Portál AbcLinuxu, 12. května 2024 07:18
Dingoo A320 je další čínský levný kapesní multimediální přehrávač… nacpaný k prasknutí emulátory klasických herních konzolí. Právě díky tomu si vysloužil u celosvětové komunity značnou popularitu. Navíc na něm funguje linuxová distribuce Dingux, díky níž je jeho používání příjemnější… a je to i zajímavá hračka pro geeky.
Dingoo A320 se z Šen-Čenu šíří do světa pod několika značkami, nejznámější z nich je… Dingoo A320. Objednat si ho můžete přes eBay, DealExtreme a podobné prodejce za pozoruhodnou cenu, totiž zhruba $85 (při současném kursu amerického dolaru to dává přibližně 1600 Kč). Za takovou cenu sice můžete mít značkový „MP4 přehrávač“ se zárukou, ovšem neužijete si s ním tolik zábavy… Jednoletá záruka sice výrobcem na Dingoo poskytována je, ale kdo ví, jak to bude s jejím uplatňováním? Každopádně i v Evropě se objevilo několik prodejců nabízejících Dingoo – se zárukou.
Po asi měsíci čekání mi dorazil poměrně malý balíček z Hong Kongu. Byla to pečlivě zabalená (jeden by nevěřil, jak výrazně se liší zabalení „jejich“ a „našich“ balíků) krabička s několika obrázky očekávané herní konzole, hustě popsaná typicky čínskou angličtinou – specifikacemi. K těm se dostaneme později. Vzhůru vybalovat!
Uvnitř se hned pod povrchem ukrýval Dingoo. V bílé barvě – ještě je dostupná černá varianta, která se ale podle mého skromného odhadu bude snáze špinit. Pod ním ještě miniUSB a AV kabel, sluchátka, síťový adaptér a letáček s návodem. Oba kabely se zdají být docela dlouhé a robustní, což ovšem neplatí pro sluchátka. Tenoučký káblík se po šedesáti centimetrech rozdvojuje, pecky (které jsou mimochodem tvrdé, mně vypadávají z uší a od okolí vůbec neizolují) následují po dalších třiceti centimetrech – při přehrávači zasunutém v (třeba náprsní) kapse to naštěstí nevadí. Síťový adaptér má na jedné straně USB vstup, na druhé straně na první pohled (na další už asi ne) výměnnou koncovku do zásuvky, která rozhodně není typická pro naše končiny. Nicméně jelikož se Dingoo nabíjí přes USB, nebude tento adaptér potřeba a na cestách mi místo něj slouží nabíječka od Motoroly (můj telefon se také nabíjí přes miniUSB). Podle jednoho z oficiálních návodů ten síťový adaptér ani neexistuje – brožurka papírová se s tou v PDF na webu (či v paměti Dingoo) v mnohém shoduje, ovšem v té celulózové oproti její elektronické sestřičce chybí například zmínka o záruce; ta se totiž prý nevztahuje na příslušenství, v jehož digitálním výčtu adaptér vůbec není. V tištěné verzi je také FAQ těžko čitelný pro chybějící slova či zmatenou gramatiku. Divoký Východ…
Dingoo samotný pro mě byl veliké překvapení. Je docela malý (12,5×5,6×1,4 cm) a lehký (110 g), alespoň na herní konzoli. Prakticky celé tělo je vyrobeno z příjemně matného plastu, který je bohužel na přední straně překryt lesklým průhledným plastem, tedy přitahujícím prach a držícím otisky prstů – jsem rád, že jsem sáhl po provedení bílém, nikoliv černém. Až po jednom menším incidentu jsem si všiml, že ten lesklý plast je chráněn tvrdou fólií. Naneštěstí jsem právě při tom ochranu sloupl a zpět už se mi ji dát nepodařilo, aniž by se pod ní objevily bublinky. On se totiž ten lesklý povrch velmi snadno poškrábe.
Co najdeme na té které straně? Dole pouze gumové nožičky pro větší součinitel smykového tření; vlevo mikrofón a restartovací tlačítko (či spíše dírku na párátko); „vzadu“ dvojici „ramenních“ tlačítek; vpravo třípolohový posuvník a 3,5mm jack (právě v místě, kde je při hraní dlaň); „vpředu“ dvojici reproduktorů, miniUSB port, miniSD slot a AV-out; nahoře čtyřsměrový kříž, čtveřici funkčních tlačítek, dva malé čudlíky a především 2,8palcový displej.
