Portál AbcLinuxu, 1. května 2025 04:54
Budu vám vyprávět příběh z mého života. Je to povídání o mé bývalé kamarádce. Vracím se do minulosti a zdůvodňuju, proč nyní už pro ni není v mém srdci místa.
Přibližně v roce 2004 jsem začal virtuálně kamarádit s jednou fajn slečnou z Ostravy (tedy ode mě hrozně moc vzdálená). Nevím přesně, kolik let jí bylo, ale byla dost mladičká (ale starší než 15 let). Psali jsme si přes ICQ, občas si zavolali mobilem. Komunikace byla oboustranná. Někdy jsem komunikaci začínal já, někdy ona. Rozuměli jsme si, bylo to fajn.
Rok 2005 byl ve znamení mých dvou hospitalizací v psychiatrické léčebně. Toto je období „velkého okna“. Absolutně si nepamatuju, zda jsem v tomto roce s ní komunikoval...
Přiblížně před dvěma roky v létě přijela ke mně (nám) na návštěvu na víkend (přespala u nás). Abych to shrnul, tak se chovala a působila velmi chladně. V podstatě vlastně přijela na dovolenou.
Přibližně od této doby se dá počítat její nezájem o komunikaci se mnou. Komunikaci jsem musel začínat já sám, ona sama de facto nikdy komunikaci nezačala. Zajímavý ale bylo to, že když jsem se jí měsíc neozval, tak se potom ptala, proč jsem se neozýval (ale komunikaci jsem musel stejně začít já).
Nynější stav je takový, že jsem spolu nekomunikovali přibližně půl roku. Ona je na ICQ pro mě pořád offline (invisible), ale přesto tuším (vím), že pro někoho jiného může být online, protože přes profil na www.lide.cz vidím, že je třeba na služně chat, že je online. O komunikaci se mnou zřejmě nestojí.
Nevím, jestli jsem se rozhodnul správně, ale rozhodnul jsem se takto: Pokud se mi ona sama ozve, tak ze slušnosti s ní třeba prohodím pár slov, ale sám hovor začínat nebudu. Přemýšlím, zda ji úplně nevymazat z contact listu ICQ a snažit se na ni zapomenout (čas vyléčí vše).
Neměl jsem nikdy ambice, že by náš vztah byl víc než kamarádství. Když jsem ještě dřív než před půl rokem komunikaci začínal já, tak mi dokonce slíbila, že si na mě udělá víc času a že se uvidíme.
Tiskni
Sdílej:
Píšeš to pro koho? Pro sebe, pro ni, někoho jiného? Potřebuješ se vypsat nebo něco napsat, aby ses dostal z místa a dál? Je na té osobě něco zajímavého, stojí za to ji znát, máte si o čem povídat?
Když píšeš o srdci, Egypťana Sinuheta jsi čet? Něco jsem v něm našel pěkného.
Píšu to pro sebe, abych si ujasnil můj vztah k ní. Potřebuju se vypsat, a i něco napsat, abych se dostal z místa... Asi už já s ní si povídat nemáme o ničem.
Egypťana Sinuheta? Napsal to tuším Mika Walari, že? Tak toho mám rozečteného.
Jj, je potřeba se najít. Povídat si? Nikdy nevíš. Pokud ona zlobí a neví, co chce, tak se sebou nenech mávat. Někdo si chce hrát a někdo ne. Každý se baví všelijak.
Mám za to, že podle toho, co se lidem líbí, lze aspoň tušit, jací jsou.
Děkuju za tvoje slova. Pomáhá mi to ujasnit si, co vlastně já chci.
Jasně, že je. Ale tři ryze osobní blogy v krátkém čase mi přijdou moc. Tak jsem se zeptal.
mladým to nejde doporučit, ti mají naštěstí ještě srdce horoucí. A to je dobře.No, já sám si barvitě vybavuji situace, ve kterých bych byl radši klidnější a jen mávnul rukou.
Absolutně si nepamatuju, zda jsem v tomto roce s ní komunikoval...Další důvod, proč logovat všechnu komunikaci přes IM
root@Odyssey:~# file -s /dev/sda3 /dev/sda3: LUKS encrypted file, ver 1 [aes, cbc-essiv:sha256, sha1] root@Odyssey:~# mount /dev/mapper/sda3_crypt on / type reiserfs (rw,relatime,notail)
Pre mna z toho vyplynulo poucenie, nikdy si uz nezacinat s nikym cez internet.Seznamování přes internet obecně je podle mě hloupost. Je to hra. Jen zábava. A proto není vhodná pro ty citlivější z nás. Ten pocit odmítnutí, nevhodně zvolená (napsaná) slova... I pan Jílek to tu již zmiňoval; to o tom odmítání. Sám si vybavuji jeden případ, když jsem tento styl zábavy opouštěl. Zábavy. Já to bral vážně, až posléze jsem pochopil, že se jedná o hru. A já mám radši jiný hry. No, zkrátka. Mělo dojít ke schůzce. Já něco dodělával. Kouknu takhle na hodinky a zjišťuji, že za pět minut to nedam ani s Trent devítistovkou v prdeli.
Děkuju. Tady na ábíčku je většina lidí fajn.
někteří jiní naopak zvládli obdivuhodné sexuální výkony v těch nejneskutečnějších podmínkáchV parku ve městě.
Super. Pobavil jsem se.
nekdo muzeBy mě zajímalo, v čí prd**i je čí mozek.
Teda. To by bylo hrozny.
Hej, na takovy zeny by nemel mit v srdci misto nikdo. Je to casto spis vyuzivani a tak.
Nebo je moznost, ze jste si driv rozumeli, a pak se jeden z vas zmenil, a toho druheho uz to netahne. A clovek casto sam nepozna ze se zmenil, musi mu to nekdo rict.
Nedá mi to, abych taky nenapsal.
Minulý rok jsem jen tak zašel párkrát na chat za lidmi, který znám osobně, ale nevídáme se, protože se rozprchli po republice. A tam jsem potkal svoji přítelkyni. Nejdříve jsme si psali jen tam, pak po icq a nakonec po telefonu. Stále vzpomínám na naše první setkání. V průběhu doby jsme se padli do oka a už spolu chodíme 1/2 roku. Byla ta absolutní náhoda a nikdy bych tomu nevěřil, kdyby se mi to nestalo. Seznamkám nevěřím, ale nemyslím si, že je něco špatného na tom poznat někoho po netu. Když se dva někde střetnou a zjistí, že si rozumí, tak proč by z toho nemohlo vzejít něco pěkného? Však není tak důležité, jak to začalo, ale jak to pokračuje.
Tak lidi, kteří tam chodí jen proto jsou "možná" divní. Ale my tam byli oba jen tak. Ani jeden z nás nikoho nehledal. Prostě jsme se povídali a zjistili jsme, že si rozumíme. Je jasný, že to byla náhoda. Stejně jako když potkáš někde holku, která je podle tebe fajn a ona si náhodou myslí to saméo tobě. Lidé se kolikrát poznají za úplně divných okolností. A net může být jedna z nich.
No nevím. Nemyslím, že by na vztah měly vliv okolnosti seznámení. Tedy za předpokladu, že to nebylo v blázinci nebo v léčebně drogově závislých. Můžeš potkat dobrou holku za špatných okolností stejně jako naopak.
Hans a Nina Reiserovi?
No ale fuj, že?
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.