Portál AbcLinuxu, 4. května 2025 14:17
Odjakživa mě pronásleduje smutná skutečnost, že co si neudělám sama, to nemám. A i když jsem se díky tomu naučila spoustu věcí, je mi občas líto, že nemám čas na nic jiného.
Sem tam se mě někdo zeptá, kdy a jak jsem se dostala k Linuxu. Pokud pominu dlouhé období opatrného oťukávání s linuxovým účtem na školním serveru a zavzpomínám na časy o něco méně vzdálené, zjišťuji, že mezi okamžikem, kdy jsem poprvé začala pořádně používat Linux (tedy, nainstalovala jsem ho na svůj vlastní počítač), a chvílí, kdy jsem se starala o kupu linuxových serverů (naštěstí vesměs jen weby a pošta), uplynuly přibližně čtyři měsíce. V tom roce jsem zrovna chodila do prváku na matfyzu a ještě jsem měla dost času na takové věci, jako trávit noci v serverovně.
Většinou jsem na začátku narazila na nějaký problém, který nikdo v okolí neuměl nebo nechtěl vyřešit. Takže jsem si nakonec nějak poradila, a když se ukázalo, že to umím, přibyla mi na hrbu nějaká další více či méně zábavná práce... (Poučení: Hlavně se neosvědčovat!) a s ní posléze další problémy. Jak už to ve světě software chodí, programy přicházejí na svět s chybami. A protože software otevřený má tu milou (a IMHO jedinou zásadní) výhodu, že umožní svým uživatelům chyby nejen objevit, ale také ulovit a opravit, hrabala jsem se ve zdrojácích mnoho nocí... tu jsem pátrala po chybě ve webmailu, jindy překompilovávala hromadu lajdácky zkonfigurovaných distribučních balíčků. Expy jsem získávala spíš rychle než dobře a má řešení bývala spíš jednoduchá než elegantní, ale většinou nakonec všechno chodilo a nikdo si nestěžoval.
Postupem času mě to začínalo zmáhat. Na veškerý software, který jsem ještě neznala, jsem hleděla velmi podezíravě a pohříchu jsem k tomu měla celkem dobré důvody: Když zavzpomínám například na nezdařený pokus o přechod z dinosaurka squirrelmailu na skvělý, nový a úchvatný, leč tehdy naprosto nedotažený IMP z Horde, ještě teď se mě zmocňuje tichý děs. Snažila jsem se používat co nejjednodušší nástroje (později se mi na jednom předpotopním unixovém stroji vyplatilo, že umím vyjít s málem) a věci, které opravdu potřebuju, psát sama. Ne že bych myslela, že to udělám lépe než někdo jiný, ale ve svém kódu se aspoň vyznám, kdežto hrabat se v kódu různých mamutíků je dost za trest. A téměř v každém programu člověk nakonec narazí na chybu, kterou musí buď spravit, a nebo si vybrat jiné řešení...
Období, kdy jsem dělala administrátorského otroka, už mám naštěstí zdárně za sebou. (Je to vtipný paradox: kdysi jako malé hloupé děťátko jsem se snažila roota mít, o něco později jsem dlouho rootem byla, a teď se snažím zahánět ohněm a bičem každého, kdo by mi chtěl prozradit nějaké rootovské heslo.) Bastlení jednoúčelových skriptíků už tedy příliš neholduji a pomaloučku polehoučku zase začínám používat programy podobné jako normální lidi. (Ne, mc ani nic podobného přece jen hned tak používat nebudu.) Po roce, kdy se živím jako lovec bugů v open source programech bych navíc myslela, že spravit si sem tam nějaký ten cizí prográmek, co chci používat jen tak pro radost, nemůže být žádný problém. Ale kdež!
Opatrně si pohrávám s myšlenkou oživit znovu blog na svém webu. Původně to běželo na hromádce prasečích skriptů, zcela v souladu s mým tehdejším světonázorem. Dneska už ale nemám čas ani chuť udržovat takovou zrůdnost, když je na světě hromada mnohem lepších blogovacích programů. Takže jsem chvilku googlila, chvilku pátrala, dlouze zkoušela... tak třeba teď si zrovna hraju s Drupalem. Moc se mi líbí, ale "drobný" problém - totiž že odmítá přidávat komentáře, a navíc žere diakritiku z formulářů - zjevně nevyřeším jinak než hrabáním se ve zdrojáku. (Jsem si opravdu jistá, že nemám problém s nastavením serveru ) Už se v tom rochním pár hodin a začínám toho mít dost. Věčné boje s naší distribuční mediawiki mě tedy evidentně nezocelily. A hlavně se mi nechce věnovat tu trochu volného času té samé dřině, které mám dost v práci.
Zdá se tedy, že budu ťukat blogy na abíčku minimálně do té doby, než budu mít dva roky prázdnin a výjimečně počítačofilní náladu. Nijak zvlášť mě to netrápí, ale stejně by mě zajímalo: jak to dělají ostatní, ti kteří doopravdy něco potřebují?
Tiskni
Sdílej:
Mi…Smiem sa spýtať, čo znamená táto konštrukcia? V poslednej dobe som to už videl viackrát a zaujímalo by ma, či je mi v datíve spisovná čeština, alebo nejaký módny výstrelok
Tvrdil jsem snad, že má čeština pevnou skladbu věty? Pouze tvrdím, že ačkoli mně i mi jsou korektní tvary třetího pádu zájmena já, na začátku věty rovnocenné v žádném případě nejsou. To je celkem běžná záležitost a týká se třeba i vašeho jména: "napsat Milanovi" je OK, ale "napsat Milanovi Juríkovi" už ne. Pokud chcete vyjádření nějaké autority, doufám, že vám bude stačit ÚJČ AV ČR:
Ve 3. pádě se užívá i tvar mi, ten však s tvarem mně libovolně zaměnitelný není, neboť nemůže stát po předložce (pouze ke mně) a na začátku věty (můžeš mi i mně poslat zprávu, ale mně můžeš poslat zprávu).
"Mně můžeš poslat zprávu."Samozrejme, preto môžete povedať Mužeš mi poslat správu. Síce je tam výrazovo trochu iný odtieň, ale v konkrétnom prípade môžete povedať "Řekl jsem, že mi mužeš poslat správu." Hm, neviem ako napísať u s kolečom. ů nefunguje.
mysql_query("SET NAMES utf8;");? Nebo něco na ten způsob? Třeba to pomůže :)
deb http://ftp.cz.debian.org/debian jessie main contrib non-free
Samozřejmě že žádný program nikdy tak úplně nefunguje. Obvykle začínám tím, že si napíšu vlastní aplikaci. To teda málokdy jde, protože život je těžkej. Poté hledám jiný program, který by to uměl ... kde by se vzal, žeano. Ty jiné programy bývají spíš horší než ten první. Proč to tak je, nevím. Poté začnu problém řešit, což obvykle jde. Bud jsem to špatně nakonfiguroval, nebo si řešení vyguglím, nebo třeba spáchám i nějaký ten hek. Úplně nakonec si chodím stěžovat. Moje chyba, měl jsem s tím začít, bylo by to nejrychlejší. Co mám ted zaklikat v anketě, to fakt nevím.
Hezky píšeš, dlouze.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.