Pozastavím se u displeje. Úhlopříčka necelé tři palce, to není mnoho. Na čtení, prohlížení obrázků a sledování videí je to tak na hraně. Ovšem na hraní je to akorát, odpovídá tomu i rozlišení 320×240 pixelů – většinou není třeba interpolace. Jas (kontrast) je mimo exteriéry docela dobrý, jinak je hlavní (docela zásadní) komplikace lesklý povrch. Barevné podání rozhodně není špatné.
Celou konstrukci musím pochválit – drží velmi dobře. Také tlačítka překvapivě dobře snáší zuřivý nápor zvláště při hraní akčnějších záležitostí, pouze dvojice drobných tlačítek (sloužících pouze ke vhazování mincí, resp. potvrzování v menu v automatovkách) snáze zapadne do těla přístroje. Drhne to ale především s ergonomií. Malý, tenký kvádr nesedne do ruky optimálně; „ramenní“ tlačítka jsou příliš blízko rohům, lidé s delšími prsty tak mají problém; kabel sluchátek je vyveden přímo do dlaně (doporučuji tedy pořízení sluchátek se zahnutou koncovkou, případně strkání sluchátek do AV-outu a vypnutí reproduktorů).
Co tu krásu pohání? Krom jiného Ingenic JZ4732 založený na architektuře MIPS. Jeho základní frekvencí je 400 MHz, ovšem pro lepší výdrž na baterie je podtaktován na 336 MHz, jde ale i přetaktovat nad 400 MHz. Zkušenosti jsou s tím i dlouhodobějšího rázu… a bez potíží. V některých emulátorech (zvláště ve výrobcem dodaném pro Sega Genesis/Microdrive) to výrazně pomáhá. Když jsem nakousl tu výdrž baterie, na jedno nabití se dá počítat se sedmi hodinami používání (hraní), jde se dostat i výše. Nabíjení probíhá přes miniUSB port a je při něm třeba dát si pozor na zahřívání akumulátoru.
Dále je uvnitř 32 MB RAM a 4GB flash paměť, do níž se ukládají uživatelská data. Podle nápisu na krabici by měla existovat i verze s 2GB nebo 8GB pamětí, ale přes Google jsem ji neobjevil. Tím se ale není nutné omezovat, miniSDHC karty by měly být podporovány do kapacity 8 GB oficiálně. Ale podle informací na fórech fungují i 16GB karty. On tedy miniSD není (u nás) právě rozšířený formát, ale není problém sehnat microSD kartu s adaptérem.
Společnost Dingoo Digital uvedla Dingoo A320 na trh na jaře 2009 a od té doby jej dále udržuje – mj. vydává aktualizace firmwaru. Ovšem firmware stále vypadá… tak nějak čínsky, jak se dále dočtete. Naštěstí se Linux na Dingoo podařilo portovat doslova střelhbitě a navíc velice úspěšně, čímž se spousta nedodělávek řeší, navíc se tím radikálně rozšiřuje nabídka her. O tom ale až o mnoho dále, nyní o původním operačním systému µC/OS-II a jeho prostředí…
Několik málo vteřin po podržení posuvníku v zapínací poloze se ukáže logo Dingoo Digital, tedy tlapka, a pak se už objeví nabídka všeho, co Dingoo s oficiálním firmwarem umí. Nejdřív tu máme „Game center“ se dvěma podvolbami – „3D game“ a „Interesting game“. Už ta pojmenování jsou taková… podivná, když se k tomu přidá docela ošklivé (nevyhlazené neproporciální) písmo a vůbec celá nabídka evidentně kopírující tu ze Sony PlayStation 3, víme, kde jsme – v Číně.
„3D“ hry jsou nativní hry napsané pro operační systém použitý v Dingoo. Je jich celkem asi deset plus několik komunitních, napsaných pomocí veřejného SDK. Z této nepříliš pestré nabídky je skutečně 3D sotva třetina titulů, mezi nimi adventura 7 Days, bojovka (na motivy čínské legendy) Hsing Tin (aka Decollation Warrior) a Ultimate Drift, závodní hra, u níž se pozastavím, poněvadž dodaný software docela dobře vystihuje. Dá se jezdit na třech okruzích (ukrutně málo) s několika auty (zjevně kopie například opticky zkrášleného Nissanu Z350 nebo Lamborghini Gallarda), přičemž herní model je evidentně přinejmenším inspirovaný klasikou Need for Speed: Underground – za „driftování“ (dělání smyků) přibývá skóre a doplňuje se hladina dusíku pro rychlejší jízdu. Skutečně rychlejší jízdu: 700 mil za hodinu není problém, bez dusíku „pouze“ kolem 300 mil za hodinu. Vůbec fyzikální model drhne… To jen tak pro představu. Ale snaha nahnat maximální skóre udrží pozornost aspoň na chvíli.
