Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
Víte že můžete odebírat mé blogy pomocí RSS? (Co je to RSS?)
Od určité doby jsou všechny texty které zde publikuji verzované na Githubu.
Jestliže najdete chybu, nepište mi do diskuze a rovnou jí opravte. Github má online editor, není to skoro žádná práce a podstatně mi tím usnadníte život. Taky vás čeká věčná sláva v commit logu :)
Nejdůležitější papír v mém životě je stránka o velikosti A4, na které se nachází 4680 čtverečků tvořících obdélník. Vždy padesát dva čtverečků na devadesáti řádcích. Nahoře je velký nápis „A 90-Year Human Life in Weeks“. Přibližně třetina z toho papíru je škrtlá.
(Můj depresivní papír pár měsíců zpět.)
Každý týden ve čtvrtek večer, když mi na ten papír padne pohled vezmu fixu a jeden čtvereček škrtnu. Spousta lidí používá kalendáře, kde si škrtá dny, nebo vytrhává celé měsíce. Rozdíl mezi depresivním papírem a kalendářem spočívá v účelu. Depresivní papír není určený k plánování budoucnosti, ani k sledování průběhu času. Jeho účel je prostý; k smrti mě děsit.
Když se na něj dívám, jasně si uvědomuji, že smrt není nějaký abstraktní koncept vzdálený kdesi v budoucnosti. Ne. Je to v lepším případě něco, co mě potká za nějaké tři tisíce čtverečků.
Tři tisíce týdnů, jako byl tenhle týden, a to ještě jen v tom nejoptimističtějíším možném případě. Mnohem pravděpodobněji si na mě počíhá dřív, může se to stát dokonce hned příští čtvereček.
Smrt mě neděsí. Možná protože jsem si uvědomil vlastní smrtelnost už jako malý capart a nějak se s tím srovnal hned od začátku. Nevím. Co mě děsí je myšlenka, že svůj život promrdám, že se ohlédnu zpět a budu litovat.
Mám tisíce todo položek, tisíce myšlenek, které bych chtěl sepsat a implementovat a provést. Tisíce střípků, které mají potenciál trošičku změnit svět. Mám je už dlouho, přesto jsem je celé dlouhé roky odkládal. Až bude čas. Až bude nálada. Až bude něco, co teď není. Teď nemám čas, koukám na seriál, možná příští měsíc..
To se od doby co mám depresivní papír změnilo. Zpočátku jen lehce, každým dnem však víc a víc.
Zábavné je, že zatím nikdo, komu jsem můj depresivní papír fyzicky ukazoval to nepochopil.
„Cože? Ty si škrtáš týdny které ti zbývají do smrti? To je příšerné!“
„Pane bože, nic depresivnějšího jsem nikdy neviděl!“
„Na smrt bys neměl takhle myslet.“
Vážně mě rozesmívá, když někdo takhle tvrdě nepochopí pointu. Ten papír je totiž ta nejlepší věc, která mě kdy v životě potkala.
Depresivní papír mi změnil pohled na média, na špatné knihy a filmy. Na politiky, na negativní lidi, na manipulátory a jejich bullshit problémy, které mi zkouší cpát.
„Cože, vy máte bullshit? Děkuji, nemám zájem a čas. Sedím v rychlíku jménem Život, který mě veze rychlostí jedné sekundy za vteřinu vstříc smrti. Musíte uznat, že pád k zániku rychlostí že z toho vlajou vlasy jaksi přehlušuje vaší agitaci. V tomhle kontextu prostě nemá váhu.“
Nemám čas ztrácet čas blbostma a věcma, které dělat nechci. Nikdo ho nemá, ale hrozně málo lidí si to uvědomuje.
Tenhle papír se mnou jasně mluví. Je to červený vykřičník, připomínka vlastní smrtelnosti a krátkosti lidského života, která říká;
Děláš fakt to, co dělat chceš? Jsi si stoprocentně jistý, že nepromrdáváš svoje čtverečky blbostma? Vážně je vše tak, jak to chceš?
Všechno dobré za poslední rok mám jen díky němu.
To on mě donutil dát výpověď ve staré práci. On mě donutil být upřímnější sám k sobě, ale i ke svému okolí. Donutil mě se víc socializovat. Vypovědět byt a najít si za skoro stejnou cenu třikrát větší na lepším místě.
