diskutování o +- blbostech lepší, než klikání někde na mobilu? A pokud jo / ne, tak proč?Dopaminovou smycku mame vsichni od panaboha a to ostatni je vicemene svobodna volba. Takze asi, neni to lepsi.
Spíš že je to akceptovatelné. Člověk se musí spokojit a adaptovat na stav kolem.Pokud s tim nebude spojena prehnana domyslivost (na kterou bohuzel dojizdi mnoho inteligentnich lidi), tak bych to asi bral.
Teď nemám čas to číst, ale dal jsem do todo.Nevim, jestli ti to az tolik da.. ale Cieglowski ma fajn styl psani i uvazovani, i ostatni jeho prezentace jsou pekne.
Problém argumentu narcismem je v podstatě že se proti němu nejde bránit.O to mi neslo. Existuje psychologicka teorie, podle ktere je neustale zduraznovani toho, ze ti o uznani druhych nejde (a prehnana skromnost s tim spojena) jistou atypickou formou narcismu. Nevim, jestli to sam trochu nemam - a u tebe mi to prislo podobne. Ostatne, kdyby te nazor druhych opravdu nezajimal, proc by ses proti tomu argumentu musel branit?
Žeru už přes rok cca 4000 IU vitaminu D, piracetamu a Neurostimu. A fakt to někam posouvá.By mě zajímalo kam. Tenhle obrovský komentář má zajímavé body, ale jako celek na mě nepůsobí úplně dvakrát příčetně - myšleno bez jakékoli snahy o urážku nebo kritiku, prostě dojem. Trochu mi to připomíná některé snajpovy komenty z poslední doby - opět bez urážky. Přijde mi, že někteří inteligentní a výkonní lidé mají tendenci se upnout k nějakému hodně vysokému cíli a následně se tím hodně vystresovat. (Občas jsem to pozoroval i na sobě, nicméně já jednak asi nemam takový ambice a jednak u mě to pak přejde spíše do apatie, zatímco u jiných lidí to přechází do workoholismu / stupňujících se obrátek.)
ale velmi pravdepodobne bych byl na nejakych utlumovakach, jak by mi z celeho sveta bylo smutnoNo to je právě ono. Fandim vám s těma iniciativama, na druhou stranu ale občas mam pocit, jestli to není trochu hazardování s vlastní psychikou. Protože co se stane, když by ten ambiciózní plán neměl tak úplně vyjít? Aby pak nezbyl jen ten smutek...
Když už jsi nakousl to zdraví, jak jde posilování? Já před Vánoci udělal 11 přítahů na hrazdě, po Vánocích s bídou 9. Asi jsem vážně přibral, akorát ne na svalech..Nic moc. Poslední půlrok jsem tam nebyl, protože prostě život a stěhování a kde co. Ale teď mám posilovnu vedle práce, tak to chci zase obnovit.
Zrovna tak, jako my všichni, co nejsou v nějaké vedoucí pozici a přesto máme čest.Nechápu, co je tak čestného na tom si neustále stěžovat, že se lidi nevěnují dostatečně seniorům, autistům nebo kroužkům, ale přitom pro to sám dělat úplný h**** a akorát se na ábíčku navážet do lidí. To je teda čest jak kráva.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.