Další hry jsou vesměs klasiky typu „had“, „tetris“, „sameGame“ apod. Hlavním těžištěm jsou zjevně emulátory. Nechybí podpora GameBoy Advance, Sega Genesis/Megadrive, SNES, NEC, NeoGeo, CPS, … Už ve výchozím stavu je paměť plná „romek“ a na webu lze najít plno dalších. S licencováním si zjevně nikdo moc hlavu neláme, u většiny her se pouze po spuštění zobrazí upozornění, že byste to spouštět opravdu neměli, pokud jste v Japonsku, USA nebo Kanadě. Tím to hasne. Je pozoruhodné, že výkon některých emulátorů v Dinguxu je lepší než výkon emulátorů originálních. U nich je často problém s přeskakováním snímků, některé hry pro změnu nejdou vůbec spustit. Výrobce si skutečně nedal mnoho práce… Více se hrami zabývat nebudu, neb to není můj každodenní chléb. V diskuzi se však mohu pokusit odpovědět na případné dotazy.
Za hrami v nabídce následuje hudební síň. Přehrávač pracuje s databází hudby v paměti a na kartě, lze tudíž přehrávat podle alb nebo umělců (rozpoznaných pomocí metadat, teoreticky by mělo jít i v kolekci vyhledávat, což mi ale nefungovalo), jinak také na základě adresářové struktury, ale soubory v ní nejsou řazeny podle abecedy. Mezi podporované formáty patří především MP3, WMA a dokonce i FLAC, nikoliv ale Ogg Vorbis. Přehrávač se mi zdá docela propracovaný. Umožňuje opakování nejen více skladeb, ale i určitého úseku skladby; může běžet na pozadí při prohlížení obrázků nebo čtení si (ne však při hraní); skladby lze i označovat jako oblíbené a pak je snáze přehrávat přes vyhrazený seznam skladeb; ekvalizér má předpřipravených několik konfigurací, ovšem podle mého názoru je to pouze prznění originálních skladeb. Kvalita zvukového výstupu je, troufám si říct, docela dobrá – přiložená sluchátka nejsou úplně špatná, co do zvuku, ale reproduktory se hodí leda jako ozvučení na pozadí her, třeba z rocku udělají pouhý hluk. Příjemný bonus je možnost zapojit do AV výstupu druhá sluchátka. Ovšem pozor! Pokud nejsou sluchátka zapojena do díry pro ně primárně určené, zvuk jde i z reproduktorů. Naštěstí jde výstup do reproduktorů zcela vypnout.
Přehrávat video na něčem tak malém by mě ani nenapadlo, ale jde to. Podporovány jsou formáty RealPlayeru, MPEG (AVI), WMV, Adobe Flash(!) a další… chybí Ogg Theora nebo Matroska. S rozlišením VGA jsem problém neměl, HD už vázne. Je fajn, že není nutné provádět nějakou konverzi ve speciálním softwaru obvykle pouze pro MS Windows. Jinak k pokročilejším možnostem ovládání přehrávače není moc co dodat, jde měnit poměr stran, spustit přehrávání od místa posledního ukončení přehrávače a to je vše. Podpora titulků chybí, stejně tak postrádám možnost výběru zvukové stopy (u anime s originálním i anglickým dabingem se hodí). O důvod víc, proč použít Dingux, na němž běží MPlayer.
FM rádio nepotřebuje připojená sluchátka jako anténu, ovšem kvalita příjmu neexceluje, pořád tam něco chrastí. Frekvence je možné naladit (a uložit si – i automatizovaně) v celém u nás používaném rozsahu. Z rádia jde i nahrávat. Přehrávání funguje také na pozadí.
Funkce diktafonu si příliš pozornosti nezaslouží, je to spíše nouzovka, protože nahrávání se startuje velice pomalu. Nahrávky se ukládají do formátu MP3 v ucházející kvalitě.
Obrázky lze prohlížet v nejrozšířenějších formátech – JPEG, GIF, BMP a PNG. Příjemná je možnost zvětšení obrázku na původní velikost, takže se dá pohodlně číst z naskenovaných papírů.
Na čtení elektronických knih jsem se docela těšil, ale realizace čtečky to pohřbila. Kniha musí být v prostém textu, s použitím ASCII nebo čínských znaků – s diakritikou není šance. Formátování na malém displeji pouze překáží, menší velikost toho ošklivého písma činí čtení aspoň trošku možným (při velkých znacích se na obrazovku skoro nic nevejde). Skákání mezi stranami, ukládání záložek a automatické posouvání jsou na druhou stranu docela příjemné funkce. Číňanka vysoko položeným hlasem lámající angličtinu zabila veškeré naděje ohledně strojového předčítání.