Díky němu mám lepší práci, lepší bydlení a holku, kterou mám rád. Vždycky, když jsem byl na pochybách, vždycky když jsem měl strach, nebo velkou nechuť něco udělat, vždycky stačilo se podívat na proškrtanou třetinu papíru a uvědomit si, že mi jí nikdo nevrátí. Že je nenávratně pryč a je jen na mě, jak si zařídím zbytek. Že můj život je moc krátký, abych ho vyplýtval na nesmysly.
„Jsem nervózní. Všechno jde strašně rychle, to takhle normálně není. Ty nejsi nervózní?“
Nejsem. Nejsem, protože stále častěji dělám přesně to, co dělat chci a neexistuje nic jiného, co bych dělal radši. Vím to, protože každý den, když jdu kolem a každý týden, když škrtám čtvereček mě depresivní papír nutí myslet na otázku za všechny peníze světa:
Vážně děláš co chceš? Ne? Proč ne? Co tě drží jiného, než ty sám?
Tiskni
Sdílej:
To si můžeš vytisknout zítra… nebo někdy, až bude čas
Smrt mě neděsí.To me taky ne, desi me zdlouhavy proces umirani, starnuti a ruzny nemoce co tomu predchazej. Mrtvy jsem byl 14 miliard let a nebylo to tak hrozny. A konec koncu, kdyz jsem byl tak dlouho mrtvy a najednou ozil, treba se to jeste nekdy zopakuje.
Co mě děsí je myšlenka, že svůj život promrdám, že se ohlédnu zpět a budu litovat.Tak to me vubec. Litovani promarnenyho zivota je jenom slaboducha instinktivni emoce. Ve skutecnosti je uplne jedno, jestli jeden ze kvintilionu organizmu ve vesmiru promrhal zivot. Stejne tak nechapu, jak lidi nekdy rikaji, ze se chteji stat nesmrtelnymi tim, ze po sobe zanechaji nejakou stopu, proste to nedava zadny smysl.
Tisíce střípků, které mají potenciál trošičku změnit svět. Mám je už dlouho, přesto jsem je celé dlouhé roky odkládal. Až bude čas. Až bude nálada. Až bude něco, co teď není. Teď nemám čas, koukám na seriál, možná příští měsíc..Ale ja si chci zivot uzit, treba koukanim na serialy, proc menit svet, on se beztak zmeni sam. (Samozrejme, pokud lze cekat ze to vyusti v nejaky vlastni uzitek - dobry pocit, penize, slava - tak jde jenom o specificky pripad "uzivani si".) Ten hloupy papir zmackej a vyhod do kose, neni zdravy se takhle stresovat.
Podle toho co pise, to ma Bystroushak podobne jako ja. Jednoduchy veci neuspokojujou, rozhodne ne dlouhodobe. Meneni sveta je podle me extrapolace hry s legem, svet je tvoje hriste/laborator. Cimz s tebou v podstate souhlasim, ten papir ti umoznit uzivat si efektivne -> kdyz muze ziskat jednotku uziti za ctverecek (cumim na serialy) vs 5000 jednotek uziti za 100 ctverecku(dlouhodobejsi projekt), cimz na konci papiru bude mit vice uzito nez jednoctvereckari :)Je to docela výstižné, hlavně s tím hřištěm, ale já to neberu jako nějakou soutěž. Spousta lidí kouká na svět jak kdyby to byla soutěž, kde musí být lepší než ostatní, přičemž jim nějak uchází, že se nedá vyhrát. Mojí snahou není mít co nejvíc jednotek užití na čtvereček, ale naplnit každý čtvereček něčím zajímavým. Měřítko je subjektivní a je to pocit, že dělám něco zajímavého, což klidně občas může být seriál. Když si hraju s legem, nechci postavit větší hrad než soused, místo toho přemýšlím, jak z lega udělat sebe-replikující interpret lambda calculu. Pocit zadostiučinění mi nepřináší ocenění sousedů, kteří můj výtvor ani nedokážou pochopit, ale ostatních fascinovaných. Ten postřeh, že svět je obrovské hřiště považuji za docela nepředatelný, nestačí to jen říct a pochopit, člověk si to musí taky uvědomit. Osobně mi to trvalo asi tak 26 let.
