Portál AbcLinuxu, 30. dubna 2025 17:00
Článek berte s rezervou, psal jsem ho v trošku horší náladě.
Kniha Dana Browna už je na světě nějakou dobu, přesto mě pořád fascinují reakce katolické církve a některých jejích příznivců.
Katolická církev není zrovna organizací, která by byla nakloněná svobodnému přístupu k literatuře. Přesto je zajímavé sledovat, kolik knih prošlo jen tichým nesouhlasem, a které tituly vyvolaly výraznější odpor.
Šifra mistra Leonarda je další z mnoha velmi živých fiktivních příběhů. Z části mi připomíná Foucaltovo Kyvadlo Umberta Eca, velká část příběhu také The Oracle od Valeria Massima Mandfrediho (četl jsem v angličtině, a italsky si to nepamatuju). Kniha měla takový spád, že jsem dva dny ve škole ani nesledoval výuku :).
Ale to snad katolíkům (omluvte mi zjednodušování, občas tím myslím církev, občas další organizace, občas jednotlivce, budu se snažit upřesnit) zase tolik vadit nebude. Že se opírá do Ježíše Krista, do církve... to se opírá knížek, a tolik se jimi církev nezabývá.
Šifra je pro katolickou církev daleko větší problém. Vedle poutavého příběhu totiž upozorní na některé průšvihy, co si církev nadělala sama. Vzbuzuje zvědavost, nutí lidi přemýšlet. Ale katolíci by přece neměli přemýšlet, neměli by číst, pokud možno radši ani bibli, tu jim přece na kázání vysvětlí lepe než by jí pochopili sami.
V knížce se objevuje jakási sekta s názvem Opus Dei (dílo boží), která má velmi silné vazby na Vatikán. Církvi nejspíš ani tak nevadí, co se tvrdí v knize, jako to, co se člověk dozví, když se o to začne seriózně zajímat.
Kniha se jen lehce otírá o historické zločiny církve, které s hlavním dějem ani nemají moc, co dělat. Podobně nenápadné zpochybnění toho, že Ježíš byl (je) takový, jak tvrdí církev a předvedení (údajného) kultu Máří Magdaleny a starých matriarchálních ideálů. Pro silně patriarchální katolickou církev je to myslím dost velká rána.
Na první pohled by se mohlo zdát, že si církev svým hlasitým nesouhlasem škodí a že dělá knize jen reklamu. Pravdou je, že ji spousta lidí četla právě kvůli odporu katolické církve. Přesto se domnívám, že katolická cenzura byla velmi úspěšná. Mám ve svém okolí nějaké katolické věřící. Nikdo z nich knihu nečetl, přestože o ní vědí nebo ji dokonce mají doma. Brownova kniha je natolik démonizovaná, že se ji bojí otevřít. Vědí, že je špatná, ale nikdo z nich neví proč.
Jinak jako pěkné čtení doporučuju článek na www.catholic.com. Ale radši to nečtěte po jídle. Mě ten text napoprvé neudělal dobře.
Jedna výzva nakonec... prosím, Dana Browna nám neupalujte (ani jeho knihy).
P.S.: Těším se na vaše komentáře, ale na příliš dlouhé nebo příliš jedovaté reagovat nebudu.
Tiskni
Sdílej:
V řeči manipulovat s jazykem můžeš, tak i v textu si ho můžeš upravit. Pak jde jen o vkus a míru.
Tak zkus příště použít tag <em>
, imho je na to vhodnější.
Je to kniha pro ty, co rádi vidí církev v pozici zlé organizace v pozadí tahající za provázky.To si myslím, že není zrovna přesný popis cílového publika knihy.
Nabozenstvi je stejny nesmysl jako treba komunismus. Zakladni myslenky jsou pekne a uslechtile.Mama miiiiia! Kolikrat tu jeste uslysim, ze komunismus je teoreticky OK, jen praxe se nepovedla? Muzu vedet jaka myslenka je ta pekna a uslechtila?
Tak mne napadá, že jsou dějiny lidstva hledáním toho, aby se všichni měli dobře, všichni najednou a na úkor všech. Taková věčná Babylónská věž, stoupání k výšinám a padání.
Nabozenstvi je stejny nesmysl jako treba komunismus. Zakladni myslenky jsou pekne a uslechtile. Bohuzel, pouze na papire. Aplikace a praxe je pak primo strasna!Proto se také komunisté snažili církev potlačovat ... byla to jejich největší konkurence.
verici je lehce ovladatelny blbecA jsme opět u toho. Nesprávné zobecňování. To že něco (cokoli, nejen výše uvedený citát) platí pro většinu (nevím, jestli se to o diskutovaném tvrzení dá říct, možná ano, možná ne), neznamená, že to platí pro všechny.
Nabozenstvi je stejny nesmysl jako treba komunismus. Zakladni myslenky jsou pekne a uslechtile. Bohuzel, pouze na papire. Aplikace a praxe je pak primo strasna!Viz výše. Tohle je ještě větší nepřesnost. Mnohá náboženství nejsou pěkná a ušlechtilá ani v základu.
Vzal jsem si ze Šifry nutnost pochybování o všem, mj.
Proto doporučuju třeba Dogma nebo Celestinské proroctví.
Dogma jako oddych, nadsázku, že se i Bůh umí smát, Redfield pro to desatero a jeho souvislosti. Když už, tak ještě třeba k tomu Svět podle Prota - "Občas je s podivem, kam jste to vy lidi dotáhli", "dobro a zlo odliší každá lidská bytost ve vesmíru". Toho je ... jak stárnu a měním se (jestli je to tim?), nacházím v mnohém jiné a další dojmy, impulsy.
