Portál AbcLinuxu, 30. dubna 2025 10:30
Někde v nějaké středně velké strojní firmě jsou všichni bezradní z neustále se objevujících, měkkoučkých rolí toaletního papíru a my v naší středně velké firmě vyrábějící pro automobilní průmysl a nejen to jsme všich tuze nešťastní z rolí středně drsného smirkového papíru, které se nám objevují v těch krásných nerezových zásobnících na toaletách. Zajímalo by mne, kdo za to může.
Tiskni
Sdílej:
Myslim ze az na nas dolehnou vsechny ty krize kterejma nas vsichni strasi (ekonomicka, ekologicka, politicka ..) tak se z toho tak po**rem ze bude velmi dulezite mit kvalitni toaletni papir. :D
Dámy a pánové!
proč je svět tak přeplněn věcmi!
většinou jsou zbytečné, ošklivé, blbé.
když si jdu do supermarketu říci o rybí kosti
jsem vždy otřesen vším tím nesmyslem.
nejpodivnější
nad meze mého chápání:
TOALETNÍ PAPÍR.
~ Nanao Sakaki
Naopak. Preferuji ten pevnější drsnější. Ty měkké nesmysly. aby si člověk složil 8x, protože jinak si vytírá prdel prstem. Strašně se to trhá.
Na jiných místech než doma konám jen pokud je to opravdu nezbytně nutné.
Co se týče papíru, tak nemám rád ani ten tzv. měkký, který má asi patnát vrstev, ani ten (obvykle) jednovrtsvý brusný papír. Podle mě je ideální dvouvrstvý jemný, skutečně měkký (měkkost je vlastnost samotné vrsty, nevznikla množstvím vrstev) papír.
Ne, jak jsi na to přišel?
Prostě jsem. Holt k tomu potřebuju své obvyklé pohodlí, hygienu a soukromí.
Vám ostatním je jedno, jestli jdete doma nebo jinde?
Nejhorší je konání na toaletě v letadle .. zejména během desetihodinového letu, kdy není jiné zbytí ..
> Ale nejhorší hajzly, co jsem kdy viděl
To mi připomíná: "... Miloš Zeman odmítl sdílet pokoj s Janem Kavanem, přestože si objednal pokoj s hajzlem."
A co říkáš na tyhle hajzly v příloze?Z fleku tam mohli natáčet Trainspotting
V 70. letech jsem navštívil jedno starobylé ruské město (asi 150 km od Moskvy) a prohlédl si místní klášter. Jenže se mi během prohlídky chtělo na WC .. Když jsem otevřel dveře záchodu, nevěřil jsem svým očím: Jednotlivé mísy (bez prkének) oddělené od sebe asi 50 cm vysokou zídkou, celé pokryté - až do výše mísy - víte čím - a nad tím seděli chlapi v podřepu, jako by to byl "turecký" zácod a klábosili mezi sebou, jeden držel dokonce flašku vodky v ruce při konání potřeby ..No, tohle jsem neměl odvahu vyfotit (fotil jsem různé věci, za které by mě tam tehdy mohli zavřít ). Když jsem vyšel ven, proti mne šla z dámských záchodků sestra, se kterou jsem byl na prohlídce kláštera. Byla celá pobledlá a chvěly se jí kolena. Jen jsem řekl: také to tam ... jen pokynula hlavou. Bylo to na "dámách" úplně stejné ...
jeden držel dokonce flašku vodky v ruce při konání potřebyOno se to asi bez té vodky těžko dalo přežít
V 70. letech jsem navštívilNojono. Já jsem nedávno viděl film na ČT 2 Dům bláznů, pojednávající o válce v Čečně a pacientech psychiatrické léčebny, kteří se nacházeli v blízkosti konfliktu. A tam doktor říkal těm bláznům:"Život je je zařízený tak, že každý den uděláš hovno..." Docela kůl film to byl.
Viděl jsem, dost síla . Jenže mnou popisovaný zážitek nebyl ve válečné oblasti, nešlo o psychiatrické pacienty a naopak to bylo v dobách "rozvinutého socialismu" v zemi, kde zítra znamená již včera
.
A ještě k tomu v lukrativní turistické oblasti (Suzdal) ..
No, za celou mou docházku do různých vzdělávacích zařízení jsem v nich byl na velké dvakrát; oba případy se datují do dob na ZŠ. Což je vlastně možná důvod, proč se nerad realizuji jinde než doma.