paralela: pred pul rokem jsem dal vypoved v praci(6 let v podstate v kuse), par mesicu jsem se flakal a zjistil ze to neni to co mi chybelo. zacal jsem se ucit python a delam kurz machine learningu, nasel si zajimavou praci na 3 dny v tydnu co me bude zivit, predelal svoji zivotospravu takze mi staci mnohem min penez a zaroven mi zbyva vic casu na zajimavy veci. rozhodne doporucuju kazdymu, koho zivot tak nejak netesi/neuspokojuje (coz je nekdy tezky spravne diagnostikovat)Cool. Já v podstatě taky, až na to že před 3/4 rokem, pracoval jsem tam dva roky v kuse a „flákal“ (ve skutečnosti jsem toho udělal docela dost na poli opensource a psaní, ale byl jsem „nezaměstnaný“) jsem se jen měsíc :) A teď od března budu mít taky 3 dny v týdnu.
Mě je taky jedno, jak promrháš svůj život, ale tobě by to být jedno nemělo a o to jde.
Jde o to, aby byl důležitý pro tebe.Jedine meritko, ktere mi dava smysl je, jak me zivot bavi ("bavi" je mysleno obecne, ve smyslu citit se dobre), ne jestli je dulezity nebo promarneny.
Jsem rád, že jsem mohl poznat krásu knih či tvorby R.A.Heinleina. "Za tímto horizontem" jsem přečet během posledních 14 dnů.Přidal jsem do čtečky.
Niekomu pripomína, že život je krátky. Mne pripomína akurát, že by bolo fajn keby to niekto ukončil :\ Aj by som sa celkom rád pustil do niečoho nebezpečného, ale skoro vždy je veľká šanca, že nebudem okamžite mŕtvy.
Připomnělo mi to film Sex and Death 101, kde hlavní hrdina jednoho dne dostane e-mail se seznamem 101 ženských jmen a uvědomí si, že první (přibližně) třetina jsou všechny, se kterými měl někdy sex (v odpovídajícím pořadí).
Jinak idea je to zajímavá, ale problém vidím v tom, že počet čtverečků jste si stanovil uměle a téměř jistě neodpovídá skutečnosti, takže tím je pohled na věc trochu zkreslený (zejména ve chvíli, kdy by člověk byl v pokušení uvažovat stylem "není to zase tak hrozné, ještě nejsem ani v polovině").
K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?Aby člověk ze sebe vymáčknul maximum, aby vymáčkl maximum ze svého těla a ze svého života. K čemu je neustálé vylepšování počítačů, programů, vědy a techniky? To je stejný princip. Jedná se o vývoj a člověk by se měl rozvíjet, aby se nestal obětí tisíciletých dogmat a blábolů. A na nějaké kecy o sociálním vyloučení nevěřím, každý se může vyučit zedníkem, instalatérem, naučit se vytvářet webové stránky, stačí jen chtít. Záleží jen na člověku, jakou cestou se vydá.
V Evropě se k němu přidala zvláštní chamtivost (ostatně, co dělali alchymisté? snažili se měnit kdeco ve zlato atp.).Zrovna alchymisté se teda na vývoji zas tak moc nepodíleli. Viz třeba Nové Organon od Bacona.
Aby člověk ze sebe vymáčknul maximum, aby vymáčkl maximum ze svého těla a ze svého života.Ze zvědavosti: K čemu je dobrý úspěšný, maximálně vymáčknutý život? Dostane člověk na konci známku nebo nějakou odměnu za úspěšný / maximálně využitý život?
Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.Bible, Římanům 10:9
Ano, přesně tak to je. Člověk na konci svého života dostane buď odměnu, nebo trest. Ale důkaz o tom žádný nemám, soudím jen dle své intuice.Asi jsem divnej, ačkoli mam osobní filosofii/náboženství křesťanské nebo alespoň na křesťanství založené, v existenci pekla nevěřim, protože mi to vede k logickým sporům.