Pěknou funkcí, kterou by se mohli inspirovat i výrobci dalších zařízení s operačním systémem, je jednoduchý správce souborů schopný kopírovat a mazat… soubory, adresáře ne. Nakonec tu máme ještě nastavení. Změnit si lze intenzitu a dobu podsvícení displeje, barvu pozadí (tzv. „téma“ – neoficiální firmware umožňuje použití uživatelských motivů obvykle s různými stylovými obrázky) a písma (světle modrá pojmenovaná jako „Dark White“ mě rozesmála), automatické vypínání po nějaké době neaktivity… a to je v podstatě vše. Žádné nastavení času, Dingoo nedisponuje hodinami, a to je škoda, velká škoda.
Dingux je linuxový systém schopný běžet právě na Dingoo A320 a pak ještě na podobném zařízení Gemei 760+. Jeho instalace je velice snadná, stačí nainstalovat zavaděč (pro dual-boot) a na paměťovou kartu rozbalit příslušný archiv s obrazem systému. Návod najdete ve zdejší wiki, případně můžete využít původní zdroj.
Po zapnutí Dingoo se na chvilku zobrazí nápis „Dingux“, pokud během ní stisknete tlačítko „select“, naběhne Dingux, jinak se dostanete do původního firmwaru. Původně bylo nutné spouštět programy z příkazového řádku, ale naštěstí už je tu nějaký ten pátek Dmenu, což je skinovatelné grafické prostředí napodobující to z originálního firmwaru, bohužel je ovšem trošku neohrabané (především kvůli prodlevám při spouštění a vypínání programů). Objevilo se tedy pár prostředí alternativních – gmenu2x a DinguXMB.
V balících s Dinguxem bývá obsaženo skutečně velké množství her, za všechny zmíním OpenLiero, OpenTyrian, FreeDroid a PowerManga plus porty akčních her Doom, Hexen, Heretic, Rise of the Triad, Quakux, Duke3D, Wolfenstein3D apod. (většinou jsou ale nutná originální data!). Za zmínku stojí také spousta emulátorů zahrnující třeba ScummVM, MAME4ALL, psx4all, Picodrive,…
K dispozici je i neherní software. Portován byl MPlayer, GReader2x (čtečka knih) a přehrávač GMU, původně pocházející z konzole GP2X. K tomu je přítomna jednoduchá kalkulačka a dokonce ještě emulátor vědeckého kalkulátoru Ti-92. Velkým překvapením pro mě byl textový editor. Ano, textový editor. Vstup je vyřešen vskutku originálně – na okraji se zobrazuje matice políček, z nichž se stiskem příslušné šipky jedno aktivuje, v tomto políčku jsou čtyři znaky, z nichž každý je přiřazen jednomu „akčnímu“ tlačítku, „ramenní“ klávesy fungují jako modifikátory. Geniální. Samozřejmostí pak jsou ještě prohlížeč souborů a terminál…
Co se podpory hardwaru týče, funguje snad vše, v menu je možné i snadno měnit intenzitu podsvícení a taktovat procesor, vyjma rádia – o vyřešení tohoto problému ani není velký zájem. Ještě tedy nelze připojit interní paměť a využívat ji. Možným řešením je instalace Dinguxu na místo firmwaru, ale to jsem nezkoušel, neboť právě originální firmware mi většinou dostačuje.
Není snadné Dingoo zhodnotit. Multimediální přehrávač je to spíše horší (velký, s nedodělaným firmwarem a ne právě oslňující výdrží na baterie), zvláště za tu cenu. Herní konzole je to pro změnu při poměru cena/výkon(/zábava) velmi zajímavá, zvláště díky Dinguxu – ovšem možnosti dnešních chytrých telefonů jsou srovnatelné, ne-li lepší, vedle toho o nemnoho dražší GP2X Wiz nebo PSP… Ani pro hráče Dingoo není výhrou. Geek si s tím zase moc nepohraje (vyjma her, samozřejmě) kvůli chybějící klávesnici nebo dotykovému displeji. Pokud ale hledáte kombinaci všeho uvedeného za málo peněz, dost možná už víte, kam sáhnout.
Klady: cena, příjemné rozměry a docela dobré zpracování, výdrž na baterie (kolem sedmi hodin), díky miniSDHC kartám až 20 GB místa, Dingux, spousta podporovaných multimediálních formátů, spousta podporovaných her (v Dinguxu), komunita.
Zápory: odfláknutý originální firmware a některé emulátory pro něj, absence hodin, ergonomie (např. sluchátka trčící do dlaně)
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.