Řekl bych, že fašono-trpajzlík frešmaus se bojí, aby si nesedl na WC, které předtím navštívil nějaký Turek, Arab a nebo Palestinec.Myslím, že něco takového nehrozí. Příslušníci těchto národů totiž považují náš (evropsko-americký) způsob vykonávání potřeby za nečistý, na prkénko by si tedy asi nesedli. To už je pravděpodobnější, že si tam (hlavně v zimě) delší dobu poseděl bezdomovec, aby si chvíli pospal v teple.
+ 1
Lidi, vy jste zhýčkaní. V 80. letech nebyl toaletní papír žádný a ve firmě jsme fasovali jednu roli na týden a každý si nosil svoji roli na záchod a zase si ji bral zpátky. A bylo úplně jedno, z jakého materiálu byla, hlavně, když se s tím dala otřít (_|_).
V 80. letech nebyl toaletní papír žádný
Jj, to tehdy vypověděl službu jediný závod na výrobu hajzlpapíru na Slovensku a bylo po prdeli . (_|_) se musela utírat vším možným, včetně Rudého práva :). Také jste ještě zapomněl na banány, to se obvykle uvádí jako další příklad. Já jako orangutan jsem to také těžce nesl, že jsem se nemohl živit každý den banány
.
Budete se divit, ale ty pitomé banány byl opravdu symbol. Jednou jsem byl svědkem, jak se dvě tělnaté starší paní popraly u stánku se zeleninou na Červeném Vrchu v Praze. Paní si kupovala brambory a protrhl se papírový pytlík a z něj vypadly na zem nedostatkové banány .. To byla mela! Škoda, že tehdy nebylo Youtube . Lidé jezdili na veletrhy do Brna, protože jsou tam prý k sehnání banány ..Pokud někde byly, tak zůstaly exponáty na veletrhu naprosto nepovšimnuty .. O tom něco vím, jezdil jsem jako vystavovatel každý rok na Salimu
Taky se pomocí banánů zajišťovala vydatná účast lidí na takzvaných mírových slavnostech. Jednou Menšík vzpomínal v nějakém TV pořadu, že mu utekli skoro všichni lidi z jeho vystoupení sotva začalo, protože se rozkřiklo, že je právě dovezli.
To není jen Korfu, ale celé Řecko - a také některé oblasti na Ukrajině.
Jestli jsem to dobře pochopil, tak se posere hned.
Nás, co jsme tady, to netrápilo, ale taky stojí za to připomenout, že podobné problémy byly s menstruačními vložkami. Dámy, které tu dobu zažily, by mohly vyprávět. A to raději nevzpomínat, co to bylo tenkrát za hnus (když už náhodou vůbec byly k mání).
Pamatuji si na takovou pitomou říkanku z té doby:
Není vata, nejsou vložky,
co si dáme mezi nožky.
Z Moskvy přišla depeše,
strčte si tam Jakeše.
Taky byla jedna, která končila nějak "my jsme holky z dědiny, dáme si tam noviny". Ale on to ani nebyl humor, spíš hořký popis reality.
"Normální" chlap má příslušnou část těla nějak odolnější než ženská nebo zženštělý chlap? Nebo se ten tvůj "normální" chlap moc neutírá?
MIG začal vyvíjať nové lietadlo, ale u prototypov sa im lámali krídla stále na tom istom mieste. Nevedeli si s tým rady, až nakoniec poprosili inžinierov z harmaneckých papierní. Tí im odporučili na mieste kde sa tie krídla odlamovali spraviť perforáciu.Inak ako neviem čo riešite. Ja sa normálne jedným útržkom mäkkého toaletného papiera utriem aj 3x (utrieť, preložiť na polovicu, utrieť, preložiť na polovicu a utrieť). Počas jedného srania typicky spotrebujem 10 útržkov. Zase ale dosť vela papira miniem na výstelku (aby to nešpliechalo) a asi pol metra miniem na dosku (tú tiež vystielam aby som nebol v priamom kontakte)
> Ja sa normálne jedným útržkom mäkkého toaletného papiera utriem aj 3x (utrieť, preložiť na polovicu, utrieť, preložiť na polovicu a utrieť)
A jak velké to jsou útržky? My tady máme 10,5 na 9,5 a představa, že by k dispozici byla jen plocha 5,25 na 4,75 (dvakrát přeložený útržek) mě dost děsí. Nemíváš hnědé prsty?
> člověk vyfasoval u vchodu pouhé 2 útržky a "poraď si"
To je přeci snadné: prvním útržkem si utřeš zadek a tím druhým si očistíš prostor pod nehtem.