Šifra [Mistra Leonarda] je pro katolickou církev daleko větší problém. … Vzbuzuje zvědavost, nutí lidi přemýšlet.Po přečtení mám dojem přesně opačný – přemýšlet u téhle knihy je nežádoucí. To pak totiž čtenáře napadají takové myšlenky, jako jestli má autor fakt čtenáře za takového blba, který si nepamatuje ani co bylo napsáno pár stránek zpět. Nebo proč tam autor mermomocí musel nacpat zrovna tohle klišé a udělat kvůli tomu ještě dějovou odbočku, když se děj mohl snadno obejít i bez tohohle podbízení se divákům béčkových akčních filmů.
Dan Brown je autorem thrillerového konspiračního příběhu a postupuje metodou, která by se dala přirovnat k metodě práce českých cimrmanologů. Pracuje sice s existujícími historickými postavami, ale z historických kontextů si vybírá pouze fakta, která podporují jím vytvořený názor, a ignoruje všechno, co jaho záměru odporuje. Výsledkem je velice působivé dílo, ale čerpat z něho historické informace nebo pohledy by bylo stejně pošetilé, jako věřit v existenci Járy Cimrmana. Bylo by příliš pracné vyvracet všechny mystifikace, proto se zaměříme jen výběrově na největší dezinterpretace.
Převorství Sionské Brown v předmluvě uvádí, že PS je reálná tajná organizace založená 1099. Toto tvrzení se opírá o dokumenty Les Dossiers Secrets nalezené 1975 v Pařížské národní knihovně. Ve skutečnosti jsou podle Hanka Hanegraaffa a Paule Maiera podvrhy, které vytvořil Pierre Plantard, který založil se dvěma novináři a recesisty v padesátých letech rovněž Převorství Sionské. Jeho snahou bylo prokázat, že je posledním žijícím potomkem dynastie Merovejců.
Templáři Jak říká Umberto Eco ve Foucaultově kyvadlu, každá konspiračí teorie musí být nějak propojená s templáři. Templáři ovšem nemohli mít nic společného ani s Převorstvím Sionským a o jakémkoli spojení se Svatým grálem neexistují žádné historické dokumenty. Motivem Filipa Sličného pro jejch eliminaci byla nepochybně snaha mocnit se jejich majetku a omezit jejich moc.
Bible Klíčové tvrzení Brownovy knihy je, že Bibli sestavil císař Konstantinve 4. století. Neexistují žádné historické podklady pro takové tvrzení. Kánon starého zákona se tvořil už léta před Konstantinem a Nový zákon se ustálil rovněž velice záhy. Už ve 2. století jsou dnešní NZ spisy zaznamenány u Ireneje z Lyonu v Adversus haereses a na „Muratoriho fragmentu“. Ani evangelia kanonická ani apokryfy však nejsou díla historická ve smyslu dějepisectví Héródotova. Každá sleduje svoje teologické zájmy, proto se mezi sebou liší v detailech i kanonická evangelia. Že Ježíš líbal Magdalénu na ústa, určitě není snaha o tvrzení, že měla přední postavení, či dokonce Petrův primát. Autorem Tomášova evangelia jsou totiž gnostikové, kteří byli dosti misogynní. O historicitě takového tvrzení nelze uvažovat seriózně. Brown navíc pracuje s Biblí následovně: Kdo se ženil v Káně Galilejské, když to Jan neuvádí? Ježíš. Na kontext celého evangelia Brown nereflektuje. Interpretace Božího jména JHWH jako androgynní bytosti Jah a Hava („předhebrejským výrazem pro Evu“) je opět zcela vymyšlená. Izraelský kult byl přísně monoteistický. Eva je běžné hebrejské jméno (znamená „život“), byla to podle SZ první žena, matka všeho živého. Křesťanství ani výraznější měrou nezavedlo patriarchát, jednak proto, že tu už byl, a také proto, že v Bibli je mnoho významných žen (vzkříšeného Krista nejdříve viděly ženy, mnohé spolupracovaly na hlásání evangelia, je řada světic, úcta k Panně Marii).
Leonardo da Vinci Je jisté, že on ani další nemohli být velmistry neexistujícího spolku. Mona Lisa jistě neskrývá narážku na Amona a Isis, protože původně se obraz jmenuje La Gioconda, podle jména vyobrazené osoby. Co se týče svatého grálu na Poslední večeři – evangelia o svatém grálu nic neříkají, protože tato legenda se pojí až s legendami kruhového stolu. V křesťanské inkulturaci pohanského symbolu kalicha do tohoto kalicha Josef z Arimatie zachytil nekolik kapek Kristovy krve pod křížem. Da Vinci pochopitelně nebyl svědkem poslední večeře. Brown zde přejímá téma jiné konspirační teorie autorů Michaela Baigenta, Henryho Lincolna a Richarda Leigha s titulem „Svatá krev a svatý grál“. Ti ho ostatně i zažalovali.
Domnívám se, že kniha může některé lidi zaujmout a určitě je čtivá. Není to však kniha, které by mě zajímala natolik, abych ji aktivně vyhledávala.Přistupoval jsem k tomu stejně, a přečetl jsem si ji až na doporučení kamarádky, že to přecejenom za přečtení stojí. A... ačkoli kniha neoplývá valnou kvalitou... tak shrnuje pár nápadů, co už se objevily u jiných autorů. A člověka trochu tahne k zamyšlení. Knihu neopěvuju ani jejího přečtení nelituju.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.