Hele a nebude ti vadit, kdyz ten papir od tebe obslehnu?Přímo v perexu je odkaz, kde se dá stáhnout.Zrovna nad tim dost posledni dobou uvazuju, ze se mi vubec nelibi, jak jsem promrdal poslednich nekolik let zivota a to jenom proto, ze promrdavat ho bylo v tu chvili bylo pohodlnejsi. Nakonec mi doslo, ze dostat chvilkovej pocit pohodli vymenou za dlouhodobej pocit spokojenosti je dost spatnej obchod
![]()
IMHO by tě to přestalo bavit a tak jako tak bys hledal něco jiného.
Zkus opakovat svoji libovolnou oblíbenou činnost pořád dokola – jak dlouho to vydržíš?
IMHO by tě to přestalo bavitPak to není ideální droga ;)
A byla by zadarmo? Co by ti pak bránilo být pod vlivem 24/7?
Když v tom stavu budeš pořád, tak si na něj musíš zákonitě zvyknout a přijde ti normální, ne? To by to muselo mít formu nějaké virtuální reality, kde zažíváš pořád něco nového.
Neustále vymýšlíš něco co bylo dávno vynalezenoFakt netusim, na co narazis, co davno vynalezeneho vymyslim?
Drogy jsou prostě drogy, na podobě (chemické/elektrické/nanotechnologie) a mechanismu působení nezáleží. Následky jsou u všech stejné a velmi dobře popsané.Klidne muzu v tehle diskuzi pouzivat tuhle definici slova drogy, to mi je celkem fuk. Nasledky nejsou stejne. Kazdopadne, unika mi pointa, to mel byt protiargument proti necemu, co jsem napsal?
tak to rozloží společnostNebyl bych si jistý. Velká spousta lidí se věnuje drogám jednoduše protože nemají nic lepšího na práci a další velká skupina si může drogy dovolit, ale radši investuje do něčeho smysluplnějšího. Ale jinak je to recht. Slyšel jsem to myslím v dokumentu „Déantús an Phoitín“ popisuje jeden stařík jak v dobách největší slávy podobní výroby pálenky bylo běžnou praxí že se palič zavřel do nějaké boudy v horách a pak den co den opíjel dokud nedošli zásoby (kdy se znova vrhnul na svou úrodu a jal se ji zkapalňovat) a nebo se prostě neupil.
Čo tak fenyletylamín?
No já teda nevím, já tohle řadím do kategorie jako je time management, koučink (nebo jak se to píše) důraz na efektivitu apod. sračky, co se v posledních letech vynořily. Prostě jakýsi umělý tlak na člověka, aby pracoval s exponenciálně rostoucí efektivitou. Což nejde a vznikají z toho další problémy, psychické nemoci apod. Otázkou je, nakolik si ti lidé vůbec ještě dovedou ten život užít.Zajímavé, u mě to třeba vedlo k pravému opaku - došlo mi, že nemá smysl život trávit jen prací a že mít peníze a žádný čas je k ničemu. Takže jsem si vyjednal parttime.
Já nemám depresivní papír. Já mám todo list.Jenom jeden, jo? Já mám todolisty i na todolisty a v nich podklady a lidské makefiles.
Oni to samozřejmě mysleli tak, že už 5 let mohli chodit do práce. Což je opět ten absurdní důraz na výkon. Člověk nežije proto, aby pracoval.To není o výkonu, ale o tom „začít žít“. Mít vlastní bydlení, kde tě nesere pět dalších spolubydlících, přítelkyni a trochu svobodu si vést život jak chci, místo abys někomu pořád něco dokazoval.
trochu svobodu si vést život jak chci
To mě fascinuje ve společnosti, kde má drtivá většina lidí v lepším případě zaměstnání 9-17 + přesčasy + dojíždění. Fakt svoboda jak sviňa. Ostatně neznám skoro nikoho, kdo by se nekrátil na spánku, aby kromě šichty ještě něco stíhal.
Ja pracujem asi 4 hodiny denne bez dochádzania, cca 4-8h denne sa niekde túlam mimo civilizácie a na spánok zostáva ešte dosť času.
Až tak, že by som považoval za fajn keby ma niekto zastrelil ;) V zásade, áno mám najlepšie zamestnanie aké si viem predstaviť, mám totálnu voľnosť, nikoho kto ma kontroluje, dostatok peňazí ... a nedokážem komunikovať s ľuďmi. Voľnosť, vlastné bývanie a kopec peňazí nie je všetko.