To jsem neznal, ale Pražáci to měli celkem dobrý (i když tehdejší jízdenky byly podstatně menší než dnešní). Brňáci měli jízdenky poloviční šířky (tj. cca 1 cm), s těmi by to opravdu nešlo.
> Na jedno vytření jsou potřeba 4 útržky (přeloženy dvakrát, čili plocha jednoho útržku; "jedno vytření" zde znamená operaci začínající odtržením úseku papíru a končící jeho odhozením do mísy, celkově se samozřejmě musí tato operace opakovat podle potřeby).
To by si skoro zasloužilo instruktážní video.
Inak ako neviem čo riešite. Ja sa normálne jedným útržkom mäkkého toaletného papiera utriem aj 3x (utrieť, preložiť na polovicu, utrieť, preložiť na polovicu a utrieť). Počas jedného srania typicky spotrebujem 10 útržkov. Zase ale dosť vela papira miniem na výstelku (aby to nešpliechalo) a asi pol metra miniem na dosku (tú tiež vystielam aby som nebol v priamom kontakte)
Kam se na tebe hrabe Rimmer...
My v práci máme taky šmirgl. Občas mi krvácí ze zadečku .
Ale když má člověk mazlavej sranec, tak mu nepomůže žádnej toaleťák.
Toto je kvalitní diskuze o technologii očišťování příslušného otvoru.
Já zabrousil na wikipedii a tam našel tento poklad:
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Nara_period_toilet_paper.jpg
Komentář: Wooden toilet paper from the Nara period (710 to 784) in Japan. The modern rolls in the background are for size comparison
To se pro mě řadí do stejné kategorie jako tři mušle.
Slabé, do doby gotické smetánka používala zvlášť sbíraný mech nebo malá ptáčata (nikoli holátka, ale ta už lehce ochmýřená)...
skládanej socialistickej na vás! Ten nebral ale leštil. Nedávno jsem ho doma ještě balíček našel, říkal jsem si že si oživím vzpomínky ale nějak jsem neměl odvahu. Pokud jde o vzpomínky na veřejné hajzlíky tak nejhnusnější byl v Prostějově na nádraží, v Brně na starém autobusáku u Grandu, unikát bylo i legendární metro v Třebíči a bezkonkurenční byl hajzlík ve Velkém Meziříčí za kostelem. To bylo doupě skoro jak svět mutantů ve Futuramě.
skládanej socialistickej na vás! Ten nebral ale leštil
Jj, co všechno se člověku nevybaví, když se dostatečně dlouho zabývá jedním tématem.
Taky mi to připomnělo, že se jeden leštící prodával i v rolích. To byl celkem pech, když jinej nebyl. Ale zase pořád lepší než noviny. Zajímavý je, že na výrobu novin papír nechyběl nikdy.
Taky mi to připomnělo, že se jeden leštící prodával i v rolích.Jeden takový se mi tu válí. Je to pěkný suvenýr, dobře připomíná tehdejší dobu.
Zajímavý je, že na výrobu novin papír nechyběl nikdy.To proto, že novinami lze zastřít okno do světa. Zejména novinami světového formátu
Nojo, aspoň měl člověk jistotu, že náhražka za toaleťák vždycky bude. Lepší využití si ty noviny stejně nezasloužily. Z tohoto pohledu bylo horší, když chyběly třeba brzdové destičky, gumičky do stěračů nebo těsnění do vodovodních baterií.
Nojo, aspoň měl člověk jistotu, že náhražka za toaleťák vždycky bude. Lepší využití si ty noviny stejně nezasloužily.Jenže to byl dobrý způsob, jak si koledovat o rakovinu řiti. Tehdejší tiskařská čerň byla karcinogenní.
Z tohoto pohledu bylo horší, když chyběly třeba brzdové destičky, gumičky do stěračů nebo těsnění do vodovodních baterií.Můj děda kupoval celá ojetá auta (Š 440, 450, Octavia, Felicia..., prostě 50. a 60. léta - jezdili jsme v tom až do roku 1989) bez papírů, bouraná apod., a pak z nich ty díly kanibalizoval. Bylo to mnohem jednodušší a často i levnější než shánět samotné díly. Místa na uskladnění měl na chalupě dost, takže když se pak ta chalupa prodávala, měl nový majitel jako bonus ještě desatery dveře, zhruba stejný počet různých blatníků, pět motorů a mraky všelijakých součástí na zmíněná auta.
metoda kanibalizace náhradních dílů má dost velkou slabinu v tom že na autech většinou odcházejí stejné věci. Koupí vraku se tak získají stejně sjeté brzdy, ojeté pneumatiky, děravé výfuky a rezavé blatníky. Ty zdravé díly se většinou použijí jen sporadicky, viz zmíněné hromadění dveří.
