Portál AbcLinuxu, 5. prosince 2025 20:46
Kdyz to zvladli jini a za horsich podminek, proc bysme to nezvladli my?Přesně to jsem chtěl napsat. Dokázalo to tolik lidí a byli na tom mnohem hůř, tak proč by to nešlo. My jsme to před rodiči pár týdnů tajili, než bude více méně jisté, že to vyšlo (tj. že je odezva srdce), ale máma to tušila už delší dobu, protože já ras jsem ženě nedovoloval ani kapku alkoholu, ani kapku kávy atd. Tak to by bylo, aby to - tím spíš lékárnici - nedocvaklo.
Pořád hledáme aspoň trochu kreativní způsob oznámení této zprávy. Máte nějaký tip či radu?Pošli jim link na tenhle blogpost.
po vynechani podmetu zbyde "Potomka planovaly az za 2 roky."Ano, ovsem za predpokladu, ze z predchoziho textu jasne vyplyva, ze potomka planovaly zminene osoby. Pokud toto neni splneno, predpoklada se, ze se cinnosti ucastni (take) muzi a proto by bylo spravne planovali (s mekkym i)
To je, myslím, těžká ideálka. Spadl jsem do toho podobně, jako ty - bylo mi 27 a byli jsme přesně ve fázi "za rok - dva", ale myslím, že by nám to vydrželo až do 35 let a nedovedu si představit, že bychom v takovém věku měli první dítě.V pohodě. 35 je houby věk. I když pro ženské to pravda optimální moc není. Ne že by to nezvládly, ale chcete víc potomků, tak se to musí vzít hopem. Známí takhle sfoukli postupně tři klučíky. Naše mamka není žádná rychlovka, a všechno si musí pečlivě připravit. Tudíž kdyby nebylo mě, nejspíš by se potomka nedočkala nikdy. To byl také důvod proč jsem do toho šlápnul. Už jsem se na to nemohl koukat. Takže to šlo ráz na ráz. Většina lidí zalapá po dechu, když jim řeknu že v půlce června jsme měli první rande, začátkem července jsem se jí optal jestli souhlasí s tím že Quido bude Quido a za devět měsíců byl na světě. Ono to dostává trochu jinou perspektivu, pokud zasvěcený ví, že jsme se tou dobou znali vidění asi patnáct let a poslední tři roky éry p.Q. se více potkávali při nejrůznějších příležitostech. Pokud jde o oznámení rodičům. Tak jsem se akorát zeptal svého otce, co by říkal na dalšího vnoučka. O tom, že to bude klučík jsem nepochyboval. Na obou stranách totiž byly samé dospívající vnučky našich starších sester. Zajímavější reakci však měla moje dlouholetá kamarádka, o kterou jsem neúspěšně usiloval. Tu jsem při té příležitosti viděl prvně v životě uronit kroupu. Zřejmě jsem byl pro ni tajná pojistka a v tu chvíli jí došlo, že z toho nebude nic. Ale nakonec měla štěstí a potkala prima kluka - sice ještě o chlup staršího ode mě, ale zachovalejšího
a v srpnu se brali.
. Ti lidé se "skokem" změní k nepoznání po narození potomka.
Pak mi to docvaklo, chvilka paniky, ale pak jsem umřel, bo jsem si uvědomil že to budem muset říct tchyni. Ona není z těch lidí, co by řekli "Hm, co se chystáte dělat?" ... "OK, zní to rozumně, chci vidět že se vám to povede". Vyšel jsem z pokoje, tam spolubydla. "Áďo, co je? Vypadáš nějaký vyflusnutý" "Ale... uletěly mi včely..." Neřekli jsme to nikomu. Kvůli tchyně jsem nepřemýšlel o blbostech, jen se soustředil na to, aby nám to vycházelo a já měl dost munice.
Vrátili jsme se ze Švýcarska a pozvali moji rodinu (tehdy už to věděl můj švagr, tchyně pořád ne) na prohlídku fotek. Ať je dostanem všechny do jedné místnosti. Po skončení jsem navrhoval že si dáme sklenku whisky, mamka nechtěla, když jsem na tom trval, tak zavětřila, že "co nám chcete říct O_o?"
"Nooo... pamatuješ ten dárek? (kondomy, jiná historie) Tak se nám stala taková malá nehoda...", a vzali to v pohodě, viděli že plány jsou reálné.
O prázdninách se to oznamovalo tchyni. Byla v lázních (ty jí žena nechtěla kazit), když jsme pro ni jeli a zašli si tam do bazénu, tak žena furt běhala na záchod, a tchyňa že "nejsi ty těhotná?" "neee"
Dojeli jsme domů, pozvali švagra a švagrinu, kdyby jí náhodou ruplo v bedně, a dali jí hrneček "najlepší starka" s fotkou krpca vevnitř. "No to nemyslíte vážně..." Následně jí obličejem proletěla plejáda emocí, které se tak nějak vyrušily, tak zůstala jen v šoku.
S tchyní (ta je asi horší vždycky) je to jakš takš v pohodě, párkrát si na mě vylila vztek (asi nejhorší věci co mi kdo kdy řekl), švagr mě sotva pozdraví, ser ho pes. V listopadu jsme se vzali, na nový rok pronajali byt (práce vyšla), teď si žijem ve vlastním a čekáme pomalu každým dnem
Je trochu ironie osudu že na začátku roku jsem si říkal že joooo, sice je mi 23, celý život před sebou, ale jestli to takhle půjde dál, tak ve třicíti budu ukázkový příklad krize středního věku, a že jestli s tím chci něco dělat, tak bych měl asi začít hned...
Je to takové zvláštní, ale na druhou stranu z toho prvotního "šoku" jsem se vzpomatoval a mám z toho čím dál tim víc radost.. snad mi to vydrží
partičku kamarádů - skoro bratů a sesterNo jestli opravdu jako bratrů a sester, tak se nedivím, že jsi je předběhl.
no za nás se to tak dělalo a vždy s tím byla pak spojená velká pijatika.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.