Zdravý muž pocházející z nediskriminované části společnostiDíky internetu nikdo nemusí znát tvé pohlaví a z jaké části společnosti pocházíš (ať už tím myslíš cokoli).
v oboru se značně neobvyklými podmínkamiA s oborem se člověk taky rodí nebo co?
Ten komentář vedle o dělaní 4 hodiny denně z domu je pro obor celkem výstižný200 let po průmyslové revoluci, s totální automatizací společnosti, mohou lidí pracovat půl úvazku z domova! Kdo by to čekal!
Co ti brání vytvořit robota, který je nebude dodržovat? Tobě možná morálka, ale ke znalostem tvorby robotů se můžou dostat i lidi, kteří tyto zákony záměrně vynechají.
A jsou už nějaké plně autonomní, které se i samy rozhodují, na koho zaútočí?
Protože běžná zbraň je jen nástroj ovládaný člověkem, nic nového.
To někdo řídí nebo aspoň naprogramuje souřadnice, ne? Nebo se to řídí samo jen rozpoznáváním obrazu?
Jako co jsou zač drony eliminující svatby?Drony eliminující svatby? Dafuq did I just read?
Nic nového. Viz kdysi dávno populární vtip:
TASS: Včera odpoledne napadly u řeky Usuri dvě čínské stíhačky poklidně orající sovětský traktor. Traktor střelbu opětoval a odletěl do předem určených pozic.
(motivovaný podobně věrohodně znějícími tiskovými zprávami)
A to jsem člověk, který když se jednou začne na seriál dívat, nedokáže někde v půlce přestat a nedozvědět se, jak to pokračovalo.
Tak to jsem na tom ještě dobře Na HIMYM jsem jednu dobu koukal, ale pak jsem to vypustil a nijak mi to nechybí. Totéž Přátelé a další podobné seriály. Jediné, co sleduji důsledně, jsou Simpsonovi (a i tam mám mezery v těch starších sériích a neplánuji to nějak systematicky dokoukat).
S totální automatizací bych čekal, že lidi nebudou pracovat vůbec. Otázka je, k čemu pak takovému systému budou. Snad bude mít alespoň tolik úcty k životu, že bude udržovat zoologické zahrady a lidi zařadí do programu záchrany primátů. :)Lidé tu nejsou pro systém, ale systém pro lidi. Na to se občas zapomíná. Všechno umělé, co jsme stvořili existuje protože to tak jako společnost chceme.
I ten lékař či řemeslník se může udělat pro sebe, pokud ho zaměstnavatel štve a taky to tak spousta dělá a jsou spokojeni.
Nějaké ty lékaře znám a tuším, jak je to s vedením ordinace. Moc si to nemaluj, čtyři hodiny denně ani ve snu. Už jenom kvůli agendě nebo doplňovaní vzdělání (na které jsem narážel i jinde: programovat si jde v pohodě sám na vlastním písečku, ale získat grif na metody kříšení nebo v laboratoři obvykle nikoliv).
Ale jo, je tam nějaká pohoda nebo iluze svobody oproti směnám ve špitále.
Díky internetu nikdo nemusí znát tvé pohlaví a z jaké části společnosti pocházíš (ať už tím myslíš cokoli).
Tohle byla jedna z nejlepších věcí na Ábíčku, když jsem tu začínal. Dneska je to tu taky dobré, ale ty fyzické identity hodně lidí jsou už provařené, už to není jen ta přezdívka a právě napsaný komentář nebo zápisek…
existuje pro to nějaké hezké české slovo?Podobny vyznam ma "falesna skromnost".
Jenom jeden, jo? Já mám todolisty i na todolisty a v nich podklady a lidské makefiles.Myslel jsem to spíš obrazně.
Mít vlastní bydlení, kde tě nesere pět dalších spolubydlícíchAha, tak o tomhle jsem snil od 16 let, podařilo se to až o pár let později, ale vlastní bydlení považuju spíš za podmínku nutnou, nikoliv postačující. Ale jo, toto je rozhodně dobrý krok správným směrem.
Zajímavý, že já sem to pochopil spíš asi opačně než tyAno, asi hodně lidí to pochopilo jinak a díky tomu je pod těmito blogy skvělá diskuse a díky za ni.