Koupí vraku se tak získají stejně sjeté brzdy, ojeté pneumatiky, děravé výfuky a rezavé blatníky.Pneumatiky se tehdy běžně protektorovaly ("hadrové" diagonálky se daly i pětkrát), výfuky se vyvářely, blatníky dtto (na oněch autech byl tlustší plech, u které ho to šlo dobře). Jestliže se tehdy to auto koupilo za nějakých 500-1000 Kčs (podle stavu), bylo to docela výhodné. S některými díly byl samozřejmě problém, ale třeba u těch brzd se dalo poměrně běžně koupit samotné obložení a přinýtovat si ho na čelisti (u novějších aut, kde už bylo obložení lepené, to bylo samozřejmě horší).
Doporučuji na toaletní papír nějakou slušivou texturu aby provádění očisty bylo o to radostnější.
Utřel jsem se jednou sametovou maskou jedné slečny a viděl jsem, že je to dobré: neboť hebkost hedvábí mi způsobovala v panímandě znamenitou rozkoš,
Po druhé zase jejich karkulkou a dopadlo to zrovna tak.
Jindy šátkem na krk.
Jindy ušima od čepce z karmazínového atlasu, ale zlaté třepení z hromádky hoven, která byla na nich, rozedřelo mi celý zadek. Nechť chytne zápal konečníku zlatníka, který je zhotovil, a slečnu, která je nosila.
Tato bolest přešla, když jsem se vytíral čapkou pážat, nádherně po švýcarsku opeřenou.
Potom, když jsem konal potřebu za křovím, našel jsem tam kočku březňačku a tou jsem se vytřel; ale její drápy mi rozjitřily celou řitní hráz.
Z toho jsem se nazítří vyléčil, vytíraje si ji rukavičkami matčinými, libě páchnoucími po smrďavce.
Potom jsem si ji vytíral šalvějí, fenyklem, koprem, majoránkou, růžemi, listím tykvovým, kapustou, cviklou, révovím, ibiškem, diviznou, která je na zadečku červená, locikou a špenátovým listím. To vše dělalo mému stehnu velmi dobře. Potom bažankou, peprníkem, kopřivami, kostivalem; z toho jsem dostal lombardskou úplavici, od čehož jsem si pomohl, vytíraje si ji svým příklopcem.
Potom jsem si ji vytřel prostěradly, ložními pokrývkami, záclonami, poduškou, kobercem, stolním prostěradlem, utěrkou, ubrouskem, kapesníkem, nedbalkami. Ze všeho toho měl jsem větší rozkoš, než prašivec, kterého češí.
(...) Vytíral jsem si ji senem, slámou, koudelí, chlupy, vlnou, papírem. Ale:
Na zadnici mnoho hoven vždy zůstane,
papíru-li jen se na vytření dostane.
(...) Vytíral jsem si ji potom čepicí, polštářkem, trepkou, brašnou, košíkem; ale hrom do toho, to byl mizerný prostředek! Potom klouboukem; a víte, že některé klobouky jsou hladké, jiné chlupaté, jiné zase sametové, jiné dykytové a opět jiné atlasové. Nejlepší ze všech je chlupatý, neboť ten je znamenitým utěradlem výkalů.
Potom jsem si ji vytíral slepicí, kohoutem, kuřetem, teletinou, zaječím kožíškem, holubem, kormoránem, advokátskou mošnou, mnišskou kapucí, čepcem, vábidlem.
Ale konec konců pravím a trvám na tom, že není lepšího prostředku nad house, hezky obrostlé hebkým prachem, jen když mu můžeme podržet hlavu mezi nohama. A věřte mi to, na mou čest. neboť pocítíte na díře báječnou rozkoš způsobenou jednak hebkostí prachu, jednak příjemným teplem housete, jež se snadno přenese na konečník a ostatní střeva, až stoupne k samému srdci a mozku.
A nemyslete si, že blaženost heroů a polobohů, kteří žijí na polích elysejských, je v jejich asfodelu neb ambrosii nebo nektaru, jak nám to chtějí namluvit staré povídačky. Je (podle mého mínění) v tom, že si vytírají panímandu housetem. A takové je též mínění mistra Jana Skotského.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.