Vždyť tam kristepane píše, že dal výpověď v práci, tak jakýpak spěch, jakýpak výkon?No ale současně tam píše, že si našel jinou práci a 3x větší byt. Neznám jeho předchozí bytové podmínky (možná to byla komora pro Bendera), ale při představě, že bych měl 3x větší byt než předchozí mě trochu zamrazilo. Z toho jsem usoudil, možná chybně, že je to yet another další prostředek pro time management.
Efektivita jako taková špatná není, protože čím bude tvoje práce efektivnější, tím méně se nadřešJistě. Jenže je otázka, zda ta efektivita vede k tomu, že mají více času, nebo k tomu, že udělají více práce. Já bohužel ve svém okolí vidím spíše tu druhou variantu. Osobně preferuju spíše tu první, udělat práci co nejdříve a potom mít volno.
Když to někdo dělá jen kvuli titulu, aby jej přijali v práci, protože dneska musí mít titul už snad i vedoucí uklízeček, tak to holt vnímá takto negativně.Jo a proto jsem to tam napsal. Podle mě je studium jen pro titul špatně. Jednak se tím to vzdělání devalvuje a taky to pro ty lidi asi velký přínos nemá (i když teda podle mě je pořád lepší, když ten člověk stráví 5 let na VŠ, než kdyby byl jinde).
3x větší za skoro stejnou cenu. Takže asi na vesnici, ve městě těžko. Pokud si našel babu a bydlí spolu, tak se nedivim. Ale to už je fuk.Ve městě, dokonce v Praze a na lepším místě. Nedělal jsem to kvůli velikosti, nebo ceně, ale kvůli dojíždění, předchozích 3/4 hodiny (na jednu cestu) s přestupem mě zabíjelo. I v Praze se dá najít dobré bydlení, ale chce to aktivně obvolávat (zkusil jsem obvolat asi 30, odpověděli jen dva..). Sledoval jsem to asi měsíc a mihly se tam dost dobré nabídky, třeba byty 2+kk ve vile za 12 tisíc a tak.
Vždyť tam kristepane píše, že dal výpověď v práci, tak jakýpak spěch, jakýpak výkon?
Zrovna ve vývoji softwaru bývá job hopping nejrychlejší způsob jak maximalizovat svůj příjem.
Když to někdo dělá jen kvuli titulu, aby jej přijali v práci, protože dneska musí mít titul už snad i vedoucí uklízeček, tak to holt vnímá takto negativně.
Tu úvahu úplně nechápu.
V řadě profesí (kdejaký (skutečný) inženýr, architekt, biolog, chemik, lékař, právník) je výška ([ekvivalent] Mgr. nebo lépe PhD) nutnost. Možná je to prostředím, ale přitom mi přijde, že největší kecy o zbytečnosti vzdělání mají ajťáci, po kterých se ten papír v podstatě ani nevyžaduje (pokud nechcou do státní správy – nechcou – nebo do zahraničí).
V řadě profesí (kdejaký (skutečný) inženýr, architekt, biolog, chemik, lékař, právník) je výškaNo jenže je otázka, kolik těch skutečných lidí těchto profesí v populaci je a kolik je jich potřeba. Jako ať se na mě nikdo nezlobí, ale podle mě prostě 60% skutečných ing. nebo mgr. nebo dokonce dr. v populaci prostě není, protože gaussova křivka je prostě neúprosná. A zatímco za první republiky by tito lidé měli stěží maturitu, tak dneska má kdejaký jouda titul ing., svému oboru nerozumí a o okolních oborech ani neví, že existují. K čemu takový papír, který se rozdává v podstatě na potkání, potom je? Co vlastně znamená? To potom prakticky ztrácí svůj význam.
Předpokládám, že nedochází ke snižování laťky, nýbrž ji překročí více lidí.Co tě k tomu vede? Máš pocit, že jsou lidé inteligentnější? Nebo mají více času na studium (než v minulosti)? Lepší formy studia?
Jde o to, kolik lidí pokračuje ve studiuTo je velmi divné kritérium, protože to klidně může být tak, že bakaláře dají prostě každému a magistra skoro každému. Proto pokračování ve studiu nevidím jako dobrou metriku pro měření.
ale zase – snad si z té školy aspoň něco odnesouAno, s tímhle souhlasím. Na druhou stranu ale zase nevím, proč takovým lidem dávat plný titul, protože na něj prostě nemají. Jedná se mi o devalvaci té akademické hodnosti. S takovou za chvíli budou všichni minimálně mgr., profesor bude kde kdo a budou se vymýšlet další hodnosti a bude to vypadat jak v anglii (ano vím, že to nejsou akademické hodnosti), kde se pro každého musí najít nějaká placka.
Jde o to, kolik lidí pokračuje ve studiuTo je velmi divné kritérium, protože to klidně může být tak, že bakaláře dají prostě každému a magistra skoro každému.
Řada studijních plánů je stále navržená tak, že bakalářské studium je buď praktické, nebo poskytuje zázemí pro to navazující (které vyžaduje jistou zdatnost). To ostatně není žádná novinka – na středověkých univerzitách to bývalo podobné (a vedli podobné debaty o cílech/smyslu toho vzdělání).
Ale ano, účetní má stejné Ing. jako absolvent jaderky, potažmo softwarový inženýr, který během studia implementoval algoritmy podle předpisu, má stejný titul jako teoretický informatik, který se učil algoritmy navrhovat. O důvod víc nedívat se na ta písmenka kolem jména, nýbrž na absolvovanou školu a obor… nebo lépe se zajímat, co tam ten člověk vlastně dělal.
Předpokládám, že nedochází ke snižování laťky, nýbrž ji překročí více lidí.Co tě k tomu vede? Máš pocit, že jsou lidé inteligentnější? Nebo mají více času na studium (než v minulosti)? Lepší formy studia?
Já souhlasím, že snižování laťky je problém. Ale zároveň jsem přesvědčen, že v rozšíření kvalitního vzdělání jsou pořád rezervy. (Ostatně, změnila se společenská poptávka od inženýrů, ačkoliv to tu stále přežívá, byť v jednotlivcích a ne systémově; není potřeba být ani extra bohatý, ani mít správný třídní původ atd.)
Nemyslím si ani to, že inteligence je omezující faktor. Aspoň u té inteligentnější půlky. Limitující faktor je vložené úsilí. (viz také např. Terry Tao: Work hard)
Další limitující faktor, kde jsou rezervy, jsou cíle. Viděl jsem statistiky, že zhruba od 90. let se více lidí hlásí na školy, protože je jim bylo nakukáno, že je to zárukou dobré zaměstnatelnosti – minimálně po válce, na západě během růstu atp. tomu tak opravdu bylo, ale časy se mění. Nicméně při dnešní úrovni automatizace by neměl být problém rozšířeného vzdělání právě ve svobodných uměních.
Dosud jsem neviděl nic, co by mne přesvědčilo, že by procento lidí schopných dosáhnout určité úrovně vzdělání bylo dnes vyšší než dřív. (Pro pořádek: nemyslím tím "úrovně" jako "maturita" nebo "magistr".) Takže mi nezbývá než učinit závěr, že jediný způsob, jak zvýšit "procento vyskoškolsky vzdělaných" v populaci (oblíbené kritérium politiků) je snížit nároky kladené na to, aby člověk vystudoval.
A to je bohužel přesně to, co se znepokojením sleduji, že se už nějaký pátek děje. Na jedné straně školy chrlící stále vyšší počty stále méně kvalifikovaných maturantů a odiplomovaných, na druhé straně aburdní požadavky (zejména ve státní správě), kdy za chvíli bude maturita potřeba i na "menežování" veřejných záchodků a vysokoškolský diplom u přepážky na poště (nadsázka). V ekonomii se tomu říká inflace a snažíme se to udržet v rozumných mezích; tady se z nějakého záhadného důvodu tváříme, že je to nesmírně žádoucí jev.
Takže mi nezbývá než učinit závěr, že jediný způsob, jak zvýšit "procento vyskoškolsky vzdělaných" v populaci (oblíbené kritérium politiků) je snížit nároky kladené na to, aby člověk vystudoval.Lidé, kteří se ve výuce pohybují, mi snižování úrovně soustavně potvrzují na konkrétních příkladech, tedy ne jen formou stařeckého postěžování. Naopak lidé, kteří se něco učí, mi soustavně potvrzují, že se šíří filosofie „Nepovedlo se mi to, protože ten debil to dal moc těžký.“ namísto „Nic jsem neuměl a bylo to těžký, takže se to nedalo jen tak okecat.“. Jako já bych se svým vzděláním měl v podstatě držet hubu a krok, ale je pravda, že jsem se dost lidem smál, když mi vysvětlovali, jak to mají na matematice/informatice těžké a pak mi ukázali, čemu že říkají těžké.
V ekonomii se tomu říká inflace a snažíme se to udržet v rozumných mezích; tady se z nějakého záhadného důvodu tváříme, že je to nesmírně žádoucí jev.To je jednoduché, dokud je určité procento obyvatelstva alespoň formálně přihlášeno někde na školách, tak se ti lidé neobjeví ve statistikách nezaměstnanosti. Teď samozřejmě nepočítám dálková studia lidí, co změnou podmínek ztratili kvalifikaci pro svou třeba i dlouholetou profesi. Odhaduju to jako jeden z významných faktorů vedle statistiky úrovně vzdělání ve státě/unii. Je to vidět i na těch zdravotních sestrách, kde nějaká moudrá hlava vymyslela, že je na zdravotní sestru potřeba po základce studovat sedm let a pak se jim naloží obrovská zodpovědnost a odmění se relativní almužnou.
Zrovna ve vývoji softwaru bývá job hopping nejrychlejší způsob jak maximalizovat svůj příjem.Tobě se z principu nemůže zavděčit: zůstane ve stávající práci: „maká tam aby si nahrabal“, přejde do jiné práce: „mění zaměstnání aby si nahrabal“.
ale přitom mi přijde, že největší kecy o zbytečnosti vzdělání mají ajťáciJeště štěstí, že předřečník žádné kecy o zbytečnosti vzdělání neměl.
Tobě se z principu nemůže zavděčit
Ne každý můj komentář reprezentuje moje hodnocení záležitosti.
Konkrétně
Zrovna ve vývoji softwaru bývá job hopping nejrychlejší způsob jak maximalizovat svůj příjem.
je konstatování pozorování, které se jeví býti konsenzem v několika rozsáhlých komunitách. Netvrdím, že je to dobře/špatně.
Spousta lidí (třeba ještě na škole), říkala, že to bylo promarněných 5 let. No jestli je 5 let prožitých v přítomnosti nejchytřejších lidí z celé společnosti promarněných, tak takto bych chtěl promarnit celý život.Tohle jsem nikdy nepochopil a už asi ani nepochopím. Já teda můžu říct že léta na škole byly jedny z nejlépe strávených. Přitom když si vezmu že jde v podstatě o věk odvodu na vojnu (kdo nezná, doporučju Janovice nikdy více…), tak bohudík za ně. Taky jsem mohl skončit někde úplně jinde a po civilu a robotě by mi bylo ještě smutno.
BTW: co se stalo před měsícem, že jsi to zaškrtal červeně?
To já bych chtěl natočit film, nebo spíš udělat počítačovou hru s filmovým příběhem a prvky
To já bych chtěl natočit film, nebo spíš udělat počítačovou hru s filmovým příběhem a prvkyCo třeba začít jednodušeji v podobě komixu?![]()
To už jsem trochu zkoušel… ale potíž je, že když ten příběh použiješ v komixu, v případné hře už budou lidi vědět, jak to dopadne.
Ne, s grafikou a hudbou bych si určitě nechal od někoho pomoct.
Díky němu mám lepší práci, lepší bydlení a holku, kterou mám rádvlastne mas pravdu , pise sci-fi literaturu. Jinak bych rad jeste upozornil, ze Vaclav Klaus a Jan Jilek takovy papir take pouzivaji. Jenom ve formatu A3 na vysku.
Uvidíme, co bude psát, až se s ní rozejde nebo ho nechá...Tudiz jsi proste jen kus hovna, ktery jakmile vidi, ze se nekomu z jeho pohledu zadarilo, okamzite prispecha s poukazem na to, ze jednou se to taky muze posrat. Ted se ti dari, ale stejne zemres.
Gratuluju k přítelkyni a k získání zdravějšího pohledu na život.Díky. Jak jde vlastně život? Jsme se dlouho neviděli. Kdybys nás hledal, tak na homepage mám aktuální channel.